Fantazie tvůrců her snad opravdu nezná mezí. Už jsme tu měli Laru - archeoložku bujarých tvarů, jejíž zbraňový potenciál lze se vší vážností označit za smrtelný. George Lucas nezapomněl ani na známého archeologa Indiana Jonese, který se se svým bičem dostal z nejedné šlamastiky. To vše však zatím lze zcela věcně akceptovat v mezích normálu - matkou přírodou obdařená ženská (pravda, s poněkud hranatým obličejem, ale nemůžeme mít všechno, že) a vyzáblý chlapík s kloboukem na hlavě. Tentokrát na nás zpoza monitoru vykukuje malý krokodýlek, respektive vyčuhuje pouze jeho hřbet, jelikož Croc, jak se shodou okolností jmenuje hra i hlavní hrdina, je další z řady 3D arkád. Jestli to takhle půjde dál, nedivil bych se, kdyby se mi do rukou jednoho krásného dne (ale klidně by mohlo třeba i pršet) dostala do rukou stříbrná placka s novou 3D akcí ze série South Park s názvem "Pan Hanky: záplava světa". Pár lidí by to nevydejchalo, v Německu by se hra zřejmě nesměla prodávat, nicméně vsadím se o co chcete, že v prodejnosti by bez problémů konkurovala Tomb Raiderovi.
Jak jsem naznačil v úvodu, pod hráčovým velením se ocitá malý, roztomilý krokodýlek. U každé hry mě vždy zajímá, PROČ bych se měl s danou hrou trápit. Jednou zachraňuji zaječí princeznu ze spárů zlého želvího (a zřejmě docela šíleného) vědce, podruhé třeba jenom svět... inu, těžký život dobrodruha. Při pohledu na intro se mi drala ven jediná myšlenka - cože to mělo, sakra, znamenat? Spustil jsem si úvodní animaci ještě jednou, přesto původní pocity nepochopení zůstaly. Abych se přiznal, Croc 2 je první hra, u které jsem absolutně vůbec nepochopil, o co jde. Nevadí, od čeho máme internet - a jak jsem později zjistil, tohoto postupu jsem nevyužil sám.
Nerad bych vás připravil o zážitek, jenž poskytuje jeden ze základních elementů hry - příběh. Věřte nebo ne, ale náš krokodýl se v dobách prvního dílu stal sirotkem. Naštěstí se ho ujali hodní tvorové Gobbové. Dobře udělali, neboť o něco později si celý národ zotročil zlý kouzelník Dante, nezachránil se ani sám pan král. Dopadlo to přesně tak, jak končí každá pohádka - Croc všechny zachránil a všichni si spokojeně oddechli. Přinejmenším do dalšího dílu. Stalo se, Croc se navíc stačil rozhodnout, že by docela rád znovu nalezl svoje rodiče. To ještě ale netušil, že přisluhovači barona Danta zlého kouzelníka znovu vzkřísili. Tolik fakta. Příběh hry rozhodně nepatří mezi silné stránky hry, to bych od arkády ani nečekal, ale přeci jen, až takhle infantilní?
První, co udeří přímo do očí, bude dozajista grafické zpracování. Postavička Croca působí velmi přirozeně a roztomile, je radost pohledět na to, kterak skáče, plave, běhá, šplhá, klouže se po ledě, prostě paráda. Bohužel tohle všechno platí pouze pro našeho hlavního hrdinu, vše ostatní zapadá do šedi průměru. Z obrázků se mi nejdříve zdálo, kterak je hra bohatá na všemožné detaily, plná objektů. V samotné hře mě zklamalo kruté zjištění, jakou fádností a nedodělaností kypí veškeré objekty. Dokonce se stalo, že jsem narazil na neotexturovanou posuvnou plošinu, čemuž říkám bída. Ono by šlo tolerovat leccos, ale když se hře zkrátka nedostává přílišného množství objektů, těžko to zachrání něco jiného. Stačí porovnat charakter Croca s libovolnou jinou postavou ve hře a uvidíte ten markantní rozdíl.
Způsob ovládání mi vyhovuje k plné spokojenosti, existuje zde totiž možnost dvou způsobů ovládání, čehož si cením a proklínám za to hry, které je nenabízí. První typ znamená, že po stisknutí jakékoli kurzorové klávesy se krokodýl vydá přiřazeným směrem na tlačítku. V druhém typu se šipkami do stran otáčí a směrovou šipkou udává směr. Osobně mi vyhovuje druhý způsob, leč každému podle jeho gusta.
Nejhůře, dle mého mínění, dopadl styl samotné hry ruku v ruce s designem jednotlivých úrovní. Největší obtíž zde paradoxně nepředstavují nepřátelé, kteří se vám snaží zabránit v postupu, ale fakt, že jediná vaše chyba znamená smrt. Všechno se točí pouze kolem přeskakování překážek, ručkování a dalších nudných záležitostí. Úkoly vám do jednotlivých úrovní zadávají (něco najít, nasbírat...) sami Gobbové, interakce probíhá pouze pomocí naivních skřeků doprovázených titulky v textových bublinách. Budiž autorům k dobru přičteno a u božího soudu na zřetel bráno, že Croc 2 obsahuje několik zpestření v podobě závodu na člunech, motokárách či jízdě na důlním vozíku. Celkem na vás dohromady čeká něco přes 40 úrovní ve čtyřech zcela graficky odlišných světech. Pokud vás Croc 2 chytne, budiž vám přáno, v tomto ohledu délka hry jednoznačně boduje.
Na konec ještě pár útržků. Hru doprovází hudba, kterou bych s trochou sebezapření označil za plážovou. Neskákal jsem nadšením ani se nesvíjel v jejím rytmu, nicméně potřebu vypnout ji jsem neměl. Trochu zamrzí i špatná práce kamery, příklad: Croc se schoval za objekt, přičemž sám jsem viděl pouze popředí - výsledkem toho padám do lávy. Čili další podstatné mínus.
Nároky na hardware ocení zejména majitelé starších komponent, což se dalo díky minimu objektů ve hře předpokládat. Nedalo mi to a provedl jsem malý test, jenž spočíval ve vyzkoušení hry na dvou konfiguracích. Na Celeronu 466 Mhz s 64 MB RAM a se starou TNT kartou mi hra v rozlišení 640x480 šlapala opravdu nádherně a to připomínám, že Croc 2 vše tahá z CD ROM (v tomto případě 8x), jelikož na disk si instaluje pouze 1 MB. Zkusil jsem hru spustit opět na Celeronu 466 Mhz s TNT2 Ultra, protentokrát v rozlišení 1024x768 a výsledek? Naprosto stejný (k mému zklamání, čekal jsem alespoň trošičku vylepšenou grafiku).
Pravda je taková, že Croc 2 nevychytal jednu podstatnou věc, na které také, dle mého názoru, ztroskotal. Na to, jak se hra tváří infantilně a člověk by řekl, že je určená pro malé děti, se mi zdá Croc 2 VELMI obtížný. Pro koho tuhle hru proboha dělali, když dítě otrávené vysokou obtížností to po pár hodinkách se slzami v očích vzdá (nedoloženo)? Oproti tomu nevím, co by přinutilo hrát dospělého hráče až takhle infantilní arkádu. Vážně nevím... Přesto se určitě najdou tací, kteří ve hře naleznou zalíbení. Ale davy to nebudou.
| Croc 2 | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
