Rozdíly mezi Velkou Británií a Spojenými státy americkými se v poslední době setřely na historické minimum. Oba státy zápasí s finanční krizí, oba se hojně angažují v boji proti terorismu a oba mají ve svém čele neoblíbené vůdce. Ne vždy tomu ale bylo právě takhle.
Mezi starou a novou Anglií existovaly zásadní rozpory, ústící v nepříjemné konflikty. Jenže kdo by na to dnes pamatoval? Třeba Sid Meier. Ten v roce 1994 přišel s klasikou jménem Colonization. A dnes jí hodlá propojit s ještě větší legendou – Civilizací. Vzniká tak zajímavý remake Civilization 4: Colonization.
Video
Jelikož jde skutečně o remake, nepřekvapí, že začíná stejně jako před čtrnácti lety originál. S jednou bárkou roku 1492 nesměle podupujete u břehů východního pobřeží Nového světa. Zrovna jste vyrazili z Evropy – s jedním vojákem a jedním průzkumníkem na palubě. Tahovým způsobem posunujete loďkou na čtverečkované mapě a hledáte pěkné místečko na pobřeží, vyložíte obě jednotky a založíte první sídlo.
Zní to dost podobně Civilizaci – a mnoha bodech se to tak také hraje, ale přesto je Colonization něco jiného. Remake sice používá engine z Civilization 4 (spustíte ho ale i bez originálu) a na první pohled vypadá jako totální konverze s novým interface. Ale už na druhý pohled se objevují rozdíly: herní svět je podstatně hustěji osídlen a i civilizační veteráni se budou muset starat o takové malichernosti, jako je zajištění dostatečného bydlení pro přistěhovalce či založení různých dílen.
V prvních kolech se budete zaobírat zejména vaší kolonií. Okolo sídla najdete spoustu surovinových polí, které přinášejí obživu, dřevo, železo a mnoho dalšího. Ale abyste to mohli rozjet ve velkém, potřebujete zkušené pracovníky a pokud možno také příslušné zpracovatele, které je potřeba v kolonii založit.
Jenže jak už to tak bývá, s nezkušenými lidmi nejde nic jako po másle. Jídla je málo, surovin hodně, všude jsou tabáková pole, ale kolonizátoři jsou tak hloupí, že si z nich neumí ubalit cigára. Co teď? No přece zpátky domů k mamince Evropě. Odtud si můžete přivézt specialisty na řadu oborů, jako je zemědělství či kovářství. A hned to jde lépe. Takových cest do Evropy absolvujete ještě bezpočet. Stále více sem ale budete zavážet zboží a stále méně vyvážet posily.
V Colonization je pořád co dělat. Vlastní lidi se vyplatí vyškolit přímo na místě a poslat je třeba lovit zvířata, z jejichž koží pak vyrobíte oblečení. Nebo co takhle své učně poslat k indiánům. Samozřejmě mírumilovně – potom se od nich naučí určitým a rozhodně se hodícím řemeslům. Indiáni se naopak přidají ke křesťanství. Za předpokladu, že za nimi pošlete ostřílené misionáře.
Hodně času budete trávit s optimalizací produkce. Správní lidé musí být na správných pracovních místech a zaobírat se správným surovinovým zdrojem! Zní to komplikovaněji než se to hraje. V městském menu prostě vezmete poddaného a buď ho hodíte na farmu, aby zde pěstoval řepku, nebo ho umístíte do některé z městských budov, aby z té řepky vyráběl rum. Například.Prozkoumávání je druhým hlavním úkolem hráče v Novém světě. Jednoduše proto, že potřebuje levně, pokud možno zadarmo, získat nové surovinové základny a místo pro další kolonie. A také proto, že je potřeba vyjednávat a obchodovat s místními. Nebo třeba proto, že se na průzkumných výpravách dá narazit na drahocenné poklady, které přinesou jednorázovou zlatou injekci. Ta pak výrazně ulehčí zakládání nové kolonie.
Hráči Civilizace se budou muset učit novým pořádkem. Brzy se totiž přesvědčí, že v Novém světě není místo prakticky ani k hnutí. Můžete si sice nastavit velikost mapy v pěti úrovních, od naprostých lánů světa až po maličké kousíčky, kde probíhá hra velice intenzivně. Ale ani na největších mapách volné místo prakticky nenajdete. První sousedé jsou doslova za rohem.
Takhle to aspoň bylo v dosavadních verzích. Je však pravda, že alfaverze Civilization 4 na tom byla s mapami podobně. Větší herní světy bychom rozhodně uvítaly, protože když se všechny čtyři kolonizační národy, tedy Španělé, Francouzi, Britové a Nizozemci, pustí do boje o místo, je v Novém světě poněkud těsno. Chudáci Indiáni.
Remake Colonization bude obsahovat skutečně malé množství jednotek. Toho však není třeba se obávat. Svěřenci totiž získávají zkušenosti a po povýšení se chovají takticky poněkud jinak. Například obyčejný voják potom může udeřit vícekrát za kolo, případně loď dostane do vínku více pohybových bodíků. Pokud se vám podaří vyhrát určité množství bojů, rozšíří vaše řady „velký generál“. Když ho zkombinujete s obyčejnými jednotkami, můžete těžit z řady zajímavých bonusů.
A cíl toho všeho snažení? No přeci nezávislost na mateřské zemi! Dokud jste poslušní a platíte stále se zvyšující daně a nic nenamítáte proti tomu, když vám evropský panovník mohutně hrábne do kasy, aby měl na svá vojenská tažení, bude vám dovoleno s domovskou zemí obchodovat. 
Jakmile začnete vyjadřovat neposlušnost, dostanete přes prsty v podobě uzavření obchodních cest. A potom už je jen krůček k revoltě. Následuje vylodění evropského vojska, které musíte kompletně vysekat. Teprve pak získáte kýženou nezávislost!
Jak se zdá, předělávky staré klasiky na základním principu nic nemění. Naštěstí! Většině pamětníků budou stačit ta detailní vylepšení, které z Colonization udělají ještě o něco lepší hru, ale ani trochu se neproviní proti jejímu odkazu. Skvělé na tom je, že jak původní hru, tak remake může dělat jeden člověk.
A že Sid Meier dobře ví, co dělá, o tom snad nemůže pochybovat ani ten největší škarohlíd. Hry bychom se měli dočkat již poměrně brzy, zřejmě v první polovině října.
