Koncept se jmenuje Omnipresenz a jeho autoři se momentálně snaží vybrat 33 tisíc eur prostřednictvím serveru IndieGoGo. To odpovídá zhruba 910 tisícům korun, které chtějí využít pro spuštění projektu.
Myšlenka je v základu šlechetná. Omnipresenz má totiž sloužit k dobročinným účelům. Můžete například zaplatit peníze za kytku, kterou „váš“ avatar věnuje stařence v Barceloně. Nebo nakoupit léky pro bezdomovce.
Platí se tedy za přístup, díky kterému svět můžete sledovat skrze kameru připnutou na čelo jednoho z lidí. Ty lze „ovládat“ a platí se také za jednotlivé dobré skutky. Sledovat koncept na videu je však bolestivé. Byť se tvůrci snaží o dobrou věc, působí projekt naivně a nezáživně.
Charitativní organizace jsou vhodné právě pro lidi, co chtějí pomáhat, ale nedostává se jim času. Případně nejsou s to se konfrontovat s realitou světa, ve kterém chtějí být prospěšní. Každý z nás se nedokáže pohybovat například v nemocnici, kde lékaři ošetřují děti umírající na rakovinu. Platit za to, že akce sleduji, případně jen přispívám na charitu tím, že nechám člověka chodit po Barceloně, jaksi ztrácí smysl.
Snaha „prodávat“ projekt jako variaci na počítačovou hru je pomýlená. Omnipresenz je totiž tou nejhorší kombinací hry a skutečného světa. Nenabízí volnost opravdových her a svým pojetím je i omezenější než bytí ve skutečném světě.
Zábavné by bylo přispívat na charitu a trápit pak se svým avatarem okolí. Ukrást někomu čepici, chvíli s ní utíkat a pak ji vrátit. Nakreslit si na obličej penis a běhat s tím před feministickým průvodem. Ale tvůrci chtějí získat peníze na charitu konceptem, který je omezenější než vlastní pobyt ve skutečném světě. A to nikdy nefunguje.
Omnipresenz ostatně zatím ani nedokázal vyvolat větší odezvu. Po sedmnácti dnech komunitního financování se vybralo jen 19 % z požadované částky. Pokud tedy financování bude pokračovat stejným tempem, projekt skončí zhruba s třetinou a částka se nevyplatí.
