Když se řekne strategie, představí si většina z vás nejspíš nějakou realtimovku na způsob Red Alertu, „božskou“ hru a’la Black & White, popřípadě nějaký ekonomicko-budovatelský titul. Kromě těchto vyloženě „masových“ záležitostí však existují specializované hry pro úzké spektrum lidí, kteří se vyžívají v co možná nejlépe ztvárněném modelu bojiště, maximálně věrohodných zbraních a propracované bojové taktice. Když pomineme populární Battlegroundy, kterých se za ta léta nakupilo neskutečné množství, a nepříliš povedenou sérii Close Combat, zbývají stále dvě hry, které jsou v současné době již legendami – Steel Panthers (s většinou pokračování) a Combat Mission – Beyond Overlord. Narozdíl od čistě tahových 2D Pantherů poskytuje Combat Mission vedle skvělého systému „přískoků“ (nejprve naklikáte jednotkám rozkazy a pak pustíte několik desítek sekund realtimového boje, do kterého již nemůžete zasahovat) také zážitek vizuální, který se dá srovnávat snad jen se sledováním válečných filmů – obojí celkem věrně přibližuje pocity vojáka vyplivnutého na bojiště druhé světové. A právě druhý díl
Combat Mission se již delší dobu připravuje ve studiu Big Time Software.
Již podtitul nového pokračování, Barbarossa to Berlin, napoví, že namísto relativně mírných bojů spojeneckých jednotek s Němci na západní frontě nás bude čekat kompletní tažení na Východě. Tvůrci hry slibují, že kromě obligátních ruských a německých jednotek nebudou chybět ani vojska finská, italská, maďarská a rumunská – na vlastní kůži tak bude možné vyzkoušet taktiku útoku na armády menších států, která byla tak úspěšná u Stalingradu. Předělaný generátor náhodných misí zas zajistí historickou věrohodnost samostatných scénářů – nestane se tedy, že by se uprostřed zmrzlého Finska z ničeho nic objevila italská lehká pěchota v letních mundůrech. Velkých změn dozná i umělá inteligence jednotek – kromě implementace morálky vozidel založené na „nenahraditelnosti“ toho kterého stroje (osamocená 122mm samohybka podporující pěchotu se bude chovat opatrněji než obyčejné „téčko“ jedoucí ve formaci), možnosti nastavení „vyčerpání“ jednotek před
bitvou, zavedení palebných či krycích zón a ubudou i excesy v podobě například nelogického zalehávání vojáků známého z minula. Společenské jedince jistě potěší i inovovaný interface pro hru po e-mailu (PBEM).
Při pohledu na grafiku druhého dílu je nutné opravdu smeknout – pokud se tanky vyobrazené na screenshotech opravdu rozpohybují, bude to něco neskutečného (takový sníh mezi články pásů vypadá místy až kýčovitě). Je vidět, že si grafici na 3D modelech a jejich texturách opravdu dali záležet – útočící T-34/85 má dokonce i postranní závěsy s lopatkami a ocelovými lany. I okolní krajina se od minula dost změnila – přibyly nové druhy opevnění, detailnější zákopy a také mnohem reálněji modelované počasí s navazujícími změnami charakteru vegetace. Zatím však není jasno ohledně minimálních a doporučených hardwarových nároků, hlavně při pohledu na početné exploze dělostřeleckých granátů rozeseté téměř po celém obzoru (nebojte, i tentokrát se kamera v blízkosti dopadu zatřese) mají majitelé slabších konfigurací důvod k obavám.
Zbývá jen údaj poslední, avšak nejdůležitější – hra by měla být hotová v prvním čtvrtletí příštího roku a vývojáři počítají s tím, že těsně před jejím vydáním vypustí do světa hratelné demo. Na otázku, proč se nemůže objevit demoverze dříve, když je už teď hra z 95 procent hotová, odpověděli tvůrci hry celkem výmluvně – když vydali relativně brzy demo prvního dílu, ztratili následně měsíc a půl práce, když museli dělat podporu oné demoverzi. Jedno je však jisté – těch posledních pár měsíců čekání bude opravdu krušných...
