Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Bonusweb slaví 18. narozeniny, vzpomínáme na své začátky

aktualizováno 
V pondělí 5. října 1998 se na českém internetu objevil nový internetový projekt jménem BonusWeb. Psal nejen o hrách, ale i hudbě, filmech a komiksech. Zhruba po čtvrt roce se vyprofiloval na server zabývající se počítačovými hrami.

Bonusweb dnes známe jako magazín o počítačových hrách. Původní vize však byla docela jiná. „Na začátky si vzpomenu, jako by to bylo dnes,“ říká Zdeněk „Vreco“ Polách, zakladatel Bonuswebu.

Zdeněk Polách v redakci s prvním Xboxem (2001)

Zdeněk Polách v redakci s prvním Xboxem (2001)

„Na střední škole jsem vytvářel časopis a na chatu potkal Eskadra (Jiří Fiala - pozn. redakce), který hledal někoho, kdo by dělal magazín na Score CD. Dohodli jsme se, že ho pojmenujeme Bonus Magazín a udělali první číslo. Už si nepamatuju, jestli to na tom Score CD vyšlo nebo ne, dost možná, že fakt jo.“

Score ovšem více potřebovalo obsah pro svůj začínající web. „Toho jsem se chytli. Uměl jsem psát webové stránky a nemyslím FrontPage. I když jsme měli na začátku šílenou grafiku, rozjeli jsme web.“

Rozdáváme dárky

Během té doby se redakce rozloučila s Eskadrem, jehož aktivita postupně upadala. Bonusweb se také vyprofiloval výhradně na hry. „Asi nejvíc nás posunul ke hrám Andrej Anastasov, který když viděl šíři záběru, tak řekl, ať se zaměříme jen na jednu věc a děláme to pravidelně. Takže jsme si, jsa na Score webu, logicky vybrali hry a začali vydávat články každý den.“

K přechodu na vlastní doménu a server došlo v únoru 1999, v srpnu projevila zájem o koupi Bonuswebu společnost Mobil server. Ta se po několika měsících stala vydavatelem Bonuswebu. Další milník přišel v lednu 2000, kdy začal na Bonuswebu pracovat na plný úvazek jeden člověk. O rok později koupila servery z rodiny Mobil Media (dříve Mobil server) společnost Mafra.

Bonusweb v roce 2000

Bonusweb v roce 2000

Můj první článek

Zdeněk Polách

Zdeněk Polách

Zdeněk Polách

Co se herních článků týče, myslím, že můj první byla recenze na Unreal, která vyšla na BonusWebu, ve školním časopise i v novinách. Recenzi jsem napsal, když mi bylo čerstvě sedmnáct.

Na své první články pro Bonusweb vzpomíná také současný kolektiv autorů.

Ondřej Zach

Ondřej Zach

Ondřej Zach

K psaní pro Bonusweb jsem se dostal díky vlastní stránce Ondran, na níž jsem se věnoval zejména aktuální české herní tvorbě. Tím úplně prvním, co jsem na BW napsal, tak bude série článků rozebírající historii českých her. Právě koukám, že první z nich byl publikován v srpnu 1999, což, jak zjišťuji, ze mě dělá služebně nejstaršího člena redakce. Letí to tedy pěkně. Začínal jsem jako externista, později se stal vedoucím PC sekce a před více než dvanácti lety usedl na šéfredaktorskou židli.

Co se za tu dobu změnilo? Vlastně úplně všechno. Změnily se hry, herní průmysl, hráči i Bonusweb. Všechno se zprofesionalizovalo, z her se stal mainstream a na pionýrské začátky zbyly jen hezké vzpomínky. Ta doba je neopakovatelná, nemůže se vrátit, proto už také nemůže být překonána. Ostatně mému srdci nejblíže už navždy zůstane éra MS-DOSu.

Alley Cat

Alley Cat

Indiana Jones and the Last Crusade

Indiana Jones and the Last Crusade

Warcraft: Orcs & Humans

Warcraft: Orcs & Humans

To ovšem neznamená, že dnešní hry jsou špatné. I dnes se u nich umím zapomenou a zjistit, že už jsou vlastně tři hodiny ráno. Jen si mnohem víc vybírám. Zároveň mě těší, že vás Bonusweb pořád baví číst a je i nadále nejčtenějším českým herním webem. Děláme chyby, občas šlápneme vedle, ale nebojte, jsme si toho vědomi. Přesto se pořád snažíme pro vás vedle novinek připravovat zajímavé, čtivé články.

Andrej Brabec

Andrej Brabec

Andrej Brabec

Pamatuji si to úplně přesně. Studoval jsem tehdy novinařinu, chtěl psát o hrách a navrhl Ondrovi první dojmy z korejské on-line hry Aion. Moje nabídka zněla tak, že článek sepíšu bez nároku na honorář a publikován bude jen v případě, že se bude líbit. Ondra kývnul, a když jsem se pak začal ozývat s návrhy na další články, začali jsme spolupracovat.

Wolfenstein (2009)

Wolfenstein (2009)

Dodnes mě překvapuje, že jsem jako druhou věc psal recenzi na Wolfensteina z roku 2009. Jako zelenáč jsem měl možnost hodnotit jednu z největších značek herního světa. A jsem za to vděčný. Jen tu recenzi dnes považuji za naivní. Vytvořil jsem si tehdy tabulku pro hodnocení jednotlivých prvků jako grafika a hratelnost a výsledné hodnocení bylo průměrem. Nakonec jsem ale změnil názor a udělil výsledné skóre tak nějak pocitově. A tak to dělám dodnes.

Michael Mlynář

Michael Mlynář

Michael Mlynář

Jak jsem se dostal k psaní pro Bonusweb, si úplně přesně nepamatuji, protože tu jsou dvě možnosti. Buďto jsem si přečetl náborovou zprávu přímo na BW, nebo Vreco někoho sháněl na tehdy oblíbeném diskusním webu Mageo.

Naproti tomu můj první článek ze začátku roku 2001 si pamatuji naprosto přesně. Je to recenze závodů Driving Emotion Type-S pro PlayStation 2, které byly zajímavé jedinou věcí: byl pod nimi podepsán Squaresoft, který byl v té době díky sérii Final Fantasy celosvětovou ikonou na poli japonských her na hrdiny. Ještě větší ikonou, v Japonsku, byl tehdy Enix se značkou Dragon Quest. V té době mezi nimi panovala obrovská rivalita a bylo naprosto nepředstavitelné, že by tyto dvě firmy mohly v nějakém širším měřítku spolupracovat.

PlayStation 2 stála 20 tisíc korun.

PlayStation 2 stála 20 tisíc korun.

Stejně nepředstavitelná ovšem byla i závodní hra od Squaresoftu a podle toho to taky dopadlo. V době, kdy bylo k dispozici zatím jen málo launchových her, jsem si coby ještě student říkal, že pokud všechny věci na PS2 budou vypadat takto, tak jsem těch 20 tisíc za novou konzoli měl radši spíš propít a utratit za holky. No, a když pak po pár letech vyšly všechny ty Tekkeny, Burnouty, God of Wary, Killzony a kdoví co všechno, tak jsem si naopak říkal, že novou generaci konzolí vlastně vůbec nepotřebuji.

Každopádně poté, co Ondra nedávno vytáhl moji 10 let starou recenzi, jsem si oddechl, že můj první článek na BW není zase až taková katastrofa. Po přečtení recenze NHL 2007 jsem to čekal horší, mnohem horší. Naštěstí je to dnes spíš úsměvné než absolutně blbé, řekl bych. Doufám.

Na druhou stranu si objektivně přiznejme, že v té době z lidí, kteří se v Česku kolem her motali, neuměl psát vůbec nikdo. A už vůbec ne ti, na jejichž výtvory se dodnes nostalgicky vzpomíná. Ale byla to fajn doba, všechny nás to strašně bavilo a v diskusích jsme se čtenáři řešili v prvé řadě ty hry.

A i když už dnes nejsem úplně kmenovým členem redakce, tak občas si pořád rád něco napíšu. Ostatně díky BW jsem se psát i naučil a dodnes tedy pracuji na iDNESu, přestože jsem studoval něco úplně, ale fakt lautr jiného. BW zkrátka byla docela dlouhá a moc fajn štace.

Honza Srp

Jan Srp

Jan Srp

Je to neuvěřitelné, ale na BW píšu už 10 let. Čekal jsem tenkrát na recenzi Sokalovy Paradise tak dlouho, až jsem to nevydržel a postěžoval si rovnou u šéfredaktora. Kupodivu mi i přišla odpověď s tím, že specialista na adventury Petr Ticháček nedávno skončil, a jestli bych si na napsání recenze netroufl sám. A tak jsem tady. Upřímně řečeno, když teď po sobě článek zase čtu, není tak špatný, jak jsem se obával, a až na to, že je hrozně dlouhý, nudný a je v něm zhruba padesát variací na slovo „čekat“, myslím, že moje internetová stopa má i horší místa.

Vlnu nadšení z toho, že se můj text objevil na mé nejoblíbenější webové stránce, hezky rychle uhasil první komentář v tehdy ještě anonymní diskusi (dámy prominou): „Je sice pěkný, že si tady Srp plácá svoje játra a u toho si masturbuje svoje pseudonovinářský ego, ale než vypustí z huby ty svoje hodnotící s****y, měl by se zamyslet nad tím, co chce vlastně napsat, neboť jeho výplody nemají hlavu ani patu a o hře samotné neřeknou de facto vůbec nic. Ale co taky chtít od půlmozka, že jo?“ Ani to mě ale nakonec neodradilo.

Za těch 10 let jsem zvládl dostudovat, najít si práci, přestěhovat se a dokonce i oženit, z „kultury kriplů“ jsem ale nevyrostl. Naštěstí! Hraní her je pořád jedním z mých největších koníčků a psaní pro BW je jen (většinou) příjemná nadstavba, díky níž jsem potkal spoustu skvělých lidí, podíval se po světě a ano, i získal nějaké ty hry v předstihu a zdarma. Ta hlavní motivace je ale mnohem jednodušší - prostě mě to hrozně baví.

Honza Lysý

Jan Lysý

Jan Lysý

Pokud se nepletu, k psaní pro BonusWeb mě přivedl známý, který mi dal vědět, že někoho hledají. A tak jsem se jako naivní, ale kreativní mladík plný ideálů rozhodl zkusit štěstí a vyšlo to.

Mým prvním článkem byla recenze na Buffy The Vampire Slayer: Chaos Bleed a překvapuje mě, že to vím, protože je to už nějakých 12 let (kruci, já jsem starý).

Buffy The Vampire Slayer: Chaos Bleed

Buffy The Vampire Slayer: Chaos Bleed

Další věcí, kterou si vybavuji, je, že i když šlo o projekt na motivy seriálu, nebyl úplně špatný. Ale na víc si asi nevzpomenu, i kdybyste na mně praktikovali nějakou promyšlenou mučicí techniku (třeba mě nutili sledovat 24 hodin v kuse filmy Uwe Bolla).

Emanuel Svoboda

Emanuel Svoboda

Emanuel Svoboda

Na počátku byla hospoda. A ta hospoda byla plná a bylo v ní fajn. Tekutý chléb národa našeho tekl proudem a slova dávala slova. Až ze všeho toho dávání vyplynul i návrh, abych, když jich mám tolik, posílal nějaká ta slova i Bonuswebu, prý mi je vyváží zlatem. Zlato můžu, takže jelito, kopyto, platí to a 16. února 2007 vyšel můj první článek - The Sopranos: Road to Respect. Co si budeme povídat, byla to hrůza. Myslím recenzi. Ne že by videohra plná sopránů a krve byla dobrá, ale snaha drbat ji jako rejžekákem, chci říct jako maximální drsoň, mi s odstupem času přijde směšná.

The Sopranos: Road to Respect

The Sopranos: Road to Respect

Kdybych „Cestu k respektu“ někde viděl dnes, možná si tu přímočarou rubačku i koupím. Z nostalgie. Každopádně jsem si za ta léta, co pro Bonusweb píšu, z honorářů skutečně postavil neokázalý, ale pohodlný dům a koupil starší německá auta sobě, manželce i milence. A naučil jsem se psát chytře, nesmírně vtipně, a přitom skromně. Za to za všechno patří hochům z redakce, kteří mi tenkrát v roce 2007 hodili v hospodě kolem krku lano, velký dík.

Jakub Žežule

Psát o hrách mě lákalo již od dětství, kdy jsem nadšeně odebíral časopisy Level nebo Playstation Magazín. Jak šel čas, vyměnil jsem papírové magazíny za brouzdání po internetu. Ačkoliv pravidelně jsem coby externista začal pro Bonusweb přispívat teprve od roku 2014, svůj opravdu první článek jsem do redakce poslal před více než deseti lety.

Jakub Žežule

Jakub Žežule

Zajímavé na něm je, jak málo věcí se od té doby změnilo. Reagoval jsem v něm totiž především na všudypřítomnou nostalgii a volání po tom, jak už hry nejsou, co to bývávalo. Aniž bych si to byl uvědomoval, téměř o deset let později jsem sepsal něco velmi podobného a hodně lidí to rozčílilo. Ačkoliv chápu smutek lidí, kterým chybí zaniklé žánry a značky, pořád si myslím, že nabídka současných her je v dobrém slova smyslu bezprecedentní. Poslední dva roky jsem měl možnost dělat ve hrách věci, o kterých jsem snil prakticky od mala. Problém tak představuje spíš nedostatek času.

Autor:






Nejčtenější

PewDiePie při odhalování ukázky své nové show
Po 50 milionech odběratelů kanál smažu, tvrdí nejpopulárnější youtuber

Ještě 379 tisíc odběratelů a nejsledovanější youtuber s projektem PewDiePie končí. Alespoň to prohlásil ve videu, které vyvolalo spekulace o jeho skutečných...  celý článek

March of the Living
Pohled na život vývojáře: Nezaplacené účty a stálá obava o budoucnost

Mnoho lidí vnímá práci na videohrách jako ten nejlepší způsob obživy. Ve velkorozpočtovém vývoji je to však tvrdá dřina plná přesčasů a častého propouštění po...  celý článek

Transport Fever
RECENZE: Transport Fever vyzval legendární strategii Transport Tycoon

Transport Fever chce být nástupcem a náhradou za již dvě dekády starý Transport Tycoon. Povedlo se mu nahradit legendu? Nepovedlo. Ale pokud vás neodradí...  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!




Peach PS500-18Peach PS500-18

Porovnejte ceny, pročtěte recenze a objednejte přímo u nás.

www.Heureka.cz

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.