City Life: Starostou snadno a rychle

Dlouho očekávané pokračování legendárního SimCity4 jsme se prozatím nedočkali, nicméně konkurenční vývojáři nespí a tak nám připravili opravdovou lahůdku.

Poslední skutečné management-budovatelské strategie jsme se dočkali na začátku roku 2003. SimCity4 nabídlo hráčům opravdu kvantum zábavy a probdělých nocí. Každý totiž občas tajně touží vybudovat si vlastní město a řídit jeho rozkvět.
Maxis poté koncem roku 2003 na SimCity4 navázal datadiskem Rush Hour. Od té doby ovšem ticho po pěšině a zraky hráčů toužebně hleděli k Maxisu, zda vydá nový díl. Ten ovšem nijak nereagoval a tak jej předběhlo studio Monte Christo. A předběhlo jej nejen datem vydání, ale i herní nápaditostí.

Na první pohled je City Life klonem SimCity. Stavíte domy pro své obyvatele, silnice a dálnice aby se mohli dostat do práce a vám tak odevzdat daně na další rozvoj vašeho městečka.
Jenže zas tak jednoduché to není. Na rozdíl od SimCity je v CityLife značně zjednodušeno budování samotného města. Přibyl zde ovšem nový prvek a to sociální skupiny obyvatelstva. A to je také největší oříšek a zábavnost celé hry.

"A vůbec nejlepší je po třech dnech a nocích s City Life projít se ve skutečném měste :o)"

Dělník, učitel, intelektuál
City Life simuluje skutečný život velkoměsta. Máte zde tedy pět nejčastějších skupin obyvatel, které najdete jak v Horní Dolní, tak v Praze nebo New Yorku.
Úplně na spodu sociálního spektra města je skupina Have Nots. Bydlí v jednoduchých domcích nebo panelácích a jejich zaměstnáním je zpracování odpadu nebo práce na skládkách.
Blue Collars je první skupinou střední třídy. Jedná se o dělníky, kteří pracují v továrnách a jejich sídlem jsou paneláky nebo rodinné domky.
Druhou skupinou spadající do střední třídy obyvatelstva jsou Fringes. Žijí si na stejné úrovni jako Blue Collars, nicméně v továrnách pro ně uplatnění nenajdete. Pracují především jako prodavači nebo učitelé na základních školách.
Vyšší vrstva se dělí také na dvě podskupiny. Tou první je Suits. Klasičtí manažeři, kteří pracují na odpovídajících pozicích v továrnách a zaměstnávají lidi ze střední třídy.
Druhou podskupinou vyšší třídy jsou Radical Chicks. Jejich zaměstnáním je učit na vysokých školách nebo tvůrčí činnost.
Tou nejvyšší sociální vrstvou ve městě jsou Elites – nejbohatší a nejvlivnější lidé ve městě.

Rozlišení sociálních vrstev ovšem není jen tak. City Life bere rozdělení obyvatel města do sociálních skupin jako jeden z hlavních stavebních kamenů herního designu.
Každá skupina má své potřeby, problémy a bohužel také nenávist k jiné skupině. Zatímco skupiny, které jsou v sociálním rozdělení hned vedle sebe si celkem rozumí a dokáží žít vedle sebe, dvě skupiny z obou konců sociálního rozdělení vedle sebe nevydrží a na potkání si dají pěkně do zubů. A pokud vy jako vládce města nezasáhnete, začne vám ubývat obyvatel z dané skupiny a to je asi to nejhorší, co vás může potkat.
Méně obyvatel znamená hlavně méně peněz, ale pokud se vám podaří „vyštípat“ z města jednu sociální skupinu, město nebude fungovat. Nebo si snad dovedete představit, že by pán v bílých rukavičkách ze skupiny Elites pracoval na skládce místo Have Nots? Nereálná představa, která opravdu nefunguje.

A tak si musíte město navrhnout tak, aby se jednotlivé skupiny nepotkávali na ulici příliš často. Při stavbě domů vám hra jednoduše ukáže, která sociální skupina se do nového domu s největší pravděpodobností nastěhuje. Záleží na okolních podmínkách – dostupné továrny pro jednotlivé skupiny, již žijící skupiny v okolí a na řadě dalších faktorů. Nicméně pokud vám hra ukáže, že se do nového domu nastěhují Blue Collars podle vaší představy, nemáte ještě vyhráno. Nakonec se tam může nastěhovat někdo jiný, většinou z Have Nots nebo Fringes.
Navíc se obyvatelé stěhují a tak se složení skupin v oblastech postupně mění. Záleží především na dostupné práci a dostupných službách. Pokud tedy chcete postavit čtvrť, ve které bude určitá sociální skupina, je lepší nejdřív postavit továrnu pro tuto skupinu a poté postavit domy. Díky tomu se do nových domů nastěhuje skupina, která najde práci v již postavené továrně.
Samozřejmě tak lze určitou skupinu „vyštípat“ z jedné čtvrti do druhé nebo úplně pryč z města(nedoporučuji). Stačí zbourat v okolí továrny, kde pracuje sociální skupina, kterou potřebujete přemístit. Nesmíte ovšem zapomenout postavit stejné továrny v jiné čtvrti, jinak se budete potýkat s nezaměstnaností a posléze útěkem dané části obyvatelstva z města.

Big City Life…
Po nastavení všech důležitých featurek se můžete pustit do samotného hraní. Na výběr máte kariéru a volný mód. Turitoriál ve hře je vhodný pouze pro zasmání, skládá se z několika statických obrazovek s vysvětlujícím textem. A to pouze tím základním, podrobnosti si budete muset ověřit až ve hře.
Na začátek doporučuji zvolit volný mód, protože vám bude trvat, než se naučíte jak města správně stavět ku prosperitě a plnění misí v části s kariérou. Vyberete si tedy mapu, počkáte než proběhne celkem svižný loading a hurá do hry. Po načtení se před vámi objeví zvolená mapa, která je rozdělena na několik částí. Vy si vyberete jednu a umístíte si svou radnici.
Nyní je potřeba postavit základní služby, bez kterých civilizace dnešní doby nemůže fungovat – Elektrárnu, Technické služby a jím podobné. Příjemným zjednodušením je, že postavíte elektrárnu a již se nemusíte starat o rozvedení do každého domu. Rovněž vás netrápí výpadky ala Temelín, zde vše funguje bezchybně.
Nyní přichází sen každého architekta a to naplánování celého města. Protože mezi skupinami obyvatel panuje určitá nevraživost, postavíme dostatečně daleko od sebe továrny pro každou sociální skupinu a kolem ní menší sídliště. Díky barevným filtrům aplikovaných na mapu máte pěkný přehled o tom kolik je volných bytů, míst v práci nebo naopak nezaměstnaných lidí.

Město si pomalu roste, přibývá obyvatel a vaši populaci tvoří první tři skupiny: Have Nots, Blue Collar a Fringes. Jelikož jste prozíravý vládce, tak postavíte školy, stavíte nové a modernější budovy. Město si spokojeně roste a procentuální zastoupení jednotlivých sociálních skupin je také dobré.
Najednou si ale všimnete, že převahu začne získávat jedna skupina a obyvatel začně rapidně ubývat. To se stává především když se vám povede růstem města propojit několik čtvrtí, které byly předtím naprosto oddělené a v každé bydlí jiná skupina. V této chvíli začne mela, jednotlivé skupiny proti sobě útočí a ti co nezemřeli utíkají z města.

V této chvíli je řešení jediné: Zbourat a postavit znova továrny a další stavby, na které jsou jednotlivé skupiny vázány tak, aby vedle sebe nebyly skupiny, které se nesnašejí (Have Nots x Elites atd.). Jedná se o velmi pomalý přerod, který vám navíc značně zatíží městskou kasu.
Na tento problém postupné aglomerace jednotlivých čtvrtí je nutné myslet již při počítečním návrhu, kdy jsou jednotlivé čtvrtě od sebe dostatečně vzdáleny. Následné srůstání města k sobě nesmí postavit skupiny, které se mají rády asi jako Jiří Paroubek a Radovan Krejčíř.
Na rozhraní jednotlivých čtvrtí s různými skupinami, které si rozumí, sice občas k nějakému problému dojde, ale ten lze řešit pomocí policie, která nesmí v žádném městě chybět. Ovšem v opravdu hardcore případech, kdy proti sobě stojí dvě naprosto rozdílné skupiny, vám nepomůže ani SWAT.

Pokud se vám podaří tyto zásadní problémy překonat, narazíte na nedostatek místa. Stačí se podívat po okolí a koupit si další kus mapy. A rozšířit tam své město. Tím si otevřete nové stavby, zvýší se prestiž vašeho města a ustálí se procentuální zastoupení jednotlivých sociálních skupin.
Mapy jsou celkem variabilní, od klasického vnitrozemí až po přímořská letoviska. Nicméně i vnitrozemní mapy jsou dosti členité a nástroj, kterým byste snížili kopec, přes který chcete vést silnici, ale hra vám to nechce kvůli jeho výšce dovolit, bohužel chybí. Občas se objeví nějaké to jezero a je pouze na vás, jak důkladně mapu zaplníte.

Stavět města již umíte, hurá tedy do kampaně. Ty se skládají z několika úkolů, nejčastějším je naplnit městskou kasu určitým počtem zlaťáků, dané procentuální zastoupení obyvatelstva nebo minimální počet obyvatel.
Jednotlivé mise jsou vyvážené, posledních pár je docela těžkých a chce hodně umu, aby město rostlo přesně podle potřeb mise. Protože i malá změna v obrovské aglomeraci může vyvolat nesouhlas obyvatel a jejich masový odliv a tím vzdálení konce mise.

Užitečné vychytávky
City Life plně chápe základ herního designu: Hra musí bavit, ne prudit. Místy tedy hráči pomůže. Pravý stavitel nad hrou možná z tohoto důvodu pohrdne, nicméně ostatním přinesou tyto šikovné vychytávky ulehčení místy absurdních a nudných úkonů a nechávají hráči místo pro opravdové problémy herního města.
Pokud například stavíte novou budovu kousek od cesty, hra vám automaticky nabídne navázání na již existující silnici. A v drtivé většině případů volí správnou, tedy nejkratší trasu a ne přes půl herní mapy.
Dalším zajímavým udělátkem je přestavba silnic. Na začátku máte klasickou silnici, ovšem spolu s růstem města přestane stačit. Rozhodnete se tedy postavit tříproudovou silnici a začnete se bát demolice domů v okolí, protože tři jízdní pruhy zabírají více místa než jeden. Hra to ovšem řeší elegantně: Z jednoproudové silnice udělá tříproudovou tak, že ořeže široké zóny pro pěší kolem silnice, místo nich udělá nové silniční pruhy a nakonec udělá uzoučký chodníček. Detail, který potěší a ušetří plno nervů a práce.

S Azorem na procházku
Hra plně využívá svého 3D potenciálu a nabízí hráči zvláštní zážitek: Projít se ve vlastním městě z 1st person pohledu. A procházet se ve svém vlastním městě, opravdu zajímavý zážitek. Jen toho Azora si hráč bude muset domyslet, hra mu žádného k dispozici nedá.
A vůbec nejlepší je po třech dnech a nocí s City Life projít se ve skutečném měste :o)

Po grafické stránce je hra na úrovni, pohled na město očima chodce vám nevíc odhalí detailně zpracované textury, které z výšky vidět nejsou. Bohužel, celkem často se opakují textury fasád na domech a ještě častěji modely aut. Zde by to chtělo více rozmanitosti.
Hudební stránka nijak nevybočuje z žánru „strategické hudby“. Syntetické smyčky ve vás mají probudit budovatelské sklony, nicméně abych byl upřímný, tak ve mně probudili spíše sklony destruktivní. Naštěstí jde v menu úplně ztlumit a s Guano Apes nebo Nightwish na pozadí jde stavění jedna báseň :o).

Klady a zápory

Grafické zpracování
Sociální skupiny a vztahy
Silně návykové

Prakticky žádný tutoriál
Virtuální město vás odtrhne od skutečného

Verdikt:
Pokračování SimCity jsme se nedočkali, ovšem City Life je plnohodnotnou náhradou. V některých oblastech nezachází příliš do detailů, v jiných je zcela nekompromisní. Sociální skupiny a jejich nevraživost přináší hře zcela nový rozměr. Hratelnost výborná, škoda pouze odfláknutého tutoriálu.
V našich obchodech se hra objevuje plně lokalizovaná (titulky) a za výbornou cenu 299 Kč. Za „tři čenta“ si tuhle hru musí pořídit každý alespoň trošku „strategy & management“ pozitivní hráč, nebo ten, kdo chce kandidovat do místního zastupitelstva.