Jen málokterá hra se může pochlubit titulem jedné z nejočekávanějších her všech dob. Crysis je právě tou vysněnou modlou, jejíž směrem se ubírají zraky milionů natěšených hráčů po celém světě v naději, že přinese nejen slibovaný revoluční vizuální zážitek, ale také skvělou hratelnost, bez které by byl fešný kabátek úplně zbytečný. Díky tomu si vzali hru do parády hned dva recenzenti. David Sillmen (bílý text) popisuje celkové pojetí hry, příběh, nanosuit, vozidla a mise a Petr Kárník (světle modrý text) si vzal na mušku umělou inteligenci, design, zbraně, grafické zpracování a další technické věci. Takže do toho.
(David Sillmen) Udělejme výjimku a hned na začátku recenze si nahlas řekněme, že Crysis je jednoduše skvělou hrou, která bezezbytku naplnila očekávání. Než ale odběhnete do obchodů, tak si aspoň vyslechněte, co vás čeká. CryTek už před třemi lety dokázal, že se nemusí schovávat ani před tou největší konkurencí, když se jeho Far Cry přinejmenším vyrovnalo a podle některých i překonalo tehdejší rivaly Half-Life 
2 a
Povedený příběh, základ úspěchu
Crysis si vás dokáže omotat kolem prstu během první minuty, a to jinak než důrazem na prvoplánovou akci v každém koutu, jako Call of Duty 4. Na začátku se ocitnete v letounu spolu s trojčlennou jednotkou špičkově vyzbrojených vojáků, kteří 
dostali zdánlivě banální úkol: kdesi v Tichomoří zachránit zajatou doktorku Rosenthalovou z rukou Severokorejců. Jsme v budoucnosti, takže se nelze divit, že náš hrdina přežije i nepovedený seskok z letadla, kdy do něj ve vzduchu narazí něco neidentifikovatelného. Na pláži, kam se z vody vymotá, je prostě malebně – prochází se tu líně obří želva, kterou není problém uchopit, prohlédnout si jí, a pokud nejste ochránci zvířat, pak s ní i někam mrštit, jen tak, nebo třeba po nepříteli.
Crysis se ve všech ohledech snaží budit zdání realističnosti. Slouží k tomu i perfektní fyzika, kdy každičkou věc můžete vzít, popřípadě zničit. Ale nemusíte. Není to jako v Half-Life 2, kde jste nuceni využívat hrátek Gravity Gunu k řešení logických zádrhelů. Tady ty věci prostě jsou a působilo by nepřirozeně, kdyby vám byly nuceny. Můžete si jich všímat, ale také nemusíte. Jako ve skutečném světě.
Nezdá se to, ale Crysis má i poměrně strhující příběh. Základní osu zná asi každý. Zprvu proti z výše zmíněného důvodu bojuje komando perfektně vybavených Američanů, tedy především vy coby Jake Dunn, krycím jménem Nomad a velká část severokorejské armády. Už zkraje hry ale nacházíte známky něčeho mnohem hrozivějšího. Často přiběhnete na místo určení, hra převezme režii a v dramatických nájezdech ukáže něco šokujícího. Zvyšuje to filmovou atmosféru a v úvodních fázích docela připomíná slavný film Predátor.
Bojůvky proti komunistům zabírají zhruba polovinu hry. A výrazně se podobají Far Cry. To znamená, že jednotlivé mise se odehrávají na značném lánu země, který není problém volně prozkoumávat, chodit oklikami lesem, ale také lze jít rovnou za 
nosem podle značky na mapě. Od velitele týmu dostáváte rádiem zprávy o aktuálních úkolech – za každou misi jich je hned několik, některé pak sekundární, jež jsou ale natolik dobře umístěné, že je možné vyřešit je cestou k hlavním. Většinou postupujete sami, parťáci řeší kritické situace na jiných místech, čas od času se ale střetnete.
(Petr Kárník) Ostrov, na kterém se většina hry odehrává, patří mezi úžasné designérské perly a byl by hřích se tu o tom aspoň trochu nerozepsat. Borci z CryTeku si zajisté během vývoje Crysis skákli párkrát na motivační dovolenou do tropů, protože věrnost celého místa je až neuvěřitelná. Každý čtvereční metr do terénu perfektně zapadá a je radost se třeba i jen tak procházet. Najdete zde vše, od písečných pláží, přes vyvýšená místa s nádhernou vyhlídkou do dáli až po neprostupnou džungli plnou nejrůznější flory. Nádhera!
Obrovskou předností Crysis jsou rozdílné přístupy k plnění úkolů, které hráči dává do rukou. Brzy přijdete na to, že prosté běhání a střílení všeho, co potkáte, je jen nejzákladnějším, nejtěžším a asi nejméně zábavným z nich. Právě proto tu je 
otevřená struktura úrovní. Vycházíte z toho, že o vás nepřítel neví, takže vás ani nehledá, a pokud na sebe neopatrně neupozorníte, také to tak zůstane. Například se tak ocitnete před vesnicí, odkud máte vysvobodit zmíněnou doktorku. Je docela rozlehlá. Hlavní přístupovou cestu kontrolují dva rudoarmějci za stacionárními kulomety. Můžete je překvapit rychlou jízdou Hummerem, prolomením závory a zlikvidováním silným palubním kulometem. Okamžitě se na vás ale seběhne celá vesnice, a to je v případě Crysis problém. Proto je mnohem lepší vytáhnout dalekohled, obhlédnout situaci z bezpečného místa a zjistit, že je tu ještě několik méně střežených přístupových cest. Třeba přes vodu, nebo lesem. V případě plíživého postupu o vás nikdo do poslední chvíle nemusí vědět. A když už se dozví a vy máte úkol splněn, nemusí vám to vadit, protože i útěk je platnou taktikou.
Fešný oblek novodobého vojáka
Možností už je takhle dostatek, ale ony se ještě rozšiřují použitím tzv. „nanosuitu“, tedy obleku, který roku 2020 nosí každý americký voják. Ten hrdinovi propůjčuje 
speciální schopnosti – extrémní rychlost, sílu, brnění a možnost maskování se (víceméně neviditelnost). Užití nanosuitu je do hry skvěle zakomponováno – nejenže je jednoduché ho ovládat prostřednictvím přehledného a rychlého menu, ale navíc autoři s ním opravdu počítali a postavili hru tak, aby měl ospravedlnění. Mnohdy se bez něj neobejdete, ale v samotné akce je na vás, zda si některou jeho vlastnost spustíte, nebo ne. Samozřejmě není možné jich využívat nepřetržitě – spotřebovávají totiž energii, jež se ale docela rychle doplňuje. Variabilita situací díky němu neuvěřitelně roste – maskování vám pomůže v plížení. Díky aktivované síle povalíte strom, který zahradí cestu projíždějícímu nepřátelskému džípu. Ten pak můžete převrátit dolů ze stráně. Nebo po protivnících hodíte hořlavý sud, který je enormní silou odrazí. Vyskočíte také hodně vysoko, tak proč si na nic netušící soupeře nepočkat na střeše domu a překvapit je? Do určité míry využívání schopností nanosuitu připomíná Bioshock, tady nám to ale přijde mnohem smysluplnější, protože všechny čtyři zlepšováky jsou opravdu využitelné a nápomocné. S tím se pojí i kvalitní umělá inteligence Severokorejců, jež je zhruba na stejné úrovni jako ve Far 
Cry. Důležité je, že nešvindluje, a pokud vás neměla šanci nikde spatřit, tak o vás ani neví a v případě útoku je rozhozená. Více už o ní má Petr.
Jak už poznamenal David, umělá inteligence nijak nepodvádí a to, jak se budou nepřátelé chovat, záleží pouze a jedině na vašem chování. Pokud při procházce lesem narazíte na několikačlennou hlídku a stihnete se zneviditelnit, než si vás někdo z nich všimne, projdou vojáci okolo vás jako by se nechumelilo a vy můžete v klidu buď pokračovat dál nebo je rychle zlikvidovat zezadu. Pokud vás ale aspoň jeden z nich stihne zaregistrovat, budete svědky vzájemné kooperace a taktizování, navíc pokaždé jiného. Nepřátelé se začnou navzájem domlouvat, pomalu se rozmístí za překážky, postupně začnou pročesávat místo, kde vás naposledy zahlédli a občas daným směrem vypálí i dávku naslepo. Pokud to všechno sledujete z několik metrů vzdáleného místa za jejich zády, kam jste mezitím v neviditelném stavu přeběhli, je požitek o to lepší. Podobné 
chvilky si budete vychutnávat obzvláště v menších vesnicích, do nichž během hraní zavítáte. Jakmile začnete likvidovat hlídky, přilákáte střelbou vojáky opodál, kteří pak začnou opatrně pročesávat okolí, netušíc, odkud útok ve skutečnosti přišel. Takových momentů si ve hře budete užívat mraky a pokud si nepřátele budete náležitě vychutnávat správným použitím nanosuitu, bude zážitek ještě lepší. Umělá inteligence je zkrátka na špičkové úrovni.
Po ostrově nemusíte chodit jen po svých. Lze využít řadu šikovných vozidel, ale opět vás k tomu nikdo nenutí. Prakticky celou hru můžete strávit na vlastních, jenže i projížďka Hummerem je výborně zpracovaná, fyzikální model perfektní atd. Jedna mise je dokonce postavena na střetu armádní techniky, kdy se řádně vyřádíte s tankem. Ale opět nemusíte, stačí vystoupit, půjčit si od nějakého Severokorejce raketomet a páchat zkázu bez pomoci těžké techniky. Najdete i rogalo a od desáté 
mise strávíte nějaký čas v zajímavé poletuše.
A když už jsme u toho páchání zkázy, pojďme si něco povědět o jejích nástrojích. Zbraní je ve hře celá řada, ale kromě pistole, několika typů granátů a jedné bazuky na tři náboje s sebou lze tahat už pouze dvě další. Na výběr je několik samopalů, brokovnice, odstřelovačka nebo třeba i rotační kulomet. Víceméně klasika známá i ze spousty dalších akčních her, ale Crysis jde opět o něco dál a většinu zbraní lze vylepšit několika šikovnými udělátky. Kdykoliv ve hře si lze vyvolat přehlednou nabídku, na jakou část zbraně lze co přidělat a jedním klikem to provést. Není tedy problém si na zbraň namontovat tlumič, baterku, granátomet dalekohled či laserový zaměřovač.
Jsou mezi námi
Šok přichází po několika hodinách hry, kdy už je jasné, že na ostrově nejste s komunisty sami. Dostanete se do vesmírné lodi (nebo je to organismus?) 
mimozemšťanů a posléze i ven, kde vás čeká překvapení – celý ten tropický ráj jen nyní pokryt ledem a místy působí opravdu surreálně. Nejenže se kompletně mění vizuální složka, Crysis nyní přechází na mnohem intenzivnější a lineárnější mód hratelnosti. A nemůžeme říci, že by to bylo k neprospěchu věci. Boje s robotickými alieny jsou řádově intenzivnější a náročnější, přičemž vás čekají i obří bossové. Takový zvrat si zaručeně užijete a na horské dráze jménem Crysis vděčně pojedete až do konce. Jenže tam nastane smutek, že hra skončila. Bohužel finiš není doopravdy uspokojující a náležitě uzavírající. Je patrné, že si autoři nechávají otevřená vrátka k pokračování, i tak by se ale dalo skončit důstojněji. Takhle grandiózní hra by si to zasloužila. Zbývá doplnit, že konce se doberete v průměru za 10-12 hodin, přičemž velmi záleží na zvolené obtížnosti. Jsou tři a poté ještě čtvrtá, zvaná delta. Ta není kupodivu postavená na lepších nepřátelích, ale na realističtějších prvcích – granáty už nejsou značeny, takže si jich musíte všímat 
sami (velký problém), energie i zdraví ubíhají rychleji a Korejci mluví opravdu korejsky (na nižší obtížnosti trochu nelogicky ovládají plynnou angličtinu).
Tak jsem hrál Crysis, kdeže mám ten bryndák?
A nakonec to, na co všichni netrpělivě čekáte – grafické zpracování. Tady nemá cenu nic naznačovat, je proste perfektní. Ať už jste se kochali spoustou uveřejněných videí, nedávnou demoverzí nebo jen okolními screenshoty, musíte nám dát za pravdu, že Crysis je neskutečně reálně vypadající hrou, která do kapsy strká všechny novodobé rádoby negt-gen projekty a suverénně usedá na trůn krále, odkud ho někdo jen tak nesesadí. Celý ostrov je pokryt těmi nejdetailnějšími texturami, jaké je dnes možné ve hrách spatřit a pokud máte kvalitní hardware, hru si bez pochyb vychutnáte. Na pláži se můžete kochat nádherným východem slunce a vlněním mořských vln, v pralese zase změtí křovisek a stromů, jejichž listy hází na veškeré okolí reálné stíny.
Až si budete myslet, že už vás nic nepřekvapí, vylezete z kosmické lodi a svět okolo vás bude jak ve zmrzlinovém poháru. Přechod z tropického ostrova na zmrzlý svět je 
neskutečně efektní a mě nezbývá než před tvůrci smeknout pomyslný klobouk, protože i kdyby Crysis nebo po herní stránce nic moc (jako že naštěstí je a to hodně moc), byla by povinnost si hru zahrát už jen kvůli té fantastické grafice. Aby superlativů nebylo málo, musím vynachválit i modely veškerých postav a hlavně zcela reálnou mimiku obličejů, které nejen že mají synchronizované rty s mluvou, ale vyjadřují nejrůznější emoce jako strach nebo vztek. Alyx Vance hadr :-). K tomu navíc musíme přičíst perfektní efekty např. výbuchů nebo výše zmíněné vody a máme výsledek, o kterém se bude mluvit ještě hodně dlouho. Navíc i přesto, že je hra graficky mimořádně náročná, trvá quicksave i quickload zlomky sekund, tomu se říká skvělá optimalizace.
Neméně skvěle dopadlo i ozvučení, které se hodně podepisuje na celkové atmosféře. Řvaní vystrašených nepřátel poté, co jim zmizíte před očima nebo se naopak zjevíte přímo před nimi, prostě nemá chybu. Namluvení celkově je prakticky bez chyby, 
stejně jako ozvučení zbraní a dalších věcí. Hudby si ve hře moc neužijete, ale když už začne hrát, stojí to za to.
Mě nezbývá než CryTeku zatleskat. Podobnou hru jsme tu neměli už dlouho. Skeptici mohou tvrdit, že jde stále o pouhou akci, pouze s krásným pozlátkem, jenže tak to není. Crysis nabízí neuvěřitelně skutečný dojem z celého dobrodružství, zcela vás vtáhne a nepustí. Prakticky na cokoliv si vzpomenete, to můžete udělat. Za nápady jste odměňováni, nikoliv perzekvováni. Osobně jsem letos neviděl moc podobných akcí, možná žádnou. Crysis je tak jasnou povinností pro všechny hráče – bez výjimky. A já se ptám: co bude dál, pánové z CryTeku? 93%
Nestává se často, aby vývojářské studio splnilo všechny sliby, které nám během vývoje své hry stihne navěšet na nos. CryTek ale vše splnil na výbornou a nadělil nám nejen nejlépe vypadající hru všech dob, ale také jednu z nejlepších stříleček minimálně tohoto roku. Crysis není samozřejmě hra bez chyb, ostatně taková neexistuje a nikdy nebude, ale hledat chyby na tomto veledíle by bylo pouhé hnidopišství, fantastický zážitek ze hry vám stejně nic nezkazí. Už aby tu byl druhý díl nebo alespoň datadisk, který na sebe, dle konce otevřeného jak tlama zívajícího krokodýla, nenechá dlouho čekat. 91%
