Contact – Kuba a jeho páni

Pořád voláme po originálních nápadech osvěžujících hratelnost, tak proč se drbeme za uchem, když se někdo snaží nás jimi pravidelně zásobovat?

Za vývojem „Kontaktu“ stojí japonské studio Grasshopper Manufacture vedené Goichim Sudou alias Sudou 51, což mnohé napovídá a vysvětluje. Pokud tápete, stačí připomenout jediné: Killer 7. Na druhou stranu Nintendo DS je přece jen platforma zaměřená na jinou cílovou skupinu než „velké“ konzole, takže se neobávejte, že byste do dvou malých displejů zírali podobně vyjeveně jako na zmíněný schizofrenický manifest. Drobných svérázných nápadů ale i tak uvidíte dost.

Hrdina bojuje stylem já dám ránu ty dáš ránu.

Hra začíná tím, že prostřednictvím svého handheldu „náhodou“ navážete kontakt s vesmírným cestovatelem – vědcem, který se dostal do průšvihu. Je naháněn mezi galaxiemi někým, kdo ho chce nakrmit laserem. Když se onen tajemný někdo konečně strefí, přijde profesorova loď o zásobu energetických článků, ty se rozsypou po planetě podobné naší a rázem je dán rámec hry: zase všechny baterie posbírat. Obstarožní vědec na to ale nestačí, a tak víceméně unese malého chlapce, který bude nasazovat krk za něj. Při ovládnutí nevinné duše přitom používá rafinované metody typu „promiň, chlapče, ale tvůj mobilní telefon už nefunguje, potřeboval jsem z něj pár součástek“. Na horním displeji můžete stále sledovat, co profesor právě dělá – a on zpravidla bloumá po kajutě, provozuje samomluvu nebo leží na břiše a čte si, zatímco kolem poskakuje Mochi: něco mezi psem, kočkou a přerostlým plyšákem. Na spodním displeji kmitá vámi řízený hošík – ten se původně jmenuje Terry, ale smíte ho přejmenovat.

Už základní konstrukce, kdy se profesor střídavě obrací na Terryho a na hráče, po němž chce, aby svým tajuplným elektronickým zařízením – handheldem – chlapce ovládal, není zrovna z nejméně kostrbatých. Jinak jde o pěkný fórek vůči recenzentům, neboť když pak píšeme o tom, co se vám ve hře děje, není to úplně přesné: vy a váš avatar jste hrou odlišeni. Terry přitom slouží vědci pomalu jako otrok. Když v boji s lítými nepřáteli padne, dostane se mu jen vskutku láskyplné věty: „Příště se snaž trochu líp.“ Na druhou stranu je fakt, že sloužit mimozemšťanovi s nadpřirozenými schopnostmi se nepoštěstí každý den a vidět, jak se krabicoidní kosmická loď promění v pirátskou plachetnici, stojí hrdinovi za to, že rodiče zatím někde fialoví strachy.

Na nejedno renderované pozadí je opravdu pěkný pohled, ale jindy zase dost svého drahocenného času trávíte v zastaralém „gameboyovitém“ dungeonu. Dungeony jsou zaplněné prostoduchou faunou obvykle se v takovém prostředí vyskytující a boj je jako mnoho jiného ve hře poněkud kontroverzní. Spočívá v tom, že k soupeři přisunete hrdinu, stisknete tlačítko B a postavička bojuje sama - stylem australského boxu: já dám ránu ty dáš ránu. Můžete také využívat speciální bojové techniky. Výběr se spouští tlačítkem Y a nabídka postupně roste, ale k bojovému nasazení jednotlivých technik potřebujete zvláštní energii, která má vlastní ukazatel a rychle ubývá: v rámci souboje je tedy lze použít jen několikrát. Po náročném boji si ale jejich energii napadáním slabých a bezmocných zase rychle doplníte. Občas se objeví silnější protivník a sem tam i boss na půl displeje. Paradoxně jsou pomalí bossové nezřídka snazším oříškem než nepřátelé s mnohem nižším HP, protože na bosse potřebujete hlavně šikovnost prstů, přepínajících z bojového režimu na útěk z dosahu těžkopádného borce. Naproti tomu na středně silného „strážce prahu“ musíte mít nalevelováno, protože je rychlý jako vy a v australském boxu se moc kličkovat nedá.

Dungeony jsou zaplněné prostoduchou faunou.

Léčení probíhá tak, že v průběhu zuřivé bitky posvačíte, případně kompletního vyléčení docílíte tím, že se oblečený naložíte do vany s horkou vodou – tu si ovšem s sebou do bitvy vzít nemůžete. Hra má ale také ukazatel plnosti žaludku a každé jídlo nějakou dobu trávíte, což zabraňuje tomu, abyste v průběhu řežby jen mechanicky přisouvali menáž. Proviant v batohu si vylepšíte vařením, klasickým stylem „slabé A plus slabé B rovná se o trochu silnější C“. K tomu však nejdřív potřebujete speciální oděv, protože v kalhotách a košili hrdina vařit odmítá.

Oblečků na převlékání je k nalezení celá řada a každý vám propůjčí nějakou specifickou schopnost, jíž bez něj tu více tu méně logicky nedisponujete: že k Petrovu zdaru potřebujete oděv rybáře – dejme tomu, ale že k otvírání dveří šperhákem musíte mít na sobě oděv zloděje, nám zrovna moc smysl nedává. Vedle toho lze provádět ještě další speciální akce prostřednictvím kuriózního systému „obtisků“. S obtisky manipulujete stylusem na principu blízkém stíracím losům, což nám, zvyklým pohybovat se v menu klikáním, způsobilo hned zkraje hry pěkný zákys. Tancovali jsme kolem první nalezené baterie dosti dlouho, než jsme zelení zlostí a ponížením prolistovali manuál a zjistili, že k jejímu sebrání potřebujeme v první řadě sbírací obtisk, ten musíme v menu celý přešmidlat stylusem jako stírací los a pak zase stejným způsobem spojit ve hře obtisk s předmětem, který chceme zvednout. Grrr. Ale dobře, je to originální. I obtisků postupně přibývá a kromě nejrůznějších mírumilovných činností a vylepšování vašich schopností jde některé použít i proti nepřátelům.

Hrdina s sebou dále vláčí značně rozsáhlý inventář: od každého druhu předmětů – zbraní, nástrojů, jídla – lze mít až devadesát typů plus samozřejmě od každého typu x kousků a použitelnost jednotlivých položek se mění podle toho, jaký převlek na sobě zrovna máte. Postup ve hře ukládáte spánkem v posteli, přičemž postel a vana se klidně objeví uprostřed lokace na trávníku. Spaní trvá neskutečně dlouho a po celou dobu vidíte pro změnu na horním displeji variaci na Warholův film „Sleep“ a na spodním si můžete v profesorově kajutě hrát s domácím zvířetem. To vás omrzí dřív než velmi brzy, protože Mochi toho dvakrát moc neumí: bušit tlapkami do počítače, lehnout si na polštářek, najíst se z misky a provozovat blíže neurčenou podezřelou činnost s prknem, opřeným o zeď. Jinak vám ale, až se prospíte, s použitím patřičného obtisku dokáže i trochu píchnout v boji. Ukládání spánkem má tu jedinou výhodu, že je návrat do hry oznámen budíkem, takže můžete klidně handheld odložit a přečíst si BWžurnál, než vás zvonek upozorní, že je zase načase vyrazit do boje.

Contact nabízí relativně nelineární hratelnost: lze si vybírat z lokací a posléze se do nich i libovolně vracet - k orientaci mezi nimi slouží efektní kulovitá mapa oceánu posázeného jednotlivými ostrůvky. S tím ovšem souvisí i další zádrhel: slovo zákys vám nebude cizí. Není nic tak vzácného, že nemáte ani nejmenší tušení, co se po vás chce a kam byste se měli vydat, takže musíte studovat každé slovo v dialozích, prolézat každý kout a spoléhat na šťastnou náhodu.

Násilí ve hrách je špatné, áno

Až na výjimky zabraňující úplné frašce je každá postava ve hře odkrouhnutelná, včetně starců, žen, dětí a domácích zvířat. V té souvislosti je zajímavé, že v sérii GTA, určené dospělým, nelze děti vůbec zobrazovat, protože by případné násilí vůči nim bylo nemorální, ale ve hře přístupné od tří let věku máte bohatý výběr, čím je budete pižlat, včetně takových lahůdek jako je nožík na ovoce nebo steakový nůž. Přesto se tvůrci zjevně snažili nějak se s problémem vypořádat, takže zaprvé do hrdinovy statistiky zahrnuli položku „karma“: když budete dělat zlé věci, okolí k vám nebude vstřícné – tolerance je ale vysoká. A zadruhé, když odejdete odněkud, kde jste vybili veškeré osazenstvo, a vzápětí se tam vrátíte, zjistíte, že jsou všichni živi a zdrávi a tváří se, jako by se nechumelilo. A tak by tomu mohlo být i ve skutečnosti, áno.

Klady a zápory

Snaha o nové nápady
Grafika místy překvapí

Zastaralé dungeony a bloudění

K dispozici je rovněž spíše symbolický multiplayer, kdy se přátelé mohou zaregistrovat ve vašem seznamu a pak je uvidíte na ostrově Wai Wai jako nehratelné postavy. Můžete si vzájemně posílat zprávy a získat nějaký ten bonusový obtisk navíc.

Contact

Výrobce/Distributor	Grasshopper Manufacture / Rising Star
Platforma	Nintendo DS

Ukládání pozic:	2 pozice
Multiplayer:	ano

Verdikt:

Slušné skoro-akční RPG, jež poté, co si zvyknete na zvláštnosti, garantuje dobrou zábavu. Pro starší je tu dospělejší humor a narážky na slavnější hry, pro malé děti roztomilá grafika a prostoduší nepřátelé. Až na frustrující zákysy příjemně strávený čas.

Hodnocení:

70% (info)