CSI 2: Dark Motives
Aniž bychom si to uvědomovali, stáli jsme přesně před rokem na prahu vzniku nové herní série. Hurá! Ale počkat – je to vůbec důvod k radosti? Ano, je. Alespoň pro Američany, kteří nedají na své detektivní seriály – stejně jako Argentinci na své telenovely a TV Prima na Majora Zemana – dopustit a hltají je v jakékoliv podobě rychlostí, která jejich žaludku příliš nesvědčí (a pak svoji obezitu svádějí na fastfoody, rošťáci). A stejně jako každý týden zhltnou na stanici CBS seriál CSI, zhltli vloni na jaře i stejnojmennou adventuru od Ubisoftu a protlačili ji tak do žebříčku 10 nejprodávanějších her – tedy do výšin, o nichž si mohou jiné hry stejného žánru nechat jedině zdát. A právě tento fenomenální úspěch je důvodem, proč nyní vychází druhý díl, proč přesně za rok vyjde díl třetí, za dva roky díl čtvrtý... a tak dále.
To vše ale platí jen za velkou louží. U nás seriál téměř nikdo nezná. Celoplošné TV stanice evidentně nezajímá, a nezajímá ani společnost Playman, která ačkoliv je výhradním distributorem produktů Ubisoftu v ČR, tuto hru spolehlivě ignoruje. A v podstatě právem. Na prvním dílu nebylo nic zvláštního - technologicky zapadal do průměru a hratelnost po čase sklouzla do stereotypu, přestože hra svojí „délkou“ vydržela sotva na dva večery. A protože druhý díl jakoby tomu prvnímu z oka vypadl, nepřijdeme o nic světoborného ani tentokrát. Na smetiště ale CSI 2 rozhodně nepatří. Tak špatná hra to zase není.
Pod palbou kritiky tvůrci k pár vylepšením sáhnuli. První příjemná novinka, obzvláště pro hráče, kterým seriál CSI nic neříká, je stručné představení osmičlenného CSI týmu nejen v manuálu, ale taktéž na začátku hry. Hráč se tak, coby nováček, s týmem v rychlosti seznámí a lépe do něj zapadne.
Druhou a mnohem podstatnější novinkou je omezení automatických nevyžádaných nápověd a možnost vypnutí otravného úvodního tutoriálu, který dokázal hraní otrávit dřív, než vůbec stačilo začít. Vypnout lze taktéž různé „pomůcky“ při vyšetřování, jako je například změna barvy kurzoru na interaktivních objektech na lokacích nebo automatické generování otázek během dialogů týkajících se nově nalezených důkazů (aby se bylo možno na důkaz zeptat, je třeba ho coby standardní předmět použít na tázanou osobu), ale to už jsou spíše jen serepetičky pro masochisty, kteří se rádi rochní v zátuzích a baví je být neustále zaseknutí na jednom místě. V každém případě je však chvályhodné, že hráč už není veden za ručičku jako posledně a že v CSI najdou nějakou tu výzvu nejen absolutní začátečníci, ale i zkušenější hráči.
S nárůstem obtížnosti narostla i komplexnost a rozsáhlost jednotlivých případů. Vyšetřování je složitější, má víc zvratů, zavede nás na více míst a nabídne nám ke zkoumání více důkazů. Hrací doba tím pádem vzrostla téměř na dvojnásobek (necelých 10 hodin), což sice stále není nic moc, ale pro hru tohoto typu je to myslím tak akorát – déle by totiž dokázala zabavit jen málokoho. No a poslední dobrou zprávou, i když pouze pro majitele původní CSI, je fakt, že hra už nemá problémy se zobrazováním textu, čímž kvůli nekompatibilitě programu s českými Windows trpěl první díl.
Kromě těch několika málo výše zmíněných novinek se ale hra prakticky VŮBEC nezměnila. Používá naprosto stejný koncept jako první díl, naprosto stejný interface a taktéž naprosto stejný grafický styl. Přitom i v těchto směrech bylo slyšet volání po zlepšení. Interface a ovládání celkově je ještě v pořádku, ale předrenderovaná grafika na současnou konkurenci prostě nestačí. Dále pak jsem alespoň já předpokládal, že se hratelnost druhého dílu rozšíří o možnost používat v laboratoři CSI více přístrojů než jen mikroskop a počítač s databází, ovšem zmýlil jsem se. Většinu zajímavé práce za mě opět „odedřel“ technik Greg Sanders.
Tím se dostávám k obsahu hry. Určitě jste všichni čekali, že se i zde setkáte s osmi specialisty CSI týmu známých z TV seriálu, viďte? A zcela překvapivě jste čekali správně. Dost už ale ironie. Partička sympaťáků v čele s Bilem Grissomem přichází v neměnném složení, s dabingem svých skutečných představitelů a s věrohodněji zpracovanými tvářemi. Během každého z pěti rozličných případů (sahajících od krádeží přes sabotáže až po vraždy) dostanete coby nováček v týmu k ruce jednoho vyšetřovatele, který vám bude stát neustále za zadkem a radit – někdy sám od sebe, jindy moudře počká, až ho o pomoc sami požádáte.
Některé z případů jsou zajímavější více, jiné méně, ale všechny mají naprosto stejný průběh. Po prvotním a důkladném prohledání místa činu následuje cesta za Gregem do laboratoře, který nám většinu nalezených důkazů analyzuje sám a jen drobotiny, jako vlákna, otisky prstů, stopy pneumatik a tak podobně, nechá na nás. Následuje návštěva márnice patologa Robbinse (pokud vyšetřujete vraždu) a příbytků podezřelých, na jejichž výslech (případně domovní prohlídku) je ovšem nejdříve třeba získat povolení od Jima Brasse - šéfa policie. Jakmile ho získáte, hledáte další důkazy a celý proces se opakuje, dokud se vám pachatele nepodaří usvědčit. Orientace ve vyšetřování je velmi jednoduchá – ať už díky přehlednému řazení sebraných důkazů nebo prostředků k jejich odhalení, nebo díky složce nazvané „Case File“, kde se automaticky zaznamenávají všechny získané informace o obětech či o podezřelých.
Problém shodný s prvním dílem ovšem přetrval – po chvilce se stane vyšetřování stereotypní a přestane bavit. Dost možná by v tomto směru pomohlo rozšíření činností v laboratoři, kde bychom mohli sami analyzovat většinu nalezených důkazů. To by ale hru poněkud zkomplikovalo a právě toho se tvůrci bojí jako čert kříže. Uvidíme, s jakými úpravami a novinkami přijdou za rok, ale pokud bude kvalitativní rozdíl tak malý jako mezi prvním a tímto druhým dílem, nemají šanci na úspěch. Alespoň u mě ne.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Hodnocení hry
Redakce
Čtenáři
Vaše hodnocení
Doposud hodnotilo 93 čtenářů
Nebýt seriálu o Buffy, jsem bezdomovec, přiznala hvězda The Last of Us
Osmačtyřicetiletý herec Pedro Pascal dnes díky seriálům jako The Last of Us, Mandalorian nebo...
Nový trend na Twitchi: Streamerky promítají hry na svá prsa a pozadí
Streamerka Morgpie objevila nový způsob, jak zaujmout své převážně mužské fanoušky na Twitchi, když...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
Pozapomenutá hra od mistrů žánru RPG už se dá zase pořídit legálně
Špionážní klasika Alpha Protocol od legendárního studia Obsidian se vrátila do oficiální...
Už hrajeme šestý díl, provokují vývojáři The Elder Scrolls fanoušky
Do vydání dalšího dílu legendární RPG série The Elder Scrolls zbývají ještě dlouhé roky, vývojáři...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
Úspěšní vývojáři zepsuli velká vydavatelství. Padla i velmi vulgární slova
V posledním roce obchází herním průmyslem strašidlo masivního propouštění, svou pozicí si nemohou...
Vývojáři mobilní hříčky utratili za marketing více, než stojí vývoj velké hry
Aktuální mobilní hit Monopoly GO! vydělal během pouhých deseti měsíců od uvedení již dvě miliardy...
Judas nechce být novým Bioshockem, sází na znovuhratelnost
Legendární herní vývojář Ken Levine konečně poodhalil detaily o své dlouhé roky připravované hře...
PRVNÍ DOJMY: Stellar Blade nabízí daleko víc než jen sexy zadek hlavní hrdinky
Po první hodině strávené v nelítostném světě akční hry Stellar Blade můžeme být zatím spokojení....
VIDEO: Remake očekávaného Paper Maria zaujal s citem předělaným intrem
Remake dvacet let starého akčního RPG Paper Mario: The Thousand-Year Door z éry konzole GameCube...
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...