Japonské horory jsou v módě. Ve filmu se neuvěřitelně prosadil dnes již legendární Ring, v herním prostředí pak jednoznačně excelují dvě dvousloví. Resident Evil a Silent Hill. Inspirují další a další tvůrce. Dokonce i v chystané FPS jako je F.E.A.R. jasně vysledujeme stopy inspirace z Říše vycházejícího slunce. Kdo by také odolal tomu tajemnému mrazení v zádech, které právě tyto geniální výtvory nabízejí. Vědomi si této skutečnosti, vrhli se na survival horor i v Ubisoftu. Jejich počin nese název Cold Fear.
Podstatná je atmosféra. A ta by se dala v Cold Fear krájet.
Inspirace Japonskem, která se ostatně táhne celou videoherní tvorbou, však připomíná neblaze proslulou inspiraci technikou z téže lokality. Když my zde nadšeně jódlujeme nad prvními mobily s videokamerami, v Japonsku jsou již zastaralé a dávno vyšlé z módy. A tak přesně v době, kdy japonští hororoví géniové z Capcomu přivádějí na trh nejnovější Resident Evil 4 v úplně jiném stylu, v době, kdy všichni s úžasem třeštíme oči na videa z neuvěřitelného celshadingového Killer 7, v době, kdy se Sony pokouší inovovat žánr novými prvky v podobě , se Ubisoft vydal tradiční japonskou cestou. Cold Fear není neoriginální. Sice když mi někdo řekne zombie na lodi, vybaví se mi
automaticky Resident Evil: Dead Aim a nikoliv Cold Fear, a to přestože jsem právě před chvílí vytáhl DVD s touto hrou z mechaniky, ale budiž, v originalitě nemusí pršet, hlavně když kape. Takže tedy děj hororu je zasazený na loď (a nejen na ni, tolik snad můžeme prozradit). Je noc, po zmatečném řádně krvavém intru se v osobě člena pobřežní stráže USA dostáváte na ruskou loď (nedá se nic dělat, studená válka Rusům asi na hodně dlouho přisoudila nepříliš vábnou roli), kde se odehrálo cosi, co se krví projevuje takřka jako některé pasáže z démonických částí Silent Hillu.
Loď není žádný obří tanker, je hnusná bouřlivá noc a vlny si s ní doslova pohazují. Tenhle aspekt mě nesmírně zaujal. Nejste totiž na pevné zemi a loď vám to dává neustále tvrdě najevo. Kymácí se a musíte s tím počítat u mnoha předmětů, které se řídí elementárními zákony fyziky. Zalévají ji také prudké vlny, takže chůze při okraji se nemusí vyplatit. Podpalubí je zatopené, čili smiřte se s tím, že zkrátka idylka se nekoná a čekají na vás pěkně nepříjemné chvilky a to i bez nepřátel. Nakonec, vždyť o tom survival horor je. Pravda, pohled na řítící se vlny občas působí spíše komicky, loď jako taková zkrátka zákony mechaniky ignoruje.
Pohyb. Tak to už není kyselý hrozen, ale přímo šťovík.
Pokud jste předpokládali, že by vám masakrovaná posádka mohla být vděčná jako zachránci či nenadálé pomoci, rychle na to zapomeňte. Jako první nepřátelé totiž nastoupí ruští námořníci se střelnými zbraněmi a neochotou se kamarádit. Pochopitelně opět jako takřka v každém survival hororu, nečekejte, že tu najdete hromady nábojů a tak šetřete a důkladně prohledávejte mrtvoly. I když pozor, jemná inspirace Half-Lifem tu je zřetelná, cizorodý organismus začne z mrtvol dělat zombie, které vás nemají ani trochu rády. Taky čemu se divit.Zatím by to tedy ušlo. Prostředí je originální, nápad sice není na Oscara, ale ujde, v survival hororu zase tolik o příběh nejde (čest výjimkám v SH sérii), podstatná je atmosféra. A ta by se dala v Cold Fear krájet. Vynikající hudba a zvuky, které uslyšíte vždy, když se přiblížíte něčemu, kde vás hra chce vyděsit (pozor, občas je to jen nechutný trik, abyste byli zbytečně napjatí, šok přijde jindy), ta tedy opravdu stojí za to. Dobrá, Resident Evil 2 to není, ale je to velice povedené.
Grafika. To už je trochu kyselý hrozen. Nebo spíše hrozen, ve kterém víno nezrálo stejnoměrně. A tak na některých místech laskominka, jinde hnus, který vám připomene ne snad přímo PSOne tituly, ale rozhodně ne kvalitu poslední doby. Prostě něco se tu hodně povedlo, jinde to zkrátka dost odbyli. Ono, tohle je takřka v každé hře, ale v Cold Fear si to budete uvědomovat každou chvilku.
Pohyb. Tak to už není kyselý hrozen, ale přímo šťovík. Který mamlas vymýšlel pro Cold Fear ovládání, nevím, raději to ani vědět nechci, nemám zájem, aby se se mnou soudil pro urážku na cti. Ale už hodně dlouho jsem nezažil, abych postavu poslal dopředu, v půli cesty se přepnula kamera a já šel zpět. Nebo abych v chodbách bloudil, protože se kamery přepnou v tom nejnemožnějším okamžiku, takže už si nejsem jistý, zda jdu ODTAMTUD nebo vlastně TAM. A aby toho nebylo málo, ovládání postavy je skutečné delirium. Kéž by tremens, z toho se člověk vyspí.
Cold Fear má dobrý nápad, výbornou atmosféru, občas milé grafické vychytávky, no a na to ovládání si zvyknete.
Představte si, že svoji postavu vidíte z pohledu třetí osoby tak, jak je v survival hororech dobrým zvykem. Dobrá. Ovšem Cold Fear přihazuje "novinku", která jako kdyby vypadla ze Splinter Cellu, sledovaného jednookým a slabomyslným pasažérem japonského superrychlíku, jenž z okna zahlédne obrazovku se zmíněnou hrou, hmm ... také od Ubisoftu. Totiž podivný pohled přes rameno. A hle, je tu baterka. Kde já jsem tohle jenom viděl? Pamatujete na traumata v nepatchovaném Doom 3, kdy jste si rozsvítili ve tmě, abyste zjistili, že okolo jsou rozesmátí nepřátelé? Tady to není tak hrozné, ale jak někdo může vymyslet situaci, kdy stisknu tlačítko akce v tomto pseudo FPS režimu a postava tu akci vykoná, ovšem baterka ZHASNE???
Přestanu kritizovat. Jednak mám survival horory rád, ale hlavně Cold Fear si tolik rýpání zase nezaslouží. Po nějaké době si zvyknete a pak vám to přijde jako normální. Atmosféra, kterou vás tento titul zavalí, se dá krájet, to už jsem říkal, no a tak co byste chtěli víc? Je v ní dokonale skrytý tajemný strach. A o to přece jde. Mimochodem, pobavil mě moment v zatopeném podpalubí, kdy jsem zkusil v rámci testu interaktivity předmětů střelit do elektrické rozvodné skříně. Ano, tipujete správně, drát spadl do vody, která se pro mě rázem stala životu nebezpečná. Tipnete si, co se stalo v kajutě, když jsem pro změnu střílel do světla? No, správně tipli ti, co řekli nic. To je jako s grafikou. Někde super, někde byste vraždili.
Cold Fear přesto není špatná hra. Má dobrý nápad, výbornou atmosféru, občas milé grafické vychytávky, no a na to ovládání si zvyknete. Není to tak strašné jako zvykat si na šibenici.
| Cold Fear | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
