Bioshock (PS3)

Bioshock (PS3)

Bioshock – v baru jménem „Krásný ztráty“ máš i ty svůj stůl

  • 22
Zase jeden megahit doputoval i na PlayStation 3. Naštěstí ve skvělé kondici. Tak co? Dáme ještě jednu rundu?
90

BioShock

Platforma: PC
Výrobce: Irrational Games

  • Art Deco styl
  • Nová obtížnost pro otrlé
  • Plus většina představitelných kvalit
  • Dlouhá instalace bez ukazatele pokroku
  • Možnost zneužívat checkpointy
  • Stále žádný multiplayer

Herní karta

Bioshock (PS3)Rok a čtvrt poté, co měl u nás Bioshock premiéru, už všichni dokonale vědí, jak se to s ním má. Proto místo recenze raději pohovořím o biopotravinách. Třeba takové biopárky. Ty by měly obsahovat výhradně maso a to z pašíka, jenž se zaživa těšil náležité péči, včetně hraček, společnosti kamarádů, speciální prasečí hudby a pravidelných návštěv psycholožky, ovládající prasečinu. Myslím tedy prasečí řeč.

To všechno dohromady by se mělo projevit na požitku z biomasa – neplést s biomasou – takže by uvědomělý zákazník neměl lamentovat nad nehoráznou cenou. Chceš škudlit? Vyčítavé oči vepřů z obyčejných velkochovů tě budou děsit ve snách a na samolepkách Greenpeace, sobče!

Přibyla nová obtížnost Survivor.

Bioshock na PS3 má v tomto smyslu s biopárky cosi společného. V době vydání se Bioshock (PS3)totiž prodával o polovinu dráž, než pořídíte to samé na Billovu platformu, a dokonce dráž než speciální edice pro Xbox 360 s figurkou Big Daddyho. Navrch je „třistašedina“ o dost levnější než „péestrojka“. Tož hergot že by v Sony nepřišli s žádnou přidanou hodnotou? To už by byl festovní biošok.

Co si budeme povídat: po tristních zkušenostech s mnohými jinými konverzemi xboxových titulů – zmatnělý Rainbow Six Vegas jako namátkový odstrašující příklad – je hlavním pozitivem převodu Bioshocku na nabušenou PS3 fakt, že se nic nepokazilo. Nějaké ty textury byly dokonce přeleštěny, ale že byste si toho snadno všimli, nehrozí.

Nové nadlidské obzory otevírající plasmidy, které jsou na konkurenční platformy ke stažení, jsou v PS3 verzi již zahrnuty a přibyla další, nejtěžší obtížnost Survivor, radikálně omezující užitečné nálezy, účinnost léčení a podobně.

Bioshock (PS3)Nová je také extrémně dlouhá instalace na „hadr“, při níž se vám sice zobrazují dobově stylové a místy i docela vtipné statické reklamy v rámečku na zdi, ale co bychom viděli radši, totiž ukazatel, jak instalace postupuje, se nekoná. Ač je takový „teploměr“ u jiných titulů pro PS3 slušným zvykem a technicky jistě nepředstavuje problém. Ke všemu se řetěz reklam dvakrát protočí, takže už začínáte přemýšlet, zda se vám nekousla konzole. Ještěže následný hladký běh hry s minimálními loadingy dá na nevlídné uvítání rychle zapomenout.

Bioshock (PS3)Námitky ke grafice tedy nejsou prakticky žádné, ať už vzhledem k provedení konverze, nebo ke hře samotné. Existují vizuálně hezčí hry s ostřejšími texturami, ale péče a stylovost, s jakou autoři vybudovali svůj fantaskní svět, prostě odzbrojuje. Hnidy na vizuální stránce lze tak najít spíše v oblasti logické soudržnosti zobrazovaného. Například hned na začátku můžete připlavat k potápějící se svislé ocasní ploše velkého dopravního letadla, ale i když jste těsně u ní, její velikost odpovídá možná jednomístné stíhačce.

Když vás batyskaf nese dolů do hlubin a vy sledujete zářící podmořské mrakodrapy, tedy asi spíše vlnodrapy, mezi nimiž proplouvá velryba, vypadá město jako koncipované pro statisíce, snad milióny obyvatel. Navzdory tomu převážná většina toho, čím následně pochodujete, je překvapivě úzká. V „metru“ by bylo těsno třem (!), chodby jsou jen o málo širší než v paneláku. Ale zase to výborně zesiluje tísnivé klaustrofobní pocity.

Bioshock (PS3)Ostatně zmíněná ocasní plocha vašeho letounu dopadne na mořské dno, teprve až jí to dovolíte překročením místa, spouštějícího skript, bez ohledu na to, že se před oním bodem můžete poflakovat třeba hodinu a letadlo šlo přitom pod vodu dřív než vy. O tom, že by proražení chodby na mořském dně nevypadalo jako osvěžující sprška, ani nemluvě.

Ne že by to nějak zvlášť vadilo – při troše hráčovy tolerance do sebe věci celkem dobře zapadají. A když si logiku odmyslíme, což není nijak zvlášť těžké – koneckonců tvůrce Rapture, Andrew Ryan, si přece „vybral nemožné“ a my ho následujeme – komornost ve spojení s vymazleným stylem dělá své: člověk je doslova těsně obložen luxusními zážitky.

Stále baví nacházet mraky krámů.

Když jsme u toho stylu, je třeba zmínit, že jde o Art Deco, styl který skončil spolu Bioshock (PS3)s léty třicátými, ač se děj hry odehrává na přelomu let padesátých a šedesátých. To také mnohé natolik zmátlo, že občas v souvislosti s Bioshockem slyšíme o „úžasném stylu 50. let“. No, kdo by i nadále pochyboval, nechť se podívá na fotky z bruselského Expa 58 a bude mít rázem jasno.

Zdánlivá nesrovnalost ale s atmosférou hry výborně koresponduje – Rapture žije ve své vlastní mořem zakonzervované propasti času, který sice nadále běží, ale už dávno nic nemění. Hráč je obklopen stylovými strojky a výdobytky techniky, které sice mohou být i životu nebezpečné, ale současně všechny sakumprásk vypadají jako z technického muzea, navíc z technického muzea ve filmu pro pamětníky á la Občan Kane, což opět jen podtrhuje pocity nostalgie, zmaru a úsilí, obraceného nelítostným časem v hromádku popela.

No a pak se hráč rozhlédne po vlastním skutečném pokoji a možná vidí jako já regály Bioshock (PS3)plné her, počítače, staré konzole, staré plechové hračky a celkový krásný, leč marný nepořádek, a hra se prapodivně slévá s realitou v jeden děsivě osobní celek – tak to se tvůrcům vážně povedlo.

Venku se lidé snaží vynalézat skutečně nové věci, léky proti žabí chřipce, auta na limonádu, politické koalice béžových s hnutím Hasiči za vodu zdarma, ale svět dlouholetého hráče, to je Rapture, vytržení pro vytržení, průlom v racionalitě, slast marnosti, propast na dně oceánu reálné pranice o životní pozici. Nebo ještě jinak: Rapture je podobenství o tom, co se stane, když necháte své náhodné choutky řídit celý váš život.

Takže ani v nejmenším nepřekvapí, když si hrdina záhy začne šlehat. Jasně, jde o speciální energii Eve, pohánějící nadpřirozené schopnosti vyvolané tajemnými plasmidy – to je mimochodem ještě větší úlet než třeba obdobně fungující „nanotechnologie“ z Deus Ex - takže starostliví rodičové nepochodují s transparenty Bioshock (PS3)před centrálou 2K.

Což je rovněž legrační: kdyby si hrdina píchal rozpuštěný bílý prášek a pak měl zvláštní schopnosti, budou z toho nemalé problémy. Ale když nabude zvláštní schopnosti z „plasmidů“ a pak je oživuje „Evou“ z archaické skleněné stříkačky, jsou všichni vlci spokojeně nažraní a kozy celé. Obě.

Na rozdíl od pravých RPG her tu nemáme nekompromisní vývojový strom, kde se hráč rozhoduje pro šplh po některé osudové větvi. Hrdina Bioshocku disponuje omezeným počtem odemykatelných slotů, do nichž umisťuje plasmidy, nicméně co už se nevejde, může uložit do „banky“ a následně vyzvedávat dle potřeby. Plasmidy lze buď jednoduše nalézt, anebo v automatech zakoupit za Adama, což má být „mutagen“, ale ve skutečnosti právě za něj přece plasmidy nakupujete, takže zůstává otázkou, co vlastně Adam zmutovává.

No ale řekněme, že se v automatech plasmidy teprve bleskově pomocí Adama Bioshock (PS3)vyrábějí. Aniž byste kdy viděli, jak je následně aplikujete. Dramaticky je ztvárněno akorát (zne)užívání energetizující Evy. Plasmidů je bohatá nabídka, avšak jejich praktičnost značně kolísá, takže problém volby mozek nezavaří. Tentýž systém postupně otevíraných slotů pak kopírují i pasivní tonika, zlepšující fyzickou odolnost nebo technické možnosti, kupříkladu při zpočátku velmi zábavném, leč přečastým používáním čím dál únavnějším hackování kdečeho.

Mimořádně povedeným typem volby je rozhodování mezi likvidací dojemných Sestřiček a jejich soucitným léčením, potměšile oceněným nižší výtěžností Adama – tady získává hra pravou hloubku, zvlášť když vám k tomu Billie Holiday zanotuje „God Bless the Child“. I když spíš než správná volební muka je to něco jako „Jirka nebo Mirek“ – protože pro jedno jste dle své nátury pravděpodobně rozhodnuti Bioshock (PS3)předem.

Všimněte si, jak jsou vaši známí rozděleni na ty, co Sestřičky zachraňují, a na ty druhé – třeba z toho něco odvodíte. Anebo taky ne – videoherní psychologie je ošidná právě tím, že není úplně tatáž jako v životě. Což mi připomíná, že Bioshock není ani o životě v mimořádně zvláštním světě, jenž by si to zasloužil jako málokterý – Bioshock je „jen“ o putování propletenými chodbami za další porcí příběhu a likvidaci všeho, co se přitom pohne, s výjimkou zmíněných Sestřiček. Je-li to vaše volba.

Imidž je nanic, následuj instinkt 

Art Deco, styl jazzového věku, vznikl ve 20. letech minulého století ve Francii, kulminoval v USA a zahynul v palbě 2. světové války. Jeho originální přínos spočíval v opozici vůči skomírající secesi i rozumářskému funkcionalismu: proti nepravidelným křivkám cigaretového kouře postavil jasnou, přímou konstrukci a proti hladké bílé stěně opulentní dekoraci.

Ostatně zatímco funkcionalisté, zvláště ti levicoví, usilovali o domy jako „stroje na bydlení“ a demonstraci určité filosofie, Art Deco měl dekorativnost už v názvu; byl primárně o luxusu, nepokrytě zaměřen na bohaté. Mezi jeho oblíbené motivy patřily opticky prodlužující vertikály nebo příznačně sluneční paprsky. Inspiroval se kulturou starých Aztéků či Egypťanů, ale rovněž dekorativní odnoží kubismu a futurismem.

Miloval moderní techniku: letadla, zaoceánské parníky, automobily, mrakodrapy. Francis Scott Fitzgerald o stylu napsal, že byl tvarován „vší tou nervózní energií, nashromážděnou a vydanou pak ve válce“.

Bioshock (PS3)Navzdory zdánlivé komplikovanosti se Bioshock hraje velice jednoduše, nezřídka až ryze „doomově“, což přiživují trochu anachronické rekvizity zkrvavených těl na křížích, rozházených biblí, vousaté triky s náhle zhasnutým světlem a podobně. Nemáte ani pořádný inventář – přesto stále baví nacházet mraky nejrůznějších krámů. Ta pestrost je teoreticky nadbytečná, protože například x druhů poživatin vám prostě trochu zvedne zdraví.

Jistě, nezdravé pokouřeníčko vám nabíjí plasmidovou tlapu a zdraví SNIŽUJE, zatímco alkohol funguje pro změnu naopak, ale to není nic, z čeho by se rozum opotil. Jenomže ve výsledku se ukazuje, že ten sběr druhotných surovin, jež nemají žádný zvláštní, natož komplikovaný význam, hraje pozitivní roli právě onou pestrostí. Hra je – mimo jiné – zajímavá tím, jakou škálu zdánlivě zbytečných maličkostí nabízí. A právě ony dotvářejí barevný a dobře fungující celek.

Bioshock (PS3)Pokud si nenastavíte ultimátní obtížnost, není Bioshock ani nějak zvlášť náročný. Lví podíl – jenž je možná pro zkušené hráče spíš medvědí službou – na tom mají oživovací komory, neboli checkpointy, kde se po svém skonu opět vylíhnete.

Stav vašeho okolí totiž zůstává stejný jako v okamžiku vašeho „úmrtí“, takže například při soubojích se supertuhým Big Daddym nemá vůbec cenu plýtvat lékárničkami. Prostě bojujete, dokud jste naživu, pak se se zdarma navýšeným zdravím vrátíte, bojujete dál, zase se necháte zabít – a tak pořád dokola, dokud chudák poctivý obrněnec trapně nepadne.

Totéž platí i o boji s dalšími protivníky, takže není divu, že mou nejoblíbenější zbraní byl hasák – arciže ne na Big Daddyho. Ano, je to značně tupé, ale bohužel efektivní. A kdo má masochistický zájem vyřadit komory z provozu a hrát pak „na férovku“, i tu možnost nyní na PS3 má.

Bioshock (PS3)Multiplayer opět chybí, takže on-line jatka po chodbách Rapture zůstávají jen dráždivou představou. Zato výrobce slibuje pro PS3 speciální stahovatelný obsah, tzv. Challenge Rooms, přidané lokace podmořské metropole. Každopádně nejnovější verze Bioshocku není žádným šokem, ale pro vlastníka konzole od Sony představuje povinnost. Aniž by ti ostatní měli získat pocit, že se rozhodli pro nepravé železo.


Hodnocení hry

Redakce

90 %

Čtenáři

84 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 209 čtenářů