Jelikož se věnujeme tento týden fenoménu Amigy a já se počítám k málu, co zbylo z komunity tohoto geniálního a hloupě pohřbeného stroje, byl jsem požádán o recenzi na nějaký opravdu skvělý titul. Hloubal jsem, ke které hře se vracím nejčastěji a přebíral mezi několika kandidáty. Série Shadow of the Beast a Alien Breed, dokonalý Turricane II, Apidya II, Perihellion, Black Crypt a další projekty však procentuálně zaostávají nad provařeností božského Chaos Engine. Proč jsem si jej umístil až na vrchol hráčského Olympu, i když mastím dnešní multimediální pecky ve grafice, o jaké se mi před těmi x lety ani nesnilo, se vám pokusím osvětlit v následujících řádkách.
A abych nezdržoval senilními plky a smuteční tryznou nad mým stařičkým kompem, vrhnu se hned na popis… Kratičké intro naznačí cosi o archeologickém výzkumu a nálezu stroje chaosu; ultimátní to záležitosti, se kterou se její provozovatel vznese vysoko nad lidskou rasu. Pěkňoučká hudba á la industriální techno, v té době ještě poněkud pravěká, a klasická prokreslená obrazovka plus nějaké ty texty. Žádné dlouhé průtahy a hurá na výběr postav. Skupinka námezdných žoldáků, lišících se hlavně typem a účinkem zbraně, rychlostí, odolností a v případě ovládání počítačem i umělou inteligencí. Vyberu si nějaký sympatický xichtík v pěkně provedeném menu, přiberu počítačem ovládaného spolubojovníka - v případě výskytu další humanoidní bytosti této nabídnu druhý joystick - zábava pak nezná hranic! Pár vteřin loadingu a READY!
Systém hry je naprosto jednoduchý. Běháte po plynule scrollujících obrazovkách, střílíte, vraždíte, sbíráte mince a další užitečné předměty, aktivujete teleportační pohonné jednotky a hurá do dalšího levelu! To vše se děje za náhledu mírně nakloněné kamery shora. Herní principy jsou na akční dílko ukryté na pouhopouhých 2, slovy dvou DD disketách, a jsou ohromně pestré a variabilní (což nikoho ze staré školy na Amize nepřekvapí, že?). Samozřejmě, že může bohatě postačit, když se probrodíte krví nepřátel a seberete vše, co cestou daným levelem najdete; tak se dá Chaos Engine také dokončit. Jenže jeho kouzlo spočívá v úplně něčem jiném, než v "masu"! Ono totiž velmi záleží, kde a v jakém pořadí seberete tu či onu minci, stříbrné, či zlaté klíče, anebo monádu pro zapamatování pozice hráče po jeho death endu. A ejhle, náhle tu máme svět tajných lokací, skrytých bonusů a nečekaného bohatství… A k čemu to bohatství? Chaos Engine na vás vzápětí vyrukuje s další božskou feature! Za utržené finance, drahokamy a podobné třpytivé předměty máte možnost vyšperkovat jednou za dva levely parametry vašich žoldáků. Ukazatel energie, rychlost, odolnost atd., nebo poněkud dražší jeden život navíc, popřípadě další stupeň zbraně, a nebo „spešl tál“, čili sekundární předmět, jenž si daná postava tahá s sebou. Tímto může být molotov, mapa, mina, lékárnička a spousta dalších šikovných propriet. O inteligenci počítačem ovládaného trotla nemluvě. Když si tak shrneme charaktery, máme tu jako výsledek ukázkový mix - silný a pomalý Brigand, táhnoucí v pazourách od počátku destruktivní megabouchačku, či slaboučký a úchylný Preacher, který si svou zchátralou tělesnou konstituci vylepšuje lékárničkou a jehož zbraň ke konci upgradování pálí sice
velmi tenký, leč pekelně průrazný energetický paprsek… Nemluvě o rozrůzněnosti vlastností dalších postaviček…
Variabilita levelů, daná možností aktivace hned několika východů z mapy a dalšími následnými cestami, šikovným rozmístěním doupat nepřátel, které hráče nutí pamatovat si všechna místa a hrát s hutnou přesností ovládání a střelby. Změny grafického, zvukového a hudebního prostředí a stoupající obtížnost, která odkazuje na vylepšování postav. Když už jsme u té grafiky; Chaos Engine společně s Virocopem a zmiňovanou sérií Beastů považuji za vrcholnou ukázku pixelizace, čili ručně tvořené grafiky. To, co jsme měli šanci vidět už tak dávno, lze s naprosto neochvějnou jistotou označit za nádherné i v dnešní době traceovaných her. Rozdíl mezi méně barevnou verzí pro ECS mašiny a novější AGové Amigy snad není třeba zmiňovat. Novější verze byla pro zkušené oko zkrátka vyšperkovaná… Grafika obdivuji a skládám mu znovu a znovu, stejně jako dalším členům týmu, nebetyčný hold.
Shrňme to, přátelé, než budu muset těch slz zatlačovat větší množství! Chaos Engine může i dnes, po tak dlouhé době, zahanbit většinu tvůrců her svou dynamikou a geniální hratelností. RPG prvky implementované do inteligentní akční hry jsou věcí i dodnes velmi řídce vídanou. Vynikající a ručně „odřená“ grafika společně s výtečnou hudební a zvukovou kulisou báječně doplňují kompaktnost
celku. A to vše v neuvěřitelných 1,5 MB! Zde si mohou vývojáři a game designéři vzít vzor a nehnat se za penězi vycpáváním umělého poprsí herních postaviček něžného pohlaví, tunami renderovaných sekvencí a jánevímjakými licencemi…
Odcházím zapnout Ámošku, nazout těžké boty, sáhnout do skříně pro Quick Shot II, založit oheň na magorák a uspat přítelkyni. Nastává další dobrodružná expedice do světa Renegade… Udělejte to také, jestli máte možnost a budete se královsky bavit!
A pokud má přeci jenom ve finále přijít nějaký konečný verdikt, tak asi takhle. Chaos Engine je neuvěřitelně chytlavá akční hra, obohacená o RPG prvky. Inteligentní, akční, dynamická, skvěle nakreslená i ozvučená. Hratelnost vypilovaná za hranici sta procent. Pro jednoho hráče vrcholný zážitek; pro dva ještě dále umocněný. Chaos Engine snad ani není hra; je to droga, ke které se, když máte možnost, vrátíte i za cenu velmi nepříjemných rodinných (rozvody), či pracovních (absence) trablů.
