Po výrazném poklesu cen počítačových her v několika uplynulých letech, který souvisel se stále rostoucím konkurenčním bojem v České republice, se v lednu dočkáme pro změnu mírného nárůstu. Nejde o kartelovou dohodu společností, které se v rámci boje o zákazníka dotkly dna svých finančních možností. Příčina je jiná, mnohem jednodušší: u software se k 1.1.2004 zvýší sazba daně z přidané hodnoty (DPH) ze stávajících 5% na 22%. Rozdíl okolo 17%, někdy zaokrouhlený nahoru, jindy dolů, ale povětšinou zaplatí zákazník.
Daň z přidané hodnoty platí každá fyzická osoba a je zahrnuta ve zboží. Potraviny a řada dalšího zboží běžné denní potřeby je zařazena ve snížené sazbě 5%, za zbylé komodity si stát účtuje 22% DPH. Do této hladiny bude v souvislosti se vstupem do EU zařazena v příštím roce spousta dalšího, mezi jinými poplatky za připojení k internetu, telefonní hovory atp. Pozornost médií se na tuto novou zákonnou úpravu soustředila více než dost, na software však většina z nich zapomněla (ačkoliv v případě software nejde o žádné nařízení z EU, ale o svobodné rozhodnutí naší vlády).
A to i přesto, že až dosud byla situace v České republice přinejmenším zajímavá. Finanční úřady i generální ředitelství cel se totiž nemohly shodnout, do jaké kategorie hry zařadit. Jsou to počítačové hry ve smyslu zboží, které je daněno 22%, nebo jde o software s 5% sazbou DPH? Herní firmy pochopitelně volily 5%, sebevědomě s touto sazbou předkládaly daňová přiznání a až dosud jim to procházelo (naštěstí pro nás, hráče). Jedinou výjimku tvořily hry pro GameBoy, které se na software ukecat nepodařilo, neboť nosičem dat není CD či DVD, ale speciální cartridge – a to už je podle úřadů zboží.
Kauzu kolem DPH u her rozpoutala letos v létě polská firma CD Projekt. Na rozdíl od všech ostatních hráčů na trhu si totiž nedokázala vyběhat potřebná lejstra a papíry, takže se jí finanční úřady snažily vyměřit 22% daň, zatímco ostatní platili jen 5%. Polákům expandujícím na český trh se to pochopitelně nelíbilo; její zástupci začali hrozit mezinárodní arbitráží a kontroloři finančního úřadu zakrátko operovali v účetnictví všech ostatních firem na trhu (a to včetně gigantů jako Sony či Microsoft). K této době se také datuje rozhodnutí o tom, že počítačové hry se zařadí do 22% sazby DPH.
Zajímavé; když CD Projekt vstoupil na český trh, hlásal, že sem přišel snížit cenu her a nabídnout je hráčům za přijatelnějších podmínek. O rok a půl později už ale bojoval za něco jiného. Pro magazín Týden šéf české pobočky CD Projektu Martin Balhar uvedl, že požaduje, aby finanční úřady doměřily 22% DPH všem herním distributorům na našem trhu, a to i zpětně. Jasně, nápad to byl geniální, protože podle zákona lze daň vyměřit zpětně za tři roky (napříč českými distributory by to byly řádově stovky milionů korun). Tím pádem by všechny ostatní firmy zkrachovaly a CD Projekt by mohl vesele existovat dál, ve srovnání s Cenegou, Sony či Microsoftem by jeho dluh vůči finančnímu úřadu byl směšně nízký. Předem však bylo jasné, že stát nenechá zkrachovat na trhu působící softwarové giganty. Třeba kdyby CD Projekt neustoupil a i nadále požadoval pro sebe nový výměr daně na 5% a její zpětné vrácení za předcházející období, mohlo být všechno jinak. I když, možná taky ne, kdo ví.
No nic, nechme minulost minulostí, věnujme se budoucnosti – za software od nového roku zaplatíme více. Tedy možná. Šance, jak ponechat hry na stávajících cenových hladinách, tady totiž existuje. Zvýšení DPH by totiž ze svých marží mohli zaplatit distributoři či prodejci, ovšem ti se k tomu moc nemají. Velkoobchody a maloobchody potřebují platit personál a skladové či prodejní prostory. Vydavatelé titulů na českém trhu zcela logicky argumentují, že u kvalitních her něco podobného nepřipadá v úvahu – zahraniční dodavatelé cenu kvůli vyššímu DPH v Česku nesníží. Všichni shodně ovšem slibují, že budou při volbě koncové ceny postupovat citlivěji než dřív.
Až dosud povětšinou pracovali čeští vydavatelé s několika cenovými hladinami. Nejlevnější hry lze pořídit za 199 nebo 299 korun, kvalitní starší hry stojí buďto 499 nebo 599 korun, špičkové novinky v češtině pořídíte obvykle za cenu kolem 999 korun, vybrané AAA tituly jsou na trh uváděny za 1299 korun a ty nejkvalitnější se prodávají za 1599 korun. Nepočítám zde hry od Microsoftu, který se příliš nechal inspirovat svými leteckými simulátory a s cenovými hladinami poněkud ulítl nad všeobecně akceptovatelnou hranici dvou tisíc korun.
Z vyjádření zodpovědných lidí z většiny herních firem na trhu vyplývá, že některé cenové hladiny se upraví, jiné porostou. U levných her se zřejmě udrží hladina 299 korun, kvalitní budgety zdraží o 100 Kč na 699 korun. Cena 999 korun zůstane jen u vybraných kvalitních her, kde to bude náklad na pořízení licence dovolovat, jinde vzroste zřejmě na 1199-1299 korun. Jediná hladina, kde vidí vydavatelé prostor pro zachování ceny, je ta nejvyšší, tedy 1599 korun. I když i zde někteří hovoří o částce 1699 Kč. Ve finále uvidíme, jak si povede letoun Microsoftu; jestli si udrží svou letovou hladinu, nebo vystoupá-li ještě výš.
Co z toho vyplývá pro hráče? Do módy se opět dostanou nejrůznější bazary či kamarádšofty na vyměňování her. Dá se předpokládat, že vzroste i zájem o internetové obchody, které lákají slevami i ve výši několika stokorun a nabízejí bonusy navíc. Protože se zvýšení DPH netýká vypalovacích CD, dá se očekávat, že na své si přijdou i piráti. A ačkoliv úspěšnost Policie ČR při jejich odhalování a trestání utěšeně roste, je zbytečné si nalhávat, že míra pirátského software klesá. Ani náhodou. Distributoři a prodejci si ve finále mohou být jisti, že zejména titulů, které podraží, prodají méně – rozpočet hráčů se totiž nezmění. Ti si jen budou ještě pečlivěji vybírat, kterou hru koupit a kterou ne – a prodejcům tak nezbývá než doufat, že vyšší zisk na dražší hře jim při nižších prodejích vydělá více, než nižší marže při více prodaných hrách. Pokud by tak tomu totiž nebylo, prodělali by na tom ve výsledku všichni. Samozřejmě kromě státu.
