Válka je vůl. S Brothers in Arms: D-Day je nyní válka přenosný vůl. Poté, co se na PSP dostal již Medal of Honor Heroes a chystá se i speciální konverze Call of Duty 3, si ani Ubisoft nesmí nechat ujít šanci na další výdělek a na první handheld od Sony přináší i svou úspěšnou válečnou sérii. Byť je D-Day označován za úplně nový díl (což tak úplně není pravda), tak na první pohled by se mohlo zdát, že jde o konverzi některého z dvou předchozích dílů na velké konzole. Grafika sice prošla viditelným downgradem , ale jinak vypadá hra na první pohled téměř totožně jako ostatní díly Brothers in Arms. I po chvíli hraní se budete cítit stejně. Earned in Blood totiž přinášel z části jiný pohled na události z Road to Hill 30 a D-Day též představí jiný pohled na děj z těchto her. Pokud tedy postavy a děj neznáte alespoň zběžně z předešlých her, tak vám ujdou všechny ty nuance, jako že třeba můžete hrát po boku vojáka, který v následujících okamžicích zemře. Upřímně řečeno, i když jsme hráli oba předchozí díly a postavy jsme poznávali dle obličejů, tak jejich jména jsme si takřka nevybavovali. Každopádně obě hlavní
postavy předchozích příběhů - Baker a Hartsock jsou zpět, takže dost řečí a vzhůru s bratry ve zbrani do hry.
Vaší největší oporou budou nejenom spolubojovníci, ale v prvé řadě dobové zbraně.
Jak již název napovídá, tak se hra odehrává ve Francii, z největší části na jejím venkově. Zmiňovaného Dne D se dočkáte, ale opravdu v diametrálně odlišné podobě, než v Medal of Honor: Frontline, nebo Call of Duty 2: Big Red One. Prostředí se skládá obvykle z travnatých porostů, luk, polí a několika vesnic. Větší rozmanitost byste zde hledali marně, ale to je fakt, na který jsme si již u série prostě zvykli. Na druhou stranu neříkáme, že je to dobře.
Vaší největší oporou budou nejenom spolubojovníci, ale v prvé řadě dobové zbraně. Nebudeme vás zdržovat jejich dlouhým jmenováním, ale vězte, že každá z nich je zpracována s potěšující precizností a dobovou věrohodností. Nechybí zástupci pistolí,
pušek, poloautomatických zbraní či bazuk a granátů. A to jak ve verzích spojenců, tak nepřátelských Němců. Nechybí ani statické kulomety a granátomety se smrtícím dosahem. Ani jejich zvuky nám nepřišly špatné, ale v tomto ohledu má oproti CoD sérii D-Day co dohánět. Nově je v D-Day přítomná možnost jednosměrně zaměřit svůj tým na výbavu jednou zbraní. Po svém boku tak
můžete mít šikovný spolek vojáků efektivně manipulujících s bazukou, stejně jako se samopalem.
Ano, týmové prvky jsou opět přítomné opravdu v hojné míře. Znovu tedy můžete zadávat rozkazy přímo z pohledu první osoby a
pro větší přehlednost využít i přítomnost ptačího nadhledu, který pomůže jak ke zjištění přesné pozice nepřátelských jednotek,
tak k vymyšlení té nejadekvátnější taktiky na postup územím a následném útoku. Vzhled „ptačího“ pohledu byl do značné míry pozměněn. Technické limity PSP neumožňují vykreslení celého bitevního pole během několika okamžiků, kdy
kamera mění polohu, ale nám se jeho nový vzhled opravdu líbí. Modely vojáků vypadají stejně jako při first-person pohledu, ale prostředí je jakoby šedobílé a zbavené života. Přehlednost se tak zdvojnásobuje a navíc musíme uznat, že je to celé opravdu pěkně efektní. Navíc umožňuje nový vzhled prostředí při nadhledu virtuální načrtnutí čar znázorňujících následující postup, stejně jako to dělají trenéři při reálných sportech, byť samozřejmě v omezeném měřítku.
Největším nepřítelem bude nepříjemné, toporné a neohrabané ovládání.
Přímé rozkazy pak budou jistě známé všem hráčům, kteří měli již s libovolným dílem Brothers in Arms co do činění. Postup na
vybranou pozici, palba, krycí palba, postup s palbou atd. Velmi svižný je assault, při kterém se vámi zvolený voják vrhne na zvolený cíl a spustí na něj bezhlavou palbu, zatímco se k němu přibližuje a mnohdy u cíle zasadí i ránu pažbou zbraně. Jde o velmi nebezpečný způsob útoku, u kterého riskujete zdraví i život svého spolubojovníka, ale mnohdy se jedná o jediný možný
způsob, jak vyřešit svízelnou situaci.
|
Vaše zdraví je opět ztvárněno ukazatelem ve tvaru vojáka, ukazujícího tři barvy, dle kterých musíte odhadnout, kolik kulek ještě dokážete vydržet. Ke svému prospěchu můžete využít i krycí palbu svých bratří ve zbrani, na které byl v obou předchozích dílech kladen až nesmyslný důraz. Nyní na nejlehčí obtížnost nepotřebujete k zastřelení nacistického nepřítele krýt střelbou jako
minule. Tento neduh jsme Earned in Blood velmi vytýkali a je vidět, že se v Ubisoftu opravdu z minulých chyb poučili. U vyšších
obtížností to tak znát není, ale alespoň u té nejlehčí jsme změnu přivítali.
Častému a velmi okatému designu levelů, ve kterém neustále obcházíte nepřátele, zatímco je vaši vojáci ostřelují, se však D-Day
nezbavil. Celkově se nám zdálo, že si umělá inteligence nijak zvlášť nepolepšila, ba naopak. Ne že by byla v sérii někdy vyloženě špatná, ale zlepšovat jistě bylo co. Jestli byla v tomto směru vynaložena vůbec nějaká snaha, si neodvážíme odhadovat. Pokud
ano, tak lze jasně mluvit o promrhané energii a času. Vojáci, ať až vaši či nepřátelští, se mnohdy chovají nelogicky, pobíhají sem a tam a nad jejich celkovým chováním zůstává mnohdy rozum stát. A často zůstávají stát i oni samotní, protože zasekávání se o předměty je jejich prostřední jméno. Bugů jsme u BiA nebyli ušetřeni nikdy a D-Day jméno sérii v tomhle ohledu rozhodně
nenapraví. Často budete svědky úkazů popírajících zemskou gravitaci, jelikož pozastavení letícího předmětu ve vzduchu po
výbuchu je poměrně běžný jev. Takovýchto neduhů naleznete ve hře několik, ale naštěstí fatálně neovlivňují hratelnost.
Největším nepřítelem při likvidování nacistů vám ale bude nepříjemné, toporné a neohrabané ovládání. Ke kompletní manipulaci se svou herní osobou si potřebujete osvojit jak mačkání akčních a bočních tlačítek, tak i analogu, Takové míření nahoru a dolů je
|
Osvědčený koncept funguje i na PSP
Otřesné ovládáníPokud jste se těšili v případě D-Day na hru více hráčů, tak myslíme, že v tomto ohledu nebudete zklamáni. Sice musíte každý mít vlastní kopii hry a ve více než dvou si nezahrajete, anii kdybyste na válečné helmě pokoušeli tancovat. Pochvalu si ale zaslouží především kooperativní mód (skirmish), který opravdu stojí za zkoušku. Alespoň se nebudete prát s ovládáním sami.
To v čem série vždycky vynikala, skvělá atmosféra, se naštěstí zachovalo i do D-Day. Hra kypí všudypřítomným pocitem zmaru a beznaděje. Takhle má opravdu vypadat válka a MoH necháme pozdravovat. Celkově tedy nejde o špatný titul, ale ocení ho především vyznavači předchozích BiA titulů a milovníci FPS z Druhé světové. My jsme se pobavili, zanadávali a nejspíše brzy zapomeneme.
| Brothers in Arms: D-Day | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|
