Blair Witch Volume 1: Rustin Parr je prvním z připravované trilogie her na motivy filmového trháku Záhada Blair Witch. Všechny tři díly chrání svými vydavatelskými křídly firma Gathering of Developers, výrobu každého z nich má však na starost úplně jiné vývojářské studio. Rustin Parr vzniká v Terminal Reality, druhý díl Legend of Coffin Rock se chystá v Human Head a na třetím nazvaném Elly Kedward's Tale se pilně pracuje v kancelářích Ritual Entertainmentu. Každá část bude mít svůj vlastní příběh, který se na začátku hry rozvine a na konci bude vyřešen, takže se nemusíte bát, že byste si bez znalosti všech tří dílů nemohli zahrát jen jeden z nich. Délka každé z trojice částí by měla být o něco menší, než tomu standardně u her bývá, ale na druhou stranu by tomu měla odpovídat i snížená cena. Protože tohle je preview pouze na první z dílů, necháme zatím ty ostatní stranou a konečně se soustředíme jen na první díl, kterým bude akční adventure ne nepodobná předchozímu titulu Terminal Reality - Nocturnu.
Protože si jen těžko lze představit, že by počítačová hra byla ve stejném duchu jako film (tedy že by hráč ve společnosti ubývajícího počtu ostatních postav stále jen bloudil po jednom a tomtéž lese), museli se autoři trochu víc rozmáchnout a obdařit příběh věrohodnými důvody k tomu, abychom se z lesa podívali taky někam jinam. Řešení bylo nasnadě - když už celá trilogie Blair Witch poběží na enginu z Nocturnu, proč nepoužít i něco z jeho příběhu? Hlavní postavou, s níž se vydáte vstříc blairwitchovským záhadám, bude doktorka Elspeth Hollidayová - stará známá laboratorní poradkyně, jejíž služeb jste v Nocturnu občas využívali. Samotná titulní postava z Nocturnu - drsňák Stranger - se pro účely Blair Witch nejevila jako ideální a to hlavně proto, že málomluvný hrdina se vůbec ničeho nebál, čímž pro hráče bylo poměrně obtížné se s ním identifikovat. Plížit se zešeřelým lesem, opatrně našlapovat po vlhkém tlejícím listí a vědět přitom, že jakmile na vás z houštiny vyskočí chlupaté zubaté monstrum, tak vaše postava zareaguje pohrdlivým úsměškem a přesnou ranou do srdce protivníka - to by byl vážně houby horor.
Kromě slečny Hollidayové vám v prvním dílu Blair Witch bude povědomá i organizace Spookhouse. Je to totiž přesně ta samá, která úřadovala už v Nocturnu - tajné uskupení založené vládou za účelem monitorování a likvidace nadpřirozených jevů. Z jejího pověření přijíždí doktorka Hollidayová do městečka Burkittsville ve státě Maryland, kde nedávno došlo k dopadení a usvědčení sedminásobného vraha dětí Rustina Parra. Výslechy však ukázaly, že Rustin Parr v tom možná není sám - podle jeho vyprávění ho k únosům a vraždám nabádal duch staré ženy, které nebožák nedokázal odolat. Na její příkaz tak v období od listopadu 1940 do května 1941 Parr zlikvidoval sedm místních dětí (unesl jich celkem osm, ale bůhvíproč to druhé v pořadí ušetřil a umožnil mu tak stát se korunním svědkem obžaloby). Když měl doma pěkně v řadě vyrovnáno sedm úhledných hrobečků, poručila mu stařena, aby se šel přiznat, což nakonec udělal rád, protože se tím hlasu ve své hlavě definitivně zbavil.
Taková fantastická story pochopitelně Spookhousu nemohla ujít, a tak se Elspethiným (potažmo vaším) úkolem stává prověřit všechna fakta tohoto případu a objasnit, jak se to s tou Parrovou posedlostí vlastně má a jak s tím vším souvisí místní mýtus o blairské čarodějnici. Přestože se během hry najde dost využití pro doktorčinu sadu zbraní (prozíravě osázených světlomety), jsou akční sekvence méně časté, a hráč je tak spíš veden ke zkoumání a kombinování získaných poznatků. Elspeth bude mít u sebe poznámkový sešit, do nějž se budou zapisovat zjištěné skutečnosti a rozhovory se starousedlíky, zakreslovat mapy (hurá, automaping) i vytyčovat hlavní směry vašeho vyšetřování, takže už by se vám nemělo stát, že v dialogu přeslechnete nějakou důležitou stopu. Mezi další pomůcky, z nichž některé si doktorka vyvinula sama, patří brýle pro noční vidění a senzor pro detekci duchů, který vydává úplně stejné zvuky jako ten z Vetřelce (aspoň mně se stejné zdály). Duchové a jiné přízračné bytosti jsou tu vůbec převládajícím typem protivníků, takže krve ve hře moc neuvidíte a když, tak bude spíš už zaschlá a rozpatlaná po zdech.
Jak už jsem nakousla někde výš, BW1 používá engine z Nocturnu. O tom, že je to volba dobrá, se můžete přesvědčit na vlastní oči v demu, které nedávno vyšlo. BW1 se stejně jako Nocturne absolutně nedá hrát ve dne, leda byste zatáhli všechny žaluzie a ucpali škvíry pod dveřmi. Neuděláte-li to, uvidíte na obrazovce jen velmi tmavě šedé plochy prostřídané plochami úplně černými. Teprve v noci nastává ta pravé okolní pošmourno, v němž si můžete vychutnat grafické přednosti hry - tmavá zákoutí proříznutá ostře žlutým kuželem vašeho světlometu; stíny holých větví plazící se po zemi způsobem, který vás donutí vážit každý krok a našlapovat jen na probádaná místa; oprýskané zdi počmárané něčím, co ze všeho nejvíc připomíná krev ... Atmosféra ve spojení s vizuálním provedením bude nepochybně tím, za co BW1 sklidí pochvalné reakce ze všech stran.
V rámci objektivity je třeba dodat, že některé věci až asi lepší nebudou - tak třeba stejně jako v Nocturnu Strangerovi se i tady Elspeth vlní plášť dost diskutabilním způsobem (popravdě řečeno nechápu, proč se zrovna s touhle vlastností chlapci z TR tak pyšnili už u svého prvního dílka). Ledacos vytknout by se dalo i dešťovým kapkám, které po dopadu na hliněnou a listím popadanou zem odskakují, 
místo aby se spořádaně vsákly, nebo způsobu chůze, který postavy používají pro sestup po schodech. Tyhle připomínky však tvoří jen velmi malou část v porovnání s tím, jak skvěle nocturňácký engine do BW1 sedne.
Odhlédnu-li od grafiky a pokusím se hodnotit jen atmosféru hry samotnou, nemám ani tady moc prostoru pro kritiku. Soudě podle dema (kraťoulinkého, ale evidentně reprezentativního) bude ve hře příležitostí k nadskakování v křesle a svíravým pocitům v žaludku dost. Upozornění: Kdo se teprve chystá si demo zahrát a nechce dopředu znát, oč v něm jde, ať radši zbytek odstavce přeskočí, protože právě začínám líčit, co je v něm k vidění. Po ne zrovna příjemné procházce okolo domu Rustina Parra (žije na samotě v lese), při níž vás atakují nezřetelné útvary objevující se a opět mizející v temnotě, vstupujete dovnitř budovy. Ani tam vás nečeká nic lepšího - průhlední duchové mrtvých dětiček, kterých je dům plný, vydrží ve vašem zorném poli jen pár sekund a potom se rozplynou či skrze zeď projdou do jiné místnosti. Podivné znaky na veřejích dveří; obrazce na zdech, na nichž se stejnou měrou podepsala plíseň i ruka neznámého umělce, který kašlal na konvenční malířské postupy a zvěčnil své vize krví; zvuky nedoléhající k vám z žádných viditelných zdrojů - nic z toho vám na optimismu nepřidá a každá jednotlivá položka by vás už sama o sobě mohla donutit nepříjemné místo co nejrychleji opustit. Moc pěkným momentem je i scéna, kdy jsem ve sklepě narazila na v koutě stojící mužskou postavu, k níž se vzápětí přidala ječící Heather s kamerou.
Přestože se na BW1 pracuje teprve zhruba od ledna 2000, finální verze by měla být hotová už teď v září, přičemž první pokračování by ji mělo následovat v říjnu a druhé v listopadu. Chcete-li slyšet můj názor, pak si myslím, že BW1 bude magnetem pro hororové nadšence, pro všechny, kterým se líbil Nocturne, taky pro všechny milovníky dobře vypadajících her a nejspíš i pro hráče adventure. Ujít by si ji neměli nechat ani ti, kterým konec filmu nepřipadal jako dost dobrý a správný konec, protože ti se ve hře dozvědí, co to vlastně ta Heather těsně před smrtí viděla. A na to jsem fakt zvědavá.
