Beyond Divinity CZ

RPGček je tento rok jako šafránu, tudíž každé potěší rovnou několikanásobně, zvláště pokud je kvalitní. Zda je to i případ temného Beyond Divinity, které navazuje na Divine Divnity, se dozvíte v naší recenzi.

Letošek je pro fanoušky RPG titulů, a že jich není málo, jedním z vůbec nejkrizovějších za poslední dobu. Přestože se ještě poměrně nedávno mluvilo o renesanci žánru, vypadá to dnes spíše přesně opačně. Pomineme-li několik akčních kousků, z nichž za zmínku stojí v podstatě jedině Sacred, zbude nám pro nadšené RPGisty vlastně jen nedávno vydaný Vampire: Bloodlines, který rozhodně nezklamal a také Beyond Divinity – volné to pokračování poměrně úspěšné, přesto však nedoceněné hry Divine Divinity. Pokračování vyšlo v západních zemích již před delší dobou, ale k nám se z důvodů české lokalizace pod taktovkou Cenegy dostalo teprve nedávno. Nyní však již není nejmenší důvod, abychom si tuto nadějnou hru nevzali pod náš přísný metr.

Divine Divnity ve své době nešlo zařadit do žádné ze známých RPG škatulek jako jsou akční rubačky ve stylu Diabla či spíše příběhová RPG baldurovského střihu. Šlo totiž o jejich mix, který si bral z obou dvou směrů to nejlepší. Přinesl tedy kvalitní a především spletitý příběh, který přes svou pochmurnost dokázal občas cynickými vložkami pobavit. Nechyběl ani pěkně propracovaný vývoj postavy a ani na soubojový systém jsme si nemohli kdovíjak stěžovat. Divine Divinity tak bylo zcela jistě povedenou hrou, která sice naplnila představy autorů o prodejnosti, ale jedním dechem je třeba dodat, že měla po finanční stránce rozhodně na víc. Potenciál zřejmě zahlédli i u Larian Studios a jali se vytvářet jak samotný druhý díl, jenž má spatřit světlo světa v příštím roce, tak i jakousi vložku, která by přinesla pohled na svět Divinity z trochu jiného úhlu.

Dialogy se také zrovna nešetřilo a právě v této oblasti uvítáte českou lokalizaci, jež je provedena formou titulků.

Je třeba říci, že belgičtí autoři mají poměrně bujnou fantazii a opět se jim povedlo vytvořit poutavý a dalo by se říci i originální zápletku. Setkáváme se se zástupcem dobra, jehož úkolem je jako obvykle zachránit svět před temnotou, jíž představuje démon Samuel. Ten proti našemu rekovi vysílá svého služebníka Death Knighta, ale ten se jako správný rebel nedrží pánových pokynů a čas od času si jde takříkajíc za vlastním nosem. To se mu však hrubě nevyplatí, jelikož udělá několik chyb, což Samuela rozčílí na nejvyšší možnou míru a svého mrtvého rytíře uvrhne do žaláře. A aby mu tam nebylo smutno, přihodí mu i společnost v podobě kladného reka. Nyní tak musí tyto dvě diametrálně odlišné a nepřátelské osobnosti spolupracovat, aby se z vězení dostaly. Projdeme si tak skutečně pochmurným světem s velkou spoustou prapodivných stvoření, ať už na straně nepřátel či pouhých NPC, jichž je poměrně dost. Dialogy se také zrovna nešetřilo a právě v této oblasti uvítáte českou lokalizaci, jež je provedena formou titulků. Myslím, že se hru povedlo přeložit na zdejší poměry kvalitně a zachovány zůstaly i sarkastické narážky, které nepochopí každý, ale jsem si jist, že bystřejší si u nich zachrochtají blahem.

Na začátku je třeba si, jako v každém správném RPG, vytvořit postavu, tedy vlastně dvě postavy. Na výběr jsou pouhá tři povolání, konkrétně jde o válečníka, tuláka a mága. Nemusíte se však bát, že si hned na počátku zvolíte špatně a hra vás pak nebude bavit, to rozhodně ne. Výběr totiž ani omylem není fatální a časem se stejně budete profilovat určitým směrem, který povolání zase až tak neovlivní a pokud přeci jen ano, není problém ho změnit. Je to sice práce navíc, ale také zábava. Vývoj postavy je v Beyond Divnity vskutku hodně robustní a nabízí se zde doslova stovky dovedností a schopností. Tam, kde Diablo dobře vystačilo s několika, jich je zde obrovská spousta a popravdě nejde zrovna o to pravé ořechové, jelikož zanedlouho se v té přehršli začne člověk ztrácet a nebude se moci rozhodnout, do čeho investovat těžce vypracované bodíky zkušenosti. A vězte, že později se opravdu některé vlastnosti vůbec nehodí, naštěstí je ale lze za celkem velkou úplatu „odoperovat“. K vylepšování jsou třeba nejen zlaťáky, jež jsou ve hře v podstatě nedostatkovým zbožím, ale také patřičný mistr, který je schopen vás vybranou dovednost naučit na požadovanou úroveň.

Vedle dvou hlavních postav se k vám do party občas přifaří i nějaká další, ale spíše jen na kratší dobu. Jde především o vyvolané pomocníky, kteří se hodí ve větších bitvách. Většinu hry si však projdete jen ve dvou a vězte, že to stačí. Některé questy, především z hlavní dějové linie, jsou koncipovány tak, abyste museli využít obou postav, což je příjemná designová vychytávka. Beyond Divinity je na poměry RPG přiměřeně dlouhou zábavou, což značí nějakých 40-50 hodin, v závislosti na tom, jaké všechny úkoly se rozhodnete splnit. Jestliže půjdete jen za nosem po vytyčené příběhové ose, jste v cíli zanedlouho, ale v případě, že si vychutnáte i množství vedlejších questů, protáhne se vám dobrodružství o pořádný kus. Úkoly jsou zřejmě jedním z největších lákadel této hry, poněvadž příjemně pasují do příběhu a dost často je možné se v jejich plnění rozhodnout pro tu kterou možnost. Buď dáte průchod přednost dobru nebo zlu – oba elementy máte totiž v partě, takže si stačí jen vybrat. Někdy tak pomůžete nebohým obyvatelům, jindy grázlům v jejich utlačování.

Velkým příslibem byly v reklamních materiálech tzv. Battlefields, tedy bojová pole , což jsou jakési náhodně generované arény, do nichž se z herního světa můžete přemístit po nalezení otevíracích klíčů. Pokud by se tento element býval povedl, znamenal by výrazné navýšení hrací doby, ovšem naneštěstí se tomu tak nestalo a do Battlefileds budete chodit spíše jen z donucení, abyste nasbírali potřebné body zkušeností, případně za obchodem. Náhodnou generací autoři sice zajistili neopakovatelnost, avšak v tomto případě je to zcela zbytečné, protože design bitevních polí je pořád stejně nudný a naplněný tupými nepřáteli.

Beyond Divinity je na poměry RPG přiměřeně dlouhou zábavou, což značí nějakých 40-50 hodin, v závislosti na tom, jaké všechny úkoly se rozhodnete splnit.

Co se týče všemožných zbraní, výbavy a dalších předmětů, dá se říci v podstatě jen jediné – je jich hodně a opět to není vždy ku prospěchu věci. Obchodníci jsou často neochotní vykupovat, protože nemají peníze, takže spoustu věcí musíte nechat jen tak ležet ladem. Zpestřením budiž tzv. charmy, tedy vzácné šutry, jimiž si výbavu můžete jednorázově vylepšit o nejrůznější abilitky či vlastnosti.

Beyond Divinity opět využívá trochu jinak nakloněné perspektivy, než ostatní izometrická RPG, což neznalým hráčům přijde zpočátku divné, ale není problém si na to zvyknout, ostatně nic jiného vám ani nezbývá. Graficky nejde o nic jiného, než prostý průměr. Ten vyjde na povrch především při přiblížení a odhalení nepříliš vábných textur. Prostředí také mohla pobrat více nápaditosti, ovšem je evidentní, že na technické stránce Beyond Divinity nevisí. Jde o férové a v mnohých aspektech tuhé RPGčko a jsem si jist, že fandové žánru jím v tomto suchém roce nepohrdnou. Ostatní nechť zváží, nakolik se chtějí zaobírat komplikovaným systémem vývoje postavy a procházet často stereotypní místa. Hratelnost však rozhodně není špatná.