Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Condemned 2: Bloodshot – když se chlapi poperou

aktualizováno 
Pokračování syrové ruční řezničiny je tu. Kdo před brutalitou ve filmech zavírá oči, tady aby si je snad rovnou zavázal.
80

Condemned 2: Bloodshot

Platforma: PlayStation 3
Výrobce: Monolith

  • Propracovaný bojový systém
  • Rozkladná atmosféra
  • Dobře prezentovaný příběh
  • Kolísavá grafika
  • Neodvratný stereotyp
  • Akce na úkor strachu
  • Multiplayer pro formu

Monolith nezklamal a řádí jako v dobách prvního Bloodu. Ducha Criminal Origins sice moc nevylepšil, ale zběsilost vyrobil zase ukrutnou. Sympatie k virtuálnímu násilí nutné.

Herní karta

Condemned 2: Bloodshot

Condemned 2: Bloodshot„Teda, chlape, ty smrdíš hůř než já – a já spím ve vodpadcích.“ Z této na poměry hry výjimečně přátelské poznámky, jíž se hlavnímu hrdinovi dostane hned zkraje staronového příběhu, je znát, že si Ethan Thomas přestal tykat s policejním odznakem i dentální nití. Kdybyste čirou náhodou nevěděli, jak ozvláštnit pokračování známého titulu, nechte hrdinu zasmrádnout, to spolehlivě zabírá. Ale faktem je, že jako to funguje jinde, funguje to i tady – virtuální pád až na dno vždycky zahřeje u srdce. Ethan už tedy „nepomáhá a nechrání“, nýbrž potácí se vybydlenými budovami a dvorky plnými harampádí, a když najde nedopitou flašku „domácí“ pálenky Dog Eat Dog, bez váhání ji překlápí do žaludku. Pití mu pak kromě celkově negativních dopadů na barvu pleti a zdravý rozum jako správnému ethanolofilovi přechodně zpevní ruku – v reálu to nezkoušejte. Zpevnění ruky je ostatně hezká vychytávka, jenže na drtivou většinu cílů střílíte z jednoho metru, takže si nějakého třesu ruky ani nevšimnete, a když se výjimečně opravdu potřebujete trefit na dálku, po flašce psa kanibala se v okolí slehla zem, život je pes.

Condemned 2: BloodshotLidská troska je přesně to, co zákon zase potřebuje do svých služeb.

Těžko říci, zda je to snaživě udržovanou „hladinkou“, ale svět na pomezí reality a halucinace nečiní hrdinovi pražádných potíží, takže například antropomorfní ropáky, líhnoucí se z černého slizu, likviduje přesně mířenými kopanci, jako by se nechumelilo. Pokud ovšem někdo nemá zkušenost s předchozím dílem, chumelí se pořádně, dost možná až tak, že se nepřivyklý zděsí a do černého mikrokosmu ani pořádně nevykročí. Přestože se totiž hra propaguje jako horor, se strašidelnými kasaštyky, jak je známe ze zavedených megasérií Resident Evil a Silent Hill, nemá příliš společného. Když se na zmíněné hity podíváme zblízka, zjistíme, že jsou určeny pro estéty a požitkáře, kteří si rádi dopřávají grafické pastvy pro oči a trošky toho příjemného pomrazení po páteři. Jestliže s podobným záměrem sáhnou po Condemned, budou se dost divit.

Condemned 2: BloodshotCo se týče strašidelné atmosféry, na tu je hrdina trochu moc velký kus chlapa a jinak povedené souboje jsou až příliš hojné a hlučné, byť pár jedovatě tichých míst, kde hráči proběhne mráz páteří, by se našlo. A pokud jde o vizuální stránku, hra sice obsahuje ojedinělé lokace s pěkným světlem a filigránskými detaily, celkově je ale spíš dohnusna, občas až jakoby na tvrdošíjném útěku před mainstreamem. Okamžiky, kdy si řeknete „krásná grafika“, spočítáte na prstech jedné ruky. Mé zobrazovadlo podporuje i 1080p, takže tím to nebude. Maximem hry je rozlišení 720p a kvalita textur dost kolísá, od ostré detailnosti až po rozpitou hrůzu. Pochvalu si však zaslouží, že se rozhodně nehraje na prázdné prostory – všude se válí hromady krámů, hrozících akutní otravou krve.

Pocit všudypřítomné ohavnosti je pak dotvářen ještě jinak: barvou. I případný sebehezčí detail se ztrácí v moři mdlé, zvratkovité směsi těch nejméně příjemných odstínů, což byl zjevně záměr. Snad až na hrdinovu kolegyni vypadají všichni, jako Condemned 2: Bloodshotpřed minutkou vytažení z hromadného hrobu a záporní od „kladných“ se liší pouze kosmeticky - o tom, že ani modely postav nejsou nic moc, nemluvě. Potom nepřekvapí, že i zmíněná kolegyně málem dostane od parťáka do nosu. Hrdina opravdu nemá pro ránu daleko a svými zabandážovanými pěstmi ochotně zapracuje na ciferníku kohokoli, kdo se na něj křivě podívá, z čehož je vidět, že i přes celkovou sešlost je alespoň dosud při síle.

Bojový systém pak stejně jako minule představuje hlavní devizu hry: jeho propracovanost je referenční. Rány rozdáváte oběma rukama a jednou nohou: pravou - borec zase není žádný Rosický. Kopanec tlačítkem R3 je ale i tak výjimečně vhodným univerzálním pozdravem, jehož vynecháním byste místní fakt naštvali, takže na něj rozhodně nezapomínejte. Co se týče kopání jinam než do měkkého, není hra příliš zásadová: někdy to vydá zvučnou ránu, jindy ani ťuk. Myslí se ale i na obranu, takže se můžete krýt zkříženými pěstmi: nevydržíte je mít před hlavou dlouho a kromě toho je kryt účinný jen těsně před tím, než by vám úder přerazil nos. Chce to Condemned 2: Bloodshottrochu cviku, ale až se do toho dostanete, můžete od krytu plynule přejít do dosti výživného protiútoku. Soupeře zpracovaného na masný polotovar lze dokonce čapnout a dovléci někam, kde se mu to opravdu, ale opravdu nebude líbit – kdyby s hlavou v lisu tvrdil něco jiného, půjde jen o lživé řečičky. Ke všemu hra nabízí řadu postupně odemykatelných komb k osvojení, včetně velmi přehledného seznamu v menu a možnosti tréninku nanečisto. Doporučuji věnovat tomu čas, protože se naneštěstí dlouho pohodlně obejdete bez systému - než narazíte na bosse a bez dobré znalosti boje nablízko propadnete zbytečné frustraci. Titul dokonce obsahuje symbolické RPG prvky, kdy za boj muže proti – ehm – čemukoli získáváte body, jichž je tím víc, čím složitější komba používáte. Odměnou je levelovaná síla speciálního útoku – level se sice navýší jen párkrát, ale snaha potěší a každé vylepšení vašich schopností se později šikne.

Dojde i na propíraný boj záchodovým sedátkem.

Condemned 2: BloodshotOdolnost protivníků však i na „snadnou“ obtížnost rychle naroste, takže máte brzy při boxu pocit, že jste narazili na hochy ze zemí na východ od Kremence, kteří chápou ránu pěstí jako osvěžující masáž mimických svalů. Je tudíž třeba poohlédnout se po něčem, čím byste, jak zákon káže, učinili útok proti tělu důraznějším. Díky zakrámovanosti všech lokací to však není ani ten nejmenší problém: prkna s hřebíky, trubky s elektrickými dráty, cihly, berle, protézy, řezačky na papír, kladiva, meče, doslova vše co vám přijde pod ruku, čeká, až tím někomu přičísnete patku. Dojde i na všemi herními servery propíraný boj záchodovým sedátkem, ať už si o jeho reálné efektivnosti myslíme, co chceme. Kdo by váhal, zda hasák za sedátko vyměnit, pomůže mu přehledná statistika, jež se při každém použitelném nálezu zobrazí. Vidíte tak, zda si výměnou pohoršíte nebo polepšíte, a to v disciplínách Poškození soupeře, Rychlost, Rádius úderu a Výdrž, neboli doba, za jakou se zbraň rozpadne. Se všemi předměty lze navíc rovněž metat, což se hrubě hodí, zvlášť když se nepřátelé i jiné cíle vyskytují i nad vaší hlavou nebo jsou Condemned 2: Bloodshotjinak nedostupní.

Aby to neustálé mlácení nebylo úplně jednotvárné, je přichystána hromada různých zpestření. Kupříkladu tu jsou „zvukové zářiče“, jež je záhodno ničit. Vypadají jako požární hlásiče, ale sají z vás energii jako Svěrákův Akumulátor. Naštěstí, podle známého herního pravidla „co je nastražené, aby to zabíjelo, musí jasně červeně blikat nebo aspoň vydávat hlasitý zvuk“, jsou zářiče slyšet na dálku a kdo by i tak tápal, má na ně speciální digitální spektrometr – to už by mělo stačit. Zářiče jsou však mnohdy umístěny tak, že na ně nedosáhnete, čili je třeba přikročit k výše zmíněnému metání věcmi. Zvláštní příhodnou náhodičkou bývá poblíž malá, ale nevyčerpatelná hromádka cihel, takže pohoda.

Jiným takovým zpestřením jsou „rychlé reakce“. Například se na vás obracejí NPC a to občas celkem nečekaně, zrovna když se někde drbete: máte jen pár vteřin na stisknutí tlačítka, jímž zareagujete. Hlavní funkcí této hrátky je udržovat vás při Condemned 2: Bloodshotpozorných smyslech, asi jako když strojvůdce musí pravidelně mačkat tlačítko, aby prokázal, že nespí. A dále: až FBI dospěje k závěru – arciže s postranním úmyslem – že opilá lidská troska je přesně to, co zákon zase potřebuje do svých služeb, naplní se vám kapsy obvyklou hi-tech pátrací výbavičkou: UV lampou, spektrometrem, fotoaparátem a „džípíeskou“. Kouzlo nechtěného pracuje spolehlivě, takže třeba zabijete dvacet lidí, abyste se dostali do místnosti, kde na zemi leží mrtvola, a mohli nahlásit centrále: „Našel jsem mrtvolu!“

Pak následuje vyšetřování. Dejme tomu, že má mrtvola na sobě do očí bijící policejní uniformu. Z centrály se vás zeptají, co má tělo na sobě, a vy máte na vybranou buď správnou odpověď nebo čtyři evidentní nesmysly. Takových otázek dostanete ještě několik a nakonec se zhodnotí vaše vyšetřovatelské schopnosti. Vyplatí se věnovat tomu trochu úsilí, protože na závěr každého levelu se vyhodnotí všechny disciplíny počínaje likvidací zářičů, přes pohotovost reakcí a plnění nepovinných questů až Condemned 2: Bloodshotk právě zmíněnému kriminalistickému umu a podle toho, jak jste si vedli, získáte svým kvalitám odpovídající doplňky: boxera, neprůstřelnou vestu, elektrošok, veleužitečné pouzdro na zbraň, botky s neslyšně gumovou podešví pro stealth pasáže a tak dále. A to se vyplatí, protože ve hře sice jste za super-chlapa, ale rozhodně ne za supermana, který vydrží všechno. Ukazatel zdraví je rozdělen do několika polí a když chvíli dokážete nedostávat na budku, ubylá energie se zase obnoví, avšak jen v rámci hranic jednoho pole. Doplnit i ta zbylá políčka pak můžete lékárničkami.

Policajt nebo rošťák?

V lokaci nočního muzea, kam jdete bez povolení hledat stopy, na vás čeká z okolností vyplývající stealth vložka. Ostraha muzea není příliš početná, takže s botami na gumových podrážkách v pohodě proklouznete. Pár jedincům se ale nevyhnete a hra radí „dej jim párkrát pěstí a pak je přiškrť“. Je tu totiž vedlejší quest „nezabij v muzeu žádného strážného“. Jenže co čert nechce: jak jsem zvyklý na tuhé protivníky, dám strážnému „párkrát pěstí“ a ten natahuje bačkory. Co teď? Restartuje se mise? Ale kdeže, quest s mírumilovným postupem byl přece NEPOVINNÝ a nyní, když se to tak vyvrbilo, už mohu umlátit všechny. Jistě, promítne se to do celkového hodnocení levelu, ale to, že policajt v kostýmu bezdomovce pobil celou ochranku muzea, která jen konala svou záslužnou práci – koho to drásá?

Condemned 2: BloodshotHra je sice postavena na ruční práci, ale tentokrát se nevyhýbá ani širšímu využití střelných zbraní. Dost dlouho však střelba trpí tím zásadním neduhem, že nemůžete bouchačku zastrčit za pásek pro strýčka Příhodu, ale máte na vybranou: buď střílet, anebo zbraň zahodit. Až si vysloužíte pouzdro, je to hned veselejší, ale i tak je znát, že hra nebyla primárně stvořena jako střílečka. Přesto je pouzdro prima vychytávka a hrdina dokonce sám ví, že když sebere ze země nový kvér, starý nemá zahodit, nýbrž zastrčit do pouzdra. Vejde-li se tam. K dispozici jsou revolvery, brokovnice, pušky i samopaly, některé i s optikou, takže si zahrajete na ostřelovače – tam se výše zmíněný alkoholický doping hodí.

Slabiny hry? Vedle rozporuplné grafiky především stereotyp, plynoucí z příklonu k akci, jenž se přes všemožná krátkodobá zpestření vrací jako refrén. Chvíli postupujete pustými chodbami, načež se na vás s hurónským řevem vyřítí nepřítel. Zmasíte ho. Následuje další. A ještě pár. Zmasíte je všechny, načež vás zase čeká Condemned 2: Bloodshotkus pusté chodby a znova řev a útok. Chvilka oddechu na hledání bodu, posunujícího děj, a zase to celé dokola. Jasně, určitá variabilita tu je, viz. výše zmíněná zpestření, a také všichni neřvou: například výbušné panenky, likvidované kopanci, jsou celkem tiché, ale to je jen pauzička před další várkou „uáááááá“ kamarádíčků. Dále je hra značně lineární, zvlášť když používáte elektronické pomůcky a trochu přemýšlíte nad logikou level designu. Pokud postupujete bezmyšlenkovitě, zabloudit se na chvíli dá, především proto, že postup bývá založen na skriptovaných událostech a pokud míjíte to správné místo, můžete se potulovat velmi podobnými místnostmi do alelujá. Párkrát jsem se také zasekl na něčem na způsob pixelhuntingu, kdy jsem dle zákona schválnosti pravidelně obcházel bod, rozsvěcející spásnou volbu „vyšplhat“ nebo „seskočit“. Kapitolou pro sebe jsou hádanky, fungující podobně jako rozhovory, čili vybíráte každé jednotlivé číslo kombinace nebo kabel elektroinstalace z několika předpřipravených možností. Protože se u všech, byť nesprávných řešení zobrazuje míra vašeho přiblížení tomu Condemned 2: Bloodshotsprávnému, dá se to luštit stylem hry „Logik“, ale jednoduší je se trochu porozhlédnout kolem: vodítko není nikdy daleko.

Novinkou je multiplayer až pro osm hráčů, jenž nabízí kromě klasických módů Deathmatch a Team Deathmatch i dva specifické: Bum Rush a Crime Scene. Bum Rush je survival mód, tříminutová bitva s hordami nepřátel o to, dožít se evakuace. A v Crime Scene se zase místo o praporek přetahujete o důkazní materiál, který jedna strana skrývá a hájí a druhá chce získat. Posledně jmenovaný mód vás asi zabaví nejvíc, protože jinak příležitost dát si po síti – zadarmo, Bille! - pěstí není až taková výhra, jak by se na první pohled zdálo. A konečně si lze na internetu i porovnávat skóre ve sbírce krátkých singleplayerových misí, zastřešených názvem Bloodshot Fight Club. Jde o úkoly typu „zabij co nejvíc protivníků během pěti minut“ nebo „zabij sto panenek co nejrychleji“. Rovněž je zde Practice Arena, kde si, jak již bylo výše řečeno, můžete pilovat své bojové umění – znova doporučuji.

Condemned 2: BloodshotSečteno podtrženo tu máme rozhodně poutavou a atmosférickou záležitost, ovšem nikoli pro každého. Estéti si moc neužijí a mainstreamoví pohodáři také ne, přesto by si měli druhý díl Condemned alespoň vyzkoušet. Znalost prvního dílu totiž k orientaci nepotřebují a v žánru her z pohledu první osoby jde opravdu chvályhodně o „tak trochu jiný“ titul.

Hru zapůjčila firma Gamehouse.

Autor:


Hodnocení hry

Redakce

80 %

Čtenáři

73 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 141 čtenářů



Nejčtenější

Zaklínač 3: Srdce z kamene
VIDEO: Vtipný mod do Zaklínače 3. Geralt sviští jako profík na skejtu

Tohle video pobaví. Geralt se díky volně stažitelné modifikaci hry Zaklínač 3 pohybuje po herním světě jako na skateboardu.   celý článek

Příznivci krajní pravice v Charlottesville ve Virginii (11. srpna 2017)
Končím s vtipy o nacistech, slibuje populární youtuber PewDiePie

Po nedávných událostech v Charlottesville se jeden z nejpopulárnějších youtuberů rozhodl, že už nebude dělat žádné vtipy o nacistech.  celý článek

Fishing Planet
VIDEO: Simulátor rybaření aspiruje na nejlepší trailer roku

V podání autorů chystané hry Fishing Planet vypadá rybaření napínavěji než většina současných stříleček. Volume doprava!  celý článek

Batrman: The Enemy Within
Recenze nového Batmana od Telltale nebude. Je to totiž pořád to samé

Ano, nový interaktivní seriál od Telltale se opět podařil. Pokud vás bavila první sezona, běžte si koupit i druhou. Pokud vás první sezona nebavila, druhou si...  celý článek

Sudden Strike 4
Zase pořádná strategie z druhé světové? Recenze Sudden Strike 4

Sudden Strike se po dlouhé odmlce znovu vrací na monitory. Jde stále o krvelačnou strategii z druhé světové války, nebo o slabý odvar? Autoři moc...  celý článek

Další z rubriky

Sniper: Ghost Warrior 3
RECENZE: Sniper: Ghost Warrior 3 se příliš veze na vlně zájmu

Série Sniper: Ghost Warrior se vždy řadila spíše mezi ty, od kterých se toho očekávalo méně. Mezi vydáním druhého dílu a tím současným však uběhly čtyři roky a...  celý článek

Empathy: Path of Whispers
RECENZE: Jaký je svět bez lidí? Empathy ho ukazuje po apokalypse

Empathy je jedna z těch her, v níž nepotkáte jediného člověka. Podobně jako třeba v Everybody's Gone to the Rapture nebo Dear Ester to však má svůj důvod....  celý článek

Warhammer 40 000: Dawn of War 3
RECENZE: Warhammer 40 000: Dawn of War 3 je velkým šlápnutím vedle

Pokud se mohli vývojáři z Relic Entertainment něčím chlubit, tak tím, že jejich realtimové strategie patří k naprosté špičce žánru a při jejich koupi...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.