Ten, kdo se chce stát vůdcem, musí disponovat vizí, charismatem, intelektem, ostrými lokty, odolným žaludkem a dějinným štěstím. Pokud těmito vůdcovskými atributy neoplývá, může se stát alespoň vůdcem virtuálním prostřednictvím chystané hry Call To Power 2.
Po světě běhá v současnosti okolo 300 000 virtuálních vůdců (přesně taková je totiž prodejnost Civilisation: Call To Power), zatímco počet států na zemském glóbu stěží dosahuje sto osmdesáti. Z toho vyplývá, že nabídka vůdců mnohonásobně překračuje poptávku, a proto jsou hry s vůdcovskou tematikou coby ta nejlepší náhražka reálného vůdcovství horkým zbožím. Není divu, že oněch 300 000 prodaných CD stačilo Civilisation: Call To Power bez problémů k tomu, aby se stala nejprodávanější tahovou strategickou hrou roku 1999. Že brzy přijde Call To Power 2, bylo nasnadě.
Někteří se mohou zeptat: Jak to, že chybí před Call To Power 2 magické slůvko Civilisation? 
Jako obvykle za všechno můžou právníci. Activision, tvůrce Civilisation: Call To Power, se už dlouho před vydáním této hry dostala do lítého sporu s Microprose, firmou, pod jejímiž křídly geniální designér Sid Meier vyrobil na začátku devadesátých let původní hru jménem Civilisation. Šlo o to, zda Activision smí použít magické slůvko "civilisation", které spolehlivě otevírá peněženky hráčů, v názvu své hry. Právnické bestie puštěné ze řetězu se nakonec překvapivě vcelku rozumně dohodly: Activision mohla použít termín "civilisation" pouze jednou, a to u prvního dílu Call To Power. Logicky se tedy pokračování hry nazývá pouze Call To Power 2, přičemž tvůrci věří, že časem se z jejich titulu stane stejně cenná ochranná známka jako "Civilisation". Na každý pád všichni hráči, kteří si Civilisation oblíbili, se můžou na spory o ochranou známku vykašlat a s klidem pracovně nazývat připravovaný Call To Power 2 třeba Civilisation 4, protože obsahově se bezesporu o pokračování Civilisation jedná.
Několik slov ke geniálnímu, léty prověřenému konceptu Civilisation, který bude v Call To Power 2 samozřejmě opět použit. Hráč se stává vůdcem národa na úsvitu historie. Tento národ je na samém začátku ztělesňován na herní mapě jednotkou osadníků. V okamžiku, kdy hráč dojde k názoru, se svými lidmi nalezl zemi mlékem a strdím oplývající, založí první město. Začne plánovitý rozvoj vědy a průmyslu doprovázený expanzí impéria do všech světových stran. Expanze nutně vede k tomu, že hráč narazí na sousedy, kteří se snaží o totéž, co on. S nimi může žít v míru i ve válce. Na křížení zbraní však dříve či později dojde už proto, že jedním z možných zakončení hry je dobytí celého světa. Jaké inovace tohoto konceptu tedy přinese Call To Power 2?
Autoři hry vycházeli především z toho, na co si hráči v prvním díle stěžovali, a tímto směrem napřeli své úsilí. V prvé řadě ověřili, jak to řeší konkurence, a v mnohém se hodlají poučit zejména od titulu Alpha Centauri, který se zabýval budováním civilizace na cizí planetě. Asi nejvýrazněji okopírovaným 
nápadem od tvůrců Alpha Centauri je, že státy v Call To Power 2 budou na herní mapě disponovat svou jasně vyšrafovanou politickou a administrativní hranicí, jejíž narušení ze strany souseda je jednoznačný akt nepřátelství. Nastal tedy konec bezstarostnému vandrování nepřátelských jednotek hluboko ve vašem zápolí. Toho budou schopné pouze speciální, takřka neviditelné jednotky, jako třeba otrokáři, kteří z vašeho území zločinně odvlékají produktivní obyvatelstvo. V prvním Call To Power však armáda deseti otrokářů dokázala zlikvidovat soupeře daleko spolehlivěji, než dvojnásobná síla legií, a to byla chyba. Problém speciálních jednotek bude v druhém díle řešen buďto tím, že budou prostě vyškrtnuty, anebo tím, že budou jejich schopnosti oslabeny.
Další převratné změny nastanou na poli diplomacie. Zatímco v prvním Call To Power byla mezinárodní komunikace řešena dosti primitivně ve stylu "dejte zlaťáky, nebo bude mazec", ve dvojce se bude možné handrkovat o cokoliv, průmyslovými exhalacemi počínaje a omezováním zbrojení konče. 
Hráč bude jednoduchým systémem sestavovat nabídky a protinabídky, v nichž půjde o výměnu technologií či zeměpisných znalostí. To hlavní jsou ale jednání o válce a míru. Bude možné uzavřít několik druhů smluv zakotvující určitý režim mezistátních vztahů - příměří, mír či alianci. Nezbytnou součástí mezinárodní politiky je vydírání - tady lze žádat po soupeři nejen výpalné v podobě vědeckého know-how či finanční částky, ale i vydání určitého města pod vlastní svrchovanost. Není vždy nutné pouštět se do drahého a riskantního podniku, jakým je válka, stačí shromáždit vojska na hranicích. Do jaké míry bude ten který hráč válčit nebo vyjednávat záleží buďto na jeho herním stylu nebo na temperamentu sousedů.
Výrazně zjednodušen bude též uživatelský interface. Hráč bude vybaven přehlednými grafy, které ho už předem upozorní, jak se změní ukazatele jeho impéria, pokud svrhne jeden společenský řád a zavede druhý. Přehledná mapa bude znázorňovat tok zboží a další obchodní možnosti. 
Management měst lze ponechat na bedrech starosty, kterému lze zadat určité priority - třeba rychlý růst počtu obyvatel či maximální obranyschopnost. Nejlepší obranou je však vždy útok. Za účelem naplnění tohoto pořekadla bude hráč moci zorganizovat armádu čítající až dvanáct různých jednotek. Příkladem drobného vylepšení je, že pokud hráčovi vojáci cestou na zadané místo narazí na nepřítele, bude hráč varován a dotázán, zda nechce rozkaz k přesunu změnit a pustit se do boje. Obohacen byl rovněž koncept divů světa, jedinečných výdobytků, kterých hráčova civilizace dosáhne a které jí dají určité speciální bonusy. Pokud hráč získá určitou tematickou sérii divů světa - například obeplutí zeměkoule, objevení nejvyšší hory světa a objevení nového světadílu - bude jejich efekt ještě umocněn.
Civilisation: Call To Power překvapil všechny milovníky civilizační série tím, že přibyla možnost kolonizovat dno mořské a budovat velkoměsta na oběžné dráze. Po zralé úvaze se autoři rozhodli vesmír z druhého dílu vypustit, poněvadž fakt, že hráč při správě vesmírného osídlení 
opouštěl původní herní mapu, působil kontraproduktivně. Oproti tomu osidlování mořského dna bude mít pro úspěch ve hře ještě větší význam než minule. Samozřejmě, že většina reálií prvního dílu, přibližně sedm stovek budov, jednotek a divů světa, přejde i do dvojky. Hlavní vlastnost Civilisation, tedy obrovská paleta možných strategií na křivolaké hráčově cestě napříč virtuálními dějinami lidstva, však bude pestrou paletou inovací ještě rozšířena.
Určité drobné změny by měla prodělat i grafika, a to směrem k "fotorealističnosti". Dle zatím vydaných screenshotů to však na žádné výraznější zásahy do grafického kabátu nevypadá, čemuž odpovídá i informace, že hardwarové nároky druhého dílu budou s jedničkou totožné.
Kardinální otázkou je, kdy se Call To Power 2 dostane hráčům do rukou. Zatím se to neví, ale jeví se velmi pravděpodobné, že tato atraktivní hra by mohla být vržena na lukrativní předvánoční trh.
