O robotech a lidech: Binary Domain je překvapivě dobrá střílečka

Robot může být dobrý sluha, ale i zlý pán, zvláště když vypadá jako člověk. Obyvatelé Země roku 2080 o tom vědí své.

Binary Domain nemusíte ani spouštět, aby bylo na první pohled jasné, že jde o týmovou střílečku s krycím systémem, která kopíruje slavnější Gears of War. A i když je do jisté míry plagiátem, jde o hru s nesmírně zábavnou akcí a spádem.

Člověk je v podstatě velmi líný a moderními technologiemi si zjednodušuje život. V budoucnosti hry Binary Domain vynalezlo lidstvo humanoidní roboty, kteří za nás pracují, jsou našimi asistenty, i budoucí hrozbou.

Jak už tomu tak bývá, lidé jsou soupeřiví, a tak i na poli robotiky vznikla velká rivalita. Japonská společnost Amada a americká Bergen se začaly předhánět svými technologiemi, až byly jejich výrobky natolik dokonalé, že v roce 2040 musela být sepsána Nová Ženevská konvence, která zakazuje výrobu robotů vypadajících jako lidé. Teď se píše rok 2080 a na veřejnosti se objevil první takový robot. Je na speciálním týmu Rust, aby se vydal do Japonska a našel jediného muže, který může za stvořením tohoto robota stát.

Příběh hry je překvapivě obsáhlý a i když není ničím originální, je poutavý a udrží hráčovu pozornost. Vyprávějí ho totiž videosekvence plné zábavných dialogů i akce. Příběh navíc občas zabrousí i do filozofických témat typu definice života, takže přináší víc než jen hrdiny, zbraně a roboty.

Jakmile se hlavní hrdina Dan Marshall s parťákem Big Boem vylodí v roboty obléhaném Tokiu, vyřítí se na něj hned zástupy plecháčů, kterým se musí naše dvojka postavit, jak jinak, než ze zákopu. Krycí mechanismus je v podstatě identický s jedním z největších hitů Xboxu 360. Krytí poskytuje ochranu, zatímco vy můžete pálit po nepřátelích z relativního bezpečí. Za krytem, ať už jím bude roh zdi, auto nebo bedna, se můžete pohybovat, přeskočit ho, nebo se přesunout z jednoho do druhého jednoduchým stisknutím tlačítka.

Pokud jste Gears of War hráli, budete okamžitě jako doma. Pokud ne, ovládací schéma se naučíte během několika okamžiků a pak už může začít ta pravá zábava. Navíc vás nikdy samotná střelba ze zákrytů nebude mít šanci nudit. Akce je totiž prokládána dalšími styly hratelností v podobě několika miniher.

Budete plavat a potápět se, budete padat odpadní rourou, projedete se na vodních skútrech a protivníkům se postavíte i z jedoucího trucku. Do rukou navíc dostanete na chvíli i nepřátelského robota, takže si na stereotyp rozhodně stěžovat nebudete.

Vašimi parťáky je mezinárodní tým specialistů, z nichž každý má své zaměření. Dan je zkušeným vojákem s automatickou puškou. Big Bo je specialista na těžký kulomet, Charlie je vůdce týmu, vybavený podobně jako vy, sličná Faye je zkušeným odstřelovačem, Rachel to zase umí s raketometem a Cain je speciálním útočným robotem. Značně upovídaným.

Několikrát během hraní si složení svého týmu budete volit sami, takže záleží jen na vás, jaký typ podpory potřebujete. Jelikož jde o týmovou akci, budete své parťáky zachraňovat ze šlamastyky (a stejně tak oni vás). Tedy pokud jim to rozkážete a pokud vám budou dostatečně důvěřovat.

Hra má hlasové ovládání, kterým můžete své kolegy komandovat, a měla by rozeznat na 70 odlišných rozkazů. Ale někdy na váš povel reaguje ihned, jindy zase rozkaz nerozezná vůbec. Hlasové ovládání prostě nefunguje tak, jak by mělo. Naštěstí je vždy přítomné jednoduché menu s několika odpověďmi nebo rozkazy.

I když nejde díky krycímu systému a týmovým prvkům o zběsilou akci, pořád je Binary Domain střílečkou. A v té hrají prim zbraně. Ty je možné si na každém rohu v obchodě vylepšit, a zvětšit tak jejich palebnou sílu, kapacitu zásobníku nebo přesnost. To samé můžete provést i celému vašemu týmu. Za pomocí nanotechnologií zvýšíte své maximální zdraví, regeneraci, obranu nebo naopak útok. Vylepšování týmu a zbraní dodává hře na zábavnosti i taktičnosti, protože za každého poraženého protivníka získáte kredity potřebné na vylepšení.

Obrovským tahákem hry jsou její protivníci. Humanoidní roboti na vás chodí jako filmoví Terminátoři a stejně tak jsou neústupní. Kulky se jim budou nejdřív odrážet od kovových těl, aby pak prošly pancířem a v jejich vnitřnostech způsobily pořádnou neplechu. Jakmile jim ustřelíte ruku se zbraní, sáhnou druhou po záložní pistoli. Když jim ustřelíte nohu, budou skákat po jedné, ustřelíte jim obě, budou se za vámi plazit.

Věříš mi, parťáku?

Hra obsahuje systém následků, který v praxi překvapivě funguje. Nejde přitom jen o to, zda budete úspěšní v posílání plecháčů do robotího nebe, nebo zda se vyhnete střelbě do vlastních řad. Během kampaně se často dostanete do rozhovorů, jejichž vývoj má vliv na vaši oblíbenost v týmu. Tomu, co vám kolegové říkají, tak budete muset věnovat pozornost a patřičně reagovat. Pokud plácnete nějakou blbost, parťáci na vás budou koukat jako na blázna, nebo budou naštvaní. Pokud je ale dokážete povzbudit nebo správně motivovat, nasadí za vás krk. Jinak jim ale můžete rozkazovat, jak chcete a pokud vám nebudou věřit, klidně vás ponechají na holičkách. Systém následků opravdu funguje.

Bossové jsou oproti řadovým robotům odlišnou kapitolou. Samozřejmě, že jsou velcí, v případě Binary Domain dokonce obří, a k jejich poražení je zapotřebí specifické taktiky. Souboje s nimi, ať už jakkoliv klasické a stereotypní, jsou neuvěřitelně zábavné. Počkejte, až budete hledat slabé místo robo-gorily nebo si to rozdáte s obřím pojízdným robotem připomínajícím Transformery.

Týmové pojetí přímo vyzývá ke kooperativní kampani. Tvůrci ze Segy, kteří pracovali i na sérii Yakuza, si ale řekli ne. Žádná kooperativní kampaň tak zde k naší nelibosti není, pouze speciální mód invaze ve stereotypním prostředí pro čtyři hráče, a to jen na síti PlayStation Network. Nejde však o nic jiného než o kopii Hordy z Gears of War.

K dispozici je i klasický multiplayer včetně režimů jako všichni proti všem nebo boj o vlajku. Na chvíli vás může zabavit, ale arény nejsou nic moc a hra se navíc občas nepříjemně zpomaluje, takže si dovolíme tipovat, že u hry více hráčů nikdo nevydrží příliš dlouho.

Hra má své vizuální kouzlo, ať už ve ztvárnění Tokia (chudinské i luxusní čtvrti, továrny, mrakodrapy) nebo úchvatném designu robotů všech velikostí. Prostředí je hezky zpracováno, ale nedá se srovnávat s detailními modely hlavních hrdinů a především jejich obličejů. Ty jsou vymodelovány do posledního póru na pokožce a dokážou předvést spousty rozeznatelných emocí. I díky nim jsou videosekvence tak poutavé. Převážně elektronický hudební doprovod pak podkresluje atmosféru chmurné budoucnosti.

Binary Domain není žádnou hitovkou, která si odnese nejvyšší hodnocení. Jde však o zábavný akční titul, hned s několika povedenými prvky, ať už originálními či vypůjčenými. Pokud ale máte rádi taktičtější akce, ideálně s krycím systémem, pak je toto jedna ze slušných možností.