S příchodem PlayStation 2 se zdálo, že akcím pro světelnou pistoli pšenka pokvete skutečně velice svižně. Na PSone sice bylo rovněž několik velmi solidních titulů využívajících tuto periférii, ale v té době se jednalo spíše jen o jakousi „sociální variantu“. Mohli jste si sice zastřílet pěkně v pohodlí domova, ale pokud ve vás zbylo alespoň trochu té soudnosti, museli jste při vstupu do některé z lépe vybavených videoheren uznat, že se jedná o ony příslovečné nebe a dudy. S nástupem PS2 to ale začalo vypadat, že by se tyto tituly mohly začít arkádovým kolegům velmi blížit, a to nejen po grafické stránce. Za pravdu této myšlence dávala i první vlna pistolových her, kterých se po Time Crisis 2 vyrojila opravdu slušná řádka. Nicméně potom nastal prakticky totální útlum, který končí až nyní, právě s vydáním Crisis Zone.
Jak jsme již psali v našich prvních dojmech, jedná se v případě Crisis Zone o prakticky totální konverzi původního stejnojmenného titulu z mincových automatů. Tomu je poplatná zejména obtížnost, kdy i při nastavení té nejnižší úrovně neprojdete hru jen tak napoprvé. Naštěstí je zde možno zvolit si přímo jednu ze tří ve hře obsažených lokací, takže i hráči, kteří zatím nedisponují zručností potřebnou k
tomu, aby mohli hrou projít tak říkajíc „na jeden kredit“, si budou moci projít všechny zde dostupné lokace, které jsou mimochodem velmi pěkně jak navrženy, tak ztvárněny. Oproti automatové předloze hra samozřejmě obsahuje několik vylepšení a
rozšíření, ovšem po zkušenostech s hrami ze série Time Crisis si dovolíme tvrdit, že se největšího využití dočká právě hlavní Story mód.
Až se dostanete k černochovi, který poskakuje, hází po vás spršky nožů a ještě jej vidíte několikrát rozmazaného, budete si myslet, že si z vás autoři dělají srandu.
I když by se vlastně slušelo říci, že story je pravděpodobně až příliš silné slovo. Hrajete v roli člena elitního zásahového komanda, které bylo nasazeno do ulic a budov Londýna, aby si posvítilo na teroristy, kteří dané lokace obsadili a čeří tam vodu. Zde je ovšem nutno říci, že naprosto zbytečně, jelikož je nad slunce jasnější, že je nakonec stejně všechny postřílíte :-). A to je opravdu úplně všechno, jelikož i v tomto hlavním režimu se můžete rozhodnout, do které lokace se vypravíte jak před samotným spuštěním hry, tak po vystřílení lokace předešlé. Člověku nicméně tak nějak dojde, že obtížnost bude na improvizované mapce Londýna stoupat zleva doprava. Tedy opět přesně jako na automatech. Jelikož je ale u her tohoto typu nejdůležitější samotná střelba, všimnete si toho až po několika hraních. Vlastně jediným okamžitě viditelným rozdílem oproti svým předchůdcům je tak fakt, že se v průběhu přestřelek neschováváte za nejrůznější překážky či předměty, ale za neprůstřelný štít, který s sebou po
celou hru vláčíte. Ten má ve své horní části implementován i úzký průhled, kterým občas můžete očíhnout, co se děje před vámi. Škoda jen, že jej nelze využívat nějak programověji, ovšem na druhou stranu faktem zůstává, že jsme v rychlé akční střílečce a ne v taktickém simulátoru, takže byste na nějaké pořádné rozhlížení stejně neměli čas. A ano, abychom nezapomněli, jelikož nejste jen tak lecjaký policista, tak nemáte jen obyčejnou pistolku, ale rychlopalnou zbraň, která při stisknuté spoušti konstantně kropí
tak dlouho, dokud se vám nevyprázdní zásobník.
A co tedy říci k samotnému hraní? Jsou zde dvě možnosti. Buďto zde můžeme dopodrobna popisovat všechny herní principy a nebo vše shrnout do poznatku, že zde vše funguje tak jako v Time Crisis 3. Tedy tak jak má. Vzhledem k popularitě série Time Crisis jsme se tedy rozhodli pro druhou možnost a vzhledem k avizované vyšší obtížnosti pak jen doplníme, že rozdíl je jen ve vyšším počtu nepřátel, v jejich vyšší agresivitě a v jejich „trefitelnosti“. Co tím chce mrzký básník říci? To, že někteří z řadových protivníků jsou třeba v opravdu velké dálce a navíc se poměrně zodpovědně kryjí. V kombinaci s nutností krýt se rovněž (respektive dobíjet munici) vám tak některé pasáže dají více práce než by se mohlo na první pohled zdát a časový limit vám tak bude často převelice těsný. Jelikož se ale nepřátelé vždy objevují na stejných místech, je jasné, že při opakovaném hraní
daných lokací budete vždy rychlejší a rychlejší. Budete totiž vědět, odkud se na vás nová vlna nepřátel vyvalí, takže se na to již můžete připravit.
Co se týče technického zpracování, musíme říci, že jsme opravdu velmi spokojeni.
Celkovou obtížnost ale samozřejmě zvyšují i bossové, kteří jsou hodně pikantním kořením každé střílečky od Namca. Zpočátku jsou samozřejmě vcelku schůdní, ale později začíná přituhovat skutečně velmi rychlým tempem. A až se dostanete k černochovi, který poskakuje neustále sem a tam, hází po vás spršky nožů a ještě jej vidíte několikrát rozmazaného, budete si myslet, že si z vás autoři snad dělají srandu, když jste schopni jej při každém skoku a zodpovědném vlastním krytí trefit tak zhruba dvěma až třemi kulkami, přičemž ukazatel jeho životní energie se k nule přibližuje hodně líným tempem. Samozřejmě ale i na něj jde vyzrát, chce to ale více cviku než ve hrách Time Crisis. Nemenší lahůdkou jsou pak třeba situace, kdy sami v poli sestřelujete snad celou peruť neustále poletujících a pohupujících se helikoptér, přičemž jedna se dokonce uhnízdí přímo nad vámi a začne na vás shazovat bomby (velkoryse přehlížíme fakt, že se před nimi schováváte pod svůj příruční štít:-)). V těchto případech to chce být opravdu hodně rychlý a přesný, aby nedošlo ke ztrátě života v důsledku vypršení časového limitu, čímž se dostáváme k tomu, že k hraní tohoto titulu se vám světelná pistole opravdu šikne více než kdy jindy. Na ovladači to sice s poněkud větší dávkou cviku lze zvládnout rovněž, ale to nic nemění na vysoké míře doporučení pistole pro účely této hry.
|
Co se týče technického zpracování, musíme říci, že jsme opravdu velmi spokojeni. Nejde ani tak o zvuky, které jsou víceméně naprosto očekávatelné, ale grafika dokazuje, že PS2 ještě do starého železa nepatří. Není sice kdovíjak detailní a čelist vám při prvním pohledu na hru určitě nespadne, ale nelze popřít, že je perfektně hladká, plynulá a svižná. Skvělým dojmem pak působí plno „volně pohozených“ předmětů, které jdou trefit, sestřelit a rozstřelit. Konkrétně třeba v naší „soutěžní“ prodejně tiskovin tak vzduchem při intenzivnější střelbě lítá doslova úplně všechno. Nejen zde, ale samozřejmě i v dalších lokacích, tak tato skutečnost velmi výrazným způsobem zvyšuje akční spád hry.
Celkově jsme tedy s Crisis Zone velmi spokojeni, ovšem nemůžeme si odpustit poznámku, že se jedná v zásadě jen o obtížnější Time Crisis. Na jednu stranu je to samozřejmě jen a jen dobře, protože nějakou novou pořádnou střílečku pro pistoli to už vyloženě chtělo, ale na stranu druhou není tak jisté, zda tuto hru doporučit i majitelům Time Crisis. Pokud si tedy TC stále parádně užíváte, patrně pro vás nebude důvod v nejbližších dnech letět do prodejny videoher. Pokud ale cítíte, že už by to chtělo změnu, s Crisis Zone určitě vedle nešlápnete.
| Crisis Zone | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
