Totální převaha, kterou si na trhu s osobními počítači získaly PCčka , se velmi zřetelně projevuje i v názorech většiny uživatelů této platformy na počítačové hry – to „jejich“ PC je prostě nejsilnější, nejuniverzálnější, nejzábavnější a v životě by jej nevyměnili za žádnou „primitivní“ konzoli. Ne že by na tom nebyla alespoň část pravdivá, ale s rostoucími prodeji konzolí nové generace (zejména PS2), se takový pohled jeví jako přinejmenším mírně zpátečnický – na těch konzolích asi opravdu něco bude...
Není tomu tak dávno, co jsme do redakce dostali k recenzi dva feedbackové volanty – jeden pro PC a druhý pro PS2. Shodou okolností dorazil v té době také review kód závodního Burnoutu, takže to zanedlouho v redakci vypadalo celkem zajímavě - zatímco dva lidé (Mondy s Alenkou) pilně „datlují“ své články, trénuje zbylé osazenstvo řízené smyky a hledá ideální brzdné body. Martin u svého PS2 s Burnoutem a GT3, já na PC s F1 2001 a NFS: Porsche Unleashed. Po nějaké době mi zvědavost nedala a v nestřeženém okamžiku jsem usedl ke konzoli i já. Ten den si už Martin moc nezazávodil – než jsem vstal ze židle, byla už dávno tma.
Neberte to tak, že jsem poprvé v životě viděl nějakou konzoli – ovladač Segy Genesis (americký název populárního Mega Drive) mi svého času doslova přirostl k ruce, hrál jsem většinu startupových titulů na Xbox a
GameCube (včetně dokonalých Luigi’s Mansion či Dead or Alive 3) a čas od času se posadím i k PS2 nebo Dreamcastu. Tohle však bylo poprvé, co jsem dobrovolně vyměnil „nadupané“ PC se špičkovým vybavením a skvělými hrami za (podle mínění zkušených majitelů PS2) nadprůměrnou konzolovou hru. Ačkoliv mne poprvé zlákala zejména grafika s motion-blurovými efekty, kdy se při vysokých rychlostech obraz efektně rozmázne, tím pravým důvodem, proč jsem se stal na Burnoutu doslova závislým, je obrovská hratelnost a návykovost adrenalinového závodění v hustém městském provozu.
Jistě, i na PC existují velmi zábavné a návykové hry se špičkovou grafikou – to v žádném případě nepopírám, protože jsem sám na několika takových titulech „ujel“. Konzole však přinášejí i skalním PC hráčům naprosto odlišný přístup k samotnému hraní – jsou mnohem přímočařejší, nehrají si na nějakou příliš velkou sofistikovanost ve stylu „při tolika písmenkách na klávesnici by byl hřích nepřiřadit každému alespoň tři funkce“, ale spíš hledají ten prapůvodní cíl videoher, tedy čistou zábavu bez zbytečného přemýšlení nad spoustou věcí mimo hry samotné. Bylo by ale pošetilé srovnávat a psát unáhlené soudy, zda je lepší hraní na PC či na konzoli – tyhle dvě věci se nedají srovnávat (dokonce ani u většiny konverzí – třeba Red Faction se na PlayStationu hraje úplně jinak než na PC), protože každá platforma má svá specifika, díky kterým je obojí o něčem úplně jiném.
Nabízí se přirovnání ke kinu a televizi – na velkém plátně s prostorovým zvukem si člověk sice filmy více užije, ale sledování televize z domácího gauče má také něco do sebe (přinejmenším se dá přepnout na jiný program, když film člověka nebaví). A každý soudný člověk se dívá na televizi a zároveň čas od času chodí do kina – ještě jsem neslyšel, že by někdo zavrhoval první nebo druhé kvůli tomu, že je televize mnohem univerzálnější a kino zase dokonalejší.
Mají se tedy všichni PCčkáři hned v pondělí vrhnout do obchodů a skoupit všechny PlayStationy, Nintenda, nebo Dreamcasty? Neviděl bych to tak žhavě – koneckonců jak říkáme my hráči: „Nemusí pršet, hlavně když kape.“ - pro začátek by úplně stačilo konzole tolerovat. Nikdo PCčkářům nebere, že ty jejich mašinky jsou mnohem univerzálnější (iluze o univerzálním Xboxu si nedělají ani v Microsoftu – podle technického ředitele celého projektu je Xbox konzole čistě herní a dopisy se budou i nadále „ťukat“ na PC), dost často i výkonnější, mají mnohem lepší podporu on-line hraní a skvělou výhodu v podobě monitoru s vysokým rozlišením a myši – jen by si měli uvědomit, že vedle jejich modly existují i mašinky, pro které se i průměrného titulu prodá tolik, jako naprostého trháku na PC, a které dokážou pobavit úplně stejně (ne-li mnohdy lépe), než PC hry. Opravdu není nutné srovnávat a zbytečně se hádat, co je lepší...
Po zkušenostech s Burnoutem (a jinými skvělými hrami, které před několika dny do redakce dorazily) si osobně ale dovedu představit, že než bych za poměrně velké peníze upgradoval své domácí PC, abych za dva roky mohl většinu komponentů pro nedostatečný výkon odepsat, pořídím si levnější mašinku na čistě kancelářské práce a na hraní některou z konzolí nové generace, kterou si položím vedle televize a budu jí brát za kousek spotřební elektroniky, stejně jako hifi věž, televizi, nebo video. Konzole zkrátka a dobře mají své místo na slunci a bylo by nemoudré je zavrhovat kvůli nějakému „fandění“ platformě PC...
