Už je tomu sedm let, co vyšel první díl strategie Company of Heroes a získal si množství fanoušků. Dvojka už nicméně klepe na dveře a na základě hraní betaverze můžeme prohlásit, že se v ní hráči originálu rychle zorientují. Přesto budou mít z hraní odlišný pocit.
Nas mnógo
Zatímco v předchůdci jsme obvykle německé pozice ostřelovali artilerií a pak na ně vyslali těžké tanky, tentokrát si musíme často vystačit pouze s lidským potenciálem Sovětů, který je však na druhou stranu takřka nevyčerpatelný. Prakticky nevyzbrojení vojáci se ženou na zteč, berou zbraně padlých kamarádů a za pár vteřin následují jejich osud.
V jedné z pěti hratelných misí je obětování mužů v podstatě doktrínou. Důležitý je pouze materiál a na Moskvu postupující Němce je nutné za každou cenu zdržet. Je třeba se postupně stahovat po sektorech a zanechávat za sebou spálenou zemi, což je myšleno doslova. Plamenomety nepálíme jen obilná pole, ale i domy, které ještě obývají civilisté.
Brutalita války se vším všudy
Company of Heroes 2 neváhá ukázat brutalitu války ve všech jejích rozměrech. Vzduchem létají části těl a kolem hoří vojáci. Vzhledem k tomu, že rozkaz ke spalování není splnitelný volitelně, ale je nutný k úspěšnému dokončení mise, nemá hráč na výběr.
Protože je od počátku jasné, že cílem mise je kompletní stažení se, dostavuje se zvláštní pocit bezvýchodné situace. Misi sice úspěšně dokončíte, ale prohrajete. Již v prvním dílu jsme čas od času ztratili část mapy, ale nikdy ne celou jako tady.
Přesto je tato mise hektická, napínavá a především zábavná. Vděčí za to chytrému designu, kdy vám autoři postupně zpřístupňují lepší vybavení. Po plamenometech tak budete moci použít třeba protitankové miny. Ale tanky parkující u nádraží využít nelze, ty jsou třeba až k obraně hlavního města.
Ale nemusíte se bát, že byste ustupovali a bránili celou hru. Ve druhé z hratelných bitev o Stalingrad se list obrací a ke slovu se v plné parádě dostávají dvě silné stránky předchůdce: dobývání sektorů a správné vyzbrojování jednotek.
Zabrané sektory přinášejí munici a palivo, které nepotřebujeme jen na nové jednotky, vozidla a kasárna, ale také k vylepšení stávajících jednotek.
Odteď už muži nepředstavují jen živé terče, ale jsou skutečnými specialisty, kteří získávají zkušenosti. Z různých schopností jmenujme například určení polohy nepřátelského vozidla podle zvuku a jeho zobrazení na mapě.
Tato schopnost přijde ke slovu v poslední z hratelných misí, ve které musíme nahánět jeden jediný Tiger po celé vesnici, přimět ho k zastavení a zbavit se posádky. To samo o sobě není bez adekvátního vybavení vůbec jednoduché, ale není to zdaleka všechno. Následně je třeba tank opravit a dopravit do vlastní základny. To se pro změnu nelíbí Němcům, kteří se tomu ze všech sil snaží zabránit.
Vedlejší úkoly usnadní hru
Čas od času se naskytne možnost splnit některý z vedlejších úkolů. Například narazíte na kamarády pod palbou nebo budete vyzváni k likvidaci nepřátelské artilerie.
Odměna je většinou dvojnásobná: jednak se zbavíte vlastní hrozby a jednak získáte hvězdy, které lze investovat do vylepšení jednotek.
Vizuální stránku silně ovlivňuje dějiště hry, kterým je zasněžený a notně ponurý Sovětský svaz. Mise jsou každopádně velmi syrové a špinavé, nečekejte tedy žádné hollywoodské divadlo.
Trochu zamrzí, že v porovnání s prvním dílem autoři grafické technologie spíše jen oprášili, než aby vyvinuli zcela nové a odpovídající schopnostem aktuálního hardwaru. Animace jsou sice stále velmi dobré, ale nečekejte žádné velkolepé efekty a místy se připravte na setkání s nevábnými texturami.
Company of Heroes 2 zatím vypadá na důstojného nástupce výborné strategie. Pozitivní zprávou je, že i v ohraném schématu druhé světové přinese trochu odlišný pohled na válku, která není jen o vítězstvích, ale i o porážkách, vedoucích s trochou štěstí k velkému triumfu.
Hra vychází 25. června na PC.
