Tak nám vyšel třetí díl Commandos. Od vydání dílu druhého uplynuly už téměř dva roky a tak není divu, že se na nový díl čekalo jako na smilování Boží. Co přináší nového? Je to pořád stejná zábava nebo jen ždímání peněženek? Na tyto a jiné otázky se vám pokusí odpovědět následující recenze.
Commandos 3 jsou netradiční strategií z prostředí druhé světové války, ve které na místo velkých armád ovládáte pouze několik málo speciálně školených zabijáků. Vtip je v tom, že ne na každou misi máte všechny členy týmu (takový potápěč by vám v zasněženém Berlíně opravdu moc nepomohl) a každý je specialista na něco jiného. Úkoly misí jsou rozmanité – od eliminace zrádce po únik z vězení. Předpokládám, že většina z vás hlavní principy hry zná a že se o nich nemusím rozepisovat. Pojďme se tedy ponořit do Commandos 3 trošku podrobněji.
Troška srovnávání se staršími brášky
V této recenzi bych se rád vyhnul srovnávání s výtečným prvním dílem, protože třetí díl je spíše podobný dílu druhému. Druhý díl přinesl novou vynikající grafiku, interiéry budov se 180 stupňovou rotací, rotaci exteriéru (sice jen ve čtyřech stupních, ale aspoň něco), zoom, inventář u každé postavy, nové předměty a členy týmu,
prostě se jednalo o povedené pokračování legendy. A jak je na tom trojka? Nebudeme si nic nalhávat, jedná se spíše o větší datadisk ke dvojce než novou hru. Pokud jste hráli druhý díl, nemusíte ztrácet čas s tutoriálem (skládá se ze dvou malých misí) a rovnou se vrhnout na kampaň. Grafika je téměř stejná, ovládání jakbysmet a výčet novinek je opravdu malý.
Trošku podrobněji
Z předchozího odstavce by mohlo vyznít, že jsem třetí díl Commandos pěkně zdrbnul, ale to opravdu nebyl záměr. Druhý díl byl skvělý, o čemž si můžete přečíst v této recenzi a vzhledem k tomu, že „Destination Berlin“ vypadá téměř stejně, jedná se opět o velmi dobrou hru. Ale při hraní trojky jsem měl stále pocit, že hraju dvojku. Samozřejmě jsou tu určité rozdíly, ale není jich tolik, kolik se na pravé pokračování sluší a patří, případně nejsou tak zásadní. Tak teď už ale opravdu k popisu Commandos 3.
Ďábelská obtížnost aneb už to není taková pohoda
Upřímně řečeno bych moc nechtěl být v kůži člověka, co zkouší hrát Commandos 3 a nemá zkušenosti s hraním předchozích dílů. Pro něj bude totiž začátek hry opravdové peklo. Hra sice obsahuje dvě tutoriálové mise, ale ty (stejně jako ve dvojce) nejsou moc dobře vyřešeny a příliš mnoho se na nich nenaučíte. Naštěstí 
co se týká ovládání, není zas tak složité, takže vám po chvíli cviku přejde do krve. Levým tlačítkem myši určujete činnosti a místa, kam mají členové Commandos jít, pravým rušíte výběr nebo volíte členy. Vzhledem k velkému množství předmětů (pistole, samopaly, granáty, ...) je nezbytně nutné naučit se příslušné klávesové zkratky, protože vám to ušetří drahocenný čas, který budete potřebovat „než se támhleten němčour otočí“.
Samotná obtížnost není ale jen ve zvládnutí ovládání. Je v tom, že na každé mapě je velký počet nepřátelských vojáků, většina se navzájem vidí, alarm znamená většinou konec mise, ale hlavně – v některých misí jste ovlivněni časem! Tato funkce, která ve druhém dílu chyběla, znamená pro hru úplně jiný rozměr. Například v Berlíně musíte odstranit zrádce, který dorazí za patnáct minut v autě a za tu dobu se na něj musíte připravit. Váš tým je v kanálech pod městem a na povrchu je spousta vojáků, takže nemůžete vylézt kde chcete. Nutno uznat, že časový limit je vždy opravdu těsný a věřím, že ne každý to zvládne napoprvé. Celkový počet misí se vyšplhal na dvanáct (plus zmíněné dvě tutoriálové, které jsou ale tak malé, že vám zaberou pouze pár minut). Dvanáct se může zdát velice málo, ale vzhledem k faktu, že většinu z nich budete hrát i několik hodin, ani nemyslete na dohrání za jediné odpoledne. Mise jsou rozděleny na tři kampaně, které jsou přístupné hned od začátku, takže pokud nebudete mít štěstí 
v jedné, můžete zkusit další. K cíli misí vede na štěstí několik cest a je jen na vás, jakou se vydáte. Jako příklad bych opět uvedl misi z Berlína, kde musíte odstranit zrádce – máte na výběr tři možné cesty. Buď ho zastřelíte Sniperem nebo ho vyhodíte do vzduchu v jeho autě nebo naleznete důstojnickou uniformu (resp. si ji vypůjčíte od nějakého Helmuta :)) a vplížíte se do domu, ve kterém bude po vystoupení z auta a tam ho zabijete. Další zádrhel ale je, že věci potřebné k dokončení mise (Sniperská puška, výbušniny, uniforma) musíte nějakým způsobem získat a to také není žádný med. Nepřátelé mají opravdu oči všude a stačí jedna malá nepozornost nebo špatně ukrytá mrtvola a nepřátelé vyvolají alarm, který ve většině případů znamená konec mise a „load“. Naštěstí „quickload“ a „quicksave“ trvá opravdu jen chvilku, což je dobře, protože je budete používat opravdu často. S používáním těchto kláves se ale nese jeden malý neduh. Klávesa pro „quicksave“ je nastavena na klávesu F9, kde ve většině jiných her je nastaven naopak „quickload“, takže se mi několikrát stalo, že jsem omylem uložil hru zrovna v okamžiku, kde jsem ji chtěl načíst, což znamenalo celou misi od začátku nebo obnovení starší pozice, proto doporučuji průběžně ukládat i do klasických pozic a ne jen do „quicksavu“.
Členové Commandos a jejich ovládání
Každý, kdo čekal na rozšíření týmu bude asi zklamán, protože se stal pravý opak. Od minulého dílu ubyl bullteriér Whiskey i dívčina Nataša, kteří si ve dvojce odbývali svoji premiéru. Také chybí postava řidiče, která byla také celkem zbytečná. Tak se nám osazení Commandos usadilo na šesti členech. Jsou to – Zelený Baret, Špión, Zloděj, Odstřelovač, Potápěč a Ženista. V průběhu hry se vám naskytne příležitost ovládat i některé spojence. Schopnosti jednotlivých členů také doznaly jistých změn. Výborná je například schopnost Odstřelovače zlikvidovat nepřítele za oknem. Ani další postavy ale nepřišly zkrátka. Například Špión může nepřátelskému vojákovi (pochopitelně pouze pokud je v uniformě s vyšší šarží) rozkázat kam se má koukat a tak odpoutat jeho pozornost. Neocenitelným pomocníkem se stává i nová schopnost všech postav zaútočit na nepřítele okamžitě jak ho uvidí. Prostě postavu dáte na nějaké dobré strategické místo (například za roh), zvolíte zbraň a zapnete funkci automatického útoku. Pokud nepřítel vstoupí do zorného úhlu a dostřelu zbraně, už z něj nevystoupí :). Samozřejmě, že některé osvědčené vychytávky zůstaly. Za všechny budu jmenovat například vhození granátu do 
místnosti dveřmi nebo oknem nebo nakouknutí do další místnosti klíčovou dírkou.
Každá postava má svůj celkem velký inventář (mají ho i nepřátelé, které můžete samozřejmě obrat o všechno co mají), do kterého lze cpát veškeré vybavení, na které cestou narazí. Vybavení se skládá z několika druhů pistolí, samopalů a pušek, granátů, plynových bomb (případně masek), molotovů, výbušnin, nepřátelských uniforem pro Špióna a spousty dalších věcí.
Umělá inteligence nepřátel se špatně hodnotí - všichni se chovají podle předem daných skriptů. Občas mi nepřátelé přišli úplně tupí – hlavně neozbrojení vojáci. Pokud vidí nepřítele, místo aby na něj upozornili, běží k němu a snaží se ho zranit pěstí. Na druhou stranu reagují na zvuky, takže pokud vás zaslechnou, jdou se podívat. Pokud omráčíte a svážete nepřátelského vojáka a toho najde jiný voják, v klidu mu rozváže pouta a oba se vrátí na své místo. To je dost nereálné, ale kdyby bylo všechno stoprocentně reálné, asi by se to nedalo hrát. Bohužel (bohudík) opět chybí efekt z výborné hry Desperados, kde nepřátelé postupně nervózněli když zmizel jejich kolega na hlídce a šli se po něm podívat. V Commandos je všem všechno jedno - pokud najdou na zemi krvavý flek, nikomu nepřijde divné, že je zrovna na místě, kde měl hlídku Hanz, který je jako na potvoru nezvěstný :).
Grafika a to ostatní
Grafická stránka hry je opravdu úžasná, všude je vidět smysl pro detail a vyváženost. Grafika misí je velice rozmanitá – od zasněženého Berlína, přes krásnou venkovskou vesničku s nádražím nebo městečka v deštivém dni. Užijeme si i misi na jedoucím vlaku, ve které musíte zlikvidovat posádku a zastavit ho nebo přepadení konvoje vezoucího cennosti. Skvělá grafika si ale vyžádala krutou daň v podobě paměťových nároků. Pokud nemáte alespoň 512 MB, moc dobře se vám asi hrát nebude.
Grafiku bych rozdělil na dvě části – v exteriérech a v interiérech. Začneme exteriéry. Ty jsou stejně jako v předchozích dílech výborně nakresleny a přímo překypují detaily. Bohužel zůstalo zachováno pouze jedno konstantní rozlišení – 800 x 600. Veškeré nastavení grafiky je pouze výběr mezi vysokými a nízkými detaily (stejně chudě je na tom i zvukové nastavení – pouze hlasitost, o ostatních nastaveních jako třeba předefinování kláves si nechte zdát). Bohužel se nekoná ani plynulá rotace kamery. Zůstala pouze rotace po 45 stupních a i ta se mění dost pomalu a občas i s několikasekundovým zpožděním. Bohužel tím se občas dostanete do problémů, kdy nenajdete vhodný úhel pro provedení akce, protože vám ve 
výhledu překáží například střecha budovy nebo několik stromů. Kdyby se alespoň zprůhlednily, dalo by se s tím něco dělat, ale takhle to není moc dobře vyřešeno. Zoom má také pouze několik stupňů a ve všech kromě základního mi přišla grafika trošku rozostřená.
Grafika v interiérech je naproti tomu už kompletně ve 3D, což umožňuje plynulou rotaci a zoom. Na druhou stranu ale modely nejsou moc dobře zpracovány, takže pokud se díváte klíčovou dírkou a přímo přede dveřmi stojí voják, uvidíte, že má hlavu hranatou jako kastrol sestávající se pouze z několika málo polygonů. Naštěstí z větší dálky už to tak hrozně nepůsobí. Mnohem lepší by bylo zpracování interiéru jako v již zmiňované hře Desperados, kde se odkryla střecha a zdi a vše se odehrávalo v podstatě v exteriéru.
Resumé
Commandos 3: Destination Berlin je opravdu dobrá hra, která nepřináší výrazné změny od předchozího dílu. Na druhou stranu to ale není na škodu, protože se jedná o zaběhnutý a oblíbený systém. Pyšnit se může opravdu skvělou grafikou v exteriérech, dobrými misemi a vskutku pekelnou obtížností. Sice to není typ hry, který se líbí každému, ale pokud vás zaujaly předchozí díly, zaujme vás i tento.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
