RECENZE: Rusko nedobudeš. Když ho dobudeš, neudržíš ho. Když ho udržíš, zmrzneš

Rusko nedobudeš. Když ho dobudeš, neudržíš ho. Když ho udržíš, zmrzneš. Tohle pořekadlo velmi výstižně charakterizuje to, co virtuální stratégy v Company of Heroes 2 čeká.

V prvním dílu byla pozornost upřena na boje v západní Evropě a hráči tlačili nacisty až zpátky do rozbombardovaného Berlína. Tlačení wehrmachtu do Německa samozřejmě čeká i na ty, kteří si pořídí pokračování. Jenže tentokrát zelené francouzské louky nahradily rozsáhlé ruské pláně zasypané sněhem. A v hlavní roli tak je Rudá armáda.

"I když je téma postradatelnosti ražené veliteli Rudé armády jistě zajímavé, jeho přenesení na monitory dokáže být občas dost frustrující."

A je známým faktem, že německý postup zastavili Sověti jen díky tomu, že vojáci wehrmachtu zamrzli i se svými tanky kousek před Moskvou a brutální ruská zima decimovala pěchotu a měnila vyspělé německé tanky na bezcenná ocelová těžítka.

A v kampani pro jednoho hráče proto počasí hraje zcela zásadní roli. Sníh je na velké části map a výrazně ovlivňuje hratelnost. V hlubokém sněhu se pěchota samozřejmě pohybuje pomaleji, ale na druhou stranu se v něm ukryje snáz než na silnici.

Ikonická fontána obklopená mrtvolami ukazuje krvavost bojů o Stalingrad.

Kampaň pro jednoho hráče se soustředí na Rudou armádu, která musí porazit lépe vycvičený a vybavený wehrmacht.

A věřte tomu, že při hraní za Rudou armádu budete potřebovat každou výhodu, kterou vám hra nabídne. Přesně jako ve skutečnosti jsou totiž Sověti mizerně vyzbrojení a co jim schází na zbraních, dohánějí početní převahou.

Hurááá do nich, soudruzi

Především základní pěchota má mimo kryt podobnou životnost jako lahev vodky na ruské svatbě. Ale pokud se vám podaří nedisciplinované třasořitky schovat do chalupy, nebo alespoň za plot, rázem se jejich efektivita a šance na přežití rapidně zvýší.

Wehrmachtu se svými chabými kvéry sice moc velké škody nenadělají, ale mohou je minimálně zdržet, než přijdou posily. I když je téma postradatelnosti ražené veliteli Rudé armády jistě zajímavé, jeho přenesení na monitory dokáže být občas dost frustrující.

Je nepsaným pravidlem, že hráči od úniků do virtuálních světů očekávají pocit moci a rostoucí síly. Nové jednotky se sice odemykají i tady, ale v drtivé většině misí kampaně se musíte až zbytečně spoléhat právě na slaboučké odvedence, kteří drží pušky poprvé v životě.

V některých misích musíte udržovat pěchotu v teple, jinak vám ji ruská zima zdecimuje.

Na východní frontě samozřejmě nemůže chybět led a sníh...

Části stratégů hromadné posílání vojáků na smrt nejspíš vadit nebude a budou pěchotu cpát před německé hlavně tak dlouho, dokud nacisty neumlátí čepicemi. Jenže pokud vyznáváte opatrnější styl hraní, při kterém raději koordinujete menší počet silnějších jednotek místo sebevražedných hromadných útoků, dokáže vás tento příklon k velkovýrobě mrtvol pořádně naštvat.

Zajímáte se o koupi her?

Na VratnePenize.cz najdete několik specializovaných webů pro nákup her levněji.

Podobně na tom je koneckonců i vypravěč příběhu v kampani Isakovič. Dříve voják, nyní novinář zavřený v gulagu na Sibiři, kde vzpomíná na hrůzy války. Ani on nesouhlasí se Stalinovou doktrínou, podle které je jakýkoli ústup naprosto nepřípustný a trestá se smrtí z rukou vlastních kamarádů ve zbrani, nebo důstojníků pro věci politické.

Kampaň vás provede různými známými i méně známými bitvami a událostmi bojů na východní frontě. Nechybí proto bitva o Stalingrad včetně mnohokrát viděného nabíhání přímo před německé kulomety, osvobozování totálně vyhladovělého Leningradu, ani vypalování venkova, aby nacistům do rukou nepadly žádné zásoby.

Je mi zima a mám díry v botách

Kampaň ovšem nabízí i zajímavější a pestřejší mise. Například tu, v níž s hrstkou pěchoty musíte přebíhat od ohně k ohni, jinak umrznete ve vánici, a ještě u toho střílet Němce a vyhazovat do povětří jejich nepojízdné tanky.

Hra také připomíná, že sovětští vojáci nesměli ustupovat. To bylo považováno za zradu a "odměnou" byla poprava z rukou vlastních důstojníků

Nebo tu, kdy s extrémně omezenými zdroji musíte zlikvidovat hodně silný německý tank. Jenže tím to samozřejmě nekončí. Vzápětí je poškozený Tiger potřeba opravit, zabrat a odvézt na velitelství, aby ho sovětští konstruktéři mohli rozebrat. Jenže to se samozřejmě nelíbí Němcům, kteří se raději cenný Tiger pokusí rozstřílet.

Podobný postup koneckonců není ojedinělý. Často už si říkáte, že máte misi za sebou, najednou se hra sama uloží, mapa se zvětší na dvojnásobek a velitelství na vás vychrlí novou várku rozkazů.Před vámi je tak rázem dvojnásobek sektorů k udržení, případně vyrvání z nacistických pracek.

Nejste samozřejmě odkázáni jen na nekonečný zástup nezkušených odvedenců. Kromě další pěchoty vybavené těžkými kulomety nebo minomety je samozřejmě ve hře i rozsáhlý vozový park a letecká podpora, i když letadla nejde přímo ovládat.

Jedna z těch lepších sovětských zbraní - náklaďáky vybavené čtyřhlavňovými kanóny doslova rozemelou jakoukoli pěchotu za pár vteřin.

Budovy poskytují úkryt pěchotě a také ji chrání před krutou ruskou zimou.

Tanky a obrněná auta jsou oblastí, kde Sověti za wehrmachtem tolik nekulhají, takže je nejspíš budete využívat na maximum. Nejen proto, že víc vydrží, ale protože se pohybují rychleji a mají lepší zbraně.

Stalinovy varhany Němcům hrají krvavé árie

V kampani jsem si oblíbil především nákladní auto, které v základu jen převáží pěchotu. Potud nic moc. Jenže po vylepšení se na korbě objeví čtyřhlavňový kanón, kterému se nepřezdívá mlýnek na maso pro nic za nic. Tohle rychlopalné monstrum totiž nadělá z Němců kečup za pár vteřin a s přibývajícími zkušenostmi stačí i na protipancéřová děla, jejichž obsluhu zdecimuje rychleji, než stačí vystřelit.

Proti tankům ovšem nemá šanci, tam musejí nastoupit vlastní obrněnci. Zmínku zasluhují i kaťuše, které ve výzbroji samozřejmě nechybí. Nejen, že ze zvuku odpalovaných raket jde mráz po zádech, ale kam rakety dopadnou, deset let nic neroste.

24. května 2013

Veteráni série z předchozích odstavců už určitě poznali, že dvojka Company of Heroes je jedničce opravdu hodně podobná. A mají pravdu. Ale vzhledem k tomu, že původní hra je nejspíš nejlepší strategií z druhé světové, nijak zvlášť to nevadí.

Kampaň pro jednoho hráče určitě zabere minimálně 10 hodin a po jejím dohrání jsou k dispozici sólo scénáře, výzvy pro dva hráče a bitvy s umělou inteligencí. V jedné z nich například lovíte ruské důstojníky s pár vojáky, zatímco oficíry chrání početné jednotky.

A to vůbec není řeč o multiplayeru. Ten obstojí na stovky hodin a za každou bitvu navíc hráč dostává zkušenosti, za které se odemykají třeba nové maskovací nátěry na tanky. A po splnění určitých podmínek permanentně posílí jednotky. Jsou to malé rozdíly, ale pořád potěší, když dělostřelectvo páchá větší škodu nebo pěchota snese víc kulek.

Graficky vypadá hra velmi dobře, nechybí odrazy tanků na ledu, výborně zpracovaný je sníh i oheň, který je jako živý. Hudba se ozve jen někdy, dabing obou armád pobaví zdatně napodobenými přízvuky.

Orientace jak po deseti panácích

Hru bohužel kazí poměrně zásadní nedostatek. A tím nemyslím nemohoucnost sovětské pěchoty. Problémem je to, jak podivně se jednotky hýbou z místa na místo, především na delší vzdálenosti. To se i organizovaná německá armáda změní v chumel rukou, nohou a pásů, které se kolem sebe točí, úplně absurdně si navzájem uhýbají z cesty a pak se teprve dají do pohybu.

I přes to všechno je druhý díl Company of Heroes výbornou strategií, která má velký potenciál především v klání více hráčů. A pokud budou autoři z Relicu vydávat datadisky jako k prvnímu dílu, můžou virtuální stratégové skákat radostí.