Conflict: Desert Storm 2 nás opětovně zavede do konfliktu ze začátku devadesátých let minulého století, v němž Irák napadl sousední Kuvajt. Připomenutí první válečné kapitoly přetavené do herní podoby je v této dřívější
Zkraje máte tradiční výběr obtížnosti a pak doporučuji trénink pro osvěžení si ovládání, kterým vás provází pravděpodobně stejný týpek, co minule, jenž má podle hlasového nasazení a nadšení pro věc zelenou barvu i na toaletním papíru. Instruktáž máme tedy za sebou a nic nám tak nebrání rovnýma nohama skočit do první mise, jež nabídne v podstatě jediný dopravní prostředek, který zde budete průběžně využívat (navzdory proklamacím tvůrců, takže jsem patrně musel - vyjma obrněného APCčka na samotném konci hry - něco přehlédnout), a to jeep vybavený dvěma kulomety, u něhož se můžete konečně posadit kam chcete. Nicméně v akci jej zase tak často nevyužijete, anžto je asi poslední na skladě a díky malému rozpočtu je na váš malý oddíl veden nátlak shora, že o něj nesmíte přijít. Ano, známá čtyřka elitních vojáků z prvního dílu je
znovu zpátky a je na vás, jak si v součinnosti vašeho týmu Alpha-Two poradíte s nelehkými požadavky na vás kladenými, potažmo velkou přesilou nepřátel.
Ovládání zůstalo zachováno, očekávaný taktický prvek nabízí sic možnost aktivního ovládání jenom jednoho vybraného vojáka (mezi ostatními v akci lze v libovolný moment volně přepínat), ale pak tu máme kooperaci skrze jednoduché povely vyvolatelné příslušným tlačítkovým kombem. Nechybí alternativa vyslání vojáka na příslušné místo či k tomu, aby vás následoval a kryl. Všechno výše uvedené se stejně jako práce s inventářem - v němž najdete protitankové a nášlapné miny, životně důležité medipacky, několik typů granátů či nějakou tu unikátní věc v závislosti na specializaci vojáka - samozřejmě děje v real-time, takže se nezřídka dostavuje nepříjemně autentický pocit, že máte namále. Výbuchy, rachot automatů a k tomu ještě hlasová kulisa ze strany vašeho týmu, jehož jednotlivci poslušně zahlásí, když se jim podaří někoho zlikvidovat, či jsou pod těžkou palbou. Kterou mohou ustát také v závislosti na prvotním výběru obtížnosti. Potěší alternativa hrát to ve third person jakož i first person perspektivě,
v prvním případě si můžete pomoci funkcí auto-lock, již tak opravdu vřele doporučuji, ve druhém se o usnadnění zacílení stará skokový zoom, který zejména u odstřelovačky mnohokrát pomůže nejsnáze vyčistit obraz od dotěrných nepřátel.
Pominu-li podivné animační ztvárnění pohybových kreací vašich vojáků, schopnost takového plazení přijde určitě vhod, stejně jako vyklánění zpoza rohu pro odhalení, jaké překvapení tu na vás vlastně číhá. Tahle překvapení mívají však pravidelně nabitou zbraň a pohříchu dosti často i příliš zřejmé povědomí o vaší přítomnosti, takže bohatě využijete dostupného zbrojního arzenálu, který lze doplnit nikoliv o propriety po padlých, ale až o materiál nějakým dobrodincem pravidelně ponechaným porůznu v lokaci, kde asi nejvíce potěší protitankové střely, anžto uvedený bitevní stroj se na některých místech stává tak trochu vaší noční můrou. Jinak interakce je docela chudá v tom smyslu, že vyjma výbušných objektů (sudy, auta apod.) se nadějete jen občasných přepínačů pro otevření prvotně uzamčených dveří, přičemž v tomto kontextu bych ještě rád zmínil, že linearitě herních úrovní ta kvanta nepřístupných prostor
příliš nepomohou a obvyklé vybíhání předtím patrně tvrdě spících posil ze všech koutů dané úrovně v momentě, kdy někam dorazíte či něco splníte je už docela laciné schéma. Namísto toho bychom se mohli dočkat nutnosti likvidace kupř. vysílačky, jejíž činnost by mohla přivolávat vrtulníky s dalšími nepřátelskými jednotkami apod. Zase na druhou stranu je dobré říci, že takhle vás to nutí být neustále ve střehu, protože skutečně nikdy nevíte, odkud přijde další úder a je potřeba si pořád krýt záda.
Každá mise je jakýmsi světem sám pro sebe a získané vybavení se vám nepřenáší do další herní části, v níž tak začínáte s defaultním inventářem, což dosti často zamrzí, tedy až na moment asi v půlce hry, kdy se musíte dostat ze zajetí a ve finále vám munice opravdu mnoho nezbude. Je škoda, že tvůrci opět přehlédli stealth aspekt a takový nůž (v mém případě až na jednu výjimku) pro boj na blízko vůbec nevyužijete - jo, to kdyby byl házecí, to by bylo jiné kafe;o)
Conflict: Desert Storm 2 těží z několika nepopiratelných momentů. Předně je tento žánr obecně docela oblíbený a díky malému obsazení na poli
taktických akcí je každá podobně koncipovaná hra přijata s velkým zájmem. Tím spíše, že stejně jako v minulosti se i tady nadějete kooperativního multiplayeru skrze rozdělenou obrazovku, což vašemu snažení dodává neskutečný náboj, neboť chcete-li něco udělat pořádně, je samolitr lepší, když si to uděláte sami a nenecháte to na AI počítače, která má své mouchy. Nicméně i zde je prostor pro pochvalu, tedy zejména vaší squadry, jež se opravdu snaží nenechat se až tak snadno zabít. Pakliže jim teče do bot, použijí uzdravovačky, občas překvapí i hozením granátu do dálky (mimochodem, všichni zúčastnění patrně chodili na branné kurzy, protože vzdálenost a přesnost, se kterou dokáží odhodit ruční granát je skutečně nevídaná) a v případě, že protivník odpoví stejnou mincí, snaží se rychle se dostat z akčního rádia výbuchu.
Ale jestliže mluvím o nesporných pozitivech, závěrem je třeba zmínit i ošklivé hrubice, které tuhle hru zbytečně hyzdí. Předně si znovu nepochopitelně přepisujete pozici na kartě s nemožností navštívení již dokončeného levelu, což je jednoznačně šlendrián. AI nepřátel má jednu výraznou slabinu, díky níž se mnohokrát stačí zapikolovat někde za dveřmi
a odstřelovat nabíhající vojáky jako na běžícím pásu. I když s pokročilejším časem už je vyšší obezřetnost na místě, jelikož vyjma těžké bojové techniky proti vám stojí snipeři, potažmo chasníci s granáty a granátomety. A nakonec musím zkritizovat i malou herní variabilitu misí, kde vás v kontextu jedničky už pranic nepřekvapí a je nabíledni, že autoři sázeli na jistotu. Na jistotu, která je délkou svého dohrání kratší a lehčí než předchozí herní kapitola.
Ještě mne napadá jedna noticka. Příjemně zpracovaná mapa s jasně vytyčenými úkoly a stylovým briefinkem předcházející akci je určitě prima, o to víc zarazí zdlouhavé nahrávání uložené pozice a to i při restartu mise v případě, že je celé komando zlikvidováno (přičemž abyste nemuseli opakovat celou misi máte v jejím průběhu k dispozici dvě uložení, se kterými si můžete naložit dle libovůle).
Jsme ve finále. Conflict: Desert Storm 2 nabízí oproti jedničce toliko kosmetické změny k lepšímu a mám takové podezření, že tohle bude asi mottem celé série, jejíž další díly na sebe nenechají dlouho čekat. Proč to nějak výrazně opravovat, když se to tak dobře prodává, že? Pakliže chcete za své peníze něco jinačího, zkuste možná Freedom Fighters. Ale pokud jste skutečně zanícenými fanoušky žánru, přese všechno uvedené se vám Conflict ve svém druhém vystoupení bude stále líbit.
| Conflict: Desert Storm II | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
