Od dob, kdy se objevil Crash Bandicoot poprvé na PSone uplynula již dlouhá doba. Rezavý Crash přitom prošel dlouhou a ne tak úplně dokonalou evolucí a kromě žánru plošinovek vyzkoušel tento sympatický vačnatec i motokárové závody. Možná to viděl u jednoho nejmenovaného italského instalatéra, každopádně se mu tenhle odklon od standardní náplně jeho klasických her povedl. Crash Team Racing na PSone se stal hitem a nikdo nemohl popřít jeho kvality. Jenže poté se tvůrci celé série (dnes již legendární Naughty Dog) se sympatickým pseudo-lišákem rozloučili a s celou sérií to šlo z kopce.
Nejnovější počin s ryšavým zástupcem zvířecí říše se nese v duchu kombinace právě motokárových závodů s hopsačkou. S Crashem se tedy pohybujete po světě plném typických plošinovkových prvků. Nepřijdete tedy o žádné pohybující se plošinky, lávová jezírka apod. Všechno je tedy jak má být, tedy pokud jste před deseti lety zamrzli v ledu a mezi aktivní hráče jste se vrátili až nyní.
Největší novinkou, kterou CTTR do žánru přináší, je možnost spolčit se s některým z konkurenčních jezdců.
Oproti původním dílům na PSone se již nepohybujete ve vyznačeném koridoru, ale na Crashovy poměry v relativně rozlehlém světě. Zdůrazňuji ještě jednou, že opravdu jen na Crashovy poměry, protože v srovnání i s konkurenčními hopsačkami by si svět Crash Tag Team Racing (dále jen CTTR) zajisté vysloužil označení miniaturní. V tomto hopsačkoidním světě můžete sbírat mince (ty nahradily klasická jablka), komunikujete s NPC, plníte vedlejší úkoly apod. Hlavní náplní hry je však postupovat v tématicky rozdílných sub-levelech a získávat krystaly, s jejichž pomocí se dostanete do dalšího levelu, či chcete-li světa. Tyto krystaly můžete získat několika způsoby. Buďto je najdete poschovávané ve světě (nepříliš časté) nebo si je koupíte od překupníka za nasbírané mince či je můžete vyhrát v závodech. K závodům se ale dostaneme ještě později. Překupníci však mají
mnohdy i jiné zajímavé předměty. Například speciální obleky pro všech osm hratelných postav, které můžete krom slušivých ohozů vybavit i lepšími vozidly.
Dokonce si můžete u těchto pochybných existencí zahrát i spoustu miniher. Většina z nich je variací na Moorhuhn nebo Missile Command, ale najdete zde i docela zábavnou bowlingovou hříčku. Celkově je však bohužel design hopsacích levelů dosti podprůměrný. Ve srovnání s deset let starým Super Mario 64 je to tak trochu ostuda, ale každý den holt není posvícení. Největší hrůza v hopsačkové části je však neuvěřitelně stupidní kamera. Ta zabírá opravdu všechno, jen ne vaši postavu. Díky ní budete končit v propastech častěji, než náměsíční lumíci v přílivových vlnách. A zajisté nemusím zdůrazňovat, kolik hněvu to ve vás vyvolá.
Největším lákadlem CTTR je samozřejmě multiplayer.
Závodní část je na tom o něco lépe, ale abychom nepředbíhali událostem. Ve story módu jsou jednotlivé závody rozmístěny po
jednotlivých světech a pro jejich spuštění budete muset hodně skákat, typicky Crashovsky rotovat, skákat a ještě taky skákat.
Pokud se tedy k nějakému závodu dostanete, tak si poté můžete vybrat z dostupných postav a vozidel. Fanoušci celé série se v žádném případě nemusí bát, že přijdou o své oblíbené postavy. Kromě Crashe a jeho nesmrtelného rivala Neo Cortexe hlásí návrat i Coco, Pasadena či N-Gin a objeví se i několik nových postav vytvořených speciálně pro CTTR. Obzvláště takový baron Von Clutch je opravdu vydařená postavička.
Po herní stránce je CTTR klasickým zástupcem kart racing žánru včetně komixových postav narvaných do miniaturních vozítek, bizarních power-upů a dalších typických znaků pro tento typ her. Přináší tedy CTTR na herní scénu něco nového? Abych přiznal pravdu, tak toho opravdu moc není, ale něco se přeci jenom najde. Největší novinkou, kterou CTTR do tohoto sub-žánru přináší je možnost dočasně se spolčit s některým z konkurenčních jezdců proti dalším rivalům. V praxi to funguje tak, že po zmáčknutí trojúhelníku se vaše vozidlo promění v krystalicky modře průhledný obrys a po kontaktu s jiným závodníkem se prostě oba
automobily promění v jeden superstroj. Tato funkce se oficiálně nazývá Clash. Takto naClashované vozidlo je vybaveno jednou
speciální zbraní (každý závodník má jednu specifickou) a dělem. Oba závodníci si tak rozdělí obě funkce, přičemž v singleplayeru si obě pozice můžete libovolně prohazovat. Oku líbivý je pohled na transformaci dvou vozidel na jedno obrněné a mnoha zbraněmi vybavené. Pokud v tomto vozítku zastáváte funkci střelce, tak se můžete v palné věži dokonce otáčet o 360 stupňů a přepínat libovolně mezi zbraněmi. Vezmete-li v úvahu, že v hopsací části prakticky nemůžete zemřít (pouze ztratíte peníze), docela zarazí fakt, že ve zbraních nemáte neomezenou munici. Po chvíli tedy nezbývá nic jiného, než se rozdělit a opět závodit na vlastní triko.
|
Osobně mě překvapil malý výběr power-upů. V hlavě mi zůstala pouze kouřící slepice a opice přivázaná na dynamit. O rozmanitosti v tomto směru tedy opravdu nemůže být řeč. Největším mínusem však v závodní části CTTR je naprosto nudný design tratí. Odmyslíme-li si pohyblivé okolí závodní dráhy, které je vždy tématicky totožné s reáliemi toho či onoho světa, tak nám nezbude nic jiného než obyčejná autodráha z vietnamské tržnice. Kromě roviny, zatáček a pár skokánků na závodních tratích
v CTTR nenarazíte na vůbec nic jiného. Žádné loopingy, rozvětvené silnice a žádné pořádné zkratky. I Crash Team Racing z roku
1999 obsahoval rozmanitější a hlavně nápaditější tratě.
Největším lákadlem CTTR je však samozřejmě multiplayer. V něm opravdu zapomenete na všechny neduhy režimu pro jednoho hráče. U tohoto typu her, je samozřejmě multiplayer nejdůležitější ingrediencí a v tomto ohledu mě hra opravdu nezklamala. Hrát
|
Dvě hry v jednom
Hopsací část nestojí za nicNa PSone zářil Crash i svým technickým zpracováním. Bohužel u CTTR vás žádné vizuální orgie nečekají. Hra je sice po grafické stránce nápaditá a velmi, velmi barevná, ale chybí tolik důležité detaily. Díky jejich absenci je tedy CTTR katapultován mezi PS2 průměr, bohužel. Kdyby mi bylo nějakých dvanáct let, tak bych se u hry bavil zcela jistě více. Pro tuto věkovou kategorii je totiž CTTR určen. Hopsací část je od základu špatná a lehce nadprůměrná závodní půlka celý projekt bohužel nezachrání. A nepomůže tomu ani řada miniher a bonusových závodů typu štafeta či kaskadérské kousky. Pokud Crashe milujete a věkově se řadíte do kategorie prepubescenta, tak vás CTTR pravděpodobně nezklame. Vás ostatní nejspíše ano.
| Crash Tag Team Racing | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
