Tak jsme se konečně dočkali - na světový trh dorazila taktická akční hra Codename: Outbreak. Již od počátku, kdy hra nesla stručný název Venom, bylo zřejmé, že se bude jednat o mírně netradiční a hlavně velice zábavný titul, který vás jen tak nepustí. Obě hratelná dema, která tvůrci vydali, to také jen a jen potvrzovala. No a nyní, po zhruba desítce hodin hraní, můžeme říci, že je tomu opravdu tak. Vzhledem k dohodě s českým distributorem, který přinese Codename: Outbreak na náš trh v plné lokalizaci za více než příznivou cenu, počkáme se samotnou obsáhlou recenzí až na den, kdy se objeví Codename: Outbreak i v našich obchodech. Odolat pokušení podělit se s vámi o první dojmy z hraní jsme však nedokázali.
Zajímá vás, co je na této hře tak vyjímečné? Rozhodně to není příběh, i když ani ten není nikterak špatný. Na zem dopadl meteorit, který vyřadil z provozu jednu meteorologickou stanici. Policisty a později i vojáky, kteří k napůl zničené stanici přijeli, už nikdy nikdo neviděl. Na místo jste tedy vysláni vy a vaše jednotka speciálně vycvičených bojovníků, kteří se nezaleknou ničeho a před žádným nebezpečím neustoupí. Tentokrát ale půjde opravdu do tuhého, jak zjistíte ostatně velice brzy. Jak se totiž zdá, společně s meteoritem (byl-li to
meteorit) přistálo na Zemi i blíže nespecifikované množství jakýchsi zákeřných organismů, jež jsou schopny svou oběť ochromit, napojit se na její nervová centra a de facto ji takto ovládat. Hádejte, co se stalo s oněmi po zuby ozbrojenými vojáky... Tušíte správně. Ještě že ani vy nejste žádná ořezávátka. Jak postupně procházíte úrovněmi a objevujete různé zápisníky, vzkazy a počítačové disky, skládáte si dohromady příběh, který se zde odehrál, a dostáváte tušení, co všechno se ještě může stát.
Může se vám zdát, že něco podobného tady už někdy bylo a zvlášť nápad s lidmi ovládanými jakýmisi chobotničkami originalitou příliš nezavání. Přesto je poměrně poutavý a rozhodně vás nijak nezklame. Těžiště hry ale spočívá v něčem úplně jiném - v propracovaném herním systému, který v kombinaci s použitým enginem vypadá jako jakýsi mix her UFO: Enemy Unknown, Covert Ops a Operation Flashpoint. Připadá vám to jako nesmysl? Tak počkejte, až uslyšíte víc - pak pochopíte.
Na začátku každé mise si vybíráte ze svého týmu dvojici vojáků, s nimiž se pokusíte daný úkol splnit. Každý z nich je charakterizován nejen vlastním obličejem a krátkým popisem, ale
hlavně šesticí vlastností, jež určují jeho bojové kvality. Postupem času se tyto charakteristiky stále vylepšují - v závislosti na tom, kolika misemi daný voják prošel. Jak ale tušíte, někde zde musí být háček. Protože kdyby zde nebyl, nic by vám nebránilo projít celou hru jen se dvěma členy vaší skupiny, kteří by byli díky vylepšování atributů de facto naprostí supermani. Onen háček spočívá v tom, že zranění nejsou vyléčena hned po skončení mise, ale hojí se postupně. Tím pádem jste nuceni používat nejen ty vojáky, kteří mají nejpříhodnější vlastnosti pro nadcházející střet, ale hlavně ty vojáky, kteří na tom jsou zdravotně nejlépe.
Jakmile vstoupíte do mise, ovládáte jednoho z dvojice vojáků přímo, druhému pomocí klávesových zkratek určujete mód chování. Můžete se ale mezi oběma libovolně přepínat a hrát tak za toho, který vám v daném okamžiku lépe vyhovuje. Nemusíte se přitom bát, že by byl váš kolega jen jakousi přítěží, která nadělá víc škody než užitku. Jak si řekneme trošku níže, AI je více než slušná a nejednou vám váš „wingman“ zachrání život. Můžete se tedy na něj spolehnout, ale nenechávejte vše jen na něm. Mějte sami oči na stopkách a bedlivě sledujte okolí okolo sebe, protože zde více než jinde platí pravidlo „vidět a nebýt viděn“.
Podaří-li se vám zabíjet protivníky potichu a nenápadně, proklouzente nepřátelskou obrannou linií jako horký nůž máslem. Zkuste se ale na chvíli producírovat před nepřátelským sniperem a uvidíme, v jakém stavu (pokud vůbec) se vrátíte na základnu. A dopustíte-li, aby byl spuštěn poplach, pak uděláte vůbec nejlépe, když si na půl hodiny lehnete do křoví a počkáte si, až mumraj utichne. Už chápete? Codename: Outbreak není žádnou klasickou doomovkou, zde musíte nejdříve myslet a pak teprve jednat.
Pár slov si jistě zaslouží i engine, který je společně s herním systémem snad tím nejlepším, co může Codename: Outbreak nabídnout. Podíváte-li se na obrázky, můžete namítnout, že jsou sice hezké, ale že jste již jistě viděli lepší. Ano, to je samozřejmě pravda. Ale on má tento engine také jiné, mnohem lepší přednosti, než je jenom počet vizuálních efektů a desetitisíce zobrazených polygonů (tedy... ne, že by je neměl :o)). Tím je jeho obrovská komplexnost. Venkovní mise se totiž odehrávají často na několika kilometrech čtverečních, přičemž během hry nenarazíte na jedinou nahrávací pauzu, na něž jsme v takovýchto případech zvyklí z dob Half-Lifu. Vše se načítá průběžně bez jakéhokoliv zdržení, takže to ani nezaznamenáte. Asi není zapotřebí zdůrazňovat, jaká je potom atmosféra v misi - opravdu
máte pocit, že jste vysazeni daleko od místa určení a musíte se pomalu a opatrně propracovat k cíli, přičemž každá chybka se může krutě vymstít. Druhou zaznamenáníhodnou vlastností enginu je jeho práce s AI. Není se čemu příliš divit - engine nebyl původně vyvíjen jako grafický, ale právě jako nadstavba pro práci s umělou inteligencí. Zatímco tedy v jiných hrách sice narážíte často na hezké a snaživé pokusy o realistické ztvárnění vzorců chování nepřátel, Codename: Outbreak převyšuje valnou většinu z nich přinejmenším o dvě až tři třídy. Nepřátel tedy není nijak mnoho, ale nejsou v žádném případě hloupí. Pokud vás spatří, automaticky se vás snaží obklíčit a krýt se přitom za terénní překážky, a pokud o vás neví, chovají se tak, jak by se od nich čekalo (patrolují, baví se spolu, odpočívají...). Ale jak dostanou podezření, není s nimi žádná legrace.
Tím bychom mohli pomalu končit - nejedná se konec konců o recenzi, ale jen o první dojmy z hraní. Ono to ale ještě nejde. Codename: Outbreak má ještě jednu věc, o níž se prostě musíme zmínit - multiplayer. Ten nabízí hned několik módů, ale proč to zapírat, zatím jsme zkoušeli jen kooperativní. Jak asi tušíte, zážitek ze hry je mnohem lepší, když nejdete s jedním „wingmanem“ řízeným počítačem, ale se dvěma nebo třemi spoluhráči. Mohli
bychom jistě popsat několik stránek jen tím, jak zábavný multiplayer v této hře je, ale místo toho asi bude stačit, řekneme-li si jedinou věc - kooperativní mód v Codename: Outbreak s přehledem zatlačil do pozadí našeho zájmu multiplayerové demo Return to Castle Wolfenstein, jež už dlouhé týdny kraluje našim počítačům. Tedy, kralovalo :o). Snad se někdy dostaneme i k ostatním módům (jen při pomyšlení na CTF v tomto prostředí v šestnácti lidech se mi začínají třást ruce...).
A tím pro dnešek končíme. Codename: Outbreak není v žádném případě nějak nadmíru „hypovaným“ titulem, ale rozhodně si chválu zaslouží. Kromě Flashpointu totiž není snad žádná hra, která by s ním snesla srovnání. Uvidíme pochopitelně později, v recenzi samotné, zda se nakonec neobjeví ještě nějaká závažná chyba, která by tyto první dojmy nějak zkazila, ale zatím tomu nic nenasvědčuje. Takže vám můžeme říci jedno - těšte se, máte na co. Codename: Outbreak totiž přijde až k vám, a to kompletně v češtině a za velice rozumnou cenu. O tom, jak bude lokalizace vypadat, vás budeme pochopitelně s předstihem informovat, stejně jako o mnohých dalších prvcích, které jsme tentokrát zamlčeli, abychom si je nechali až na recenzi :o).
