Cel Damage je především nádherně cartoonová gamesa pro Xbox (potažmo můžu zmínit i chystaný port na GameCube), která ve vás při prvním pohledu evokuje představu spíše kresleného filmu než videohry. Příjemně tlumené barvy (tedy žádný uřvaný kýč), charakteristický styl cartoonu se speciálními efekty, zvláštní a velice specifický fyzikální model, zkrátka tohle vizuální představení musí každý ohodnotit velice pozitivně - a to tím spíše, že zmiňovaný typ grafického zpracování není tak často k vidění. Navrch sympatická interakce okolního prostředí, jinými slovy tohle je hra, jíž si na první pohled zamilujete. Ale já nevěřím na lásku na první pohled a jak to tak bývá, na ten druhý se objevují nečekané rozpaky.
Cel Damage je rozčleněn na tři hlavní herní módy, přičemž zkraje máte přístup pouze do jednoho – Smack Attack. V něm jde zejména o to, abyste se po prvotním výběru vámi favorizovaného jezdce a jeho bizarního stroje (stejně mě nikdo nevymluví, že mezi jednotlivými charaktery – není řeč o těch bonusových – nejsou podstatné rozdíly) zúčastnili naprosto
šíleného klání v jedné ze dvanácti tematicky odlišně designovaných a nepříliš velkých arén, v nichž je vaším úkolem častá likvidace zde přítomných protivníků. K tomu vám vypomáhá bohatý arzenál zbraní, které se tady porůznu nacházejí a stále dokola generují. V praxi to pak vypadá tak, že jezdíte v omezené 3D lokaci, sbíráte vámi upřednostňované power-upy (zbraně) mající určitý limit použitelnosti a s těmi posíláte k pánu všechny zbylé soutěžící. Za tuto aktivitu pak získáváte bodíky a kdo první dosáhne mety 500 points, ten se stává vítězem. Zní to sice hezky, ale hraje se to o poznání hůře. Na malém prostoru je celkový počet hrajícího osazenstva příliš velký, navrch se po své likvidaci každá postava okamžitě vygeneruje nazpět do hry, vše je příliš rychlé a tudíž příliš zmatečné. Třebaže nabídka zbraní je opravdu bohatá (sekera, rotační kulomet, naváděcí rakety, minomet, kopí atp.) a její výčet se liší od každé arény, síla jednotlivých zbraní je značně nevyvážená. Stačí jedna trefa olbřímí sekerou a jste na dva kusy (mimochodem, ještě jsem nezmínil moc pěknou animaci
zohledňující fázi, v níž jste byli takříkajíc uvedeni mimo provoz). Naproti tomu při salvě z kulometu si musíte chvíli počkat, nežli se vám zadaří vašeho soka uvést do žádaného skupenství je-z-něj-milión-cucků. Co je však zdaleka nejhorší, že tu takřka nelze uplatnit nějaký strategický prvek. Celá akce je tak zběsilá, že přes zohlednění postavení vašich konkurentů na obrazovce zkrátka není čas ani prostor pro nějaké taktické manévry. Postavím se stranou do kouta a minometem začnu ostřelovat vzdálený to pahorek, na němž se právě prohání trojice nic netušících protivníků. A než se naději, ze strany náhle přifrčí kosmickou rychlostí nějaký další pišišvor a rozmázne mne palicí dřív, než bych řekl "Xbox". Čili smrt je tu ještě častější než inflace a vy ji pohříchu nemáte jak čelit – navrch tu není ani zobrazení ukazatele vašeho poškození, takže neberu-li v potaz zbraně okamžité destrukce, v případě kulometného ostřelování vlastně do poslední chvíle pořádně nevíte, kolik ještě snesete.
Cel Damage je bohužel a pohříchu jenom o tom, že své ambice plně uzpůsobíte šílenému tempu téhle hry a budete divoce projíždět krajinou, sbírat nejvhodnější power-upy a pakliže náhodou zavadíte o blízkého oponenta, poslat jej při troše štěstí na onen svět dříve, nežli on vás. A znovu a znovu. Pokud si chcete tohle zahrát, musíte mít reflexy lepší než Quake a trpělivost větší než stoletý tibetský mnich!
Druhým zdejším herním módem je Flag Rally, v němž všechny shora zmiňované atributy zůstávají v platnosti, ale nynějším hlavním cílem je sebrání v dané oblasti rafinovaně poschovávané a utíkající praporce a s jejich žádaným počtem posléze zajet na místo určení kdesi mimo hlavní arénu. Vzhledem ke skutečnosti, že pokud vás kdokoliv sundá, musíte začít se sběrem znovu od nuly, je délka dohrání tohoto režimu zhruba stejná, co ve Smack Attack. Ale čistě mezi námi děvčaty, i tady to pravidelně bude zcela někdo jiný než vaše maličkost, kdo se usadí na trůn, kterýžto je připraven jenom pro jednoho „vyvoleného“. Možná, že by nebyla marná implementace několika stupňů obtížnosti na výběr nebo omezení počtu závodníků…
Posledním z trojice herních režimů pak je projíždění vytyčeného počtu branek na vymezeném oválu (Gate Relay), na kterém vás vyjma několika pastí a nepříjemností (což je pochopitelně na pořadu dne i ve shora uvedených módech) samozřejmě obtěžují i všichni známí protivníci, takže to může to jisté míry připomínat takové hry jako třeba Crash Team Racing apod. Ale znovu platí, že to je tady až příliš ukvapené. Kamera možná není nejhorší, ale její jediné defaultní nastavení mi připadá místy nedostatečné a to samé se týče ovládání. Kteréžto není navrženo ani zdaleka ideálně - alespoň z mého pohledu - pročež vám hned zatepla vyklopím, jak se věci mají. Vedle některých naprosto zbytečných funkcí zde ponejvíce využijete tlačítka A – jako akce, s jehož pomocí aktivujete vámi právě drženou zbraň. Potud ještě ano. Komplikace však přichází v momentě plynu a zpátečky, kterou někdo ve vývojářském týmu přiřadil tlačítkům R a L, přičemž analogové tlačítko slouží jenom pro zatáčení. Nechápu proč, stejně jako fakt, že ovladač není mnou konfigurovatelný a je tu pouze JEDNA přednastavená volba ovládání. Šlendrián!
Celkově se tedy nejedná o bůhvíjak kvalitní hru, ale na druhou stranu, máte-li právě dlouhou chvíli, dokáže vás Cel Damage spolehlivě – byť nakrátko - zabavit a příjemně odreagovat. Za předpokladu, že mermomocí nebudete chtít vyhrát. Zdejší akce má zcela jistě řadu světlých momentů a přes svá trysková pravidla pro umírání i nespornou chytlavost, kterou dále umocňuje multiplayer pro čtyři hráče. Jež si tohle zápolení mohou střihnout dle vlastního výběru, osobně doporučuji kooperaci. Jenomže přes tohle vcelku jasné pozitivum nemůžu opomenout onu celkovou "šup-šup" koncepci, jíž ani účast dalších hráčů v akci příliš nezachrání. Jestliže podobně hravý projekt s názvem z průměru a tuctovosti dostal zejména multiplayer, u Cel Damage ani tahle služba nestačí na to, abychom se na zmiňovaný průměr vůbec dotáhli. Takže, Cel Damage je sice báječně vyhlížející hra, má však podivně zkreslené představy o svém žánru. A tak pevně doufám, že se tvůrci do budoucna pochlapí a s eventuelně druhým dílem nám všem ukážou, zač je toho v Kreslounově loket. Potenciál na to rozhodně mají.
P.S. A pokud chcete vidět více, neváhejte a navštivte naši
| Cel Damage | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
