Už jste si pořídili GBA? A hledáte na něj nějakou schopnou hru, která by vám dlouho vydržela? Máte ji mít, v případě titulu Castlevania: Circle of the Moon téměř jistě nepochybíte. Příznivci série sice mohou namítnout, že tady máme jakousi o něco málo horší obdobu PSX verze Symphony of the Night (ještě předtím se však tato hra objevila na Saturnu), nicméně přesto nebudou fandové zklamaní.
Ještě než přejdu ke hře samotné, něco v krátkosti o hardwaru. GBA má lesklý tmavý displej. Causa s (ne)podsvícením je asi dobře známa a pokud přijde na trh věc jako Castlevania, která má povětšinou tlumené a temné barvy, může se lehce stát, že na obrazovce toho mnoho neuvidíte. Blahořečen budiž GameBoy Pocket který, pokud mne paměť neklame, měl korekci jasu. Castlevanii jsem dlouho zkoušel za rozličných podmínek, za jakých bych si představoval, že by měl moderní handheld fungovat. Bohužel. Pakliže chcete hrát tuto gamesu a mít plné povědomí o tom, co se děje na obrazovce, musíte si najít správné místečko na slunci, které vám osvětlí displej natolik, že se dá mluvit o příjemném prožitku ze hry. Stejně se však nevyhnete nepříjemnému hrbení a častému natáčení GameBoye ještě lépe na světlo. Je mi líto - třebaže toto není závadou softwaru, musím za to strhnout body dolů, neboť uvedená záležitost dost výrazně ovlivňuje, přesněji řečeno neguje jinak veskrze kladný dojem.
Pomalu se dostáváme ke hře samotné. Tady musím předeslat, že pakliže jste hráli již výše avizovanou Castlevania - Symphony of the Night na PSX, velice brzy zjistíte, že tato nabízela přeci jenom o trochu více, a to nejenom po hudební stránce, ale hlavně co se týče herních možností. Nicméně i přesto má Castlevania : Circle of the Moon svůj půvab a nyní přichází správný čas k tomu, abychom této krásce poodhrnuli její závoj.
Na rozdíl od minulých projektů, počítaje v to 16-ti bitové systémy (SNES, Mega Drive) a konče N64 se Castlevania prezentovala vždy jako ryze akční záležitost, kde jste si o možnostech, jež vám nabízí tento zde recenzovaný kus, mohli nechat jenom zdát. Silný RPG faktor se tady projevuje zejména ve vývoji hlavní postavy, ze které se ke konci hry stává velice nebezpečná chodící zbraň. Ale pěkně popořadě.
Rakousko, rok 1830. Díky Camille dochází ke znovuoživení hraběte Drákuly a je opět na lovcích vampírů, aby strašlivého Nosferatu navrátili tam, kam patří. Ze začátku máte v rukou osud mladého Nathana Gravese. Do jeho standardní výbavy patří dlouhý bič a rozličné, ve hře sebrané sekundární zbraně (zde pak obvyklý výčet házecích nožů, seker, atp.), jež může mít v inventáři vždy jenom od jednoho druhu a pro jejich početní navýšení sbírá specifická srdíčka. Čemuž se děje obligátním likvidováním svícnů.
Zkraje toho sice příliš neumí, ale brzy se jeho dovednosti začnou utěšeně rozrůstat. Jednak narůstá hodnota jeho atributů jako je síla, inteligence apod., která determinuje v uvedeném případě účinnost fyzického či magického ataku. K nárůstu dochází po určité hranici získaných zkušenostních bodů, které dostává za likvidaci Draculových pohůnků. Vedle toho se pochopitelně zvyšuje též stupnice života a magie. Co se týče dovedností, zatímco zprvu umí Nathan toliko efektní sklouznutí po zemi, jednoduchý skok, výpad a zajímavou obranu pomocí biče, zanedlouho se díky rozličným artefaktům dramaticky rozrostou jeho dispozice, pročež přibude např. dvojitý skok, dýchání pod vodou apod. Výborně koncepčně pojatý je systém používání magie - tzv. DSS. Po celé hře sbírá Nathan specifické ikony karet a jejich kombinací v přehledně zpracovaném inventáři se může nadít impresivních bonusů. Může mít plamenný či ledový bič, dokáže se magicky ozdravovat (jinak také pomocí potionů, jež se vám schraňují v inventáři), zvládne běžet dvojnásobnou rychlostí nebo navýšit charakteristiku "Luck", jež má dopad na možný zisk nějakého předmětu od právě poraženého oponenta. Což je vlastně také dosti klíčové, neboť s takto získanými proprietami se postupně dovybavuje (klasicky - stále lepší zbroj) a může tak snadněji odolávat některým obzvlášť nepříjemným protivníkům, zejména pak koncovým bossům.
Výběr nepřátel je skutečně mimořádný, fantasy zaměření hráči budou vděčně kvitovat jejich rozrůznění počínaje vizuální podobou či specifickým stylem boje. Také se však musí vyrovnat s jejich stále se obnovujícími zdroji a faktem, že na řadě míst, kterými se vracíte, se bojování stává nudnou a zbytečnou záležitostí z toho důvodu, že vaše úroveň a síla už vysoce překračují možnosti nepřátel dané lokace.
Cesta Draculovým hradem je hodně nelineární, ale zase ne až tak, co byste si pod tímto slovem mohli představit. Pomocí tlačítka Select se vám zobrazí celkem přehledná mapka celé oblasti, na níž si můžete mj. povšimnout důležitých teleportačních místností (pro rychlý přesun z jednoho kouta hradu na druhý) a zejména místností se Save, kde se vám také doplní hodnota života a magie na maximum. Do spousty lokací se však dostanete až v okamžiku, kdy získáte nějakou novou dovednost, díky které si zpřístupníte další část hry.
Zdejší herní oblast je na rozdíl od většiny plošinovek nebývale kompaktní, nebývale členitá, navíc příjemně interiérově rozmanitá, takže vás tu žádná nuda - navzdory repetitivnosti neustálého vybíjení neustále se zjevujících pohůnků zla - nečeká.
Po dokončení celého dobrodružství se objeví vítaná volba přehrání celého příběhu z pozice další postavy, pochopitelně s jiným vybavením a možnostmi, což je vděčná volba.
Po grafické stránce je Castlevania velice vydařenou hrou, byť, jak již bylo úvodem naznačeno, velice temný obraz temného story vám příliš radosti neudělá. Možná se nedá svítit, ale tady byste to sakra potřebovali. Jestliže tedy hledáte nějakou pořádnou 2D plošinovku, vaše čekání je nyní u konce. Sice se nekoná frenetický aplaus, protože jsme tohle viděli už předtím na PSX a tady v o něco lepším SVĚTLE (omlouvám se, že to pořád tak zdůrazňuji), ale na launchovou gamesu je to neoddiskutovatelně prima záležitost.
| Castlevania: Circle of the Moon | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
