Champions of Norrath byl titul, který se zaslouženě stal jedním z nejlépe hodnocených akčních RPG. S klidným svědomím mohl konkurovat Baldurs Gate: Dark Alliance i jiným podobný projektům. Nejen díky své hratelnosti, ale také nabízel vynikající technické zpracování. To, že příběh jako takový hrál až druhé (spíše ale asi až páté) housle, to nebylo až tak důležité. Druhý díl jde v tomto ohledu ještě dál, protože pokud budete hledat něco jako je děj, tak to se určitě pěkně zapotíte. Hra je sledem několika kapitol, které na sebe navazují oslími můstky (mosty). Ale abych neházel jen špínu, tak přece jen něco jako příběh tu je. Jeho shrnutí je asi takovéto, elfka Firiona Vie vás povolá, abyste zachránili svět Norrath před hrozící zkázou. Podobným námětem začíná každé druhé RPG, ale někdy se dočkáme i toho, že se nám dějová linie rozvine do nepoměrně zajímavějších rozměrů. Tentokráte ale ne. Po dokončení každé kapitoly vás totiž tato Miss Elfského Lesa 2005 pošle na další misi s několikařádkovým vysvětlením. Jediným štěstím je, že se na Firionu příjemně dívá, takže jí její vokální skoupost odpustíte. Kromě toho, k tomu, abyste rozsekli pár démonských lebek, příběh až tak nutně nepotřebujete.
Sličnou čarodějku rozhodně neozbrojíte dvouručním mečem, kterým by zabila osm nepřátel najednou.
Samozřejmostí je, že než se vydáte obohatit svou sbírku nepřátelských trofejí, zvolíte si postavu která by vám
vyhovovala (nebo která bude vašemu oku lahodit nejvíce). Hratelné charaktery nejsou ani tři. Není jich ani pět. Je jich
neuvěřitelných 12 (teleshoppingové slogany už na mě zanechaly stopu:). Je sice pravda, že vaše nadšení trošku ochladne, pokud vám řeknu, že povolání je „jen“ sedm, ale i tak je to o něco více než u konkurenčních titulů. Zvolit si tedy můžete šamana, berserka, barbara, rangera, klerika, mága a rytíře stínů (až na první dva jmenované máte k dispozici mužskou a ženskou verzi). Rozdíly mezi jednotlivými povoláními jsou poměrně propastné a jsou odhadnutelné už ze samotných pojmenovaní. Zatímco ranger nebo mág je určen spíše pro ty, kteří si nechtějí špinit ruce přímo, ale raději se budou kochat pohledem na krvácející nepřátele z dálky, barbar nebo beserk si velmi rád otupí sekeru v boji tváří v tvář. Naneštěstí, ale došlo k tomu, čeho jsem se obával. Opět je znevýhodněn čaroděj/ka. V přímém střetu nemá příliš šanci, ale protože mana se mu doplňuje poměrně pomalu, nemá možnost neustále z bezpečné vzdálenosti likvidovat nepřátele pomocí magie. Jestliže byste se přece jen rozhodli pro to, že si zvolíte kouzelníka a vytrénujete ho jak v magických vědách, tak v brutálním boji, tak to vás opět zklamu. Každé z povolání má
stanoveno, které ze zbraní a brnění může používat. Takže sličnou čarodějku rozhodně neozbrojíte dvouručním mečem, kterým by zabila osm nepřátel najednou. Teď vám ale snad zvednu náladu, protože ve jménu replaybility se autoři rozhodli umožnit výběr
mezi tím, zda budete hrát za „dobro“ nebo „zlo“. Sice bez ohledu na to, pro kterou možnost se rozhodnete, se dostanete do totožných lokací, ale budete mít jiné úkoly.
Ty většinou spočívají v tom něco nalézt nebo někoho/něco zabít. A pokud budete výkonné „mlýnky na maso“, tak se čas od času dostanete na vyšší level. S čímž samozřejmě souvisí přerozdělování zkušenostních bodů. Nečekejte žádné RPG orgie. Základní vlastnosti jsou čtyři – síla, inteligence, zručnost, vitalita. Upravovat můžete i odolnost vůči ohni, jedu a podobně k čemuž slouží různé předměty. A při přechodu na vyšší úroveň můžete ještě investovat do kouzel nebo speciálních schopností, které má každá postava.
Hra nabízí několik stupňů obtížnosti z nich každý je určen pro postavu na daném levelu. A pokud mám správné informace, tak je tu možnost importace charakteru z prvního dílu. Champions: Return to Arms není extrémně těžkým
akčním RPG, ale některé ze zrůd dokáží blokovat vaše útoky, takže souboje trvají poněkud déle než jsme u podobných her zvyklí (tedy z pěti sekund se dostaneme asi na sedm).
Inventář budete mít zaplněný za pár chvil hraní. Nepřátelé si do kapes nastrkají kdeco, od oštěpu po gigantický štít.
Champions: Return to Arms nejsou určeni jen pro jednoho hráče, ale existuje tu i možnost multiplayeru. Dokonce se můžete připojit i do internetu. A dovoluji si tvrdit, že tu existuje přímá úměra mezi množstvím hráčů a zábavy. Situace ve kterých se do nepřátel pouští rytíř stínů zatímco ho ze zálohy kryjí ranger a v případě nouze ho uzdravuje klerik, ty mají určité kouzlo.
Po grafické stránce se Champions: Return to Arms od Champions of Norrath příliš neliší. Tentokráte to ale není až tak velká vada na kráse, protože už první díl byl na vysoké technické úrovni. Například podvodní levely, ve kterých se kolem vás prohánějí žraloci, na vaše smysly (jen některé) skutečně zapůsobí. Ani hudba není špatná. Problémem ale je, že se
opakuje po krátké době. Některé výraznější sekvence vám tedy po chvíli začnou trošku vadit. A co kamera? Tak z té jsem malinko rozpačitý. Nelze jí upřít, že zabírá zajímavé úhly. Zajímavé, ale neznamená použitelné. Někdy budete muset pohled sami
korigovat, abyste měli výhled na to, co potřebujete.
Bestiář zahrnuje klasické „kousky“ jako nemrtvé a podobné bestie z fantasy světa. Překvapivě ovšem narazíte například na roboty. Nevyhnete se ale samozřejmě ani střetům s bossy. Právě s nimi využijete nestandardní (alespoň v RPG) blok. Věřte nebo ne, údery můžete opravdu blokovat. S řadovými monstry toho ale téměř nevyužijete, protože ta jsou tak rychlá, že to nemá ani cenu zkoušet. Ovšem u mocnějších netvorů už je to o něčem jiném. Ti jsou sice gigantičtí, ale pomalí (pozor, stačí od nich slíznout pár ran a už se můžete „těšit“ na obrazovku s nápisem „loading“). Savepointy jsou ale umístěny užitečně a navíc čas od času narazíte na portál. Skrze něj se můžete vrátit k Firioně a nakoupit si u ní pár užitečných předmětů a lektvarů.
|
Inventář budete mít zaplněný za pár chvil hraní. Nepřátelé si do kapes nastrkají kdeco, od oštěpu po gigantický štít.
Kromě klasických sečných, bodných a úderných zbraní (kterých je slušné množství) se vám čas od času podaří narazit (obvykle po likvidaci některého z bossů) na unikátní předmět. Příjemným detailem je, že pokud se podíváte do inventáře, zobrazí se vám kolik
daný předmět stojí. Díky tomu si ušetříte námahu s nošením meče za 10 mincí.
Není lehké shrnout dojmy z celé této hry. Zatímco na jedné straně si nezadá v hratelnosti nejen s konkurenty, ale i se svým předchůdcem, na té druhé nepřináší oproti Champions of Norrath až tolik změn. Platí to jak pro herní systém, tak pro vizuální zpracování. Pro někoho zklamání pro někoho krok správným směrem. Pokud tedy pasete po originalitě nebo silném příběhu, tak utřete nudli (v tomto období se tomu stejně nevyhnete). Ale jestli vám nevadí, že Champions: Return to Arms jsou jen prvním dílem s drobnými až drobnějšími vylepšeními, pak se dobře pobavíte.
| Champions: Return to Arms | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
