Byl již večer, když jsem se potuloval po Britainu a hledal trochu dobrodružství. Všude panoval klid a vzduch byl prosycen jakoby mrtvolným pachem. Měl jsem takovou neurčitou předtuchu, že se něco zlého stane. Ani jsem se nenadál a klid byl náhle přerušen naléhavou zprávou na mém komunikačním krystalu. Byl to jeden z našich členů, Michgod II, a zpráva zněla: "Na hřbitově za městem Britain se objevil strašlivý Lord Ancient Lich a masakruje přítomné hrdiny. Přijď na pomoc, jestli můžeš!"
Neváhal jsem ani minutu a vydal jsem se tím směrem, jak nejrychleji to šlo. Když jsem dorazil na místo, uviděl jsem obraz zkázy a smrti. Snad desítky mladých hrdinů právě bojovaly v předem prohrané bitvě s Ancient Lichem a kolem toho se zjevovali další a další nemrtví. Zahlédl jsem Michgoda, jak se snaží bránit několik těžce zraněných hrdinů a zajistit jim volnou cestu do bezpečí. Seslal jsem na sebe několik ochranných kouzel a požehnání a vydal jsem se do útoku. Ani nevím, jestli se mi podařilo Licha nějak zranit, ale zato vím, že zranil on mne. Bohužel jsem ho příliš podcenil a přes svá zranění jsem pokračoval v boji, což se mi stalo osudným. Příští zásah jsem již nepřežil a mé tělo padlo mezi ostatní.
A tak jsem už jen coby duch sledoval své bezvládné tělo a situaci kolem něj. Po chvíli jsem uviděl z dálky přijíždět několik proslulých mágů. Když se dostali až ke mně, vytvořili před Lichem několik zdí a začali vyvolávat magická stvoření a posílat je do boje. Přítomní rytíři se
zatím snažili likvidovat nemrtvé a držet je mimo dosah. Po poměrně dlouhém boji, při kterém ještě několik hrdinů padlo, byl již Ancient Lich natolik oslaben, že přítomný mág jménem Mechac posledním bleskem ukončil jeho řádění. Když se situace trochu uklidnila, Mechac mne a ostatní padlé přivedl opět k životu. Poděkoval jsem mu a začal jsem uvažovat, co způsobilo náhlé zjevení tak nebezpečného Licha na jinak celkem poklidném místě. Napadlo mne, zda to nemá souvislost s nedávno zaznamenaným zvýšeným výskytem nemrtvých.
Náhle mé myšlenky přerušilo volání o pomoc. Bylo to volání občanů města Delucie: "Stateční hrdinové, pomozte! Před našimi branami se šikují hordy nemrtvých a zřejmě chystají útok na město. Jsme ztraceni, naše město nemá žádné ozbrojené stráže. Nedokážeme je zastavit. Běda nám..." Rozhodl jsem se proto vydat se na pomoc. Použil jsem magické knihy a přemístil se do středu města Delucia. Zprvu to vypadalo dobře, neboť zde čekalo již několik slavných hrdinů a zdálo se, že kostlivci shromáždění před branami nemají šanci. Navíc další bojovníci stále přicházeli. To, co se však za okamžik rozpoutalo, se dalo vskutku nazvat pravým peklem. Prakticky v jediném okamžiku se všude, před branami města i za nimi, zhmotnily desítky nemrtvých mumií, skeletonů a lichů všech možných druhů.
Dostal jsem zprávu, že před jižní branou je několik Ancient Lichů, viděl jsem Demon Sumonnera, desítky Bone a Skeleton Knightů, kteří se pohybovali neuvěřitelnou rychlostí. Zavládl naprostý zmatek, sotva se nám podařilo uhnat a zlikvidovat jednoho nemrtvého, byli tu
další dva... Začal jsem mít zlé tušení, že se nám možná nepodaří město ubránit. Naše řady počaly pomalu ale jistě řídnout. Přestože se k nám přidávali další bojovníci, kteří se vrátili z dalekých cest, aby ubránili toto město, posily na straně nepřítele byly mnohem větší.
Snažil jsem se v rámci svých možností bojovat proti přesile tam, kde to bylo nejvíce třeba. Tentokrát jsem si již počínal opatrněji a nenapadal jsem silnější nemrtvé sám, ale snažil jsem se spíše bránit mágy a léčitele, aby mohli sesílat svá kouzla. Bohužel, boj se přenesl do ulic města a zdálo se, že nepřítele nic a nikdo nedokáže zastavit a vytlačit zpět.
Mé, teď již krví zalité oči uviděly umírat nejslavnější hrdiny tohoto světa. Kousek vedle mě padl slavný Demonstenes z řádu Draka. Avšak viděl jsem také, jak přívrženci Pořádku bojují bok po boku svých protivníků z řad Chaosu, společně čelí hrozbě a snaží se zachránit město. Toto mi dodávalo sílu a vůli přežít. Když už jsem myslel, že bitva nemá konce, náhle jsem zaregistroval důležitý fakt. Nemrtví se již přestali zjevovat a zůstali pouze ti uprostřed bitvy. Ještě mnoho času zabralo porazit zbylé Ancient Lichy, ale nám všem již bylo jasné, že vítězství je naše. Přidal jsem se ke skupince žoldáků a jal jsem se vybíjet osamocené skupinky Bone Knightů v ulicích města. Když bylo po bitvě, uvědomil jsem si teprve, kolik hrdinů zde padlo a jak blízko jsme byli porážce. Ale bylo to za námi.
Obyvatelé města vylezli ze svých úkrytů a počali nám děkovat a provolávat slávu. Dostavil se obchodník a předal nám bohatou odměnu za záchranu svého města. Peníze jsem ale odmítl, neboť tento boj nebyl veden pro hrstku zlaťáků. Šlo tu o něco mnohem důležitějšího, o životy stovek nevinných obyvatel a o existenci města Delucia. Na znamení vděčnosti nám místní stavitel přislíbil postavit památník, jenž bude připomínat hrdinskou záchranu města, jehož osud byl již bezmála zpečetěn.
Jsem hrdý, že jsem jedním z těch, jejichž jména zde budou zapsána na věky. Nicméně jsem se nemohl zbavit jistých pochybností: Jak k tomu celému došlo a nemůžeme teď čekat podobné zamoření nemrtvými i v jiných městech, či dokonce přímý útok na Britain?
Budu to muset probrat s vedením naší guildy. Určitě by bylo vhodné vyzbrojit se lépe na boj s nemrtvými. Připravit se na další útok. Zlo se tak snadno nevzdá a přijde čas, kdy bude řád White Dragons muset zmobilizovat veškeré své síly a zachránit osud tohoto světa. Tak, jak to již jednou dokázal a jak je mu to již od počátku určeno.
Darius,
zástupce guildmastera White Dragons
