Piercova obrana, Toreův útok, Blackmar-Diemerův gambit, to je jen malý výčet pojmů známých všem, kdož se hlouběji zajímají o hru králů - o šach. Někdo tuto vznešenou hru ovládá lépe a někdo hůř, ale všichni šachisté se vyznačují klidným a rozvážným vzezřením, pokud je zastihnete za hracím stolkem, ať už u příležitosti šachové soutěže či při kavárenském šachu. Vyplývá to ze skutečnosti, že zde se ani tak nejedná o fyzický jako spíše psychický sportovní výkon a bez rozvahy a klidu prostě šach hrát nelze. Nyní však nechejme filozofování a přejděme přímo k jádru věci. Bílý je na tahu...
Chessmaster II je produktem herních tvůrců firmy Starsphere Interactive a v roli vydavatele tohoto titulu vystupuje společnost Mindscape Entertainment, pod jejímiž křídly se rozprášila po světě i PC verze Chessmastera, nesoucí jméno Chessmaster 7000. Chessmaster jako takový spatřil světlo světa s pojmenováním Chessmaster 2000 (PC verze) poprvé v roce 1986. Od té doby uplynula hezká řádka let a díky zkušenostem programátorů, jež nabyli při zdokonalování tohoto titulu, nyní můžeme i my, konzoloví fanoušci, již podruhé proniknout do světa, skrývajícího se za figurkami pokrytou šachovnicí. Starsphere Interactive se podařilo beze všech pochybností vytvořit skutečně velmi dobrého společníka, například pro právě nadcházející dlouhé letní dny, kdy teploměr div nepraskne přehřátím a sílu pohnout svým tělem člověk sbírá tak leda na cestu do nejbližší koupelny se sprchou (tak nějak to tuším popisoval Vreco). V takovou chvíli pak člověk dost těžko hledá zábavu, která by nebyla doprovázena žádným fyzickým vypětím. Můžete se rozhodnout přečíst nějakou knihu nebo jen tak ulehnout v příjemném chládku stinného obývacího pokoje, anebo si můžete zahrát šachy. Ale co když se v okolí zrovna nenachází žádný 
tvor, jenž by byl ochoten usednout ke stolu jako váš protihráč? V tom případě určitě nepohrdnete protihráčem kybernetickým, který má kromě jiných předností jednu hlavní výhodu - můžete si zvolit úroveň jeho schopností a tak docílit opravdu hodnotné hry, která vás zcela jistě v mnoha ohledech plně uspokojí.
Jak již z předchozího odstavce nepřímo vyplývá, Chessmaster II je určen pro hráče různých kvalit a dokonce lze díky němu zasvětit do tajů šachu i úplného začátečníka. Vcelku přátelským dojmem působí seznamovací kurz spustitelný z option menu, kde se milý začínající šachista může seznámit se základy hry, jejími pravidly a nejen díky audiovizuálnímu předvedení různých herních situací tak může pochopit zásady této vskutku královské zábavy.
V případě, že nováček absolvuje úvodní seznamovací seanci a získá tak potřebné znalosti anebo také v případě, že půjde o větrem ošlehaného a bitvami na šachovnici již ostříleného borce, může dotyčný kandidát vstoupit do arény slávy, kde bude moci svést nespočet soubojů na šachovnici s protivníky světového věhlasu, jako jsou kupříkladu velmistři Karpov nebo třeba Capablanca. Ale pěkně popořádku.
Poprvé když hru spustíte, po úvodních reklamních animacích rovnou usedáte k šachovnici s protivníkem označeným jako Chessmaster. Nejmenovaný protihráč je ve výborné formě a jeho tahy jako by kopírovaly vámi otevřené stránky šachové příručky. Nicméně porazit jej s dostatečnou dávkou trpělivosti, obezřetnosti a rozumného uvažování lze a tato skutečnost budiž majákem v rozbouřeném moři pro případné zmatované smutnící pařany. Předpokládám, že čtenář má pojetí o tom co je "mat", resp. "šach-mat", takže význam slova "zmatovaný" bych dále nerozebíral.
Pro co možná nejpříjemnější hru z hlediska vizuálního vnímání a její celkové zpestření je zde k dispozici ne jedna, ale 19 sad šachových figurek, z nichž mne zřejmě nejvíce zaujaly mykénská a čínská. Dále lze přizpůsobit k obrazu svému vzhled samotné šachovnice a nezávisle na ní i vzhled jejího rámu, jakož i pozadí hrací plochy.
Díky těmto volbám má hráč možnost zahrát si s klasickou, moderní a bůhvíjakou ještě sadou, což spousta šachistů ocení vzhledem k poměrně vysokým cenám, jež by za originály hracích sestav jinak museli zaplatit. Pochopitelně, že člověk je tvor společenský a tak i v případě přátelského posezení může Chessmaster rovněž dostatečně posloužit, neboť mimo single režimu je zde i režim pro dva hráče, tzv. "head to head". A pokud se Vám zdá i to málo a říkáte si, že by to chtělo režimy tři, můžete jásat, protože Chessmaster disponuje i třetím režimem. Tím je režim Autoplay, jenž nabízí podívanou na některou ze vskutku mistrovských partií, na které byste jinak mohli zírat akorát tak jednou za rok někde na ČT2 (pokud budete mít štěstí), anebo v případě účasti na konaném šampionátu šachových virtuózů.
V případě, že šachy zase tak moc "nežerete", lze díky sledování velmistrů v akci pochytit alespoň nějaké podněty pro zdokonalení své osobní hráčské dovednosti. Kromě vzhledu si lze v menu navolit i skladbu, jejíž tóny Vás budou oblažovat po celou dobu hry. Pro upřesnění je nutno dodat, že při volbě skladby můžete volit mezi smyčkovou reprodukcí jedné skladby nebo přehráváním všech skladeb za přítomnosti náhodného výběru. Kvalita pomalých a jemných melodií se pohybuje v průměrných hodnotách, což k typu hry lze jedině schvalovat, neboť nadupaná symfonie by zde působila spíše jako rušivý element v atmosféře úporného přemýšlení hráčova.
Přes vřelou náklonnost, kterou jsem k Chessmasterovi pociťoval od prvopočátku jeho hraní a kterou jste možná sami z přečtených řádků vycítili, mě přece jen jedna věc silně zklamala. Chybějící podpora analogového ovládání je dle mého názoru dost těžkým prohřeškem, a to zejména v souvislosti s podstatně pomalejší schopností hráče provést plánovaný tah oproti velmi rychlým reakcím kybernetického protivníka. Zdůrazňuji však, že i kdyby hra analogové ovládání využívala, přesto by hrající pařan neměl nikdy šanci - především v úvodních fázích hry - překonat rychlost tahů Chessmastera. Nicméně tato skutečnost Vám částečně přitíží pouze v tom případě, že byste si zvolili v "option" hry 10 minutovou (tzv. bleskovou) hru nebo variantu "5 sekund na tah" kde skutečně je každá ušetřená vteřina drahá. Pokud ale nejste vyznavači rychlého šachu, máte možnost dále volit mezi více prostoru na uvažování skýtající Fisherovou dvacetiminutovkou, neomezenou dobou hry a nebo dle mého soudu celkem fajn volbou, kdy Chessmaster má k tahu právě tolik času, který jste potřebovali ke svému tahu Vy.
Co se týče grafické úrovně, je na tom Chessmaster dobře. Ono taky nejde o žádné fantasy RPG z Japonska, kde by létali draci a jiná havěť obklopená divukrásnou krajinou, nýbrž o blíže nespecifikovanou pracovní plochu s šachovnicí, šachovými figurkami a navrch ještě něco málo ukazateli času nebo jiných údajů, důležitých pro hru samotnou, z čehož následně vyplyne, že z hlediska grafiky zde prakticky nelze nic zkazit. Tím samozřejmě nechci hanit práci game-designérů a dalších zainteresovaných postav Starsphere Interactive, jen bych rád navodil příznivé klima pro vyzvednutí bezesporu hlavní kvalitativní složky bezvadné hratelnosti tohoto šachového simulátoru, kterou je opravdové přiblížení se požadavkům hráče v co možná nejvyšší míře. A tato vlastnost hrdě ční nad všemi ostatními, tak často v jiných hrách opěvovanými aspekty hry, jako jsou například super grafika či nonšalantní hudební kulisa. V praxi jde o to, že jednotlivým kybernetickým protivníkům lze například předdefinovat kompletní herní strategii a tak spolu s ostatními předvolbami upravit svého protivníka sobě zcela na míru. Stručně řečeno, můžete si - dejme tomu - geniálního Botwinnika (dej mu pánbůh věčnou slávu) ochočit tím způsobem, že mu omezíte jeho schopnost analyzovat situaci na "xx" tahů dopředu a 
tím bude, chudák, moci uvažovat pouze nad tahem jedním bez dalších logických rozborů, nebo mu jeho taktiku z hlediska poměru materiál/pozice razantně přetvoříte s takovým cílem, aby milý hošan před poziční hrou bez námitek upřednostňoval ochranu svého herního materiálu (figurek). V závěru mu pak můžete ještě poopravit jeho sklony k přehnané snaze o získání kontroly nad "středovým pásmem" a myslím, že by to už mohlo stačit.
Po této extrémně drastické transformaci jeho myšlenkových pochodů by již měl být i pro šachového greenhorna rovnocenným soupeřem a nemělo by činiti vážnější problémy ho v desetiminutovce poslat k ledu. Výše popisovaný psychologický teror můžete provádět pouze v klasickém single režimu, kde jde jen o odehrání jedné partie s jedním Vámi zvoleným protivníkem. Pakliže jste vyzrálejšími borci, jež nemají potřebu se snížit k takto podlému způsobu hry, můžete podstoupit cestu za zvýšením své bodové bilance, která - dalo by se říct - znázorňuje Vaši výkonnostní třídu. K dispozici v tomto režimu hry máte nejprve 20 přípravných utkání s maximálně o něco lepšími soupeři než jste vy, přičemž lze hrát i s šachistou, který se pohybuje o několik tříd níže, ovšem to má za následek ztrátu bodů i v případě vítězství, což je v podstatě logické. Tudíž doporučuji hrát zásadně s šachisty, jež jsou výkonnostně výše. Zde již jsou také veškerá zvýhodňující nastavení zablokována a je čistě na Vašich kvalitách, zda postoupíte nahoru anebo spadnete na dno. V případě, že budete často úspěšní a své protihráče budete vybírat z těch lépe obodovaných než jste Vy, odměnou pak bude otevření dalších, výše postavených jedinců v žebříčku hráčů, mezi nimiž si dále můžete vybírat šachového partnera a pokračovat tak na své cestě vzhůru.
Kdybych byl patologem, byla by tahle recenze minimálně o pět stránek delší, ale jelikož pitvat Chessmastera do detailů by byla práce minimálně na 1 měsíc a jeho průzkum z pozice hráče by trval ještě déle, ponechám raději objevování jeho 
předností na Vás samotných a omezím se pouze na závěrečné konstatování, že Chessmaster II není hrou jen pro zúžený okruh vyvolených, jak by se na první pohled mohlo zdát, přičemž tito šachu naklonění jedinci by si jej měli pořídit v každém případě. Odměnou jim za to bude možnost tvořit herní situace, analyzovat a ze všech možných hledisek studovat taje šachu, hry, jež v sobě jako jedna z mála skrývá pospolu prvky strategie, logiky i akce, a to nejen ve své elektronické podobě, ale i v té skutečné.
Podle všech zkušených šachistů patří kibic pod stůl, takže teď už definitivně mizím a kdo ví, možná se někdy potkáme v nějaké šachové kavárně a dáme si spolu nějakou tu partii. Ale to záleží už jen na náhodě. Vraťme se však ještě naposledy ke hře a vynesme rozsudek.
Po pečlivém zvážení všech předložených důkazů a svědectví bylo rozhodnuto v procesu Chessmaster II vs. lid takto: "Chessmaster II je povinen mít doma každý šachista bez rozdílu věku, povolání nebo výkonnostní třídy, s výjimkou těch, kteří nevlastní PlayStation, jimž se uložený trest ukládá podmíněně na dobu, než si příslušné herní náčiní obstarají."
| Chessmaster II | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
