Předem svého článku vás musím upozornit, že tady nebudeme rozebírat případné hardwarové specifikace GameCube, ale spíše vás seznámíme s prvními "mechanickými dojmy", jaké v nás tato milá a malá herní kostka zanechala. A to zejména z toho důvodu, že o next-generation videoherní platformě GameCube od firmy Nintendo byla na našich stránkách několikrát řeč, stejně jako o konkurenčním Xboxu. Ostatně pakliže chcete hardwarové připomenutí GC, zkuste nahlédnout 3.května, přičemž startu konzole se spolúčastní na 20 her: ESPN Winter Sports, Extreme G3, Donald Duck Quack Attack, ISS 2, Dave Mirra Freestyle BMX, Gauntlet: Dark Legacy, Tetris World, Spiderman, Universal Studios, Madden 2002, NHL Hitz 2002, Tarzan Untamed, Super Monkey Ball, Tony Hawks Pro Skater 3, Batman Vengeance, Burnout, FIFA 2002, Crazy Taxi, Sonic Adventure 2, Star Wars Rogue Leader: Rogue Squadron II, Wave Race: Blue Storm, Luigi Mansion. K doporučené maloobchodní ceně 250 EURO se sice spousta evropských obchodních řetězců netváří hloubku (tady už je řeč o peněženkách) veskrze pozitivní. Konzole má být u nás k mání za velice příjemných 8.500,- Kč a hry pak v relacích cca 1.800,- Kč (ohlášena je cena 60 EURO), což by rázem dalo zapomenout na smutnou minulost, v níž cokoliv od Nintenda znamenalo automaticky nejdražší herní věc na trhu! GameCube přijde do obchodů ve dvou základních barvách – fialové a černé, stejně jako ovladač, kde bude navíc průsvitná alternativa. Ještě se na chvíli vrátím k herní podpoře, protože musím zmínit 24.květen, kdy je release titulů Super Smash Bros. Melee a NBA Courtside 2002, v brzké době pak následované hrami jako Pikmin, Eternal Darkness: Sanity’s Requiem, Star Fox Adventures a Resident Evil – již několikrát zmiňovaný remake prvního dílu. Když to srovnám se startem N64 v evropských teritoriích…
Nintendo navíc počátkem března rozjíždí masivní marketingovou kampaň (v níž se údajně utopí na 100 miliónů EURO), do které vkládá nemalé naděje a jež zahrnuje cestu přes 28 evropských měst, kde bude jejich progresivní stroj blíže představen veřejnosti i prodejcům. Dále se nadějeme tiskových konferencí (jež de facto započaly už před nedávnem) a reklamních spotů v TV. Takže to vypadá, že evropský trh již nebude tak drasticky přehlížen…
Začněme tím, čím si nás GameCube okamžitě získala. Velikostí, resp. tím, jak je malá a lehká, což je zejména v kontextu s Xboxem zajímavé srovnání. Americký robustní stroj evokuje při porovnání s o poznání drobnější japonskou mašinkou známý biblický souboj Davida s Goliášem. Přese všechno mne však design GameCube ani při přímé konfrontaci neoslovil, stále v mých očích drží jasný prim PS2. Konzole GC je vybavena třemi standardními tlačítky (nicméně Dreamcast i Xbox na jedno důležité z nějakého záhadného důvodu zapomněli): jedno pro otevření krytu DVD, kde herní médium na rozdíl od podavačů u Xboxu a PS2 vkládáte přímo do útrob stroje (tedy stejně jako tomu bylo u PSX a Dreamcastu); druhé pro zapnutí/ vypnutí konzole (běh systému indikuje barevná dioda), přičemž tlačítko POWER je dvoupolohové, abyste vizuálně ihned viděli, zda-li je v pozici zapnuto či obráceně; poslední funkcí je Reset, jehož právě u Xboxu trochu postrádám. Příjemnou věcí je "poutko", resp. jakési ucho, pro snadné přenášení přístroje, což z něj při ohlášené výrobě speciálních monitorů (Joytech), které ke GC snadno připojíte, činí konkurenci ve vlastních řadách handheldů:o) a dle mého to vyšachuje ze hry s podobnou dispozicí fungující PSOne.
GC nabízí čtyři porty pro ovladače, dva pro paměťovou kartu (na vedlejším obrázku ta bílá), která pracuje na bázi bloků, stejně jako tomu je u konkurence (vyjma PS2, jejíž systém zapisování v kB mi pro změnu přijde krapet nepřehledný). Blokový systém se však spíše blíží tomu, kterak to fungovalo na Dreamcastu, než principu u PSX. Vidíte sice obsazené políčko na kartě, ale každé zabírá jiný počet bloků.
Zkoušeli jsme kartu zasunout také do otvoru 2 u všech námi testovaných her – a podobně jako u PS2 vyvstal problém s načítáním předtím uložených pozic (vyjma Star Wars Rogue Squadron II), pročež žádná hra nedokázala data z alternativního paměťového portu akceptovat a pak to samozřejmě vytrvale hlásilo, že budeme sice moci pokračovat, ale s absencí funkce Save.
Jinak velice zajímavou a progresivní variantou paměťových modulů pro tuto konzoli se mají stát SD karty, o nichž najdete obšírnější povídání v , jehož jsem již tady zkraje připomínal.
Herní ovladač. Co k němu říci; z obrázků je dobře patrné rozmístění jednotlivých tlačítek, kterých je však méně, než nabízí konkurence. Jenomže, k xboxovému ovladači mám několik poměrně zásadních výhrad, jako je jeho velikost a hlavně špatné rozložení tlačítek – Microsoft však zareagoval a jak jsem avizoval, chystá na trh alternativní gamepad, který je designově mnohem zajímavější svého předchůdce. Tedy zejména pro ty, co mají menší ruku. Pakliže trpíte tímto "problémem", čili máte menší ruku, přijde vám ovladač pro GameCube skvělý. Perfektně padne do ruky, k tlačítkům je bezproblémový přístup, ale přese všechno bych tu pár věcí našel, několik maličkostí, které nejsou tak úplně košér. Tlačítka L a R mají na jednu stranu sympatické vybrání, na tu druhou zbytečně vysoký zdvih, což je v kontextu skutečnosti, že nejsou analogová, zbytečné. Ostatně vyjma dvou páček tady nemáte analogovu podporu u žádného tlačítka – na rozdíl od Dual Shocku – což nicméně Nintendo deklarovalo již v předstihu a ozřejmilo tento trend a rozhodnutí skutečností, že nevidí plné využití analogových funkcí (což může být na jednu stranu pravda, neboť kolik her na PS2 této jinak progresivní feature využívá?) a zároveň tím příjemně sníží výrobní náklady gamepadu. Druhou výhradou je směrový kříž. On už směrový kříž na ovladači pro N64 (ostatně ani Dreamcast se v tomto směru nijak nevytáhl) nebyl nijak zajímavý a použitelný se stával toliko při práci v menu, ale ve zdejším případě se nabízí přímo slovo nepoužitelný. Ano, směrové šipky na gamepadu GC jsou takříkajíc k ničemu a to je velká škoda! Tady opět hraje prim Dual Shock, s nímž nesnese přímé srovnání ani nejlepší PC gamepad – Sidewinder od Microsoftu.
Jinak ještě k analogovým páčkám – kladou optimální odpor a dobré je, že zejména u levého analogu je jakési zdrsnění, což napomáhá tomu, aby vám páčka tolik neklouzala. Dále ještě připomenu, že gamepad pochopitelně disponuje rumble funkcí, což – jen tak mimochodem – byl původní nápad Nintenda, ale než se firma k něčemu rozhoupala, nabídla tuto možnost hráčům Sony a upřímně, v rozhodně lepší alternativě než posléze N64 či Dreamcast. A úplně nakonec snad ještě noticku, že kabel gamepadu pro GameCube je z celého konkurenčního pole next-generation konzolí nejkratší. V této souvislosti mi to nedá a znovu připomenu skvělý nápad u Xboxu, kdy je kabel ovladače rozdělen jakýmsi slučovačem, takže při případném zakopnutí o šňůru se ve spoji rozpojí, aniž by tak toto neopatrné počínání nějakého člena vaší rodiny vyústilo v nešťastné strhnutí celé konzole k zemi. Při tom celosvětově oblíbeném trendu kopírování dobrých nápadů by mohly oba zbyvší videoherní subjekty tohoto příkladného motivu do budoucna také využít!
Co se týče balení her, obal je dobře zřejmý z obrázků, čili žádné překvapení se nekoná, opět tu jde o klasickou DVD krabičku, v níž, stejně jako u PS2 her, je místo i pro paměťovou kartu. Hry pro GC jsou na specifických DVD médiích, která jsou v intencích samotné konzole velmi malá. Pokud se eventuelně bojíte, že se vám obal po čase rozbije, není důvod propadat panice, protože navzdory malému formátu média toto můžete v pohodě uskladnit i ve standardním DVD obalu. Pakliže jsem zde nakousl téma her, musím ještě říci tolik. GameCube má příjemný interface pro spravování rozličných nastavení jako je kalendář či menu s paměťovou kartou, a také velmi rychlé načítací časy. Vložíte žádanou hru do kostky, zapnete, po chvilce se objeví logo a šup, už jste v samotné hře. To samé při načítání a ukládání, což je mimořádně zajímavé!
Co říci závěrem? Videoherní platforma od Nintenda vypadá skrz naskrz sympaticky. Hry, jež na ní už nějakou tu chvilku testujeme, také nejsou k zahození, i když mám-li býti zcela upřímný, osobně se mi jako zdaleka nejlepší launchový titul zamlouvalo Halo pro Xbox. Ale zpět ke GC. Připravte se na skutečnost, že pro příští týden chystáme pár – doufejme, že pro vás jako pro čtenáře zajímavých – recenzí, v nichž vás zevrubněji seznámíme, jak se nám vlastně zamlouvali první herní počiny pro tuhle next-generation kostku ze země rytířů Bušidó.
