Dejme nejslavnějšímu milovníkovi na světě do ruky kord, ať ukáže, zdalipak se dokáže ohánět i něčím jiným, než svým… ehm… „postelovým náčiníčkem“ :o)
Giacomo Girolamo Casanova. Zná ho snad každý z nás. A mnozí o něm ví pouze jediné – je to nejslavnější záletník a sukničkář na světě. A ne snad, že by nebyl. Během svého divokého a poměrně dlouhého života (1725 – 1798) svedl minimálně stovku více či méně počestných dam (alespoň tak uvádí ve své dvanáctidílné autobiografii), mezi něž patřily jak chudé dívky, tak dvořanky, vévodkyně a dokonce jedna jeptiška! Důkazem Casanovovy chlípnosti je i ten fakt, že dostal do postele též svou vlastní dceru… pravda – zprvu o vzájemném příbuzenském vztahu neměl ani ponětí, nicméně když mu to pak její matka oznámila, neodradilo ho to a naopak spal s oběma :o). To už ale trochu odbočuji od tématu, jímž původně měla být Casanovova velká premiéra v počítačové hře. Této cti se již dostalo jeho levobočkovi Casanovlezovi, údajně druhému nejslavnějšímu milovníkovi na Zeměploše (hra Discworld 2, 1997), avšak jeho velký vzor se dočkal teprve nyní.
Pro Casanovu je sice účinkování v této gamesce debutem, totéž ale v žádném případě nelze tvrdit o tvůrcích hry. Původem slovinští Arxel Tribe mají na kontě již řadu adventur, mezi něž patří úspěšný Ring (v současnosti se pracuje na druhém díle!!!), Faust, Pompei a dvoudílný The Legend. I přesto je však pro ně Casanova tak trochu revolučním
projektem. Zatímco všechny předešlé hry Arxelů nabízely pohled z vlastních očí a dnes již klasickou možnost rozhlížení se kolem sebe o 360 stupňů, tentokrát tvůrci zvolili poslední dobou čím dál více oblíbený „3rd person“ model s předrenderovaným pozadím a polygonovými postavičkami. A aby těch změn nebylo málo, rozhodli se trochu vychýlit ze své parkety čistokrevných adventur a – bohužel – říznuli Casanovu nějakou tou akcí. To vše si ale v této recenzi podrobně rozebereme později.
Nyní nadešel tem pravý čas polít ledovou vodou všechny ty z vás, kdož od Casanovy čekali milostnou hru propletenou četnými postelovými scénami. Ničeho takového se zde bohužel nedočkáte, což asi nepřekvapí pouze ty, kdož jsou s Casanovovým životem obeznámeni trochu podrobněji. On to totiž nebyl pouze velký milovník, ale především každým coulem dobrodruh. Zdroj jeho obživy spočíval v celé řadě činností – kromě politického velvyslance to byl též alchemista, gambler, kazatel a v dobách finanční nouze dokonce houslista v divadle nebo špeh benátské inkvizice. Velké množství aktivit, z nichž řada hraničila se zákonem, ho nutilo stále měnit své působiště a cestovat po celé Evropě – mimochodem zavítal i na území naší vlasti, kde ukončil svoji životní pouť coby knihovník na Duchovském panství. Chlapíci z Arxel Tribe evidentně jeho život prostudovali skrz naskrz, vytáhli si z něj pouze to „dobré“ a udělali z Casanovy noblesního hrdinu, jenž s podporou celého lidu zachrání Benátskou říši před záhubou. K tomuto účelu ho taky vyzbrojili ostrým kordem a ještě ostřejším jazykem, jehož inzultace vyprovokují nejednoho verbálně méně
zdatného protivníka. Nicméně i přesto nemohu tvrdit, že by tvůrci Casanovovu zálibu v milostných pletkách nechali bez povšimnutí. Obzvláště v druhé polovině hry se v jeho kůži budete snažit získat srdce půvabné komtesy Isabelly a krom toho v benátských ulicích narazíte na celou řadu osamělých dámiček, jimž se můžete dvořit. Během krátkého dialogu s nimi si budete moci vybrat mezi čtyřmi postoji (něžnost, vášeň, cynismus a chlípnost) a pokud zvolíte správně, zvýší se vám vaše všeobecná reputace. Na sex ale můžete s klidem zapomenout :o).
Nějak jsem se rozpovídal o obsahu hry a ještě jsem vám ani neprozradil, o čem vlastně Casanova pojednává. Tak tedy – pokud jste z mých předešlých slov nabyli dojmu, že je hra povětšinou založená na realitě, úvodní animovaná sekvence vás z něj velmi rychle vyvede. Spolu se svojí matkou se totiž ocitáte na starém dřevěném korábu, který se však neplaví po vodě, ale „letí“ vzduchem. Zvláštní? Nepochopitelné? Ano, máte pravdu, ale je to tak. Tato loď je záhy napadena dalším vzdušným korábem, na němž plují piráti z Mongolského království a ti vám drahou matinku zabijí přímo před vašima očima. Okamžitě sice tasíte kord, ale Mongolů je přesila a vy zraněni přepadáte přes palubu do… „prázdnoty“ a probudíte se až v Benátkách, kam jste byli v bezvědomí převezeni. Vaše první kroky povedou do místní kavárny Florian, kde se setkáte s půvabnou Isabellou Grimani, jejíž otec patří mezi nejvlivnější politiky města. Postupem času se s ním zkontaktujete, načež vás
čeká řada šokujících odhalení a zvratů a vy se tak začnete zaplétat do obrovského komplotu, v jehož středu jsou tři znesvářené strany bojující o nadvládu nad celým Benátským impériem.
V podstatě celý příběh hry je situován do ulic starých Benátek a největší síla hry spočívá v podmanivé atmosféře, jíž na vás bude toto město působit. Základem všeho je překrásná renderovaná grafika v rozlišení 800x600, která přestože hýří živými až křiklavými barvami s převládající zelenou (interiéry domů) a oranžovou (západ slunce v exteriérech), působí naprosto věrně a realisticky. Obzvláště skvostné jsou pak zdobené interiéry paláců se štukovanými stropy, tapetovými stěnami, starými obrazy či vyřezávaným nábytkem. Atmosféře vydatně napomáhá dobová romantická hudba (s výjimkou několika nevkusných rockových skladeb během akčních soubojů) a kvalitní namluvení postav, především těch ženského pohlaví. Na celkovém realismu herního prostředí se podepsalo též velké množství lidiček jen tak se poflakujících po ulicích a v neposlední řadě i hejna holubů, kterými je město doslova přesyceno. Převážně díky nim, ale i za přispění vlnící se hladiny vody v kanálech nebo mraků putujících po obloze, město skutečně „žije“, což u podobných her nebývá častým jevem.
Orientace po městě je vcelku bezproblémová, protože si můžete kdykoliv otevřít jeho mapu, na níž je vyznačena vaše aktuální pozice. Po Benátkách se lze pohybovat buď po svých
(všechny ulice jsou propojeny), nebo jistou formou „taxíků“, které představují létající gondoly. Pohodlnější je samozřejmě cestovat gondolami, nicméně za tuto vymoženost je vždy nutné zaplatit. Finanční stránka ale není ve hře problémem – na hlavním náměstí se můžete kdykoliv zúčastnit řady atrakcí, v nichž se dají peníze vyhrát (střelba z kuše na terč, hra v kostky nebo poker). Finanční hotovost je však pouze jedním ze tří základních atributů, jimiž se postava Casanovy honosí. Krom ní je velmi důležité zdraví, o nějž přicházíte vlastně pouze během šermířských soubojů, a posledním atributem je reputace. Ta v podstatě slouží pouze pro vaše vnitřní uspokojení a vliv na ni má úspěšnost v nejrůznějších veřejných dovednostních soutěžích nebo ve svádění měšťanek, o němž jsem se již zmiňoval.
Jak vidno, ve hře máte naprostou volnost v pohybu a v provozování četných vedlejších zábavných činností. Přesto je však nutné držet se hlavního příběhu hry a plnit úkoly, které vám většinou zadá Isabella nebo její papá, kníže Grimani. Zprvu se jedná o základní věci, jako vybrat peníze z banky nebo navštívit šermířského mistra, později se dostanete do mnohem zajímavějšího a také nebezpečnějšího víru machinací, atentátů a podvodů. Jeden z nich ušijí nepřátelé i na vás, načež budete nekompromisní inkvizicí uvrženi do smrdutého žaláře. Z něj se ale samozřejmě nakonec dostanete, stejně jako se to povedlo skutečnému Casanovovi za jeho života v Benátkách. Jeho triumfální únik byl ale určitě realističtější než to, co si pro nás připravili tvůrci hry.
Jakkoliv se prozatím může tato hra zdát zajímavá a zábavná, výsledek se bohužel již nejeví ani zdaleka tak růžově. Na vině je především zpackané ovládání a řada akčních či arkádových meziher. Nejdříve tedy pár slov k ovládání. To je ve své podstatě velmi prosté a zaběhnuté – postavičku ovládáte na klávesnici a kdykoliv projdete kolem nějakého interaktivního předmětu, Casanova se za ním jednak otočí a navíc se v doprovodu zvukového efektu objeví v dolním pravém rohu obrazovky blikající ikonka. Potud je všechno OK. Problém je však v tom, že samotné ovládání chůze, běhu a vůbec všech činností je velmi citlivé a jen krátké stisknutí klávesy pro zatočení vyvolá prudkou změnu směru Casanovova pohybu, na což je zpočátku velmi obtížně si zvyknout. Nedořešené a občas až iritující jsou taktéž chaotické změny kamer, které se přepínají takřka neustále v těch nejnečekanějších situacích, a to nepochopitelně z dobrého pohledu na pohled naprosto nesmyslný, třeba z (virtuálně bráno) dvoumetrové vzdálenosti na stometrovou, kdy není postava téměř vůbec vidět. Výsledkem toho je zmatek a pohyb „na slepo“, kdy se třeba na jednom konci náměstí nasměrujete na konec druhý, stisknete šipku dopředu a za doprovodu asi deseti šílených kamerových prostřihů náměstí úspěšně projdete. Brrr…
Nedostatky akčních vložek v podstatě vycházejí právě z problémového ovládání. Nepříjemné je hlavně přeskakování na úzkých lávkách, kdy špatně odhadnutá vzdálenost nebo směr znamená okamžitou smrt, nebo myšoidní zaměřování při střelbě z kuše. Než se vám totiž
podaří umístit opět velmi citlivý kurzor na svého vzdáleného nepřítele, stihne on vás odprásknout hned dvakrát a mezi tím si ještě uvařit šálek čaje. V těchto chvílích oceníte funkce Quicksave/Quickload, i když doba načítání pozice trvá na můj vkus až příliš dlouho (až několik desítek sekund). Snad jedinou akceptovatelnou akční vložku tvoří šermířské souboje, s nimiž si tvůrci skutečně vyhráli. K dispozici máte tři útočné, tři obranné a pět speciálních výpadů, jež se musíte naučit perfektně ovládat nejdříve v šermířské škole a posléze tréninkem s pouličními lupiči, kteří vás čas od času přepadnou. Pohyby postav při šermu jsou navíc bravurně zpracovány, takže už když nic jiného, alespoň je opět nač se dívat.
Adventurní prvky sice naštěstí převládají nad všemi těmi akčně-arkádovými utrpeními, nicméně i přesto mi spolu s nepohodlným ovládáním dokázaly pošramotit jinak více než slušné dojmy z této příběhově zajímavé a graficky úchvatné hry. Škoda. Pokud by se samotný Casanova mohl na okamžik vrátit z Nebe na Zemi a podívat se, jakého kavalíra a noblesního šlechtice z něj pánové v Arxel Tribe udělali, jistě by byl nadmíru potěšen a dokázal by jim odpustit i to, že se jeho sexuálním aktivitám věnovali jen velmi okrajově. Já ale tvůrcům těch několik opravdu zásadních nedostatků z trika neodpářu a mohu se jen modlit za to, aby se jim ve své další připravované adventuře Hitchcock: The Final Cut dokázali úspěšně vyvarovat.
| Casanova: The Duel of the Black Rose | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
