Pokud jste snad z nepochopitelných důvodů:-) vynechali některý z pilotních dílů a nechce se vám je ze stejných důvodů číst, tak tu pro vás máme takovou menší rekapitulaci, která je důležitá pro následující řádky. Náš AZ vůbec nezná pojem videohry ani jemu podobný pojem a samostatně tedy tento druh autorských děl nijak neupravuje. V praxi je tak nutné videohry chránit jako jiná autorská díla, která jsou povahově nejpříbuznější videohrám – tedy buď jako počítačové programy nebo audiovizuální díla (jednoduše filmy). Oba uvedené druhy autorských děl mají určitým způsobem odlišnou právní úpravu a pro obě strany (hráče a vydavatele) z ní vyplývají místy odlišná práva i povinnosti. Protože AZ k volbě některého z uvedených způsobů ochrany vodítko žádné nedává, je výběr, jakým způsobem videohry chránit, na vydavatelích. Ovšem s tím, že v případných právních sporech, které se dostanou před soud, mohou být druhou stranou donuceni patřičně svoji volbu vyargumentovat. Neučiní-li tak, může se soud přiklonit k jinému řešení, mj. i díky argumentaci druhé strany. Klíčová a rozhodující tedy ve výsledku budou až konkrétní soudní rozhodnutí. Nicméně případné soudní spory nechme stranou, budete-li číst pozorně následující řádky a řídit se jimi, do soudní síně se nepodíváte. Možná:-).
Jak jako běžný uživatel poznáte, jaký způsob ochrany vydavatel zvolil?
Videohry bývají v praxi nejčastěji chráněny jako počítačové programy. A to jednoduše z toho důvodu, že při tomto způsobu ochrany mohou vydavatelé omezovat hráče v mnohem větší míře, než kdyby je chránili jako audiovizuální díla. Otázkou nicméně je, jak jako běžný uživatel poznáte, jaký způsob ochrany vydavatel zvolil, protože na tom zčásti závisí vaše práva, která k videohře budete mít. Pokud najdete v přiložené dokumentaci výslovnou zmínku o tom, jak je příslušná videohra chráněna, není celkem co řešit. Bohužel toto je jev vzácnější než chemické zbraně v Iráku, takže nebude od věci říci si, co pro vás znamená absence zmínění, jakým způsobem to vlastně vydavatelé chtějí jimi vydanou videohru chránit.V případě, kdy u videohry najdete přibalenou licenční smlouvu, nebo v podstatě cokoliv co má v názvu slovo licence, je poměrně evidentní, že vydavatel hodlá videohru chránit jako počítačový program, protože k užití počítačového programu by s vámi měl licenční smlouvu uzavřít. Odhlédněme teď od detailů, rozebraných minule; i když není v příslušné smlouvě ani slovo o počítačovém programu, je z tohoto kroku samotného patrná vůle vydavatele chránit videohru jako počítačový program. Pokud naopak nikde nic "smrdící" slovem licence v názvu nenajdete, nemusíte si lámat hlavu s tím, jakým způsobem by rád vydavatel svoji videohru chránil, protože v obou případech vám zákon sám při neexistenci licenční smlouvy přiznává v podstatě identicky široká oprávnění. Tak, to bychom měli a teď se mrkněme na to, jaká práva (ale i povinnosti) to vlastně ve všech uvedených modelových případech máte.
Našli jste-li u videohry pandořinu skříňku v podobě přiložené licenční smlouvy, v klidu si ji přečtěte a poté si (gurmáni mohou klidně i před tím) vezměte do ruky AZ nebo naše články a piště si. Koupili-li jste si řádně originál, stáváte se oprávněným uživatelem** a jako oprávněný uživatel máte přímo ze zákona práva, která vám nemůže vydavatel omezit. Tak především máte právo pořídit si záložní kopii videohry. V článcích kolegy Bočka na Doupěti jste se mohli dočíst pravý opak, s kterýmžto výkladem se ovšem my rozhodně neztotožňujeme a hned vám řekneme proč. Je sice pravdou, že dikce zákona "do práva autorského nezasahuje oprávněný uživatel zhotoví-li si pro vlastní potřebu záložní rozmnoženinu" na první pohled neříká přímo nic o tom, že máte na něco právo, nicméně skutečně jen na první pohled. Především tohle ustanovení je kogentní povahy, což znamená, že smlouva nemůže stanovit jinak.
Zásada, že právo jednoho končí tam, kde začíná právo druhého, je jednou z nejstarších a nejelementárnějších zásad právního státu.
Dále, podíváme-li se do Listiny základních práv a svobod, která je nadřazená všem zákonům (a ty tak nesmí být s ní v rozporu nebo musí být vykládány způsobem, který je v souladu s ní), konkrétně pak do čl. 2/3, tak v něm najdete napsáno, že si každý může činit to, co mu zákon nezakazuje. Formulace "může činit" nepochybně implikuje právo každého dělat všechno, co zákon nezakazuje. AZ vám v tomto případě nejen nezakazuje zhotovení si záložní rozmnoženiny, on ji dokonce přímo povoluje a to kogentním ustanovením. Nelze souhlasit s argumentací, že vzhledem ke znění čl. 2/3 Listiny má vydavatel rovněž právo zakázat, resp. neumožnit oprávněnému uživateli zhotovení si záložní rozmnoženiny, neboť AZ mu tohle nezakazuje. Zákaz takovéhoto jednání totiž implikuje existence práva oprávněného uživatele k zhotovení si záložní rozmnoženiny sama o sobě. Zásada, že právo jednoho končí tam, kde začíná právo druhého, je jednou z nejstarších a nejelementárnějších zásad právního státu. Pokud tedy v licenční smlouvě najdete něco ve smyslu, že si nemůžete zhotovit záložní rozmnoženinu, klidně můžete podobné nesmysly ignorovat. Příslušné ustanovení smlouvy je totiž neplatné pro rozpor se zákonem.Horší to bude v případě, kdy bude vydavatel práva znalejší a mazanější a v licenční smlouvě vám sice pořídit si záložní rozmnoženinu nezakáže, ale fakticky vám ji ochranou proti kopírování znemožní a v licenční smlouvě vám naopak zakáže zasahovat do videohry, na což má ze zákona právo. Nebo ještě lépe, nezakáže vám zasahovat do videohry, nicméně ochranu proti kopírování spojí neoddělitelně s elektronickými informacemi o identifikaci práv k dílu, jejíž odstranění vám bez souhlasu autora pro změnu zakazuje přímo zákon.
Podíváme-li se do Listiny základních práv a svobod, která je nadřazená všem zákonům, tak v ní najdete napsáno, že si každý může činit to, co mu zákon nezakazuje.
Uvedené kroky by bylo možné rovněž považovat z právního hlediska za neplatné tentokráte pro obcházení zákona, nicméně problém s faktickou ochranou proti kopírování se tím neřeší. A dávat věc k soudu, aby klepl vydavatele přes prsty, se asi bude chtít málokterému oprávněnému uživateli, protože přeci jenom jeho zájem na pořízení si záložní rozmnoženiny není většinou natolik silný, aby to hnal "vejš". Teoreticky si ji můžete odstranit sami, nicméně pokud zároveň s ní odstraníte zmíněné elektronické informace o identifikaci práv k dílu, porušíte chtě nechtě zákon.Z dalších ustanovení licenční smlouvy můžete ignorovat ta ustanovení, která vám zakazují prodat videohru nebo ji komukoliv půjčit bez souhlasu autora/vydavatele. Jsou rovněž neplatná. Prodání je sice rozšiřováním díla ve smyslu § 14 AZ, což je užití díla a k užití díla je souhlas autora zapotřebí, nicméně jeho právo na rozšiřování díla a tedy i udílení souhlasu k němu je spotřebováno podle AZ prvním prodejem díla. Tohle se ovšem týká pouze konkrétních rozmnoženin díla uvedených do prodeje, nikoliv rozmnoženin, které si z originálu zhotovíte. Půjčování k němuž je zapotřebí autorův souhlas je v AZ přesně vymezeno*** a běžné půjčování známým apod. není půjčováním v tom smyslu jak jej chápe AZ a tudíž k němu není souhlas autora vůbec zapotřebí. Takovéto půjčování vůbec není užitím díla ve smyslu zákona a jde tak zcela mimo něj. Pokud jste ovšem podnikaví a napadají vás řešení, jak získat částku do originálu vraženou zpět jinak než třebas prodejem do bazaru, raději na to zapomeňte. Půjčováním videoher známým za nějaké ty drobné, to už je věc která (děláte-li ji bez souhlasu vydavatele) je zásahem do autorského práva. To samé platí, rozhodnete-li se svojí záložní kopii, na jejíž zhotovení máte právo, dále prodat. Zákon vám přiznává právo k jejímu zhotovení jen a pouze k použití pro vaši osobní potřebu, ne k tomu, abyste její pomocí videohry rozšiřovali dál. Co prodat můžete je originál; nicméně rozhodnete-li se používat záložní kopii bez něj, nechejte si u sebe doklad o jeho zakoupení, neboť zákon přiznává v případě počítačových programů právo na záložní kopii jen oprávněnému uživateli. Kdyby došlo na nejhorší, budete pak muset prokázat, že oprávněným uživatelem skutečně jste. Znovu tedy opakujeme, prodat můžete jen originál, prodáte-li nebo i dáte zadarmo někomu záložní kopii, ničím se z porušování zákona nevykroutíte.
V případě, že u videohry žádnou licenční smlouvu ani nic jí podobného nenajdete, můžete být celkem v klidu; zákon sám vám přiznává celou řadu využitelných práv. Budeme-li předpokládat, že vydavatel by rád vaši videohru chránil jako počítačový program, najdete všechno podstatné v § 66/1 písm. a) AZ, který říká že do práva autorského nezasahuje oprávněný uživatel rozmnoženiny počítačového programu (vy), jestliže rozmnožuje, překládá, zpracovává, upravuje či jinak mění počítačový program, je-li to potřebné k užití počítačového programu v souladu s jeho určením, včetně opravování chyb programu. Tímto vám zákon dává volnou ruku k tomu dělat si počítačovým programem (videohrou) v podstatě všechno, co potřebujete. Stále se to ovšem týká jen a pouze oprávněného uživatele, takže platí to, co bylo uvedeno výše. A rovněž si všimněte, že o rozšiřování rozmnoženin není v tomto ustanovení ani slovo, takže na tohle opětovně zapomeňte. V případě, kdy bude videohra chráněna jako audiovizuální dílo, což je nejideálnější případ, si opětovně můžete originál rozmnožovat jak je libo, je-li to pro vaši osobní potřebu. Bohužel tento pojem není v zákoně nijak vymezen a praxí je v současnosti vykládán poněkud úžeji, což znamená, že zhotovování rozmnoženin byť i sebe bližším kamarádům a kamarádkám už není příliš v pořádku.
Z dalších ustanovení licenční smlouvy můžete ignorovat ta ustanovení, která vám zakazují prodat videohru nebo ji komukoliv půjčit bez souhlasu autora/vydavatele.
Nicméně dostáváme se do poněkud absurdní situace, protože vy jim ji sice nemůžete zhotovit a neporušit zákon, ale oni si ji od vás v souladu se zákonem můžou nechat zhotovit a bez problémů ji užívat. § 30/1,2 AZ (vztahující se na audiovizuální díla, nikoliv na počítačové programy) totiž říká jednak, že užití díla pro osobní potřebu není užitím díla podle AZ (tudíž žádný souhlas autora k němu není zapotřebí) a druhak, že kdokoliv si z jakéhokoliv podkladu může pro osobní potřebu zhotovit rozmnoženinu díla. Už žádný oprávněný uživatel, žádná záložní rozmnoženina z originálu, ale skutečně kdokoliv a z čehokoliv. Nicméně i tohle benevolentní ustanovení se týká pouze zhotovování si rozmnoženin pro osobní potřebu, nikoliv zhotovování rozmnoženin pro osobní potřebu druhých a už vůbec ne rozšiřování zhotovených rozmnoženin. Takže pokud někomu zhotovíte rozmnoženinu videohry (nebo filmu, hudby apod.) on je sice z obliga, nicméně vy sami už zákon porušujete. Ale můžete ho nechat, aby si ji u vás udělal sám, čili můžete mu ji bez problémů v tomto případě půjčit. Osobní potřeba se v tomto případě týká jen a pouze zhotovování rozmnoženin, půjčování takto zhotovené rozmnoženiny jde opět zcela mimo AZ. Je to sice samozřejmě hodně absurdní, je to poměrně matoucí, ale takový už náš AZ je.Podobná situace je i v případě tzv. "čipů" do stávajících konzolí (PS, PS2, Xb). Ty se dají klasifikovat jako pomůcky zamýšlené k odstranění, vyřazení z provozu nebo omezení funkčnosti technických zařízení nebo jiných prostředků k ochraně práv. Jejich prodej, výrobu, dovoz i montáž za peníze zákon považuje § 43 AZ za zásah do autorského práva, nicméně pokud si je do konzole nainstalujete sami, tak vy samotní do autorského práva nezasahujete. A nezasahujete do něj ani tím, že je prostě s konzolí používáte. Je to sice poněkud absurdní, nicméně postihovat v těchto případech běžné uživatele by bylo ještě absurdnější a poměrně těžko představitelné. Zatím nejsou s to si naše příslušné orgány poradit ani s těmi, kdo zcela nepokrytě veřejně prodej i montáž těchto zařízení nabízejí, mnohdy dokonce i v celostátních časopisech! O internetové inzerci nemluvě.
No a to je pro tentokrát asi tak vše přátelé…příště probereme trochu pirátství, trochu recepty na to, co s ním a tak trochu si řekneme něco málo o budoucnosti vztahu autorského práva a videoher. Do té doby…
* - Eskapád je obsahově zcela jiné slovo než eskapáda a sice jde o terminus technicus, označující poměrně bolestivý pád z koloběžky značky Eska. |
