Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Blair Witch - filmy versus herní trilogie

  12:00aktualizováno  12:06
Varování pro potenciální čtenáře: patříte-li ke skupině nekritických obdivovatelů všeho, co souvisí s mýtem blairské čarodějnice a máte-li už doma ologované hrnečky, propisky a trička, ve vlastním zájmu tenhle článek ani neotvírejte. Jednoduše proto, že by se vám nelíbil.

Filmový horor inspiroval i počítačové hry

Blair Witch - filmy versus herní trilogie

Když firma Gathering of Developers oznámila, že se chystá vydat sérii tří her na motivy kasovního trháku Záhada Blair Witch, nejednoho hráče asi zamrazilo v zádech. Ani ne tak strachem z blairské čarodějnice, jako spíš z představy, jak asi bude vypadat hra, jejíž předloha se z devadesáti procent skládá z orientačního běhu po lese, jenom bez buzoly. Jistá naděje zasvitla po uvedení vybraných developerů - sestava ve složení Terminal Reality, Human Head a Ritual přeci jen slibovala, že by se z toho nemusel vyjít tak špatný výsledek. Realita je, jaká je - recenze na první i druhý díl si můžete přečíst sami a třetí díl se kvalitativně bude pohybovat kdesi mezi prvním a druhým (recenzi lze očekávat v příštím týdnu). Protože hry jsou poměrně detailně rozpitvány už v recenzích, zůstává většina prostoru v článku volná pro pitvání filmu.

A že jsem toho k pitvání našla dost, o tom vás snad pohled na délku článku nenechal na pochybách. Všichni už jste nejspíš slyšeli, že kinosálová bomba minulého roku byla natočena za nějakých 20.000 dolarů. Bohužel se nedokážu ztotožnit s obecně vžitým názorem, že autorům filmu se podařilo s minimálními prostředky docílit maximálního efektu. Odhlédnu-li od toho, že jsem se až na výjimky v kině vůbec nebála (což se dá u hororového filmu považovat za fatální nedostatek), zůstává i tak dost prostoru ke kritice. Nápad s pseudodokumentárním pojetím bych zařadila na hromádku těch dobrých, dokonce i všechen ten humbuk s články v novinách a oznámeními o nalezených pozůstalostech po ztracených studentech se dá považovat za Blair Witch - filmy versus herní trilogiedocela povedený pokus o nový typ reklamní kampaně vycházející z možností současné (multi)mediální doby. I minimalistický přístup, kdy se vezme obyčejná videokamera a na tu se pár hodin natáčí tříčlenná skupina lidí, by mohl mít své klady.

Mohl, ale v tomhle případě neměl. Všichni zarytí zastánci blairwitchského mýtu i všeho co s ním souvisí, nezlobte se na mě, ale vy nemáte pocit, že byste to dokázali líp? Že by možná stačilo trochu méně otřesů kamery a trochu více smysluplných dialogů mezi herci? Místo abych se cítila vystrašená (nebo aspoň maliličko polekaná), připadala jsem si při sledování toho, co se dělo na plátně, jako když jsem se ocitla v roli klinického psychiatra, který má z promítaného záznamu stanovit diagnózu pacientů. Všechny postavy se projevovaly neuvěřitelně afektovaně a i když odhlédnu od záměrné afektovanosti Heather, jejíž postava byla evidentně napsána ve snaze, aby každému okamžitě lezla na nervy, pořád zbývají ostatní dva členové výpravy, o nichž se taky nedá říct, že by se projevovali přiměřeně situaci. Ani jeden z hlavních hrdinů mě nedokázal přesvědčit, abych s ním nějak soucítila a čím na tom byli hůř, tím jsem se já cítila líp. Když se těšíte na to, až titulní postavy konečně uvidíte viset na stromě nebo aspoň ležet ve sklepě se zacpanou pusou, aby už nemohli vypustit z hrdla ani hlásek, tak nějak to kazí potřebnou atmosféru. Je pravda, že ve většině hororových filmů se oběti chovají tak, že se vám chce křičet "Ne, proboha tam nechoď, vždyť tě tam zabijou!", ale čeho je moc, toho je příliš a Záhada Blair Witch se přehoupla ještě daleko za hranice toho příliš. TitulníBlair Witch - filmy versus herní trilogie postavy postupně poztrácejí všechno užitečné, co měly, za celou dobu neprojeví kromě hysterických výkřiků jinou snahu dostat se z nepříjemných situací (nikdo neumí zapálit oheň, zato se všichni pořád drží svých kamer a mikrofonů jako klíšťata), a jako by toho nebylo dost, vzklíčí mezi nimi ještě osobní antipatie. Ty jsou pak příčinou toho, že polovinu filmu je divák nucen vystačit si se slovní zásobou čítající tři slova (všechna jsou sprostá a ve slušném časopise nepublikovatelná), kterými hrdinové komentují prakticky jakoukoliv situaci, do níž se dostanou.

Popravdě řečeno se přikláním k názoru, že film utrpěl především svým americkým původem, který z něj čiší na sto honů. Naivita amerických filmařů je sice už téměř legendární, ale čím víc hollywoodských blockbusterů vidím, tím častěji se sama sebe ptám, proč se raději všechno netočí ve dvou verzích - jedna pro místní publikum a druhá pro zbytek světa. V té druhé bychom se pak možná dočkali toho, že hlavní aktéři budou dělat i něco jiného, než nadávat, hádat se a brečet. Všechny počáteční ingredience filmu přitom vypadaly jako jasná výhra - námět, provedení, reklama … všechno obsahovalo nezbytný kus originality a stejně nezbytný kus klasických hororových přístupů. To, co se Haxanu z těchto surovin nakonec podařilo uvařit, by ale nemělo snižovat mýtus jako takový a dokladem budiž právě herní zpracování.

To, na co film k jeho velké škodě zcela rezignoval, se povedlo uchopit právě autorům herních titulů (aspoň tedy některým). Po dohrání všech tří her si můžete být jistí, že budete mít naprosto dokonalý přehled o tom, co je na mýtu o blairské čarodějnici zajímavého (a věřte tomu, že tři pomatenci v lese to nejsou). To, jak jsou na tom všechny tři hry z hlediska herní zábavy, už je věc jiná - zatímco prvnímu dílu se dal vytknout hlavně engine a jeho nedostatky v akčních sekvencích, další dva díly mají své mouchy Blair Witch - filmy versus herní trilogieještě evidentnější - samá videa, žádný prostor pro adventure atd. I přesto jejich informační hodnota převyšuje tu filmovou. První hra s podtitulem Rustin Parr vás zavede přímo do Burkittsville roku 1941 do období těsně po přiznání hromadného vraha dětí a ke cti se jí musí přičíst i to, že se pouze nepřiživuje na mrtvolkách nebožátek, ale rozvíjí příběh dalšími směry, čímž dodává vyprávění hloubku, která mi ve filmu chyběla. Druhý díl nazvaný Legend of Coffin Rock načrtává okolnosti událostí, jež se odehrály na jaře roku 1886 tamtéž - skupina pátračů hledající v marylandských lesích ztracené děvče byla nalezena rituálně zavražděna a naaranžována na místní skále. O kvalitách samotné hry jsem se už vyjádřila v recenzi, ale jako prostředek k doplnění podrobností o historii Burkittsville to není špatné. Ačkoliv ani třetí hra s podtitulem Elly Kedward Tale pravděpodobně nedosáhne alespoň úrovně prvního dílu, přesto je pravděpodobné, že i ona obohatí vaše vědomosti o další kousky do skládačky a nebude si přitom hrát na něco, čím není.

Všechny tři hry si přitom z filmové předlohy vzaly většinu toho, co na ní bylo z hororového hlediska zajímavého. Zapracovaly do svých scénářů dokonce i hromádky kamenů a panáčky z větviček, vytvořily strašidelný les, v němž se dá opravdu bát (v tomhle je asi nejzdařilejší jednička), a dokázaly zopakovat i znepokojivé zvukové kulisy marylandských lesů. Nepřátelé, kteří z pochopitelných důvodů nemohli zůstat stejně utajení jako ve filmu, sice většinou strach z neznámého nepředčí, ale rušivým elementem také nejsou. Běhání po lese, které se marně maskuje za snahu o podobu s filmem, když má přitom evidentně za cíl prodloužit dobu hraní, si užijete ve všech Blair Witch - filmy versus herní trilogietřech dílech dost, a Rustin Parr vám dokonce nasimuluje bloudění - párkrát se totiž ocitnete na místech, kde mapa není k ničemu a kde vládne tma hustá tak, že by se dala krájet.

To, co je ve hrách pouze doplňujícím faktorem případně má úlohu pojítka mezi hrou a filmovou předlohou, je ovšem ve filmu považováno za stěžejní body příběhu. Pokud někdo tvrdí, že filmové scény s hromádkami kamenů a postavičkami z větviček jsou to nejlepší, co je v hororovém žánru k vidění, pak se musím zeptat, jestli mu něco říkají názvy jako Pátek třináctého, Helloween nebo Psycho a jestli někdy viděl knihy, na jejichž obalu stála jména jako Dean R. Koontz, Clive Barker, H. P. Lovecraft nebo E. A. Poe (o jednotlivá jména v tomto seznamu se nechci nijak přít, mohli tam být i jiní a nemuseli tam být zrovna tito). Nijak tím nemíním snižovat hrůzostrašný efekt podzimního sešeřelého lesa ani nehodlám autory pranýřovat za to, že tentokrát nebyla k vidění žádná monstra (strach z nespatřeného znají všichni milovníci hororů a všichni taky dobře vědí, že funguje stejně spolehlivě jako strach z již odhaleného, někdy dokonce i spolehlivěji).

Na lepší časy se kinematografickému průmyslu bohužel neblýskne ani v chystaném druhém dílu s názvem Book of Shadow: Blair Witch 2. Skupina mladých lidí se opět vydá do marylandských lesů, aby tam jednak učinila zadost své fascinaci místním mýtem a jednak aby dokázala, že i špatný film může naplnit kino. O něčem svědčí i to, že 80% internetových pre-recenzí má veskrze negativní nádech a od BW2 očekává nudný teenagerský horor toho nejhrubšího komerčního Blair Witch - filmy versus herní trilogiezrna. Vůbec bych se nedivila, kdyby se v příslušných studiích už kuly plány na třetí díl, který bude mít na plakátech něco jako "Návrat k původnímu duchu blairwitchských filmů".

Po všem, co jsme si tu o kladech i záporech obou typů zpracování řekli, mi z toho vychází jediný závěr - ti z vás, kdo viděli film a zároveň hráli všechny tři díly herní trilogie, mají o blairském fenoménu tak dokonalý přehled, jaký jim nikdy v životě ani k ničemu nebude. Ti, kteří se do kina nevypravili a spokojili se jen s hrami, se se svými znalostmi pohybují v těsném závěsu za těmi prvními. A vy, kdož jste shlédli pouze filmové zpracování, jste na tom ze všech třech skupin asi nejhůř. Vaše představa o blairské čarodějnici totiž nutně musí být zakalena vřískajícími hlasy a rozhoupanou kamerou, z které se člověku dělá spíš špatně.


Co všechno jsem při studiu pramenů o blairské čarodějnici zjistila?

  • že význam hromádek kamenů je nejspíš ten, že každý ze sedmi stavebních článků má reprezentovat jedno dítě zabité Rustinem Parrem
  • že postavičky z větviček představují ducha zemřelé osoby, který s jejich pomocí může cestovat mezi světem živých a světem mrtvých, ale pouze tehdy, zavěsí-li se postavička na strom
  • že v balíčku, který Heather našla, byly pravděpodobně Joshovy zuby a ještě něco, co klidně mohl být Joshův jazyk (tyhle části těla prý čarodějnice potřebuje k tomu, aby mohla napodobovat hlas své oběti)
  • že Burkittsville opravdu existuje (www.burkittsville.org), ale nikdy se nejmenoval Blair a neváže se k němu žádná pověst o čarodějnici
  • že film byl natočen tak, že se všichni tři herci poslali na osm dní do lesa s kamerou a s hrubými představami o příběhu, který mají natočit - jednou denně si vyzvedávali zásoby jídla a měli s sebou GPS
Autor:


Témata: GPS, Zuby


Nejčtenější

Project Scorpio
Seznam her, které využijí výkonu Xboxu One X. Je jich přes sto

Xbox One X bude na nějaký čas nejvýkonnější konzole na světě. Prodávat se začne 7. listopadu za 13 490 korun a níže můžete nahlédnout do seznamu her, které...  celý článek

Příznivci krajní pravice v Charlottesville ve Virginii (11. srpna 2017)
Končím s vtipy o nacistech, slibuje populární youtuber PewDiePie

Po nedávných událostech v Charlottesville se jeden z nejpopulárnějších youtuberů rozhodl, že už nebude dělat žádné vtipy o nacistech.  celý článek

Výstava staré výpočetní techniky nazvaná Století  informace na Fakultě...
Hurá informatika. Jak se hrálo na školních počítačích

Učebny informatiky byly ještě na přelomu tisíciletí místy, kde někteří studenti viděli počítač poprvé. Místo učení pak na nich samozřejmě chtěli jen hrát hry.  celý článek

Batrman: The Enemy Within
Recenze nového Batmana od Telltale nebude. Je to totiž pořád to samé

Ano, nový interaktivní seriál od Telltale se opět podařil. Pokud vás bavila první sezona, běžte si koupit i druhou. Pokud vás první sezona nebavila, druhou si...  celý článek

Mass Effect: Andromeda
Je to oficiální. Žádný další příběhový přídavek pro Andromedu nebude

To, o čem se dosud jen neoficiálně šeptalo, je nyní potvrzené. Mass Effect: Andromeda opravdu nedostane žádný další přídavek do hry jednoho hráče.   celý článek

Další z rubriky

Příznivci krajní pravice v Charlottesville ve Virginii (11. srpna 2017)
Končím s vtipy o nacistech, slibuje populární youtuber PewDiePie

Po nedávných událostech v Charlottesville se jeden z nejpopulárnějších youtuberů rozhodl, že už nebude dělat žádné vtipy o nacistech.  celý článek

Jak už je u her od Bethesdy zvykem, neobdrželi jsme s předstihem novinářskou...
Vývojáři otočili, demoverze Prey je nakonec i na Steamu

Tvrdili, že kvůli možnosti vracení her na Steamu PC hráči demoverze nepotřebují. Teď už ji jejich hra má také.   celý článek

Soccer Fierce Battle
Severní Korea vydala vlastní verzi fotbalové hry FIFA

I v Severní Koreji se hrají počítačové hry, jenže ne ty západní. Fotbaloví fanoušci tak jsou například ušetřeni klasického rozhodování, zda je lepší FIFA, nebo...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.