Po odkliknutí nové hry se dění přenese do temné místnosti. V křesle sedí spoutaná postava a dostává jeden elektrický šok za druhým. Tajemný hlas tazatele mluví o podivných věcech. Snad z nich lze vyrozumět, že je řeč o biologické zbrani. Čísla, místa, cíle: to vše chce tajemný muž vědět. A na Alexi Masonovi, spoutané postavě a především hlavním hrdinovi hry, není zprvu poznat, jestli zná odpovědi.
Na závěr drsné úvodní sekvence si přeci jen na něco vzpomene: "Všechno začalo na Kubě, když jsme měli zabít Fidela Castra." Mimochodem, právě mise s tímto cílem vyvolala nevoli Kuby.
Call of Duty: Black Ops se odehrává za časů známých jako studená válka. Vypráví příběh z dob bipolárního světa, kdy na sebe Spojené státy americké a Sovětský svaz míří atomovými raketami a někde mezi tím operují agenti.
Ve hře se vžijete do jediného z nich, zmíněného Alexe Masona. Už to je velká změna oproti předchozím dílům, které pracovaly s rotujícími hrdiny, s nimiž se hráč neměl šanci pořádně sžít.
Black Ops vypráví kontinuální a přehlednější příběh. Provede hráče jak notoricky známými body studené války (Kuba, Vietnam, SSSR), tak exotičtějšími místy (Mexický záliv, Hong Kong, Laos).
Alex Mason je špičkový americký voják, který obdrží úkol osobně od prezidenta Kennedyho. Má najít a zajistit biologickou zbraň známou jako Nova 6. Rychle se ale ukáže, že kontext celého problému je mnohem širší, než se zprvu zdálo. Jsou do něj zataženy důvěryhodné osoby a klíčem k tomu všemu je Mason sám.
Více nemá cenu prozrazovat. Vývoj příběhu tvoří, s řadou zvratů a vydařeným finále, důležitý motivační faktor ke hraní. Jistě, biologické zbraně, zlé Rusy, zradu a podobná témata namíchala příběhová míchačka už mockrát. Ale tvůrcům se z nich přesto podařilo poskládat smysluplnou a pro říznou akci vhodnou dějovou linku. Tu posunují kupředu povedené, byť někdy možná trochu delší, neherní animace.
Jen škoda, že v jedné věci zůstává Call of Duty věrné svým předchůdcům: za nějakých šest hodin hraní je hotovo.
Přesto platí, že každý moment má ve hře své místo. V noci se budete muset prostřílet vietnamským městem Hue, z maximálně střeženého ruského vězení zase utíkáte jen za pomoci dlouhého nože.
Hlavní náplní jsou pochopitelně opět frenetické a explozivní přestřelky, které ani tentokrát zcela nezastřou, že jsou jen tou nejefektnější střelnicí, jakou jste kdy viděli. Tento dojem povzbuzují neustále nabíhající protivníci bojující nikoliv kvalitou, nýbrž kvantitou. Ale kdo by měl čas se nad tím pozastavovat v té nebrzděné jízdě, která sotva poskytne čas k nadechnutí.
Design úrovní je svým způsobem povedený, jakkoliv to může znít ve spojení s Call of Duty kacířsky. Ano, mise jsou opět striktně lineární, na druhou stranu je tato linearita vcelku dobře maskována vzdušností a občas i několika (prakticky stejnými) paralelními cestami.
Důležité je, že ve hře nenarazíte na nelogické bariéry jako v Medal of Honor, ani nemusíte zbytečně běhat. Každý krok je vynaložen účelně a v podstatě neustále se něco děje.
Také milovníci epických scenérií si přijdou v Call of Duty: Black Ops na své. V arktickém ledu uvidíte strašidelné ledoborce, pak v bojovém vrtulníku prolétnete gigantickým údolím a zjistíte, že něco do sebe má i po tolikáté viděný Pentagon ve Washingtonu nebo vietnamská džungle.
Pravda, džungle se nemůže měřit s tím, co je k vidění třeba v titulu Crysis. Black Ops není po technologické stránce kdovíjak vyspělým titulem. Například Battlefield: Bad Company 2 nabízí více interaktivní prostředí. Navíc mi přišlo, že Black Ops má horší textury než rok starý Modern Warfare 2. Celkově se ale na hru dívá dobře a třeba animace postav jsou opravdu povedené.
Black Ops si odpouští tutoriál, což není na škodu, protože ovládání je intuitivní od první chvíle. Obtížnost je vyšší než v předchozích dílech, což lze regulovat volbou jejího stupně. A to i v rozjeté kampani.
Nedílnou součástí balíčku Call of Duty: Black Ops je také hra více hráčů, která má opět zaděláno na to, stát se multiplayerovým vytrvalcem. A jak je příběhová kampaň krátká, tak se na síti dají snadno strávit hraním desítky až stovky hodin (opět i na dedikovaných serverech).
Pravdou je, že při hraní se v některých (dosti okatě okopírovaných) momentech nelze ubránit vzpomínce na Modern Warfare 2. Na druhou stranu se autoři pokusili také o nový přístup v pojetí příběhu. Výsledkem je akcí nabitá hra, která nešetří brutalitou. A přesně to od Call of Duty všichni chtějí.
