Po letech dlouhého čekání jsme se konečně dočkali a světlo světa spatřil nový díl Commandos s podtitulem Strike Force, tentokrát v podobě 3D akce? Neuškodí to této skvělé sérii?
Pokud jste doposud neměli tu čest se sérií Commandos (chudáci), pak máte šanci se o této strategické perle a její historii něco dozvědět. Psal se rok 1996 a bratři Ignacio a Javier Pérezovi se dávají dohromady s Gonzo Suarezem a zakládají Pyro Studios, první španělské profesionální herní studio. O dva roky později, v roce 1998, se na trh dostává netradiční hra s názvem Commandos: Behind Enemy Lines, ze které se během několika dní stává megahit, čítající dnes více než půl druhého milionu prodaných kusů. Netrvalo dlouho a na trhu se objevil stand-alone datadisk s podtitulem Beyond the Call of Duty, přinášející stejně chytlavou hratelnost a nášup nových a pekelně obtížných misí. V roce 2001 se na monitorech objevil regulérní druhý díl Commandos 2: Men of Courage a herní magazíny se opět předháněly v superlativech. Mnohem detailnější prostředí, spousty vylepšení a parádní hratelnost, to už snad nešlo překonat. A opravdu, přestože byl třetí díl Commandos 3: Destination Berlin z roku 2003 opět skvělý, nepřinesl tolik novinek, jak někteří očekávali a hodnocení některých herních webů/časopisů byla dost nízká (naštěstí ne všichni trojku odsoudili a poznali v ní kvalitní hru, jakou beze sporu je). No a po třech letech vychází čtvrtý díl s názvem Commandos: Strike Force, který přináší možná více novinek, než by si někteří přáli, ale po pořádku…
Kdo není 3D, není IN…
Tak tímto heslem se asi chlapci v Pyro Studios inspirovali, protože tím největším překvapením oproti předchozím dílům je přechod do třetího rozměru. S tím se hráči sice setkali už v interiérech v Commandos 3, ale Strike Force jde ještě dál. Dokonce o tolik dál, že je to prakticky 1st person akce! Na celý herní svět budete tentokrát koukat očima hlavních hrdinů, případně se můžete speciální klávesou podívat přes rameno, což jsem ale mnohokrát nevyužil.
"Zapomenout můžete na potápěče nebo ženistu, tentokrát budete mít k dispozici pouze tři členy, konkrétně Zeleného Bareta, Špióna a Odstřelovače a na každou misi budou k dispozici maximálně dva z nich."
|
Snižujeme stavy
Další velkou změnou je drastické snížení počtu členů Commandos. Zapomenout můžete na potápěče nebo ženistu, tentokrát budete mít k dispozici pouze tři členy, konkrétně Zeleného Bareta, Špióna a Odstřelovače (více v tabulce) a na každou misi budou k dispozici maximálně dva z nich. Přepínat lze mezi nimi kdykoliv klávesou TAB, ale s druhým členem je lepší se zašít na nějaké bezpečné místo. Sice dokáže opětovat palbu, ale to moc nepomůže, zvláště pokud nechcete vyvolat alarm. Vzhledem k předchozím dílům mě překvapilo, že Bareta jsem oproti Špiónovi využil jen minimálně. Stačí si se Špiónem vypůjčit od nějakého Hanze uniformu a můžete se promenádovat kudy chcete. Pozor si musíte dávat pouze na vyšší šarže, které vás mohou identifikovat. Díky tomu se ze Špióna rázem stává nejužitečnější postava, která svou škrtící strunou tiše likviduje osamocené hlídky a dělá cestu ostatním. Samozřejmě využijete i ostatní dva charaktery, ale už ne v takové míře nebo pouze pokud Špión není vůbec k dispozici.
|
Každý z výše jmenovaných členů ovládá navíc například schopnost léčit sebe i ostatní (pokud má u sebe lékárničku), vytvoření maskovací clony hodem kouřového granátu nebo použití stacionárních kulometů. Oproti minulému dílu zmizel inventář a vše je rozděleno do tří samostatných kategorií, mezi kterými listujete patřičnou klávesou. Občas je to sice trošku nepohodlné, ale není to nic, co by se nedalo překousnout.
Další změna, související s přechodem do třetího rozměru, se týká mapy a zobrazení pozice nepřátel a směru jejich pohledu. Mapa je celkem přehledná, jsou na ní zobrazeny všechny primární i sekundární mise, krabice s náboji apod. O moc důležitější je ale radar v rohu obrazovky. Ten zobrazuje hlavně všechny okolní nepřátelé v podobě šipek, ukazující směr jejich pohledu. Podle pohybu šipek lze také snadno odhadnout pravidelné trasy svých budoucích obětí a pořádně se na ně připravit. Důležité je i zbarvení šipky – pokud je zelená, nemá o vaší přítomnosti zmetek ani páru, když je žlutá, už si dává pozor a červená znamená malér. Podle sytosti barvy lze také rozpoznat, zda je nepřítel ve stejném patře (nebo ve stejné výškové rovině) jako vy, což se dost hodí.
Rambo styl nebo stealth akce?
Přestože Rambo styl šel s předchozími díly dohromady asi jako Darth Vader a Star Trek, ve Strike Force si ho užijete více než dost. Téměř každou misi lze vyřešit prostoduchým vystřílením všeho živého bez ohledu na nějakou taktiku nebo stealth prvky.
Ze hry se tak stává tuctová střílečka typu Call of Duty, Medal of Honor nebo Brothers in Arms, které jsou sice skvělé, ale ke Commandos to prostě nesedí. Přestože nepochybuji, že milovníci původních Commandos bude mít radost z tichého vyčištění celé mapy, spousta hráčů určitě sáhne po akčnější taktice, čímž si hru podle mého názoru docela zkazí.
Na cestě za vítězstvím vás čeká celkem čtrnáct různorodých misí, což není nijak moc a ani jejich délka není nikterak závratná. Celá hra jde bez problémů dohrát za jedno delší odpoledne nebo dva poklidné večery. V porovnání se staršími brášky, kde stejnou dobu trvala třeba jedna mise, je to doba více než směšná a několik dalších misí by hře rozhodně prospělo. Úkoly v misích jsou celkem pestré, od likvidace nepřátelského generála, přes obranu malého městečka, sabotáží a krádeže tajných dokumentů až po atentát na zrádce nebo osvobozování zajatců. Setkávat se budete ale také s nejrůznějšími vedlejšími úkoly, které budete objevovat až během mise a jejichž splnění sice není povinné, ale každý správný hráč se o ně alespoň pokusí. Celkový design misí je velice povedený a nenajdete v něm žádná nějak nápadně hluchá místa. Obdivovat budete celkem tři země. Hra začíná ve Francii, poté se přesunete do zasněženého Norska a nakonec skončíte v rozbombardovaném Rusku. Každá z těchto zemí má něco do sebe a hraje se úplně jinak. Zatímco Francie je poměrně tichá záležitost, postupem ve hře akčnost nabývá na spádu a Rusko už je hlavně o akci.
Jak si stojí umělá inteligence?
Umělá inteligence nepřátel se u Commandos vždycky špatně hodnotila. Na jednu stranu jsou nepřátelé naprosto dementní a nevšimnou si, že půl metru od nich jste právě uškrtili jejich kolegu, není jim divné, že stále mizejí další a další hlídky, nechávají se lacině nalákat na mince a krabičky cigaret a nereagují ani na hlasité rány ze sniperovy odstřelovačky, ale na stranu druhou je tohle uděláno schválně, aby se to dalo alespoň trochu hrát. Vždyť pokud by nepřátelům implementovali vývojáři nějakou pokročilejší AI, hra by byla nejspíše nehratelná. Bohužel i přes tento fakt si musím rýpnout na reagování nepřátel na vystrčení zbraně. V jedné misi jsem byl se Špiónem za velkou skupinkou vojáků, kteří ke mně stáli zády a neviděli mě. Mohl jsem si za nimi pobíhat jak je libo, ale stačilo jen vyndat (nikoli tedy vystřelit) zbraň a okamžitě se na mě s palbou otáčeli. Trochu mi to připomínalo stařičkého Dooma, kde stačilo do vzduchu máchnout pěstí a ihned po mě šli příšery z půlky levelu :-).
Bohužel nejde, abych nezmínil snad největší hrůznost, kterou tvůrci fanouškům Commandos přichystali – MIZÍ MRTVOLY!!! Někdo to možná uvítá, protože hra není tak obtížná a je přístupnější i mladším hráčům, ale zarytí fandové Commandos si rvou vlasy. Odklízení těl na bezpečné místo patřilo k hlavním strategickým dovednostem a stačila pouze jedna nešikovně „odložená“ mrtvola nějakého Helmuta a alarm byl na světě. Zde stačí počkat nějakých třicet vteřin a mrtvola prostě zmizí. Navíc pokud si se Špiónem nejprve „půjčíte“ náckovu uniformu, zmizí HNED! To si z nás, páni vývojáři, s prominutím děláte prdel, ne?
Když už 3D, tak je to aspoň hezké 3D?
Co se týká grafického zpracování, tak na enginu jsou sice roky vývoje občas docela znát, ale
|
Verdikt: Co napsat závěrem? Snad jen, že Commandos: Strike Force je dobrá hra a důstojné pokračování staré ságy. Přináší ale řadu novinek, které fanoušci minulých dílů mohou, ale také nemusí skousnout. Máte-li rádi klasické akce s prvky taktizování a tichého pohybu a staré Commandos jste buď nehráli nebo vás nebavily, nemohu vám Strike Force nedoporučit. Vy ostatní si dobře rozmyslete, jestli vás tato hra bude bavit. Rozhodně ale vyzkoušejte alespoň demo, které je sice velice krátké, ale i tak dá trochu tušit, kam se tato hra ubírá.
Druhá strana mince
Co jsem se tak bavil se svými kamarády z „pařanské“ branže, reakce na hru jsou velice rozporuplné. Většině hráčů se hra líbí a mají na ni podobné názory jako já, ale jsou i zarytí fanoušci starých Commandos, pro které je Strike Force jako rána klackem přes… no bolí to tam. Proto jsem se rozhodl věnovat tento malý odstaveček všem milovníkům původní série, které nad přechodem do 3D a celkovým zjednodušením nevěřícně kroutí hlavou. Mírný přepis reakcí, které jsem obdržel, vypadá nějak takto:
Kua ty woe co to je za paskvil? Si ty Pyro Studios snad dělaj kozy ne? Tohle jsou Commandos? Dyk tam pobíhám, střílim jako Arnie v Commandu a veškerý taktizování je nulový. A ty woe mizej mrtvoly! Normálně toho fašouna podříznu, počkám pár sekund a mrtvola nikde, copak s timhle musim vymejšlet nějakou strategii? Trapná obyčejná 3D akce, kterých je dneska jako máku. Umělá inteligence úplně debilní, většina hry jde vyřešit jen střílením, nejde nikam vyskočit, je to chaotický, no prostě hrůza! A dost ty woe, tohle hrát nebudu! Jsou tu normálně nezničitelný krávy! Normálně přede mnou stojí kráva, střílim do ní jeden zásobník za druhym, krev stříká, ale s krávou to ani nehne, no tim mě dostali! 60% maximálně a to ještě ze slušnosti! :-)