Capitalism 2 - volná ruka trhu

  • 29
Od malička jsem chtěl být kapitalistou. Vést vlastní podnik, kouřit doutníky a střílet do dělníků, co víc si člověk může přát? Kde ale brát a přitom nekrást? Dětské sny se mi vyplnily až se strategickou hrou Capitalism 2. Až na to střílení, samozřejmě. Nic ale není dokonalé a krev na chodníku jsem nakonec ještě rád oželel.

Capitalism 2 Než se pustím do recenze, chtěl bych prohlásit, že jsem ekonomický analfabet, který si plete poptávku s nabídkou a nerozezná nákupní a prodejní kurzy valut. Přesto mohou s klidným svědomím říct, že jsem alespoň na okamžik byl hlavou multimilionové obchodní říše, obchodoval jsem se značkovým textilem a zcela jsem z povrchu zemského smetl jakousi podivnou firmičku jménem Coca Cola. Ve hře Capitalism 2 je všechno jen otázkou času. Škoda jen, že vydělané virtuální peníze nejdou převést na reálné konto - ale třeba za čas, v Capitalism 3... co myslíte? :-) Capitalism 2 navazuje na předchozí díl série, kterou má na svědomí hongkongský vývojář Trevor Chan. Jde o strategický simulátor podnikání, ve kterém stavíte svůj podnik od prvního centu až k milionům dolarů.

Tak, začněme od začátku. Úvodní animace vás rozhodně k hraní nenaláká, připomíná spíš nezáživný dokumentární film. Nehrajeme ovšem akční střílečku, ale ekonomický simulátor, tak co :-). Hra nabízí multiplayer až pro sedm hráčů, v singleplyerové části pak najdete dvě kampaně a generátor jednotlivých scénářů. U každé hry můžete nastavit celou řadu parametrů, počínaje počtem protivníků a jejich schopnostmi, přes počet měst, ve kterých budete podnikat, cíle, které máte ve hře splnit, až třeba po kapitál, se kterým do hry vstoupíte. Podle zadaných paranetrů hra vypočítá stupeň obtížnosti, kterým se pak podělí získané bodové ohodnocení. Pokud se vám nechce složitě nastavovat řadu ukazatelů, hra vám scénář vytvoří náhodně. Pro začátek je ale nejlepší Capitalism 2 zahrát si první z kampaní, která je vlastně několikadílným tutorialem. A věřte, že ho budete potřebovat. Capitalism 2 se sice podařilo redukovat na co nejmenší množství čísel, ale pořád jde o ekonomický simulátor a v tom se bez počtů a grafů prostě neobejdete. Podnikat začínáte v jednom ze světových měst, které se před vámi rozkládá na přehledné mapě připomínající SimCity. Pokud hrajete v několika městech najednou, můžete mezi nimi jednoduše přepínat. Na hlavní obrazovce vidíte samozřejmě výřez města, který si můžete zvětšit nebo naopak zmenšit. K dispozici máte samozřejmě minimapu celého města, která za použití filtrů dokáže zobrazit například budovy, ložiska surovin nebo cenu pozemků.

Město samo vidíte jako živou a pohybující se soustavu domů a ulic, po kterých jezdí miniaturní autíčka a pochodují malí panáčkové - vaši budoucí zákazníci. Dění na ulicích je ale v podstatě jen kulisou, většinu času se stejně budete pohybovat v různých tabulkách a grafech. Začínáte s větší či menší trochou peněz a horečně uvažujete, jak co nejrychleji zbohatnout. Čas ubíhá po dnech rychlostí cca den za vteřinu, ale naštěstí se dá zpomalit nebo úplně zastavit. Tuhle možnost budete používat častěji, než byste si přáli. Základem vašeho impéria jsou obchody. K dispozici máte celou řadu různých typů - od supermarketů a autosalónů přes oděvy a obuv až po obchodní domy nebo diskonty. Stavět můžete do aleluja - pokud na to máte. Pro začátek jsou nejlepší velké obchodní domy, ve kterých můžete prodávat několik druhů zboží, nebo diskonty, kde můžete prodávat úplně všechno. Specializované obchody - například s nábytkem, textilem nebo Capitalism 2 počítači - sice přitáhnou mnohem více zákazníků, ale nejsou tolik pružné a jakmile se někde přiškrtí dodávka toho kterého zboží, řítí se bleskově do červených čísel. Jakmile stojí váš váš první obchod, vyberete ze seznamu dostupného zboží nějaké produkty, které můžete nakupovat buď od dodavatelů v přístavech, nebo od místních výrobců, a začnete je nabízet zákazníkům. Připravte se na to, že to jsou nevděčné potvory, které by chtěly pokud možno všechno zadarmo a při nejbližší příležitosti utečou ke konkurenci. Do svých obchodů je můžete nalákat nízkými cenami, anebo můžete zboží propagovat v rádiu, televizi nebo novinách. Někdy ale ani to nepomáhá a pak je dobré se na neprodejné zboží vykašlat a začít prodávat něco jiného.

Obchody jsou základ, za zboží ale musíte platit výrobcům a věřte mi, pohled na peníze, které tečou z vaší kapsy do cizích peněženek, je srdcervoucí. Naštěstí se v okolí porůznu vyskytují ložiska surovin (od dřeva přes uhlí, minerály, stříbro nebo zlato), které můžete těžit. Postavit můžete také vlastní továrny, farmy nebo dřevorubecké pily. V dole vytěžíte blíže neurčené chemické látky, ty v továrně zpracujete na barvivo. O kousek dál postavíte farmu, na které začnete chovat ovce. Z ovcí získáte jednak maso, které se dá prodat v supermarketech, jednak vlnu, ze které po přidání barviva vaše tovární stroje pletou svetr za svetrem. Svetr dodáte svým obchodům a ty je pak musí vnutit zákazníkům. Jednoduché jako facka, ne? Dolů, továren a farem máte k dispozici několik typů, liší se ale jen velikostí, jinak v nich můžete pěstovat, chovat, zpracovávat a vyrábět cokoli si usmyslíte. Abyste se v desítkách surovin a výrobků neztratili, máte k dispozici přehledný Capitalism 2 výrobní manuál. V tom můžete zjistit, které suroviny potřebujete pro výrobu jednotlivých výrobků a naopak, jaké věci můžete vyrábět ze surovin, které máte k dispozici.

Výroba ale není jen prosté kombinování zdrojů. Každý výrobek totiž má řadu chrakteristik, na kterých záleží, jestli ho lidé budou kupovat. V první řadě je to stupeň potřebnosti (uznávám, je to trochu krkolomný překlad, doufám, že mě ekonomové neroztrhají :-)), který určuje, jak moc danou věc lidé používají a jak často ji nakupují. Zubní pasta samozřejmě bude mít vyšší stupeň potřebnosti než třeba počítač nebo herní konzole, a proto se také bude lépe prodávat. Další věcí, která ovlivňuje prodejnost zboží, je jeho kvalita. Tu ovlivňuje jednak kvalita surovin, ze kterých jste zboží vyrobili a také kvalita použité technologie. Například cola, kterou uklonhíte ve své továrně s kvalitou kolem 30-ti, se nemůže rovnat dovozové cole, která má kvalitu 70. Abyste proti konkurenčnímu výrobku uspěli, budete muset buď drasticky snížit ceny, na čemž většinou proděláte, nebo zvýšit kvalitu vašeho hnědého nápoje. Takže nezbývá než za velké peníze nakoupit licencovanou technologii anebo postavit výzkumné laboratoře a zaměstnat vědce, kteří za rok, dva nebo tři zjistí, že vaše cola není dobrá, protože v ní nejsou bublinky :-))

Třetí charakteristikou, která určuje, jestli na vaše zboží budou lidé stát fronty, je značka. Lidi jsou totiž divní a radši si půjdou koupit kvalitní i když drahé svetry od Versaceho, než by se oblékali do vašeho šuntu za pár pětek. To samozřejmě trošku přeháním, protože cena je vždycky Capitalism 2 tím nejdůležitějším faktorem pro oblíbenost zboží, ale zase nemůžete prodávat všechno s minimálním ziskem, protože pak byste si tu vilu na Floridě, dvacet mercedesů a výlet do kosmu prostě nemohli dovolit :-). Značka zboží se buduje - no, hádejte jak! Přece reklamou. V každém městě existují samozřejmě noviny, rádia a televize. Pokud chcete, aby se lidé do vašich obchodů jen hrnuli, máte několik možností, jak vybudovat reklamní strategii. Buď budete propagovat každý výrobek zvlášť, což je samozřejmě pěkně drahé, nebo můžete propagovat pod jednou značkou výrobky jednoho odvětví - například textil. Třetí možností pak je propagovat jméno celé firmy. Pak ovšem oblíbenost vaší značky ovlivňuje kvalita každého vašeho výrobku a uhlídat, aby zmetky z nové, ještě nezajeté továrny hodnocení vaší značky neposlaly ke dnu, není zas tak jednoduché.

Jak se vaše obchodní říše rozrůstá, pocítíte potřebu ji lépe řídit. Inu - co bychom byli za firmu (nebo nadnárodní korporaci, tenhle termín mě vždycky rajcoval :-)), kdybychom si nepostavili HQ, tedy headquarters, budovu vedení. V té v kůží vykládané kanceláři sídlí šéf, tedy vy, a kromě vás například personální oddělení, které pořádá školení zaměstnanců a zvyšuje tak jejich produltivitu, technické oddělení, které má na starosti vědu a výzkum, nebo finanční oddělení, které se stará o cenu našich akcií. Ano, i na burzu se ve hře dostaneme. Vydáním nových akcií se totiž dají získat peníze na podnikání a nákupem akcií jiných podniků se dá úspěšně likvidovat konkurence. Ovládnout cizí podnik sice není až zas tak jednoduché, ale jde to. Jakmile máte postavenu budovu svého velitelství, můžete do čela jednotlivých oddělení najímat manažery. Nabídka je poměrně Capitalism 2 pestrá a každý z dostupných kravaťáků nebo kravaťaček má různé schopnosti a samozřejmě různou cenu. V průměru tak jednou za rok také váš management požaduje zvýšení platu.

Omlouvám se, pokud vám připadá, že jsem se příliš rozepsal o podrobnostech, ale myslím, že jen konkrétní příklad vám může přiblížit, jak je celá hra do detailu promyšlená a jak je v ní všechno provázáno se vším. Věřte, že jsem zatím nepopsal ani polovinu možností, které Capitalism 2 nabízí. Kromě výroby a prodeje zboží totiž můžete stavět například obytné domy, které můžete prodávat (když například postavíte dům na levném pozemku a pak šikovně zvýšíte jeho cenu) anebo v nich můžete pronajímat byty. Nepopsal jsem také ještě způsob, jakým organizujete práci v jednotlivých obchodech a továrnách. Máte v nich totiž místo pro několik pracovních jednotek, kterým přidělujete konkrétní úkoly. Pokud má obchod prodávat třeba chleba, vytvoříte v něm nákupní jednotku, která bude chleba dovážet od výrobce, a samozřejmě prodejní jednotku, která pak chleba prodá zákazníkům. Dále můžete zaměstnat reklamní jednotku, která bude vytrubovat do světa, že váš chleba je ten nejchlebovatější pod sluncem. Podobně je všechno organizováno v továrně: nákupní jednotka doveze suroviny, zpracovatelská jednotka z nich stvoří výrobek, prodejní jednotka ho prodá a reklamní jednotka zpropaguje. Pokud si nechcete hrát s nastavením jednotlivých jednotek, můžete si jednoduše vybrat z předdefinovaných výrobních schémat a jedním klikem myši výrobu spustíte. Všechny jednotky také můžete trénovat, aby Capitalism 2 zvládly více práce za méně peněz.

Ač v reálném životě samozřejmě opovrhuji konzumem a po večerech čtu knihy levicových aktivistů, které brojí proti kapitalismu, imperialismu a dalším ismům snad včetně surrealismu :-), pokorně přiznávám, že mě Capitalism 2 opravdu chytil. Nabízí nepřeberné množství postupů, jak se dobrat k cíli. Zjednodušuje složité ekonomické procesy tak, že je po přehrání tutorialu pochopí snad opravdu každý (i když se to po přečtení předcházejících odstavců nezdá, je to tak) a umožňuje nastavit podmínky v jednotlivých scénářích tak, že než vyčerpáte všechny možné kombinace, bude to pár desítek hodin trvat. Capitalism 2 je hra, která se pyšní co nejpřesnějším napodobením reality. To se ale týká hlavně ekonomické stránky hry, zbytek jako by vývojáři odsunuli na druhou, třetí nebo i čtvrtou kolej. Mluvit o nevýrazné hudbě, jednoduché grafice nebo nedostaku 3D akce :-) je ale u her podobného žánru zbytečné, jsou prostě o něčem jiném. Pokud vás ovšem baví simulátory typu SimCity, pokud se vám líbí představa nadnárodní korporace nesoucí vaše jméno a pokud jste připraveni na hodiny sezení před obrazovkou, je pro vás Capitalism 2 hra jako stvořená. No a pokud studujete ekonomii, mohli byste o ní uvažovat jako o dobré učební pomůcce. No nic, končím s psaním, právě mi začala klesat cena akcií a zkrachoval dodavatel hliníku. Jdu seřvat svůj management, jak se na správného kapitalistu sluší.

Capitalism 2
Výrobce: Enlight Software
Vydavatel: Ubi Soft
Distribuce v ČR: Playman, originál, datum vydání: březen 2002
Oficiální homepage: www.ubi.com/US/Games/capitalism2
Minimální konfigurace: procesor 233 MHz, 64 MB RAM, 250 MB HDD
Doporučená konfigurace: procesor 350 MHz, 128 MB RAM
3D karty: ne
Multiplayer: ano
Verdikt: Vynikající ekonomický simulátor, který zjednodušil složitý svět obchodu do té míry, že se z ekonomické nudy stala hratelná strategická hra.
Hodnocení 85%