Olympiáda v Číně k sobě poutala zraky médií mnoho měsíců před tím, než byl zažehnut obří oheň přímo v Pekingu. Tomu všemu předcházela vlna očekávání, protestů a dokonce i zarputilých sportovních fanatiků, kteří kupříkladu podepisovali petice, aby se česká výprava této velkolepé události raději neúčastnila.
Proto se nabízí otázka, proč se autoři oficiální hry k olympijským hrám nesnažili natolik, aby se o jejich projektu mluvilo alespoň tolik, jako o jejím „velkém bratru“.
"Asi největším problémem je ovládání. To se příliš nezměnilo od dob, kdy se ještě v MS DOS objevily jednoduché atletické závody a úlohou hráče bylo co nejrychleji mačkat zadané tlačítko."
Beijing 2008 je nesporně projektem, po němž v obchodě hrábnou jen ti nejzarputilejší sportovní fandové. Ani těm se ale nedostane maximální spokojenosti. Hra pokrývá celkově 36 sportovních disciplín, tedy téměř vše hlavní, čeho se diváci na hrách dočkali. Nechybí ani známé ptačí hnízdo včetně dalších licencovaných sportovišť a pompézní ohňostroj, který celou tuto parádu zahajuje. Samozřejmostí je několik herních módů, kterým dominuje Olympiáda. Vedle ní si ale zahrajeme rovněž Trénink a Soutěže.
První, nad čím je nutné se pozastavit, je fakt, že oficiální hra reprezentující olympiádu v Pekingu nenabízí kompletní seznam disciplín. Místo toho dostáváme jakýsi výcuc těch nejsnadněji zpracovatelných, kde kupříkladu absentuje jakákoliv varianta sportu týmového. A vzhledem k převaze atletiky a udupávání jiných disciplín, by se měl projekt honosit trochu skromnějším a lépe vystihujícím názvem.
Všechny sportovní disciplíny jsou rozděleny do odpovídajících kategorií jako například vodní sporty, gymnastika, atletika, střelba a pár osamocených kousků, jež se takto snadno zaškatulkovat nedají. Pro každou z těchto kategorií platí, že ovládání jejich sportů je neskutečně podobné. Pokud bychom to přehnali, dá se tedy celá skupina počítat za jednu jedinou disciplínu. A tím se dostáváme k opravdu nepříjemným číslům odrážejícím se ve výsledném hodnocení.
Přesto je ale téměř čtyřicítka disciplín vysoké číslo a vzhledem k tomu, že se ve sportu máte stále v čem vylepšovat, může se i hratelnost Beijing počítat na hodiny až desítky hodin. Kdo v této větě cítí jedno velké ALE, nemýlí se.
Asi největším problémem je ovládání. To se příliš nezměnilo od dob, kdy se ještě v MS DOS objevily jednoduché atletické závody a úlohou hráče bylo co nejrychleji mačkat zadané tlačítko. Takový nápor na klouby a ruku hráče ale neodpovídá současným trendům, technologie je podstatně dále – to si ale tvůrci plně neuvědomili.
Ovládání většiny disciplín tak bude velmi podobné jako u starších herních záležitostí. Na nabrání rychlosti v atletických disciplínách platí mačkání šipek vpravo a vlevo nebo dvou jiných kláves, přičemž pro odraz a ukončení je nutné zmáčknout klávesu další. Můžete si myslet, že se to vydržet dá. Pokud si ale představíte takový běh na delší trať, plavecký závod o několika bazénech nebo cyklistický okruh s 16ti otočkama, získáte rovných pět minut frenetického mačkání – a to je opravdu neúnosné.
Lehký odpočinek a síly naberete při disciplínách gymnastických. Ty jsou lehkou odbočkou ze zajetých kolejí. Zde budete v pravou chvíli kopírovat klávesy, jejichž ikonku počítač vykreslí na obrazovce – čím přesněji, tím více bodů.
Mírně odlišný koncept obdržely i skoky do vody z různě vysokých můstků. Nejprve následuje volba předvedeného triku. Pro jeho precizní zvládnutí bude nutné kopírovat pomalu se pohybující značku po kruhu, zvládnout všechny vruty a následně se za mohutného potlesku vrhnout přímo do vody.
Tři základní koncepce ovládání jsou aplikovatelné na většinu ze čtyřiceti disciplín. Každý si tedy dokáže spočítat, s jak chabou variabilitou máme tu čest. A aby toho nebylo málo, další kudlu do zad vám vráží autoři, kteří na PC hráče ani trochu nemysleli. Menu, disciplíny vše do posledního puntíku zůstalo s nápisy určenými pro gamepad – a tak i poslední záchrana konzolových hráčů, tutoriál před každou disciplínou, zcela ztrácí na významu.
Je skvělé vědět, že máte hýbat analogovou páčkou, občas zmáčknou A nebo B a do toho Y. Jaké ekvivalenty mají tyto tlačítka na vaší klávesnici se budete učit zatraceně dlouho a to nejspíše metodou pokus-omyl.
Dokonce bylo nutné v jisté fázi přistoupit na malý taháček na obyčejném papíře přitisknutý k monitoru – a to je již opravdu hodně zlé a do 21. století zcela nevhodné! Nabízející se variantou je tedy šáhnout po gamepadu. Vzhledem k neustálému lamentování konzolových hráčů si ale ani v tomto případě neužijete peníze zaplacené za hru zcela naplno.
Abychom Beijing 2008 jen neškodili a na celou hru se podívali trochu objektivním okem, nejedná se o žádnou katastrofu. Sice padla pod záchytný bod 50 procent, přesto se ale najdou disciplíny, u nichž budete trávit mnohonásobně více času než u jiných. Jako příklad lze vyzdvihnout skok o tyči, hod kladivem, prostná – zkrátka ty typy, kde až tak nejde o běhání.
Co se obsahové stránky týče, s klávesnicí a špatně fungujícím ovládáním budete bojovat v módech trénink, v soutěžích a pokud is dostatečně věříte, pak také na olympiádě. Tu reprezentujete za vaši oblíbenou zemi. Na stěně plné vlaječek ovšem Českou republiku nějak opomněli, škoda.
Následuje úprava individuálních statistik celý výpravy, přidělování bodů do síly, disciplíny, unavenosti a dalších specifik. Ty jsou takovou menší ochutnávkou RPG prvků, kde zúročíte zkušenosti nabrané při kvalifikacích a následně i při ostrých závodech přímo v Pekingu.
Tomu, že jde o hru spíchnutou velmi horkou jehlou za účelem vydělat si horu peněz, odpovídá i stránka technická. S grafikou se tvůrci příliš neotravovali. Do akce nasadili modely a animace, které se s přehledem mohly na komerční scéně objevit před několika lety.
Reputaci si chtěli napravit dodanými gesty sportovců, které vyjadřují nadšení, smutek nebo naopak podtrhují jejich koncentraci. Z těch lze mít stejně jako z animace disciplín radost jen do chvíle, než zjistíte, že se jich v Beijing 2008 nachází doslova pět a půl a dokola se opakují.
Vymlouvat se nelze ani na multiplatformovost projektu. I na takovém PS3 totiž projekt využívá jen zlomek výkonu a pro počítač to platí dvojnásob. Ze zvuků lze samozřejmě pochválit bohatý aplaus blízko sedícího publika, jež dokáže vaši skleslou náladu z celé hry alespoň trochu nabudit a pozvednout.
Pokud bychom chtěli být opravdu krutí, dá se prohlásit, že počítačová hra Beijing 2008 dělá velkolepé show viděné v přenosech z Pekingu tak akorát ostudu. Pod čtyřicet disciplín je neskutečně repetitivních a jejich ovládání je obzvláště na klávesnici maximálně nepohodlné. Najít nějakou tu disciplínu, která vám padne do oka, je neúměrně těžké, ačkoliv se několik světlých momentů v Beijing 2008 vyskytuje
Přičteme-li k tomu průměrnou grafickou stránku získáváme projekt, který spadl doslova „na hubu“ a to pod 50 procent. Jeho nákup je tedy možné doporučit jen skalním sportovním fanouškům.
