Minulý týden jsme se věnovali tvorbě ceny her a tomu, kolik peněz kdo dostane. Z našeho cenového koláče na první pohled vyplývalo, že největší rezervy pro snižování ceny jsou v oblasti velko- a maloobchodu. Tento segment, který se nijak nepodílí na vzniku hry, dokáže spolknout i polovinu ceny. V diskusi pod článkem se objevily pobouřené i poučené názory na roli prodejců her. S pobouřenými lze souhlasit jen částečně, protože jde o subjektivní záležitost vnímání přínosu maloobchodu. Ty poučené mají svou váhu, zvláště, když jsou za nimi lidé z českých herních firem, byť schovaní za přezdívkami. Ale GameEkonom to přizná: role maloobchodu při prodeji her je zatím opravdu nezastupitelná. Bez ohledu na výši marže, která je ve srovnání s hardware nebetyčně vysoká a ve srovnání třeba s parfémy zase nízká.
Jak v diskusi zaznělo – udělat hru je umění, ale ještě větší umění je hru prodat. Na trhu existuje značný převis nabídky nad poptávkou. Průměrný hráč kupuje jednu, dvě hry ročně. A všichni vývojáři se snaží, aby jejich hra byla mezi těmi dvěmi. I když to vypadá, že se na celém širém světě prodávají opravdu jen dva kousky. The Sims 2 a World of Warcraft. Ostatní v přímém souboji jen paběrkují. A tak nezbývá, než zapojit marketing. Na reklamu, PR a další marketingové aktivity pak nejde jen těch přibližných 15 % z příjmů vydavatele, svůj malý díl do propagace konkrétní hry vkládá i prodejce ve formě vystavení hry na regály.
Ale to bývá vše. Většina z toho, co na prodejně vidíte, tzv. POS materiály, dostává prodejce od vydavatele/distributora. Pro marketingovým „zmrdospíkem“ nepoznamenané jen přeložíme termín POS. Vychází z anglického Point of Sale (neplést se slangovým Piece of Shit, podobnost je čistě náhodná) – jde tedy o propagaci produktu na místě prodeje ve formě plakátů, figurín, letáků a nakonec i sexy studentek oblečených ve stylu hry. Investice do „reklamy“ přímo v obchodech má svůj smysl – stále častěji nakupujeme impulzivně.
Přijdeme do obchodu a koukáme se, co nám padne do oka. Blíží se vánoce a přesně takhle se bude prodávat většina her. Přijde rodič či prarodič do supermarketu, v lepším případě do specializované prodejny, a bude se koukat okolo sebe. Až spatří zajímavou krabici se hrou, prohlédne si ji z blízka. A uvidí se, jestli zamíří do košíku k obligátním ponožkám nebo zda se vrátí na regál. Výzdoba a počet stejných krabic v reálu jasně určuje, co nejsnáze upoutá pozornost a čeho se prodá nejvíce. POS marketing má ale i své nevýhody. Prodejních míst je spousta, takže je těžké zasáhnout všechny potenciální zákazníky.
„Fragmentace cílové skupiny“ je obecný problém herního marketingu a marketingu obecně. Ani všeobjímající internet není řešení. Internetová reklama je levná, stejně jako je levná digitální distribuce dat, kterou využívá stále více vývojářů/vydavatelů jako doplněk (a někdy i hlavní způsob) prodeje svých titulů. Ale ani to nestačí pro zasažení všech potenciálních kupců. Soustředění reklamy na herní servery sice dostane informace ke kovaným hráčům, ale šance na jejich ovlivnění není extra vysoká. Naopak, snáze ovlivnitelní nákupčí dárků nebo příležitostní hráči svůj čas na internetu tráví spíše na velkých portálech nebo serverech typu YouTube.
Totéž platí pro televizi a časopisy. Reklama na počítačové hry je v televizi nebo společenských časopisech vzácností, ale právě tam má šanci oslovit nové zákazníky. Jako pokrok tak u nás musíme brát alespoň zalistování her a herních přístrojů do letáků prodejen domácích spotřebičů a hypermarketů, které zdobí leckterý český záchod jako lehké čtení pro těžké chvíle. Nejde jen o to, že se o aktuálních i výprodejových hrách dozví i babička v Horní Dolní. Výhodou pro zákazníky může být i nižší „akční“ cena. Jen nevíme, zda je to na úkor marže prodejce nebo jen vyždímání vydavatele. Nejspíše trocha od obojího.
Snahu o oslovení zákazníků podporuje kromě reklamy a POS aktivit také PR – neboli komunikace s veřejností. Ta probíhá nejčastěji zprostředkovaně, přes média. PR manažeři se snaží poskytovat novinářům informace, které potřebují ke své práci. Zásobují je obrázky, specifikacemi, videi, demoverzemi. Když to udělají, doufají, že právě hra, kterou prosazují, zaujme a dostane se ven, ideálně s tím správným „mesidžem“. Aby pozornost redaktorů nic nerušilo, často se konají různé akce pro tisk někde v ústraní. V příjemném prostředí se sejdou zástupci různých medií a firma jim představí svůj nový produkt ve společnosti chlebíčků a nějakého toho pití, v drtivé většině případů nealka.
I když si to mnozí vykládají jako podplácení, není to tak. Pohostit novináře, když ho vláčím bůh ví kam, je slušnost. A reklamní trička také nejsou žádné terno, i když se v nich dobře spí. Mnohem cennější pro novináře může být pomoc při překonávání úskalí ve hře, kterou recenzuje, nebo zaslání obrázků ze hry, když autorovi recenze selhal internet a přes GPRS prostě desítky megabajtů neprotlačí. Pokud chcete někde vidět čerty na zdi, tak se koukejte spíše na možnost působení obchodního oddělení média na redakci. Hrozba stažení inzerce v hodnotě stovek tisíc je rozhodně silnější argument než raut pro redaktory.Ale ani to není rozhodně běžné. Časopis, který je jen vyplněním stránek mezi reklamami by čtenáři opustili velice rychle. A my raději opustíme tohle téma, než budeme osočeni z bůhvíčeho.
2K Games plnou Parou vpřed
Úžasně nám to vychází, když hlavní téma můžeme podpořit aktuálními zprávami. Tentokrát nám k tomu pomohli 2K Games a Valve, kteří se dohodli na distribuci čtyř her od 2K prostřednictvím služby Steam. Uživatelé Steamu si mohou za patřičný poplatek stáhnout Civilization III a IV, Shattered Union a Sid Meier's Pirates!. Před několika týdny uzavřelo Valve podobnou dohodu také s vydavatelem Activision. Letos začalo jako alternativní distribuční kanál Steam využívat i studio PopCap Games.
I když je stále větší zájem o online distribuci potěšující, má to háček. Placené stahování totiž nepřináší výrazně nižší ceny, a pokud ano, tak jen proto, že tento způsob distribuce volí větší vydavatelé pouze ve chvíli, kdy je hra za horizontech a v obchodech jí prodejci nechtějí. Prostor na pultech je omezený a s hrami je to pomalu jako s novinami, ty včerejší už zajímají jen podivíny.
Robbie není tu, je závislý na hrách
Populární zpěvák známý z reklamy na datové služby T-Mobile se přiznal k nové závislosti, Po drogách a alkoholu jsou na řadě hry na Playstation 2. Robbie propadl zejména virtuálnímu golfu Tiger Woods PGA 2006, v němž si vytvořil postavu, která odráží jeho vlastní vzhled, i když se přiznal, že se mu nepodařilo ani po několika hodinách podobu úplně trefit. Pokud vás to zajímá, tak se Robbie pravděpodobně neozdobí dalším tetováním, ve stejném rozhovoru totiž přiznal, že čím je starší, tím hůře snáší bolest s tetováním spojenou. Bulváru budiž učiněno za dost.
