Duel: PSP v. DS - která herní mašinka na cesty je lepší?

Vyhrála vize špičkového výkonu od SONY, nebo originalita od Nintenda? Revidujeme zkušenosti po třech letech.

PSP v. DS

 
První verze přenosných herních zařízení měly hned několik nedostatků. Sony PSP bylo příliš těžké a po deším hraní z něj rozbolí ruce a zápěstí.

Los Angeles, květen, píše se rok 2004 a na herním veletrhu E3 se odehrává strhující bitva: SONY a Nintendo naživo představují svojí vizi zábavy do kapsy. Výprava BonusWebu je u toho. Přestože do oficiálního zahájení prodeje zbývají ještě dlouhé měsíce, na okamžik, kdy jsem si oba systémy mohl prohlédnout a dokonce si zahrát i některé z her, už asi nezapomenu.

Sony svojí prezentaci pojalo veřejně, svojí chloubu PSP vystavovali na stojanech za sklem. Čekala se dlouhá fronta a v podstatě všichni se obdivovali perfektní vizáži a úchvatné grafice – berte v potaz, že svět dosud znal pouze tu z GameBoy Advance a tady se najednou proháněla formule ve 3D v grafice připomínající velkou konzoli. Nintendo vsadilo na prezentaci za zavřenými dveřmi, dobře vědí, že i tajnůstkářství na nažhavené návštěvníky dobře funguje. Díky našemu kontaktu se nám podařilo dostat do neveřejných prostor pouze pro zvané. Byl to malý, potemnělý salónek s několika stojánky s DS a vybranými

Nintendo DS hned po vydání vypadá jako laciný vietnamský výrobek. A s horším podsvícením.

hrami. Provedení konzole připomínalo výrobek z vietnamské tržnice střižený do retra, ale i on měl své podmanivé kouzlo. DS pak nakonec vyšlo ještě v trochu jiné podobě.

Na internetu se po zveřejnění specifikací, ale ještě před samotným veletrhem E3, vedly sáhodlouhé diskuze o to, která z konzolí je výkonnější a proč. Po E3 2004 bylo jasno. PSP se stalo hitem výstavy a i z reakcí mého kolegy, Michaela Mlynáře, bylo cítit, že po E3 má blíže k výrobku od Sony – paradoxem následujících let je, že nakonec více času trávil stejně s DS. Na první dojem jasně jasně vyhrálo Sony, přesto pár měsíců po vydání u nás vítězilo spíše DS. Čím to bylo způsobeno?

Cartridge od Nintenda byla vždy určena pouze na hry. S UMD diskem mělo Sony další plán - vydávat na nich i filmy. Svojí cenovou politikou, kdy UMD byla dražší než filmová DVD, svůj formát ale pohřbila.

S PSP byla potíž – všechny ty graficky strhující tituly si vybírají daň v podobě neúnosně dlouhých nahrávacích časech. Příklad? Hned jedna z prvních her, hokej Gretzky NHL (Value Pack s touto hrou se prodával za 7999 Kč). Na zastávce I.P. Pavlova jsem nastoupil do tramvaje a ještě na Karlově náměstí (jedna zastávka a kousek) nehrál. Nebo, v akčním RPG Untold Legends otevřete inventář, načež začne kmitat UMD disk a obrázky předmětů se teprve načítají. Tyto zkušenosti vyloučily PSP z kategorie „herní mašinka na cestu do práce“. Na delších cestách to již tolik nevadilo, ale objevil se nový problém, původní PSP bylo těžké a po čase z něj rozbolely ruce. Opět nezbylo než vymýšlet různé pozice jak si PSP či ruce opírat. Poslední výtka se týká tlačítek, která měla tendenci se vyviklat.

Stejná generace zařízení, ale v novém (DS Lite a PSP Slim) - a obě revize se povedly na jedničku.

DS (začínalo na 4999 Kč) sice v základu neumí pracovat s fotografiemi, přehrávat hudbu, ani nepodává takový výkon ve hrách. Ani co do vzhledu nepřekvapilo, přesto jsem se po několika nerozhodných měsících nakonec přiklonil právě k produktu Nintenda. Zatímco na PSP vycházely konverze titulů z „velkých“ konzolí (Ridge Racer, Dynasty Warriors...), DS mě bavilo něčím novým – především nápady s dotykovým displejem. Neviděl jsem jediný důvod, proč bych měl hrát konverzi Need for Speed, když DS nabízí něco herně nového. A právě s tituly byl ten největší problém. DS žilo ze svých hříček, na PSP recyklovali známé hry.

DS Lite nejen že lépe vypadá, ale je menší, lehčí, s lepším podsvícením a hlavně: vydrží déle v provozu. Stále je určeno pouze na hry.

PSP si ale získalo početnou komunitu, která vyvíjí neoficiální firmware. Zatímco SONY s klidem pohřbilo svůj UMD formát – filmy byly příliš drahé, dražší než na normálním DVD - fanoušci se starají a z hlediska multimédií je PSP jasným vítězem. Na DS se v podobě komerčního software objevuje zoufalý MP3 přehrávač a obyčejný internetový prohlížeč, přičemž oba stojí přes 1000 Kč. Troufalost. To PSP v základu obsahuje internetový prohlížeč, přehrává hudbu, zkonvertované filmy, nově příjemné internetové rádio (stačí se připojit přes wi-fi, vybrat žánr a poslouchat), objevila se použitelná kamerka a Slim verzi lze připojit k televizi. Naštvali mě pouze tím, že dálkové ovládání z první verze nefunguje se Slim.

PSP Slim je lehčí, vydrží déle, hry se z UMD nahrávají o malinko rychleji a lze jej propojit s TV. Během tří let se taktéž rozšířilo portfolio funkcí (internetové rádio, kamerka...).

Smutným faktem je, že piráti mají oproti platícím zákazníkům drobnou výhodu – tím, že staženou hru spouštějí z rychlé paměťové karty, se jim hra také obvykle rychleji načítá. Přesto vám doporučujeme držet se pouze oficiálních firmware, použitím neoficiálního se připravíte o záruku, nemáte zajištěnou stabilitu her a při flashování riskujete nenávratné poškození přístroje.

Jenže Sony ani Nintendo neusnuli na vavřínech a přicházejí v rámci stejné generace s vylepšenými verzemi. DS Lite se představuje v moderním designu, s lepším podsvícením a ještě lepší výdrží baterie (DS Lite vydrží hodně dlouho). I Sony řeší výhrady hráčů. PSP Slim je lehčí, s lepším podsvícením, s výkonnějším akumulátorem déle vydrží a hry se načítají o něco rychleji (ne o moc). Zlepšila se i nabídka titulů na PSP (Patapon, FF7: Crisis Core...).

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sony PSP	v.	Nintendo DS
Produkt Sony sází na výkon, tudíž se na tomto zařízení setkáte s graficky náročnými 3D hrami. Dalším aspektem jsou bohaté multimediální funkce, jako přehrávaní hudby, videa či dokoupitelná kamerka.		Setkáte se zde především s originálními hříčkami, které hojně využívají spodní dotykový displej. Na produkt od Nintenda tak vzniká více originálních her. Potěší dlouhá výdrž akumulátoru.
+ výkon, velký a kvalitní displej + multimediální funkce + podpora fanoušků - hry se nahrávají pomalu - hodil by se dotykový displej		+ originální ovládání a hry + hry se rychle nahrávají + vydrží dlouho v provozu - výkon, nehodí se na náročnější 3D hry

Které si vybrat?
Záleží na vás. V podání Sony PSP a Nintenda DS se setkávají dvě zcela odlišené filozofie hraní. I naše anketa níže dokazuje, že neexistuje jednoznačný vítěz.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhodnout, která z kapesních konzolí je lepší, je stále stejně těžké – jedná se především o střet dvou zcela odlišných filozofií. Ještě před pár měsíci u mě vítězilo DS, nicméně v Japonsku jsem neodolal, zakoupil fialovou verzi PSP Slim, několik her a skvěle se bavil. S uvedením PSP Slim se situace vyrovnává, takže tedy, z mého

Čtenáři v. herní handheldy
- který je lepší? (1327 hlasů, BW)

 PSP - 56%
 DS - 24%
 stejně - 20%

pohledu je to opět nerozhodně. I když do letadla na delší cestu bych volil asi zase DS, velkou měrou díky hříčkám zakoupených v Japonsku, ale to už je zase jiná kapitola... Můj názor na obě platformy tedy znáte, zajímaly mne ale i názory zkušených kolegů z herní branže, jejichž odpovědi naleznete níže.

A co vy, která z kapesních konzolí to vyhrála u vás? A proč? Svoje názory nám pište do diskuze.

Zeptali jsme se kolegů z branže, kterou z kapesních konzolí preferují. Zde nabízíme jejich odpovědi.

Michael Mlynář (BonusWeb)
Inu, jak se říká, ať hodí šutrem, kdo je bez viny, respektive v tomto případě neomylný. Ono totiž jak píše Ondra, tehdy v roce 2004 jsme to viděli tak trochu jinak, přinejmenším já tedy určitě, což je ostatně vidět i z tehdejších článků. Zároveň pak ale musím konstatovat, že co se týče handheldů, jsou moje preference značně kolísavé, přičemž slovem „značně“ myslím přelévání téměř z extrému do extrému. Před pár lety to bylo jasné – PSP nabízí výkon, grafiku a design hodný špičkového přístroje. Naproti tomu NDS mělo sice dotykový displej a první várka „šaškáren“ typu Pac Pix jeho možnosti prezentovala více než dobře, ale málo platné, byly to spíše hříčky než hry.

Pak ale najednou přišel zlom, kdy prostě nebylo možné si neuvědomit, že WRC nebo Formula One se prostě hraje lépe na velké obrazovce. A i ten Ridge Racer je na PSP výborný spíše proto, že celá série je moje velká srdcovka. Metal Gear Solid na PSP je moc fajn, ať už ve verzi Acid nebo Portable Ops, ale pořád je to zkrátka Metal Gear. A když do toho na NDS přijde právník, tak zkrátka nešlo nepřeběhnout na druhou stranu barikády. Nyní tak PSP beru do ruky v podstatě pouze z pracovních důvodů, zatímco NDS je mým věrným společníkem na cestách všeho druhu. Navíc zde již i u nás velmi hojně vycházejí hry, která stojí za to si na NDS zahrát. Než dorazí Apollo Justice, vyplňuji čas v metru hraním Final Fantasy III, předtím jsem se oddával skvělému Puyo Puyo (ale to je multiformát, takže to v tuto chvíli jakoby „neplatí“) a za chvíli se vrhnu ještě i na Revenant Wings. V řadě pak stojí ještě Crystal Chronicles a po Ondrových nadšených ohlasech pak hned za Apolla vmáčknu Professora Laytona. Zkrátka a dobře, na NDS je v současnosti spousta her, které mi stojí za hraní. A je jich mnohem víc než na PSP.

I když jeden zádrhel tady přece jenom je. Jmenuje se Crisis Core, a v kombinaci s některými dalšími chystanými tituly to tak vypadá, že by u mě v relativně brzké době mohlo dojít opět k další změně polarity. Zatím u mě ale jednoznačně vítězí NDS.

Petr Poláček (Level, Hrej)
Ani jeden z handheldů u mě nemá přednost a ve výsledku je vytěžuju víceméně rovnoměrně. Každý z nich je užitečný trošku jiným směrem, na každém z nich vychází naprosto odlišný typ her, což mi přirozeně vyhovuje, protože každý den nemám stejnou náladu. Obecně však DSko zapínám nejčastěji v metru, nebo při kratším čekání, protože her, které vyžadují větší soustředění je na této platformě nedostatek, hovořím zejména o adventurkách a RPG záležitostech. PSP sebou beru na jakoukoli delší cestu, protože když není po ruce žádná zajímavá hra, můžu paměťovku naládovat seriály, ale častěji staršími záležitostmi z PSX, či jiných platforem. Jakoby v Sony vymyslely PSP přímo pro emulátory. Výsledek souboje DS vs PSP je tedy v mém případě nerozhodný.

Martin Zavřel (Tiscali Games, 2k Czech)
Vlastním obě platformy a na obou hraji všechny hry, které mě zaujmou. Nicméně jakožto odrostlejší hráč, hledající silnější a náročnější zážitky, jsem si od začátku více oblíbil PSP. Ačkoliv je tam k dispozici méně her než u Nintenda, našel jsem mezi nimi více těch, které mi opravdu sedly. U titulů jako Metal Gear: Portable Ops, Silent Hill: Origins nebo Final Fantasy VII: Crisis Core jsem dokázal strávit celé noci – v posteli a přitom se zážitkem a výpravou (grafika, dabing, hudba, filmečky…) velkých konzolí. Při cestování mi také hodně vyhovuje možnost zapojit nový model PSP do televize pro regulérní konzolový zážitek na hotelovém pokoji. Nicméně když máme s příteli chuť se během cesty ve vlaku vyřádit formou nějaké jednodušší multiplayerové zábavy, rád sáhnu po DS a titulech jako Mario Kart, Contra nebo Final Fantasy: Crystal Chronicles.

Michal Jonáš (Gamesblog.cz)
Momentálně nehraju na žádné z kapesních konzolí a to z následujících důvodů. Sice jsem měl koupené, nebo zapůjčené obě konzolky, ale žádná mě noslovila tolik, abych si jí nakonec ponechal.Nintendu DS chybí pořádný zvuk, hudba a vůbec zvuková stránka, ale hlavnějsou hry na svůj formát dosti drahé. Užil jsem si dříve GameBoy, ale když naněj vycházelo 80% blbostía jen zbytek kvalitních titulů (viz. mé zdejší recenze), měl jsem toho dosta koncept jednodušších her od Nintenda i do budoucna zavrhl.

PSP je v tomto sice mnohem promakanější, ale já raději stále používám na cestách a výletech příruční starou dobrou PSOne s displejem, takže PSP s velmi podobnými hrami vlastně ani nepotřebuju. Nakonec jezdím veřejnou dopravou jen velmi sporadicky, takže na cestách bych cestovní konzolku stejně nevyužil. Raději se doma pěkně v klídku rozvalím do pohovky a zahraju si na "dospělejší" platformě.

Jan Modrák (Score, modrak.cz)
Pokud jde o hraní, je to přibližně fifty fifty. DS je bohužel v poslední době obětí svého úspěchu a vycházejí na něj z velké části hry podle nejrůznějších licencí, kopie úspěšných titulů (zpravidla se slovem "brain" v názvu) nebo hry určené pro dívky a malé děti (zpravidla s koněm na obalu). Kvalitních titulů přímo od Nintenda přibývá pomalu a ostatní firmy se, pokud jde alespoň o cílovou skupinu seriozních hráčů, také nepřetrhnou - když už něco vyjde, je to sice obvykle skvělé, ale je toho zkrátka zoufale málo! PSP je na tom v tomto směru lépe - navzdory podstatně nižšímu počtu nových her jako takových jich totiž daleko více stojí za pozornost.  Pojetí "velké 3D hry v malé kapesní verzi" mi sice osobně sedí daleko méně než koncept Nintenda ("staromódní 2D hry s gimmickem dotekového displeje"), ale přesto, mezi skupinou nejlepších her na PSP a DS musím udělat rovnítko. Nicméně stejně to u mně na celé čáře vyhrává PSP - používám ho totiž jako přenosný přehrávač videa.

Petr Prošek (freelance journalist)
Jako grafikou zmlsaný počítačový hráč, který si až poté našel cestičku ke konzolím, jsem sáhl po handheldu od Sony. Nintendo DS mě nikdy nijak zvlášť netáhlo, i když musím přiznat, že po očku sleduji harém RPG titulů, jimiž je DSko obloženo, a možná jednou podlehnu. Ale vzhledem k tomu, že si na cestu vždy raději přibalím dobrou knihu než handheld, bude to ještě chvíli trvat.

Ladislav Leimer (Blesk)
Osobně preferuji výkonnostně slabší Nintendo DS, a to především díky jeho širokému katalogu her. Již od jeho uvedení na trh se objevila celá řada exkluzivních titulů, které doplňovalo exkluzivní ovládání. Oproti PSP je zde celá řada originálních her, které jsou koncipované přesně pro účely konzole. U konzole od Sony mě zamrzela velká přítomnost obyčejných konverzí ze stolních konzolí. Přesto, že i na této konzoli mám pár oblíbených her a i multimediální funkce nejsou k zahození, pokud vyrážím na cesty, tak si kromě brakové literatury, založené na videohrách, beru vždy právě NDS. Navíc zpětná kompatibilita her z Game Boy Advance je pro mě též stále aktuální. Pro mě osobně je tento handheld jasným důkazem, že hratelnost a software, vítězí nad silnějším hardwarem.

Rychlé výsledky ankety

Michael Mlynář BonusWeb
Petr Poláček Level, Hrej
Martin Zavřel Tiscali Games 2K Czech
Michal Jonáš gamesblog.cz
Jan Modrák Score modrak.cz
Ondřej Zach BonusWeb
Petr Prošek freelance journalist
Ladislav Leimer Blesk
Ondřej Škoch BonusWeb