Creature Conflict: Války klanů

Worms si získali celosvětovou popularitu, tak proč to nezkusit znovu s pozměněným prostředím a hlavními aktéry? Zhruba to si řekli autoři Creature Conflictu a jejich výsledek jsme právě podrobili důkladné analýze. Jaké jsou výsledky?

O Creature Conflict jsem ještě před jejich samotným vydáním něco málo, veskrze omylem, zaslechl. Pravda, v paměti mi utkvělo především to, že jde o další, zčásti českou Cenegou, vydávanou a distribuovanou hru a že jí dohromady skládají v maďarském Mithisu, kde před nedávnem dokončili povedený Nexus: The Jupiter Incident. Až někde, ve skoro odumřelých mozkových buňkách jsem objevil informaci vypovídající o výrazné podobnosti hry se světoznámou červí ságou Worms. Je vůbec s podivem, že se tuto prosperující sérii dosud nevydalo pronásledovat mnohem více naklonovaných konkurentů. Co si budeme povídat, Team 17 se svými Wormsy sice jede pořádnou rychlostí a chrlí jeden díl za druhým, ale je třeba dodat, že s každým novým pokračováním klesá i celková kvalita, jež se v případě posledního dílu zastavila v nevýrazném poli mírného nadprůměru. Přitom koncept je oblíbený, Team 17 na to trochu hřeší tím, že se moc nesnaží, tudíž se otevírá slušný prostor pro snaživce, kteří mohou uchopit neopečovávaný podklad, přidat nějakou tu hodnotu a vydat se vstříc čelistem trhu. Uvidíme, jak se první vlašťovka Creature Conflict uchytí, ale ještě předtím si ji pojďme zevrubně rozebrat.

Jádro pudla leží v tajemném krystalu neuvěřitelné moci, který takřka magicky přitahuje všechno živé. Není divu, vždyť, kdo ho získá, ten se stane pánem všech.

Technickou propracovaností nedějového intra bych se zde příliš neoháněl, jelikož ona skutečně není nijak valná, na druhou stranu – k základnímu představení titulu tak nějak stačí a mohu směle prohlásit, že jsem se nad několika srandovními, možná až trochu trapnými, obrazy pousmál. Jinak platí, že po dobu jeho trvání na sebe maximální pozornost strhává charizmatický hlas vypravěče Jana Přeučila, jenž nás značně odlehčenou formou seznamuje s pozadím nenápadného a popravdě zbytečného příběhu. Podíváme se do bizarní, všemi možnými savci až na lidi, obývané galaxie, která se stejně, jako ta naše, skládá z mnoha planet. Jádro pudla leží v tajemném krystalu neuvěřitelné moci, který takřka magicky přitahuje všechno živé. Není divu, vždyť, kdo ho získá, ten se stane pánem všech. Začíná tak válka klanů, ne tak upravená jako v parodicky parafrázovaném Pánovi Prstenů, ovšem o to odlehčenější a pro někoho i zábavnější.

Je nad slunce jasné, že si tvůrci nemohli dovolit do hlavní role obsadit narůžovělá a obtloustlá stvoření, byť by to prodejnost dozajista zvedlo, na druhou stranu by následná soudní obsílka předznamenala nekompromisně tvrdý pád do rudých čísel. Bylo tak třeba hledat jinde a jak už z předchozího odstavce vyplývá, udělali si tvůrci inspirační procházku zoologickou zahradou, aby tyto specifické variace tahových variací, ponechali ve zvířecí říši. Evidentně si však nedokázali vybrat a nechtě kohokoliv diskriminovat, rekrutovali hned spoustu vhodných uchazečů a některé ještě podivně vyšlechtili. Narazíme tak například na prasata, křečky opice, vlky atd. Důležité není ani tak jejich pojmenování pozemskými nadávkami, jako potřeba jejich přesného zařazení ve virtuální galaxii.

Wormsopedie

Worms zná každý, ale ne všichni ví o všech dílech či hrách, které s červy v názvu vyšly. Proto vám zde stručně shrneme celou historii této značky. Psal se rok 1995, když Team 17 vydal nepříliš očekávanou hru Worms, jež si však svou zábavností získala davy hráčů. Za zmínku stojí, že nápad vycházel z prastarých Scorched Earth. Po velkém úspěchu musel ještě v témž roce logicky následovat datadisk s novými úrovněmi a také editorem levelů, který se stal později klíčovým. Jednou z prvních reedic pak byli Worms United, které obsáhly první díl a jeho datadisk. Worms: The Directors Cut jsme si na PC zahrát nemohli, protože šlo o jednu z posledních her pro již v tehdejší době takřka mrtvou Amigu. Rok 1998 byl konečně ve znamení plnohodnotného druhého dílu, který vylepšoval úplně vše, od hratelnosti, po novou grafiku. Mnoho hráčů považuje tento díl za vůbec nejlepší v sérii, o čemž svědčí jeho oblíbenost dodnes. Jen mírným vylepšením byli Worms: Armageddon, kteří přinesli především možnost utkat se přes internet. Tento koncept pak v roce 2001ještě rozšířili Worms World Party. Ukázkou využití značky byli Worms Blast, podivná věc beroucí si příklad z automatovek, kde sestřelujete kuličky. Inu a v roce 2003 již vyšli Worms 3D a nyní tu máme Worms Forts. Co bude příště?

Setkáte se s celkem čtyřmi klany. Jde o Smečku – vynikající vlčí válečníky, prastaré Kyselíny, kteří se tak účinně postarali o vyhynutí dinousaurů. Techové jsou vyspělí a intelektuálně založení tvorové ne nepodobní opičákům. To bychom měli tři a kde je ten zbylý do čtvrtice? Inu, jsou jím speciální, zpočátku nehratelní Komedianti, k nimž se musíte propracovat skrz tři kampaně za výše zmíněné frakce a teprve poté se vám tito závěr obstarávající tvorové zpřístupní. Každé tažení nabízí čtyři mise, v nichž postupně bojujete proti všem stranám, včetně odpadlíkům té vaší. Motivační faktor obstarávají různá vylepšení, nové zbraně či další bojovníci do týmu.

Boje probíhají tahovou formou, podobně jako ve Worms, takže se svým soupeřem střídáte u herního kormidla a snažíte se ho všemi dostupnými způsoby co možná nejvíce poškodit.

Boje probíhají tahovou formou, podobně jako ve Worms, takže se svým soupeřem střídáte u herního kormidla a snažíte se ho všemi dostupnými způsoby co možná nejvíce poškodit. Jednotlivé tahy jsou opět časově omezeny, takže neuplyne chvíle, kdy byste nebyli v časovém presu. Na přemýšlení tak kolikrát není mnoho času, hlavní je v rámci možností provést nejtvrdší útok. Bojovat budeme celkem na šestnácti planetách, které se liší podle toho, k jaké frakci mají domovský vztah. Smečka tak má nejradši pouště či stepi, Kyselíni si zase libují v bažinatých krajích. Liší se různými, bojovou hratelnost ovlivňujícími, prvky jako je třeba gravitace, jež má moc udělat ze skákání primitivní záležitost nebo bez jetpacku naprosto nemyslitelnou vymoženost. Že planety nejsou placaté vědí i autoři hry a vy se tak můžete těšit z jejich nápaditě kulového tvaru. Ovšem, z čeho už asi radost mít nebudete, je jejich přílišná rozlehlost. Tedy, nerozumějte mi špatně, i ty větší kousky se dají oběhnout za pár minut, ale přeci jen tím dynamika hry značně trpí. Časové limity nejsou kdovíjaké a trávit jejich většinu pobíháním a malý zbytek samotnou akcí a poté dalším útěkem, není to pravé ořechové.

Navíc v několika úvodních misích pochodujete pouze s jediným charakterem s mizivým repertoárem jak zbraní, tak schopností. Přitom nepřítel je již od počátku mnohem lépe vybaven početně i kvalitativně, naštěstí má ve většině případů o něco méně životů. Je však třeba dodat, že jeho inteligence je značně nevyvážená. Tedy, inteligence – jak se to vezme. Protivníci se ve většině případů nechovají moc chytře a mnohdy byste zvolili naprosto jiný a efektivnější postup než oni, na druhou stranu vás dostane jejich přesné míření na velké vzdálenosti i se zakulacením planetárního povrchu. Abychom to dořekli – dostane vás do kolen a mnohdy přijde na řadu i oprávněná frustrace. Vyvážení hratelnosti se tak u Creature Conflict zrovna nepovedlo, a to je velká škoda. Kdyby tomu bylo naopak, byla by to o třídu lepší zábava.

Jakmile získáte do partu pár dalších bojovníků, je to hned o něčem jiném, předně se rozvine taktická stránka a i při inteligentním rozmístění ani pochody nedosahují přehnaných délek. Prakticky ve všech misích je třeba pokořit nepřítelův tým jeho totální likvidací, ovšem po cestě za tímto cílem si s největší pravděpodobností vystřihnete ještě nějaké ty vedlejší zakázky spočívající v hledání drahokamů (dodávají speciální schopnosti), zachraňování zajatců apod.

Co se zbraní týče, zapomeňte na to, že byste je měli všechny od samého začátku. Je tomu přesně naopak – zpočátku si musíte vystačit s naprostým minimem a až později si za vydělané peníze můžete zakoupit lepší kousky, přičemž platí, že ty opravdu nejlepší se vám do rukou dostanou až ke konci každé z kampaní. Pozitivní je i rasová diferenciace dotýkající se dokonce zbraní. Každá strana sází na odlišené kvéry, což ještě podtrhují jednotliví odborníci na ty které zbraně. Trochu nás však mrzí až přehnaně těžké zaměřování zbraní na dálku, jejichž výběr je skutečně slušný, ovšem obsluha natolik náročná, že se jich raději vzdáte, než, abyste skončili rozzuření s rozsekanou klávesnicí před sebou.

Pozitivní je i rasová diferenciace dotýkající se dokonce zbraní. Každá strana sází na odlišené kvéry, což ještě podtrhují jednotliví odborníci na ty které zbraně.

Setkal jsem se s názory, že je grafická stránka hry nevábná a odbytá, ale mě osobně se celkem líbí. Pravda, technicky jde sotva o průměr bez jakýchkoliv efektních vychytávek, ale myslím, že se shodneme, že v těchto hrách jde především o styl. A ten Creature Conflict, především díky dovedně použité technologii cell-shading, rozhodně má a ani v porovnání s Worms se za něj nemusí stydět. Černou linkou, která má charakterizovat komiksový nádech jsou sice obtaženy pouze postavy, na okolní prostředí se tak trochu zapomnělo, ale ani tak grafika nepostrádá osobitost. Hudba ani zvuky přehnaně nepřekvapí, tedy až na hlas zmíněného Jana Přeučila, který se propůjčil k českému dabingu. Český překlad působí na první pohled solidně, avšak po bližším prozkoumání v textech narazíte na nepříjemné stylistické chyby takového rázu, že pak některé věty dávají nepřesný nebo dokonce vůbec žádný význam. Naštěstí se tomu děje jen zřídka.

Mithisu se tak s Creature Conflict: Válka klanů nepovedlo překonat své červí rivaly a zároveň i nezpochybnitelné vzory Worms, a to především kvůli nezkušenosti s daným formátem, který si žádá detailní vyvážení všech aspektů, aby šlo skutečně o zábavu se vším všudy. Creature Conflict pokulhává především kvůli dlouhým pochodům na rozlehlých planetách, několika omezením v hratelnosti, ale naopak získává v rozdílnosti stran, vlastním stylu a také poměrně bezproblémové ovladatelnosti, což se o Wormsech v 3D prostoru říct nedá. Je jasné, že vůbec největší srandu si užijete s několika přáteli v multiplayeru, kdy si hru upravíte tak, aby vás bavila co nejvíce. Je tak jen na vás, zda do toho za baťovskou tisícovku půjdete. Fandové Wormsů asi rádi zkusí něco jiného, přitom podobného a ostatní asi počkají na zlevnění nebo se hře rovnou vyhnou. Osobně si myslím, že by Creature Conflictu slušela cenovka s poloviční cifrou.