CivCity Rome

Čekali byste ve strategii ze starověkého Říma zástupy vojáků s nablýskanými štíty? Snad jen okrajově. Zvuk zbraní vyměníte za šum tržišť a kašen. Připravte se nést tíhu hospodářských problémů rozvíjející se kolonie.

Kvalitní strategie mě již delší dobu úspěšně obcházely. O to více jsem byl potěšen zprávou z nedávného preview, které líčilo CivCity velmi slibně. Všechny informační formality, jimiž obvykle začínám, naleznete v odkazovaném článku a tak k úvodu jen krátce a pak rovnou k věci. Před námi se objevuje RTS z prostředí starověkého Říma, kde se jako císařův přímý podřízený ujmete řízení kolonie.

Od samotné instalace dávala hra najevo, že se nejdená o budget a že očekávání byla na místě. Zajímavá hudba a slibné obrázky doprovázely celý její průběh a já byl každým procentem netrpělivější.

Ještě před naběhnutím samotné aplikace na mě ale po spuštění vyskočila obrazovka s nastavením, berme to tedy chronologicky. Jednalo se prakticky výhradně o grafické předvolby, přesto byly možnosti úprav poměrně bohaté. Pro majitele starších počítačů bude zřejmě smutná zpráva, že nejnižší podporované rozlišení je 1024x768, naopak nově vybavené hráče potěší vysoká horní hranice.

A jsme ve hře. Pohledem do menu zjistíte hned několik zajímavých věcí – jako první mě zaujala položka Civilopedia. Pod ní se skrývá velmi rozsáhlý popis života Římanů ve všech oborech jejich tehdejších zájmů, informace jsou přehledně zařazeny do ilustrovaných kategorií a podány jednoduchou anglickou mluvou. Ačkoli jsem nikdy neměl příznivý vztah k dějepisu, obsah Civilopedie mě na několik hodin doslova vtáhl.

Za další v menu objevíte něco, co potěší oko každého strategicky orientovaného hráče, a to editor map. Nadšenci, kteří projdou nemnohé mise nabízené v kampani, jistě ocení možnost vytvořit si své vlastní a prodloužit tak hrací dobu. Jeho ovládání je propracované, tudíž o něco složitější, ale s trochou snahy se dá docílit velmi dobře hratelného výsledku.

A přicházíme k tomu nejdůležitějšímu, vlastnímu hraní. Již trochu klasicky je možné zvolit si mezi kampaní a jednotlivými hrami. První mise kampaně zároveň zastupují tutoriál, proto by hráči měli začít právě zde. Ostříleným stratégům jistě postačí krátké popisky jednotek a budov mimo výukovou hru, nicméně pravdou zůstává, že hra je svoji propracovaností náročnější na ovládání. Setkáte se totiž s opravdu širokou škálou budov nejrůznějších funkcí. Tam, kde bychom ve starších RTS čekali jednu, dvě budovy, přebírá jejich úlohu daleko větší množství dalších, s daleko titěrnějším rozdělením funkcí. Na své si tak přijdou zejména milovníci mikromanagementu.

Již fakt, že své obyvatele nemůžete ovládat přímo, je známka detailního zaměření na hospodářství. Jde zde o systém značně podobný starším dílům ze série Caesar (mimochodem za hrou stojí stejný tvůrce) – Vaši obyvatelé do města přicházejí a odcházejí podle vlastního uvážení, nevyrábíte si je jak někde bývá zvykem. Nedáváte jim příkazy k práci, jen postavíte pracovní místo a lidé si zaměstnání rozdělí sami. Můžete do jejich života zasahovat jen nepřímo, například nastavením daní a pracovní doby. Tyto faktory ovlivňují spokojenost města – při velké spokojenosti lidé do města přicházejí, pokud něco přeženete a lidem se to nebude líbit, spokojenost klesne a občané odejdou.

Na svoji populaci musíte brát zřetel neustále, například si nemyslete, že se Vám někdo bude trmácet přes celé město. Každá ubikace má svůj ‚zelený okruh‘, vymezující vzdálenost, do jaké jsou jejich obyvatelé ochotni jít pro svoje potřeby. Každá stavba, která je pro ně nezbytná, musí ležet v tomto okruhu. Dodržováním tohoto principu vznikne nakonec město neuvěřitelně se podobající skutečným předlohám. Už žádné mapy poseté jen ubytovacími domečky, úžasným způsobem tu vznikají celé čtvrti s kompletní infrastrukturou. Nakonec musíte dbát i na takové detaily jako okrasa města, v ošklivém městě lidem spadne spokojenost a jsme zpátky na začátku kolotoče. V tomto směru je život města tak promyšlený, že kdyby hra užíval v názvu přídomek ‚tycoon‘, nedalo by se toho vcelku moc namítat.

Klady a zápory

Detailní zpracování hospodářství
Encyklopedie, editor map
Hudba

Snad jen grafika přírody

Protože hranice římského císařství sahaly daleko od poloostrova tvaru boty, i jejich kolonie byly rozesety po velké ploše světa. Ani vy se nezdržíte dlouho na jednom místě, pod císařskou vlajkou procestujete nejrůznější destinace. Jen namátkou, dostanete se na Apeniny, Pyreneje, Gibraltar, Balkán ale samozřejmě ještě na mnoho dalších a vzdálenějších míst.

O grafice ještě příliš informací nepadlo, napravme to tedy. Zpočátku krajina i město vypadaly zahnědle, posmutněle a nevýrazně, rozhodně chybělo nějaké zpestření. Postupem času mi ale došlo, že barvy padly v zájmu realističnosti a v pozdějších fázích hry se s nimi opět uvidíme. Jak občané začnou vylepšovat svá prostá, jednobarevná obydlíčka, stanou se z nich vilky oplývající širokou paletou odstínů. Pravda, příroda už se sama nezbarví, můžete s ní ale dělat kouzla a pomocí okrasných záhonků, sošek a fontánek (samozřejmě musíte přivést vodu, kde by byla realističnost) si ji obarvit k obrazu svému. Co se stránky vzhledové týče, drží se grafika na slušné úrovni. Jistě, najdeme drobné mouchy, napříkald na okolní přírodě, celkový dojem ale zůstává neochvějně velmi vysoko.

Verdikt:
Musím přiznat že CivCity jsem si zamiloval na první pohled. Vtáhly mě nejen zajímavé informace z encyklopedie, ale i dopodrobna rozpracovaný systém řízení státu. Jedná se o docela slušnou volbu pro poslední prázdninové dny. Na druhou stranu her s touto tematikou již vyšla hromada a tato navíc běží na postarším engine s minimálními úpravami. Nebudu rozvádět polemiky o přiměřensoti ceny, takže jen stroze - na pultech obchodů ji seženete za 899 korun.