Olympijské hry v Pekingu se kvapem blíží a podle slov představitelů organizačního výboru se má jednat o tu největší a nejlepší olympiádu v novodobé historii této akce. Není tedy divu, že se na ní chce přiživit kdekdo, včetně výrobců a vydavatelů videoher.
Na trhu se tak objevila hra Beijing 2008, což má být oficiální videohra olympijských her. Nabízí celou řadu soutěžních disciplín, a tak by se mohlo zdát, že nemůže být lepší způsob krácení času před oficiálním zahájením, než si zkusit překonat nějaký ten světový rekord pěkně v pohodlí domova rozvaleni na gauči.
Zdá se, že se autoři do nějakých experimentů snad ani nechtěli pouštět.
Ve skutečnosti je ale mnohem lepších způsobů nespočet – pomineme klasiky typu jít si zasportovat osobně v reálu nebo navštívit se známými některý z podniků 
veřejného pohostinství a přejděme třeba k tomu, že lepším způsobem krácení času je i leckterá jiná videohra. Beijing 2008 totiž trpí prakticky úplně všemi neduhy, kterými trpěly i všechny ostatní olympijské videohry posledních let.
Začněme třeba nabídkou sportovních disciplín. Ta je sama o sobě sice chvályhodně široká, ale nelze se zbavit dojmu, že se autoři drželi poněkud dost u zdi, respektive zažitých tradic. Hlavní slovo zde pochopitelně mají atletické disciplíny, ale zablbnout si budeme moci i v gymnastické hale, na střelnici (včetně lukostřelby), v bazénu nebo dokonce i na divoké vodě, okolo pingpongového stolu či na judistickém tatami. Na první pohled je tedy nabídka sportů luxusní, na pohled druhý však dost fádní.
Mnoho z uvedených disciplín – odhadem tak polovina – se totiž nedá moc hrát. Důvodem je jejich ovládání, kdy se autoři sice zjevně snažili o to, aby se ovládací metoda co nejvíce přiblížila reálnému sportu, ale ve výsledku je to často spíše kontraproduktivní. Nejenže tedy občas ovládání napoprvé nepochopíte (vysvětlující tutoriál proběhne mnohdy tak rychle, že si jej budete muset pustit znovu), ale navíc se některé disciplíny ovládají tak složitě, respektive spíše divně, že to bude chtít pěknou řádku opakování, než se s ním alespoň částečně sžijete.
Příkladem budiž například slalom na divoké vodě. Každou analogovou páčkou ovládáte jednu stranu pádla a pokud chcete jet rovně, vykloníte je obě. Do hry navíc vstupuje i síla proudu, což je sice z pohledu realismu jednoznačně přínosem, ovšem z hlediska hratelnosti to už taková sranda není. Budete totiž mít co dělat, abyste kajak udrželi jakž takž ve směru, kterým chcete jet a opravdu nezbývá mnoho kapacit, přinejmenším tedy při prvních jízdách, na to, abyste se ještě trefovali do 
branek.
Proč tu není třeba olympijský nováček BMX?
To nejlepší ale přichází v okamžiku, kdy se vám loď přetočí do úplně jiného směru, než potřebujete. Zaprvé se vám totiž kajak s chutí zasekává o okraje vodního kanálu a zadruhé pak nemáte moc šancí se zorientovat, jelikož díky tomu, že obě analogové páčky jsou využívány k pádlování, není zde možnost, jak si natočit kameru a podívat se, kam vlastně máte jet. Kamera se totiž vytrvale drží za vašimi zády, ať se děje, co se děje.
A takto podobně je nezvládnuta celá řada dalších disciplín. Těžko ovšem říci, které to jsou, protože každému bude klasicky vyhovovat něco jiného. S jakousi obecnější jistotou se dá ale říci, že největší úspěch sklidí asi atletické soutěže, protože na nich už od dob prehistorického Track and Field není moc co zkazit. Hlavní dovedností tak 
zde bývá bušit co nejukrutněji do tlačítek, případně nějaký ten stisk správně načasovat.
Úplně nejlépe z toho pak vycházejí pravděpodobně technické disciplíny, kdy je „bušení“ omezeno na krátkou dobu a pak je potřeba jen správně načasovat a nasměrovat odraz/odhoz. Velmi dobře je v tomto směru proveden skok vysoký, kde je potřeba správně rytmicky tlačítkem odmáčknout každý krok rozběhu. A vcelku dobře, abychom pouze nekritizovali, je zvládnuta i týmová stíhačka na olympijském velodromu. Ale pouze, co se týče myšlenky, kdy musíte nejprve nabrat rychlost, pak ji kroužením páčky udržovat a hlídat si síly jednotlivých borců a podle toho na čele střídat. Ukroutit tak ale celých 16 kol, to je nadlidský úkol.
Nejen ovládání mnoha disciplín ale šlo udělat lépe. Nabízí se i lepší výběr sportů. Nikdo v redakci rozhodně nemáme nic proti gymnastice, spíše se naopak s rádoby znaleckými výrazy mlčky snažíme zakrývat, že nechápeme, jak někdo dokáže na 
kruzích viset v rozpažení a ještě hlavou dolů, ale upřímně řečeno, pro videohru je toto téma vhodné asi tak jako rybaření či lov jelenů. A přitom by se dalo najít dost atraktivnějších sportů.
A ani nemusíme chodit daleko. Co třeba ze zdejšího juda udělat nějakou jednodušší bojovku místo toho nesmyslu, co je tady? A kdyby to bylo proti myšlence juda, tak proč místo něj nezařadit taekwon-do? A co třeba zkopírovat Table Tennis i s některými herními principy a ne jen to, že různé rotace dělají různě barevné čáry za míčkem? A proč tu třeba není olympijský nováček BMX? Vhodnější sport snad ani nemůže být. Startovní rychlost by se odvíjela od přesnosti stisknutí „startovního“ tlačítka a dále by se kolo ovládalo jako každá závodní hra s tím, že by se při jízdě ještě časovaly skoky na terénních překážkách.
|
Jak již ale bylo naznačeno v úvodu recenze, tak se zdá, že se autoři do nějakých experimentů snad ani nechtěli pouštět. Na druhou stranu, proč taky. Na olympijské logo se jistě nachytá nemálo hráčů, kteří vývoj této hry zcela jistě pokryjí. Ony totiž obrázky nevypadají špatně a v pohybu to taky vypadá docela líbivě, přestože tedy některé pohyby zdejších sportovců jsou místy k lehčímu pousmání.
Této hře se tedy raději vyhněte. Jistě, moc jiných příležitostí, jak si doma na obrazovce zastřílet ze vzduchové pistole sice nemáte, ale to nic nemění na tom, že výhodnější bude se této šance vzdát. Kdyby se hra prodávala za poloviční cenu, dalo by se o ní docela uvažovat, protože zhruba polovina zdejších disciplín by se vám mohla trefit do nálady, ale je nesporné, že tato hra může těžit jen a pouze ze všeobecné mánie kolem letošní olympiády.
A nic na tom nezmění ani hlavní, jakýsi "kariérní" režim, jenž vás protáhne celou olympiádou a jejícmi disciplínami od kvalifikací až po závody o medaile. Naopak to všechno spíše ještě zhorší, protože jste v něm nuceni účastnit se i těch sportů a disciplín, které z celého srdce upřímně nenávidíte.
