Jestliže jsem na konci loňské recenze první první půlky byl ještě trochu skeptický, nyní to mohu říct na plno: Broken Sword je zpátky se vším všudy. Jakoby si vývojář Charles Cecil vzal k srdci vše, co jsem minule hře vytýkal, a druhou polovinu namíchal přesně podle léta osvědčeného receptu předchozích dílů.
Sice přitom udělal pár chyb zcela nových, ale nad tím věrní fandové rádi přivřou oči. A odpustí i dlouhé čekání, kdy se ze slibovaného počátku ledna hra přesunula o čtvrt roku až na konec dubna.
Už žádné komorní drama!
Legendární kozel je zpátky! Naštěsí už s ním nejsou takové problémy.
Změna je patrná hned od začátku. Zatímco dříve se George s Nico plácali jen v poněkud okoukaném prostředí Paříže a Londýna, dvojka začíná pěkně zostra přestřelkou na statku v Katalánsku.
A přestože se ze Španělska po 90 procent hry nehneme, je výprava a dynamika příběhu na úplně jiné úrovni.
Ubylo "vtipných" dialogů o ničem, atmosféra rychle houstne a místo banálního řešení ztráty obrazu máte na krku boj o záchranu světa. Příběh má prostě konečně ten správný drajv, jaký bychom od věhlasné série očekávali.
Co mě ale potěšilo ještě víc, je razantní zvýšení obtížnosti. Úvodní část nekladla vůbec žádný odpor (možná až na skládání neonových písmenek) a dokončit ji mohl bez problémů i adventurní panic. Dvojka už se brání mnohem urputněji.
Luštění šifer, lámání obrázkových kódů, hudební rébusy… To vše a mnohem více pořádně potrápí vaše mozkové závity. A to tentokrát opravdu není fráze! (Téměř) závěrečná hádanka je tou nejoriginálnější a nejnáročnější, jaká se v žánru za poslední roky objevila, a z jejího překonání jsem měl obrovskou radost.
Hra pro starší a pokročilé
Druhá polovina hry je mnohem akčnější a napínavější než ta předešlá.
Broken Sword 5 je o dost těžší než současná konkurence, ale díky bohu za to. Někdo by si mohl stěžovat na pixelhunting a nelogičnost některých úkolů, jenže o tomhle byla tato série vždycky.
Nemohu se vyhnout srovnání s Schafferovým Broken Age, který byl rovněž zaplacen přes Kickstarter a rozdělen na dvě poloviny. Broken Sword je totiž přesný opak této hry – hází hráčům klacky pod nohy a nesnaží se zalíbit všem.
Že jsou ve scénáři logické díry a nemůžete se zbavit pocitu, jako byste něco podobného už mnohokrát hráli? Nevadí, protože tou hlavní odměnou není další krásně nakreslená obrazovka nebo posun příběhem ale pocit, že jste překonali překážku. A to je to, co je v dnešní době opravdu vzácnost.
Mezi slepými jednooký králem
George a Nico - nejsympatičtější pár herního průmyslu.
Cecil natvrdo zaútočil na nostalgické city a celkem nevybíravě těží ze slávy předešlých dílů.
Nebudeme si zde nic nalhávat, dnes recenzovaný přírůstek se nejen nemůže srovnávat s ikonickým prvním a druhým dílem, ale pokulhává i za značně kontroverzním třetím i čtvrtým dílem.
Ty totiž kromě nenáviděné 3D grafiky nabízely i mnohem kompaktnější, vyrovnanější a propracovanější hratelnost. Pokud však BS5 postavíme vedle současných žánrových kolegů, dopadne to pro něj mnohem lichotivěji. Snad kromě Deponie momentálně neexistuje srovnatelná konkurence. Jenže Daedalic Deponii ve třech dílech vyvařil do mrtě a v nových kouscích mu pomalu ale jistě začíná docházet dech, a tak pro příznivce opravdových oldschoolových adventur není momentálně lepší volba.
