"Každý jednou velkou lásku potká" zpívala Eva Pilarová v jedné populární písni. U hráčů počítačových her to platí dvojnásob. V mladém věku přelétávají jako motýl z květu na květ. Tu v nich vzbudí vášeň adventura, tu se na okamžik zamilují do 3d střílečky, pak stráví několik vášnivých nocí s leteckým simulátorem. A potom přijde ta jedna jediná láska, která jim vydrží celý život. I mně se to stalo. Ptáte se, kdo že byla ta vyvolená? Pohlédněte na titulek této recenze a zjistíte to.
Pro ty, kteří Civilizaci, dílo geniálního designéra Sida Meiera, nehráli a neví, o co se jedná, postačí na úvod konstatování, že tato hra, přesně podle intencí svého názvu, simuluje rozvoj lidské civilizace se vším všudy. Civilizace je natolik geniální hra, že i ten krajně neschopný plagiátor má šanci vytvořit konkurenceschopný produkt. O tom svědčí hra Civilisation: Call to Power, která je tak děsivě překombinovaná, že původní koncept takřka zmizel pod nánosem zbytečných doplňků.
Já jsem ale věrný fanatik původní Civilisation a tím pádem si stojím za názorem, že jediný, kdo může překonat Civilisation od Sida Meiera, je opět Sid Meier. Sid už ale nepracuje u firmy Microprose, která vlastní licenci na Civilizaci, a tak se nemůže pustit do toho, aby své nejgeniálnější dílo vylepšil podle svých představ. Pravda, stvořil tu nejlepší náhražku, Sid Maier´s Alpha Centauri, ale marná sláva, rvát se o anonymní planetu kdesi ve vesmíru místo naší rodné zeměkoule není pravé ořechové. Nejlepší možností, jak přijít na chuť civilizačnímu běsnění, je tedy i po čtyřech letech od svého vzniku Civilizace 2, jediný skutečný následník legendární a nesmrtelné první Civilizace. Civilizace 2 přinesla oproti svému předchůdci propracovanější koncept vědeckotechnického pokroku, nové vojenské jednotky a daleko dokonalejší diplomacii. Pokrok se projevil samozřejmě i v grafice a technickém zpracování vůbec.
Autorský tým, přestože v něm Sid Maier přímo neparticipoval, postupoval v souladu s Tvůrcem a dával si zatraceně pozor, aby nějakou nadbytečnou změnou "k lepšímu" neposlal druhý díl ke dnu. Ostatně který autor počítačových her by se chtěl zapsat do dějin jako "ten magor, co zkazil Civilizaci". Jen si tu situaci představte. Přátelé na vás začnou plivat, partner se s vámi rozejde, žádná firma v oboru vás nezaměstná a navíc na každém rohu číhá fanatický fanoušek s kudlou v ruce. Možná, že opatrnost při přípravě Civilizace 2 byla poněkud přehnaná a změn oproti prvnímu dílu příliš málo. Geniální hratelnost však zůstala zachována na 100% a série kosmetických úprav a drobných vylepšení ji posunula až k totální nirváně každého strategicky založeného PAŘANA.
Nyní několik notoricky známých fakt pro ty, kteří s Civilizací nemají mnoho zkušeností (fanatici, kteří paří Civilizaci na úrovni "Deity" můžou přeskočit na další odstavec). Jedná se o v podstatě o tahovou strategii, ve které proti sobě bojuje několik protihráčů o to, kdo vybuduje nejlepší civilizaci. Totální vítězství znamená buďto vyhladit či asimilovat všechny soupeře anebo vyslat jako první ze všech kosmickou loď ke hvězdě Alpha Centauri. Čili se nabízí buďto cesta tvrdého nemilosrdného válečníka anebo cesta rozvoje ekonomiky a vědeckotechnického pokroku. Tyto cesty se samozřejmě mohou různě prolínat.
Hráč pozoruje dění na jedné velké mapě znázorňující povrch světa: moře, ostrovy či kontinenty se všemi typy terénu. Historie velké Civilizace začíná jedním mrňavým osadníčkem, který založí první osadu - hlavní město budoucí veleříše.
Hráč postupně zakládá další města, buduje silniční síť, staví doly, zvyšuje úrodnost půdy zavodňovacími kanály atd. Kromě toho ve městech buduje vojenské jednotky a staví různé užitečné stavby. Zvláštní kategorií staveb jsou divy světa, namátkou jmenuji pyramidy, Sixtinskou kapli či Sochu svobody. Každý div přináší nějaké jedinečné zvýhodnění oproti jiným civilizacím - větší přísun peněz, potravin či více šťastných poddaných. Zároveň musí dbát na rozvoj vědy. Ta přináší vynálezy, které umožňují stavět ve městech nové stavby a budovat pokročilejší jednotky.
Prostoru je málo, proto jen telegraficky jmenuji některé další charakteristiky hry: Propracovaná diplomacie umožňuje uzavírat krátkodobá příměří i obranné aliance. Zastánci válečné cesty si užijí obrovských obléhacích bitev, námořních invazí, smrtících bombardovacích náletů a v případě, že se toho odváží, mohou použít i atomové zbraně. Speciální jednotka "špión" umožňuje organizovat nepokoje v nepřátelském státu, krást vynálezy či dokonce za tučné peníze získat důležitá města bez boje. Hráč může zavádět různé společenské řády - monarchii, republiku, komunismus atd. Děj hry je rozdělen do čtyř epoch - starého věku, renesance, průmyslové revoluce a moderní doby. Ekologické znečištění může způsobit globální oteplení planety - přibude pouští a neúrodných bažin.
Jak vidno, Civilizace 2 je nesmírně komplexní hra, která dotáhla k dokonalosti koncept prvního dílu. Civilizace 2 má však také některé chybičky, na které zkušení hráči po pár týdnech či měsících přijdou. Když hráčův stát postupně vzroste, stává se strašlivě únavné kontrolovat vlastnoručně všechna města a jednotky na mapě. Než hráč zadá městům, co mají stavět, a pohne všemi jednotkami, může uběhnout i deset minut.
Všem skalním hráčům proto doporučuji stáhnout si patch, který dovoluje, byť dost těžkopádně, zautomatizovat osadníky (resp. inženýry) a nastavit produkci města na delší dobu dopředu. Co mě štve nejvíc, je ustavičné pronikání cizích jednotek daleko za pomyslné hranice mého státu. Navíc přitom drze využívají mnou postavené silnice a železnice, a to určitě není v pořádku. Tento problém byl ale vyřešen uspokojivě až v Sid Maier´s Alpha Centauri o pěkných pár let později. Tam jsou hranice prostě vyznačeny vroubkovanou čárou a vetřelec má na výběr buďto válku anebo se s poníženou omluvou stáhnout.
Měl bych spoustu námětů a připomínek, jak Civilizaci vylepšit. Na prvním místě bych uvítal spoustu doplňků, které hráče vtáhnou více do děje. Chtěl bych podrobné grafy od růstu HDP až po stav porodnosti. Žádám mapky hustoty zalidnění či míry ekologického znečištění mého státu. Toužím po jakési kronice, kam by se automaticky zapisovala historie mé civilizace, kterou bych si po triumfálním závěru mohl vytisknout a pak se s ní chlubit kamarádům, přítelkyni či budoucím zaměstnavatelům u přijímacích pohovorů. Chtěl bych se občas dovídat kuriózní dobové historky ze života mých poddaných. A až se na světě objeví šestá velmoc - svobodný tisk - rád bych si přečítal úryvky z denníků vládních i opozičních, které by aktuálně reagovaly na činy mé vlády.
Dále několik radikálnějších zásahů do koncepce: Na prvním místě bych zvýšil počet civilizací v jedné hře ze sedmi aspoň na deset či ještě více. Potom bych zvýraznil úlohu mezinárodního obchodu tak, aby mohl být agresor poražen třeba i silou ekonomických sankcí. Záhodno by také bylo, aby se efektivita různých bojových jednotek lišila i podle typu terénu - tank sice dominuje otevřené krajině, ale ve městě je velmi zranitelný, a slabá pěchota se stává takřka nepřemožitelnou v dobře vybudované pozici v horách a lesích. Prostě ekonomiku a diplomacii bych obohatil o prvky hry Imperialism, válečnou část o prvky Panzer Generala.
Civilizace je Hra s velkým "H", ke které se neustále vracím a která dalo by se říci i ovlivnila můj život. Když si vzpomenu na zameškané milostné schůzky, noci beze spánku a zhoršené studijné výsledky, až mě mrazí. Dnes se můj vztah k Civilizaci stal zralý a vyvážený. Civilizační šílenství vystřídal ležérní požitek ze zkoušení různých strategických postupů a objevování skrytých detailů. Civilizace je pro mě prostě hobby, podobně jako pro jiného šachy či modelářství. Moje ideální představa rozvoje konceptu této geniální strategické hry spočívá v tom, že hráč by si koupil jakousi základní balení, načež by se mohl pořídit různé přídavky: propracovanější ekonomický systém, náročnější umělou inteligenci počítačových oponentů či složitější diplomacii, nové národy s typickými charakteristikami a vlastními vojenskými jednotkami (např. Češi by oplývaly husitskými bojovými vozy) atd. Mým snem prostě nejsou další díly a datadisky, ale aby se z Civilizace stala první počítačová hobby-hra na způsob Dračího doupěte či AD&D.
Prostřednictvím této recenze volám: Vyznavači jediné pravé Civilizace spojte se! Tlačme společně nato, aby vývoj Civilizace pokračoval a aby se z ní stala ta nejlepší strategická hra všech dob.
