Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Crazy Minigolf - golf pro silnější nátury

  12:00aktualizováno  16. ledna 5:30
Golfových her není na trhu žádné přehnané množství a když odhlédneme od freewarové scény, není zde ani mnoho simulátorů minigolfových. S o to větším napětím je očekáván příchod každého nového titulu, který bychom mohli do tohoto žánru zařadit. Ne vždy se ale jedná o vysloveně kvalitní počiny. Potěší nás aspoň Crazy Minigolf?

Crazy Minigolf V právě skončeném suchém období, kdy nových her bylo jako šafránu, se člověk musí uchýlit i k hrám průměrným, aby tento čas ve zdraví překonal. Pokud se ptáte, proč začínám takto pesimisticky, je to proto, že se mi do rukou dostal výtvor jménem Crazy Minigolf.

Již od počátku jsem k produktu přistupoval s jistou mírou skepse. Vzpomněl jsem si totiž na doby, kdy jsem měl doma jeho většího bráchu, totiž simulátor golfu. Zkrátka to asi nebyl můj obor a vlastně ani nechápu, jak se lidé můžou zabývat podobnými záležitostmi. Ale když někdo může přesouvat jména z jedné tabulky do druhé dlouhé hodiny v podivných sportovních managerech, najdou se jistě i zastánci počítačového zpracování golfu.

Měl jsem ale přeci jen určitou naději, že slova „Crazy“ a „mini“ snad přinesou trochu oživení (i když toho prvního jsem se spíše trochu děsil). Opravdu, když jsem spustil Crazy Minigolf, ihned ze mne spadla velká tíha. Nečekalo mě žádné vybírání holí ani nastavení postoje při odpalu, nemusel jsem koukat na vítr a podobné lumpárny, které na vás jinak na golfu číhají. K cestě za vítězstvím vás čeká jen jedna hůl, bezvětří a na první pohled docela snadná cesta k jamce. Jak jsem se tenkrát šeredně mýlil.

Crazy Minigolf Hra nenabízí příliš mnoho možností jak si nastavit vlastní ovládání, detaily a podobně. Jediné, co by se dalo nazvat „Option“, je menu na výběr rozlišení. Rovnou se tedy zdržím u grafického zpracování. Hra nabízí vysoké rozlišení, při kterém vyniknou všechny detaily. Tedy spíše by vynikly, kdyby nějaké byly. Textury povrchů jsou velice chudé a pokud se kouknete na obrázky kolem, tak mi jistě dáte za pravdu. Ne, že by se na to nedalo koukat, to v žádném případě, ale nečekejte zkrátka žádné zázraky.

Celou hru sledujete z pohledu hráče minigolfu. Před sebou máte golfovou hůl, se kterou můžete otáčet kolem míčku před sebou v rozsahu 360 stupňů. Tím ale veškerý pohyb končí. Žádné přiblížení, oddálení, pohled z výšky nebo naopak od trávníku. Pohled je ke všemu v jakémsi podivném úhlu, takže dá dosti práce nějak zamířit. Není tu ani nic jako volba obtížnosti ani možnost zapnout nějaký ukazatel směru střely. Co se dá dělat, takový je systém hry, který by nebyl zase tolik špatný, kdyby nebylo ještě nějakého „ale“.

Celkem je ve hře 36 jamek. Ty jsou rozděleny po devíti do čtyřech tématicky oddělených map. Všechny jamky na mapě tvoří takový malý svět a tak můžete často vidět ze své pozice jamku, která vás příště čeká nebo ji již máte za sebou. Takto se tedy postupně projdete po Crazy Minigolf pirátských plážích plných pokladnic a kotvících lodí. V druhé mapě se zatouláte na Divoký západ, dále mezi zdi starých hradů a nakonec skončíte, ostatně jako všichni ostatní, na hřbitově.

Když jsem hrál Crazy Minigolf, tak jsem se docela dobře bavil. Míček jsem postupně nějak docvrnkal do devíti jamek, ale ouha (to je právě to osudné ale). S nápisek „game over“ zábava skončila. Devět jamek totiž musíte zahrát na určitý počet odpalů. U každé jamky je orientačně napsáno na kolik odpalů byste ji měli zvládnout. Není to závazné, ale počet, za který musíte dohrát celou mapu, je dosti šibeniční. Pokud tento počet překročíte, hra končí a jedete nanovo. Není žádná možnost opakovat jednu jamku nebo uložit pozici. Nevím, ale mě jaksi nebaví trénovat si každou jamku stokrát, abych jich pak zvládl devět za sebou tak, jak se má. Ono totiž máte na počátku zpřístupněnu pouze první mapu a k těm ostatním se musíte probít.

Pravdou je, že je zde také trénink, ve kterém máte zpřístupněny všechny jamky na mapě, a tak můžete každou jednotlivě trénovat do zblbnutí. No nevím, jestli to je zrovna můj sen. Zábava ale začíná, pokud se sejde více šílenců, kteří jsou ochotni zahrát si něco takto bláznivého. Hra Crazy Minigolf je ostatně koncipována jako rodinná. A pokud nemáte dosti odolnou rodinu, můžete se předhánět se svými kamarády. K tomu doporučuji ještě litr vína, který bohužel ke hře standardně dodáván není. Teprve potom začíná ta pravá zábava.

Každá jamka je velice originální a nechybějí různé prolézačky pro míček, přepady a mosty. Design levelů je opravdu snad jediná stránka hry, které není co vyčítat, tedy snad až na obtížnost. Pokud se budete snažit postoupit do dalších mapy, budete některé výmysly autorů opravdu proklínat. Dosti nedotáhnuté jsou také některé pohledy za míčkem. Vystřelíte, kamera se sice za ním otáčí, ale vůbec jí nevadí, že před ní je nějaká hora či bedna, kvůli níž je jaksi po výhledu. Tupé koukání do zdi vás čeká opravdu dosti často. Daleko horší ovšem je, pokud nevidíte ani na svou hůl při odpalu. Ani takováto situace není zcela neobvyklá.

Jak jsem v úvodu řekl, jediné, co můžete dělat, je volit směr, kterým odpálíte míček, a pak samozřejmě také sílu úderu. Ta je řešena klasicky pomocí nabíhajícího ukazatele. První kliknutí spustí nápřah, druhým určíte sílu a třetím ještě můžete ovlivnit přesnost. Ovšem, že by to mělo nějaký skutečný vliv se mi příliš nezdálo.

Crazy Minigolf Naštěstí fyzikální model hry je zvládnutý poměrně věrně. Míček se chová tak, jak byste na daném terénu předpokládali. Odrazy od stěn míček mírně zbrzdí a úhel dopadu se snad rovná i úhlu odrazu. No alespoň něco.

Váš pobyt na golfových hřištích je zpříjemněn pohodovou hudbou. Škoda jen, že se opakuje stále dokola stejný motiv. Hudba je ale také jediný hudební projev celé hry. Žádná příroda, šumění moře ani odražený míček. Jen devět jamek před vámi a zlost cloumající celým tělem.

Vážně nevím, co si autoři slibovali, že docílí přehnanou obtížností, ale podle mého soudu jen to, že Crazy Minigolf bude hrát jen málokdo. Ovšem pokud by zde byla volba nějaké obtížnosti či jiné usnadnění, jistě bychom se zase museli pozastavit nad neuspokojujícím počtem map. Přece jen hrát ony čtyři stále dokola asi ani hráče, který se k nim dostane, na příliš dlouho nezabaví.

Pokud tedy nechcete vyhazovat peníze za věc, která vám maximálně zničí nervy, vyhněte se jí velkým obloukem. Ohodnocení 50-ti procenty je tedy především za poměrně pěkné mapy a za nápad. Ne, že by minigolf byl nějakou revoluční novinkou, ale přeci jen ho často na monitorech vidět není.

Crazy Minigolf
Výrobce: Megaware
Vydavatel: Crystal Interactive
Distribuce v ČR: zatím není definitivně rozhodnuto
Oficiální homepage: n/a
Minimální konfigurace: procesor 266 MHz, 32 MB RAM, 90 MB HDD
Doporučená konfigurace: procesor 400 MHz, 64 MB RAM
3D karty: ano
Multiplayer: ne
Verdikt: Velká škoda, že se této docela dobré myšlenky neujal někdo úplně jiný.
Hodnocení 50%

Autor:


Témata: hřbitov, Loď, simulátor


Nejčtenější

Výstava staré výpočetní techniky nazvaná Století  informace na Fakultě...
Hurá informatika. Jak se hrálo na školních počítačích

Učebny informatiky byly ještě na přelomu tisíciletí místy, kde někteří studenti viděli počítač poprvé. Místo učení pak na nich samozřejmě chtěli jen hrát hry.  celý článek

Příznivci krajní pravice v Charlottesville ve Virginii (11. srpna 2017)
Končím s vtipy o nacistech, slibuje populární youtuber PewDiePie

Po nedávných událostech v Charlottesville se jeden z nejpopulárnějších youtuberů rozhodl, že už nebude dělat žádné vtipy o nacistech.  celý článek

Zaklínač 3: Srdce z kamene
VIDEO: Vtipný mod do Zaklínače 3. Geralt sviští jako profík na skejtu

Tohle video pobaví. Geralt se díky volně stažitelné modifikaci hry Zaklínač 3 pohybuje po herním světě jako na skateboardu.   celý článek

Batrman: The Enemy Within
Recenze nového Batmana od Telltale nebude. Je to totiž pořád to samé

Ano, nový interaktivní seriál od Telltale se opět podařil. Pokud vás bavila první sezona, běžte si koupit i druhou. Pokud vás první sezona nebavila, druhou si...  celý článek

Další z rubriky

Hellblade: Senua's Sacrifice (PC)
Hellblade je dokonalá simulace šílenství, kde vítězí forma nad obsahem

Netrpělivě očekávaná hra Hellblade klame tělem. Místo akční a brutální hratelnosti přináší spíše přemýšlivou návštěvu do hlavy člověka postiženého duševní...  celý článek

Empathy: Path of Whispers
RECENZE: Jaký je svět bez lidí? Empathy ho ukazuje po apokalypse

Empathy je jedna z těch her, v níž nepotkáte jediného člověka. Podobně jako třeba v Everybody's Gone to the Rapture nebo Dear Ester to však má svůj důvod....  celý článek

Warhammer 40 000: Dawn of War 3
RECENZE: Warhammer 40 000: Dawn of War 3 je velkým šlápnutím vedle

Pokud se mohli vývojáři z Relic Entertainment něčím chlubit, tak tím, že jejich realtimové strategie patří k naprosté špičce žánru a při jejich koupi...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.