Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Hledáte výzvu? Česká sci-fi Blackhole vás rozdrtí obtížností

aktualizováno 
Arkáda Blackhole je tak trochu malá velká hra. Kompaktní v hratelnosti a robustní v rozsahu a entusiasmu autorů z českého týmu FiolaSoft. Je chytrá a má duši, ale dokáže být nevypočitatelná a často i pěkně sadistická.
75

Blackhole

Platforma: PC
Výrobce: Fiolasoft (PC)

  • technicky perfektní provedení
  • velmi dlouhá herní doba
  • skvělý scénář, dabing i hudba
  • častá změna prostředí, spousta herních prvků
  • velmi vysoká obtížnost
  • nutnost častého opakování
  • postup je spíš dílem náhody, než výsledkem řešení hádanek
  • hodila by se nějaká mapa

Herní karta

Potrápí vás při nalézání řešení problémů a pak vytočí na nejvyšší míru při marné snaze převést teorii do praxe, jen aby vás v následujících několika momentech ochladila skvěle napsanými dialogy a zajímavým dějem. Zkrátka se při jejím hraní cítíte jako na houpačce. Nebo jako byste se propadali do černé díry.

Kdyby nebylo komunitního financování, hra Blackhole by nejspíše nikdy nevznikla. A to by byla velká škoda. S trochou nadsázky se totiž dá říct, že jde o projekt, který ukazuje, že i s poměrně malým zázemím může vzniknout originální dílko, navíc s kvalitami srovnatelnými s mnohem dražšími a marketingově více propranými hrami.

Blackhole

Blackhole

Blackhole

Blackhole

Autoři již od samého začátku proklamovali několik nevídaných vlastností hry. Jednou z nich byl fakt, že o lokální dabing se měl postarat tým složený z osobností české a slovenské YouTube komunity. A nejen to. Stejný tým se měl také přičinit při navrhování příběhu hry. A světe div se, stalo se a povedlo se. Ve hře si můžete přepnout mezi českým a anglickým dabingem (a stejně tak psanými texty). Ačkoliv jistě mnozí hráči budou od počátku preferovat určitý způsob namluvení, je zajímavou a zábavnou možností zkusit si oba.

Hráčova postava je zcela nemluvná a nemá žádné jméno. Tak je na pořadu dne fakt, že všichni ostatní členové posádky lodi Ender na ni (hlasy oněch YouTuberů) pokřikují stylem: „Hej! Pojď sem, pitomče!“

Blackhole

Blackhole

Blackhole

Blackhole

K dabingu se váže ještě jedna věc. Totiž to, že je přehnaný. Herci záměrně přehrávají, a vzniká tak podivná, ale hřejivá atmosféra nadsázky a ironie. Vtípky, které se snaží posádka produkovat, jsou mnohdy skvěle vypointované, trefné a často si berou na paškál zažitá klišé sci-fi žánru i neschopnost hlavního hrdiny.

Hrdinou z roznašeče kafe

Zpočátku to totiž vypadá, že nejste dobrý k ničemu jinému, než k nošení kafe kapitánu Jetsenovi na můstek. Jenže to se změní ve chvíli, kdy se jedna z černých děr, které měla za úkol posádka Enderu uzavírat, v mžiku rozroste a spolkne celou loď jako malinu. Nezemřete, jak byste možná chtěli, ale ocitáte se sám a samotinký na podivném místě, kde se vaším jediným společníkem na dlouhou dobu stane lodní umělá inteligence Auriel, které se podařilo zachránit v přenosném PDA. O další vtípky se postará ona.

Blackhole

Blackhole

Blackhole

Blackhole

Jako hrdina ne z vlastní vůle se musíte pokusit najít ostatní a jen tak mimochodem spravit loď, dostat se do bezpečí a černou díru uzavřít. To zvládnete levou zadní. Ale k tomu všemu jsou potřeba tzv. selfburny. Ty zde prezentují body, které během cesty získáváte. Každá úroveň jich obsahuje určité množství, ale k otevření té další postačí, když dosáhnete jen na jeden. Posbírat všechny, vrátit se k teleportu a ještě přitom neumřít je totiž často skoro nadlidský výkon.

Gravitační pole

Primárním prvkem hry, na kterém jsou především založeny hádanky, jsou gravitační pole, která se objevila po havárii vaší lodi. Pohon, kterým jste měli uzavírat nebezpečné černé díry, se rozbil, a díky tomu je zdejší prostředí plné těchto gravitačních anomálií. Po dotyku s nimi se obrazovka a celá mapa přetočí a na vás působí jiný směr přitažlivosti. Jenže většiny ostatních prvků na mapě se změna nedotkne.

Takže například voda, která se ve zdejším podání chová spíš jako nějaké husté želé, teče kolmo vzhůru a láva, která by vám podle zákonů fyziky měla přistát na hlavě, se vesele vznáší ve výšce, jako by o gravitaci nikdy nic neslyšela. Otočení mapy přináší nejen změnu architektury, ale také změnu úhlu pohledu a řešení obtíží. Dřív nedostupné plošiny jsou nyní přístupné a předtím nepřekonatelné propasti obejdete rozkročmo s prstem v nose.

Blackhole

Blackhole

Blackhole

Blackhole

V jistém smyslu je možné říct, že prvků, které ovlivňuje změna gravitace, mohlo být více, ale osobně se domnívám, že by to přispělo už jen ke zmatení. Zprvu i samotný princip otáčení seznáte docela matoucím (zvlášť ve větších úrovních, kde citelně chybí nějaká minimapa), ale na to si zvyknete. Kdyby se s gravitací přelévaly například i vodní plochy, nejspíš by celková náročnost vystoupala někam k Olympu. A věřte mi, že už nyní je někde za polovinou cesty. Blackhole je hra velmi náročná, ale nedělá to prvoplánově. Na obtížnosti totiž staví.

A je to patrné všude. Tváří se například, že nevyžaduje od hráče kdovíjakou snahu, ale opak je pravdou. Sesbírat všechny selfburny nemusíte (už jsme si řekli, že stačí v každé úrovni jen jeden), ale to vám jednoduše nevystačí k otevření východu do další lokace. Ve významu hesla „opakování je matka moudrosti“ tak budete muset mnoho problémů řešit znovu a znovu, dokud nenajdete optimální řešení.

Fotogalerie

A v této oblasti se koncept poněkud ztrácí. Jedna věc je totiž vyčíst strukturu úrovně a vymyslet jak postupovat a úplně odlišná věc je plán úspěšně provést. Stačí jedno šlápnutí vedle a jede se od začátku. Díky tomu, že mapy jsou později ve hře opravdu velké, jste nuceni teoretizovat během praxe. Z toho nakonec vyplývá, že více než na racionální řešení puzzlů se hra točí ve spirále mnoha pokusů, omylů a restartů.

Blackhole se nikdy nesnažila být arkádou pro každého, to je znát. Naprostá většina vašich průchodů hrou skončí buď smrtí, nebo manuálním resetováním úrovně za doprovodu naštvaného bubnování do klávesnice. Mnohé majestátní snahy o dosažení posledního selfburnu vyznívají naprázdno a nezbývá nic, než to zkusit zase a nějak jinak. Na jednu stranu jste tak strženi skvělým tempem příběhu a tajemným prostředím, na druhé straně zabrzděni všetečnou nutností opakování.

Kromě mlácení do nebohého ovladače se vám stane, že ve hře zaslechnete elektronickou hudbu. A ta je výborná a dokresluje ono tajemno. Ostatně, co se celkově týče audia je Blackhole vyšperkovaný. To se dá říct i o grafické stránce, která je sice „pouze“ ve 2D, ale svým nádechem sem tam způsobí skoro až nadšení. To především při přechodu do nového prostředí v rámci jednotlivých kapitol. Onen grafický nádech nemá ani špetku smyslu pro realističnost, ale především díky tomu působí hravě a je radost se na něj koukat.

Blackhole působí, jako by byla vytvořena hráči arkád pro hráče arkád. Ale to není nutně špatně. Navíc disponuje kvalitami, které jsou zkrátka neoddiskutovatelné a zpracováním, které si v ničem nezadá s nejlepšími projekty v daném žánru. Jenže díky oné extrémní obtížnosti nakonec celý tento chvalozpěv rezonuje jen v uších poměrně úzkého publika. Pokud do něj patříte, stane se pro vás Blackhole úžasným dobrodružstvím na hraně inteligentního sci-fi a satiry.

Autor:


Hodnocení hry

Redakce

75 %

Čtenáři

71 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 144 čtenářů





Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.