Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Born to Die – holky vrací úder

aktualizováno 
PlayStation 3 se dosud se svým potenciálem hlavně flákal. To se ale mění a my máme důkaz místo slibů. GTA? Kdepak, BTD.
20

Born to Die

Platforma: PlayStation 3
Výrobce: BBBC

  • Úchvatná grafika
  • Přelomové herní mechanismy
  • Stovky hodin fascinující zábavy
  • Obraz se cuká
  • Loadingy
  • Roboticky znějící řeč
  • Zpočátku obtížné přežít
  • Úděsný žrout času

Dosud nejrealističtější virtuální život. Naprostá revoluce a rodící se kult. Kdo nehrál Born to Die, jako by se nenarodil pro smrt.

Herní karta
Born to Die

Born to Die

Born to DieŽe herní studia na východ od našich luhů a hájů není radno podceňovat, už víme. Ty hodně na východ od nás jsme ostatně nepodceňovali nikdy. Že ale mohou v čele týmu, tvořícího pozoruhodné hry, stát ženy, to ještě tak úplně samozřejmé není. A právě ukrajinské studio BBBC, které se rozhodlo dobýt svět hrou Born to Die, stojí a padá s dvojicí Irina Korolenko a Jelena Komisar. BBBC mimochodem výmluvně znamená „Bye bye, birdie cage“, tedy „Sbohem, ptačí kleci“. Studio je poměrně neznámé a dlužno říci, že nedostatku jeho věhlasu dosud nebylo proč litovat, protože casual tituly na objednávku pro ruský trh, jako „Naděň Putina“ (Oblékni Putina), nebo „Děžurnyj“ (Strážný), kde zaháníte vlasaté demonstranty od Kremlu a plníte jimi antony, nejsou něčím, čím by se holky mohly pyšnit. Nicméně „Naděň Putina“ a příbuzné tituly vydělaly na obtížně pochopitelném ruském trhu tak horentní sumy „děněg“, že se studio mohlo konečně vrhnout do svobodného projektu, jenž po více než třech letech náročného vývoje vyústil do dnes recenzované hry.

Samozřejmostí je i navazování sexuálních vztahů.

První, co vás udeří do očí, je grafika. A když říkám „udeří“, myslím tím: praští pěstí, ovšem v tom nejlepším možném smyslu. PlayStation 3 konečně ukazuje, co se v něm skrývá, a podle mého názoru je grafika hry jednoznačným vrcholem produkce pro aktuální generaci konzolí. Posuďte ze screenshotů sami. Hra běží na originálním enginu BTD 1.1, který konečně umožňuje skutečný fotorealismus – až při zevrubném Born to Diezkoumání screenshotů poznáte jeho meze. Bohužel v pohybu už není třeba po nedostatcích namáhavě slídit: obraz se místy nemile cuká. Navíc herní prostor není z nejrozsáhlejších a přesto vás časté a poměrně dlouhé loadingy neminou. Ano, loadingy jsou opravdu tak časté a dlouhé, že BY se slovu „opruz“ těžko dalo vyhnout, KDYBY. Kdyby kvality hry jednoduše suverénně neválcovaly všechno ostatní. Ale popořádku. Na začátku si vybíráte pohlaví hrdiny a máte pár dalších možností nastavení – nic moc, ale vzhledem k tomu, že je celá hra v první osobě a sami se vidíte jen v zrcadlech, dá se to přežít. Rovněž jméno je pevně dané – coby muž se jmenujete John a coby žena Jane – oba s originálním příjmením Smith. Čili zatím pořád slabota, ale počkejte si. Vylézáte z autobusu v městečku Parton, Dolly by měla radost. V kapse máte deset dolarů, řidičák a pár dalších maličkostí: hřeben, kapesník, malé nůžky. A zbytek hry je na vás.

To už jsme samozřejme mnohokrát slyšeli, že je obsah hry na nás, a v řadě případů jsme se se značnou mírou volnosti i skutečně setkali. Born to Die ovšem není GTA a už vůbec ne The Sims. Že se od těchto a jiných „svobodných“ titulů naprosto zásadně liší, způsobují herní mechanismy, které neváhám označit za revoluční a v historii videoher za naprosto průlomové. Začněme dialogy. Ty jsou kompletně nadabované, ale zcela jiným způsobem, než na jaký jsme byli dosud zvyklí. Řeč NPC postav totiž nemá vlastní předem pevně danou stopu, ale je náhodně Born to Diegenerována z obrovské slovní zásoby titulu. Určitě znáte hlášení o příjezdech vlaků nebo hlasové automaty telefonních operátorů – to jsou však proti BTD primitivní mašinky. Hra disponuje důmyslnými algoritmy, zajišťujícími, že věty budou vždy dávat smysl a ty, jež se vás týkají, navíc sledovat skutečný stav věcí. No, popravdě řečeno se to nedaří na sto procent, ale odhadem tak na pětadevadesát ano. A to si myslím, že není špatný výsledek, když i v reálu hodně lidí mluví s cesty. Rovněž technická stránka svázání slov trochu skřípe – viz. ony zmíněné hlasové automaty – takže si připadáte jako v zemi robotů, ale věřte mi: zvyknete si.

Násilné povahy nejsou ochuzeny o možnost dát někomu bejsbolkou.

Celkově je totiž pocit osvobození od dokola se opakujících předem nahraných vět tak osvěžující, že určitou strojovitost projevu s přehledem přebíjí. A stejně tak překrývá i další nedostatky: například jednotlivých konkrétních hlasů také není zrovna záplava, takže se musíte orientovat podle toho, jak lidé v městečku vypadají. Podle hlasu je totiž zaměníte raz dva. Vzal to ale čert, když ti na poslech strojovití lidé reagují tak realisticky! Jak to funguje? Při rozhovorech se vynoří čtyři ikonky, ovladatelné D-padem a potvrzovacím tlačítkem X, a jejich obsah se pak dále větví. Takže třeba ikonka Bussines, Obchod, v sobě skrývá možnosti „Nabídnout obchod“, „Kupovat“, Born to Die„Požádat o práci“ a „Mluvit o obchodu“. Zkuste ale během krátké chvíle opakovat jednu volbu a lidé se na vás začnou dívat jako na blázna. Pokud toho nenecháte, spěšně se vzdálí. A co hůř: „sdělí“ to jeden druhému a už to nikdy nezapomenou, takže můžete nahrávat poslední rozumně uloženou pozici – s pověstí magora už si v Partonu neškrtnete.

Anebo taky nic nahrávat nemusíte – městečko obsahuje ústav pro choromyslné, kolonii vyděděnců v rezavých obytných přívěsech i nechutnou šerifovu celu, takže jen chutě do toho a půl je hotovo, virtuální katastrofy otevírají náruč. Ostatně na výše zmíněných místech se s největší pravděpodobností ocitnete tak jako tak, alespoň při prvních pokusech proniknout do hry. Nezapomeňte totiž, že máte v kapse pouhých deset babek a musíte někde spát a něco jíst. Potřeba jídla přitom odsuzuje hry, kde do sebe co pár minut musíte kopnout jablko, na smetiště dějin. Jíst se dá v nouzi i jen jednou denně, ale připravte se na to, že se váš postup značně zpomalí a rozvrávorá – až na jednu výjimku, o níž si povíme za okamžik, není žádný rušivý HUD potřeba. Při déle trvajícím hladovění se objeví působivé halucinace a blázinec už čeká. Rytmus střídání dne a noci lze nastavit, dokonce až na realistický čtyřiadvacetihodinový cyklus, kdyby měl někdo tu trpělivost – tuším, že i tací se najdou.

A tak tedy chodíte a jezdíte po Partonu a – žijete. Každý, koho potkáte, má jméno, Born to Diebydliště, osobní historii a životní rytmus. Můžete se seznámit a chodit spolu do hospody – pokud už někde vyděláváte, protože váš nový známý zaplatí společnou útratu bez oplátky z vaší strany možná tak jednou. Samozřejmostí je i navazování sexuálních vztahů, včetně s osobami stejného pohlaví. Samotný sex pochopitelně vidět není – nákladný vývoj se musí zaplatit a nikdo není zvědavý na nějaké zákazy prodeje – ale opět je vyřešen maximálně nápaditě a nešablonovitě: jak, to vám neprozradím, nechte se překvapit.

Byla řeč o vydělávání peněz. To se realizuje pomocí miniher, zjevně inspirovaných bohatou praxí autorek s casual žánrem. Především na nižších stupních partonského společenského žebříčku jde obvykle o namáhavou až ubíjející dřinu, u níž vás drží jen kvalita grafiky a akceptování realismu titulu. Například práce v místním „mekáči“, který se tu mimochodem z důvodu chybějící licence jmenuje Big Ronald, se opravdu od rachoty ve fastfoodu příliš neliší. Minihru nelze přeskočit, je ovšem možné zrychlit plynutí času a rovněž hodit zástěru na zem a odkráčet středem. Počítejte však s tím, že vaše pracovní pověst půjde s vámi.

Násilné povahy nejsou ochuzeny o možnost dát někomu baseballkou nebo ho shodit z mostu. Ale pozor! V naprosté většině případů se v pravém horním rohu obrazovky krátce objeví okénko, kde se rukou policejního kreslíře vykresluje váš portrét – svědci Born to Diesi vzpomněli, že vás viděli poblíž. To je při prostém pohybu městečkem onen výše zmíněný jediný náznak něčeho jako HUD na jinak čisté herní obrazovce. A vaše zatčení už je jen otázkou času. Pokud se však chcete za každou cenu stát nočním zabijákem a postrachem městečka, můžete to zkoušet. Mně osobně se zatím nepovedlo beztrestně odkrouhnout víc než jednu osobu a to se ona vražda pořád ještě vyšetřuje, takže nakonec možná ani zde neuniknu – koneckonců jste v poklidném Partonu noví a hned se tu začnou množit vraždy? Obávané vykreslení vašeho portrétu v pravém horním rohu obrazovky je pak naprosto logický závěr. Naléhavě proto připomínám: ukládat, ukládat, ukládat. To lze prakticky kdykoli. A přemazávat jen s největší opatrností.

Česko inspirující

Na letošní E3 se redaktorovi GameToday podařilo udělat s autorkami hry krátký rozhovor. A v něm jsem objevil zajímavou pasáž o našich končinách, o kterou se s vámi tímto dělím.

Frank: Proslýchá se, že jste dřív prodávaly párky.

Irina: Ano, to je pravda. Strávily jsme rok a půl v Praze. Já prodávala v centru klobásy a Jelena dělala pokojskou.

F.: Tomu se dnes ani nechce věřit.

Jelena: Taky to už dneska nechápu. Bylo to peklo na zemi. Pomohlo nám to ale v tom, že jsme pak s o to větším elánem dostudovaly informatiku v Kyjevě.

I.: Můžete si všimnout, že se v celé hře nevyskytuje ani jediná klobása.

J.: Nechtěla jsem tam mít ani hotely, ale pak jsem musela uznat, že je hra potřebuje. Bohužel.

Born to DieMnožství překvapení, které na vás ve hře čeká, je snad nevyčerpatelné. Když jsem zjistil, že vztah, který jsem navázal s kolegyní z Big Ronalda, bere ona smrtelně vážně a od fritézy mě častuje úsměvy a štěbetáním o tom, jak se těší, že si spolu po práci půjdeme zaběhat, začalo mě ze hry až mrazit. Tím spíš, že jsem měl po šichtě v úmyslu jít opět testovat, za jakých okolností mi projde vražda osamělého chodce. Nakonec jsem se s nešťastnou Mary rozešel, což mě ve svém důsledku vyhnalo od Big Ronalda – minihra s hamburgery se kvůli Maryiným sabotážím, spojeným s verbálními výčitkami, stala nehratelnou. V důsledku překotného odchodu z fastfoodu mě pak nechtěli vzít do práce jinde a nezbylo, než vyhledat nejbližší použitelnou uloženou pozici. Naštěstí jsem ještě nějakou bez Mary měl.

Hra celkem překvapivě neobsahuje žádný multiplayer, což je na jednu stranu škoda, ale když se nad tím člověk zamyslí, je to pochopitelné, protože žádný jiný titul se ještě tolik nesnažil vytvořit iluzi světa zabydleného živými bytostmi. A také alespoň nikdo nemůže kazit titul přihlouplými nicky. Fanoušky PC mohu potěšit – port pro jejich stroje se chystá, upgrade však bude opět pro většinu nezbytný, neboť požadavky na hardware vymačkají z hráčů i mozkomíšní mok. O portu pro Xbox 360 se vůbec neuvažuje.

Co říci závěrem? Born to Born to DieDie je pozitivním šokem roku. Jistě, nějaké chybky na kráse tu jsou, ale zcela bezchybné není na světě nic. Rovněž musím uznat, byť nerad, že hra není pro každého. Především zpočátku je množství hrozící frustrace větší než malé, protože zde opravdu nejste za supermana a už jen udržet se navzdory názvu jakžtakž naživu, získat práci a překonat nedůvěru místních k přivandrovalci odnikud, je pořádný oříšek. Kdo ale náročnou počáteční fázi překoná a začne se mu v Partonu dařit, propadne hře jako snad žádné předtím. Protože Irině a Jeleně se podařilo nemožné: přepsat historii.

Autor:


Hodnocení hry

Redakce

20 %

Čtenáři

54 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 423 čtenářů



Nejčtenější

Kingdome Come: Deliverance
Nový trailer na Kingdome Come poodhaluje příběh a létají v něm výkaly

Nová ukázka z historického RPG ukazuje násilný přechod hlavního hrdiny z bezstarostného mládí do dospělosti.   celý článek

Cosplay Chun-Li, jedna z nejikoničtějších postav série Street Fighter
Fanouškům připadala herní postava příliš ošklivá, autoři jí předělali

Postava bojovnice Chun-Li byla v bojovce Marvel vs. Capcom: Infinity tak ošklivá, že ji museli autoři v nejnovějším patchi znovu vymodelovat obličej.  celý článek

Matterfall
Retro na steroidech: Matterfall je mistrovská střílečka se vším všudy

Vývojářské studio Housemarque se vrací s další arkádou, která zaujme nonstop akcí a retro feelingem.  celý článek

Uncharted: The Lost Legacy
RECENZE: Uncharted Lost Legacy je dámská jízda ve velkém stylu

Voda je mokrá, drogy špatné a Uncharted je jednou z nejlepších her vůbec. Nic se na tom nemění ani v novém přídavku Lost Legacy, kde ikonického Nathana Drakea...  celý článek

Příznivci krajní pravice v Charlottesville ve Virginii (11. srpna 2017)
Končím s vtipy o nacistech slibuje populární youtuber PewDiePie

Po nedávných událostech v Charlottesville se jeden z nejpopulárnějších youtuberů rozhodl, že už nebude dělat žádné vtipy o nacistech.  celý článek

Další z rubriky

Hearthstone: Knights of the Frozen Throne
Jak se s Death Knighty změnil Hearthstone? První dojmy

Nová expanze Knights of the Frozen Throne pro karetní Hearthstone je venku pár dní, a tak se pojďme podívat, jak se hrou zahýbaly nové karty.   celý článek

Empathy: Path of Whispers
RECENZE: Jaký je svět bez lidí? Empathy ho ukazuje po apokalypse

Empathy je jedna z těch her, v níž nepotkáte jediného člověka. Podobně jako třeba v Everybody's Gone to the Rapture nebo Dear Ester to však má svůj důvod....  celý článek

Sniper: Ghost Warrior 3
RECENZE: Sniper: Ghost Warrior 3 se příliš veze na vlně zájmu

Série Sniper: Ghost Warrior se vždy řadila spíše mezi ty, od kterých se toho očekávalo méně. Mezi vydáním druhého dílu a tím současným však uběhly čtyři roky a...  celý článek

Byt 3kk 87 m2 se zahradou
Byt 3kk 87 m2 se zahradou

Liberec XV-Starý Harcov, Liberec(nečleněnéměsto), Jizerská
3 878 000 Kč

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.